V sobotu 24. února jsem vyrazil do blízkého Sokolova na závod, jehož název odkazuje na temnou stránku československých dějin. Start byl u místního koupaliště, kde vlála sovětská vlajka. Dokonce i obsluha v hospodě měla slušivý pionýrský ohoz. No nic, přijel jsem hlavně kvůli běhu. Zaregistroval jsem se za symbolickou dvacku, obdržel číslo a prstový čip, se kterým jsem se setkal porpvé. Závod totiž pořádá klub orientačního běhu, což se projevilo tím, že někdo na trati dokonce i zabloudil, viď Michale? :-)
-
Potkal jsem se se spoluběžci z New Roll Runners a Tomýk mi ochotně půjčil klubové triko, za což velmi děkuji. Krátce jsme se rozklusali a pak se schovali před mrazem ve vyhřáté hospodě, kde jsme čekali na start. Muži do 39 let běželi delší trať, starší a ženy jen 7-kilometrovou. S Vénou, Tomýkem a Michalem jsme se postavili v popředí startovního pole a šlo se na věc. Michal nasadil vyšší tempo a rychle se nám vzdaloval, my zbylí 3 se drželi ze začátku pohromadě. Pak se ale asi po 800 m rozvázala Tomýkovi tkanička, Véna se vzdálil a já pokračoval sám. Ze začátku se běželo kilometr po rovinatém asfaltu, ale pak se pozvolna přešlo do terénu až ke zmrzlé hrbolaté louce a to byl pro mě konec. Na takový terén totiž nejsem vůbec zvyklý a celkem mě to rozhodilo. Navíc se zhruba po 2,5 km začalo stoupat. Zatímco většina běžců kratší trati to vzala doleva po rovině, my pokračovali nahoru. Nejdřív mě předběhl Tomýk a posléze i mladý Tomáš Kožák, jehož táta Milan i po padesátce běhá jako vítr a suverénně ovládl kratší trať. Nahoře už čekala pěkná mladá slečna s krabičkou. Každý zasunul svůj kolíček :-) a souběžnou lesní cestou se mohlo svištět dolů. I když opatrně. Na sněhu to bylo v silničkách o hubu a občas bylo třeba přeskočit pár kmenů padlých stromů. Cesta dolů byla mnohem příjemnější a mohl jsem uplatnit tempovou vytrvalost z 1/2 maratonského tréninku. Asi na 6. km jsem zahlédl Tomáše Kožáka a to už jsem věděl, že doběhnu do cíle před ním. Do kopce měl sice výhodu s jeho štíhlou postavou on, ale na rovině a z kopce to zase vyhovovalo víc mně. Dokonce jsem se přinutil svižně vyběhnout poslední menší kopeček na trati, abych mu vzal vítr z plachet úplně, kdyby ho snad ještě napadlo se mnou soutěžit. To už se nestalo, doběhl jsem na celkově 9. místě minutu za Tomýkem a téměř 2 za Vénou. Michal bral bronz a tak jsme dohromady obsadili 4 místa v první desítce :-)
