Nezvykle vlakem s využitím 25% slevy pro běžce jsem se vypravil třetí zářijovou sobotu na sever Čech na nejdůležitější závod 2. poloviny roku 2018. Tento způsob dopravy jsem zvolil z důvodu vzdálenosti zázemí, které je prakticky hned u vlakového nádráží. Neřešil jsem tak parkování a v pohodě jsem se začetl do skvělé knihy Králové silnic, která popisuje hvězdy běžeckého boomu 70. let v USA.
Přišel tedy čas zjistit, zda 3-měsíční trénink, který jsem zahájil po 1/2 maratonu v Českých Budějovicích, přinese ovoce. 2 měsíce jsem nezávodil a následně v srpnu absolvoval jako přípravné závody SpaRun, Metternichovu výzvu a 10 km v Plzni. Plzeňská desítka se tempově nelišila příliš od toho, jak jsem měl v plánu běžet v Ústí, ale to mě neznepokojovalo, protože vím, že delší tratě mi jdou lépe.
Jelikož jsem do Ústí dorazil už ve 12, měl jsem spoustu času. Nejdřív jsem vyzvednul číslo v EXPU a pak se vydal přes Mírové náměstí do OC Forum, kde jsem si dal čínské nudle s Pepsi. Nic těžšího jsem se neodvažoval. Všude plno běžců. Nechtěl jsem se 3 hodiny procházet, tak jsem hledal místo, kde bych si mohl v klidu sednout a relaxovat. Nakonec mi vyšlo jako nejlepší 3. patro Domu Kultury, kde bylo EXPO. Nikdo tam nebyl, tak jsem si sedl na zem, opřel se o zeď a v klidu četl. V rámci předprogramu probíhal závod hand-bikerů, kteří parkovali ve dvoře, na který jsem měl přímý výhled. Musím říct, že tyto borce obdivuji, když jsem viděl, jak většina svépomocí dostává svůj závodní vozík do auta. V těžkých chvílích závodu jsem si připomínal, jaké mám štěstí, že jsem zdravý a mám možnost absolvovat trasu po svých.
Hodinu před startem jsem se převlékl, uložil věci do šatny a rozběhal se ve vedlejší ulici. Do koridoru jsem se dostal 5 min. před startem. Naštěstí jsem se probojoval dostatečně dopředu. Startovní čáru jsem překročil se 4-vteřinovým zpožděním. Na začátku jsem se snažil brzdit, ale stejně jsem 1. kilometr zvládl přesně za 4 minuty. Pak jsem sice nepatrně zpomalil, ale běželo se opravdu dobře, zvlášť v prvních 5 kilometrech, kdy jsme se pohybovali v blízkosti Labe okolo diváků. Pak jsme se vydali do průmyslové části města. Po 8. km jsem předbíhal Kateřinu Kašparovou, která běhá na velmi dobré úrovni ultra a tentokrát běžela štafetu :-) Taky jsem měl možnost vidět špičku závodu, která už se řítila proti. 10 km jsem probíhal kolem 40:30, což byl výborný čas a já jen doufal, že to není příliš rychlé. Přece jen to bylo velmi blízko mému osobáku na této vzdálenosti. Při náběhu do areálu Spolchemie mě překvapilo táhlé stoupání, které už bylo znát, ale zatnul jsem zuby. Ještě bych měl zmínit poměrně náročný vítr, který pofukovala ztěžoval podmínky. Snažil jsem se schovávat za vyšší běžce, ale stejně to moc nepomáhalo. Po 3. přeběhu mostu Edvarda Beneše už jsem na 14. km začal tempo cítit čím dál více, zvlášť, když se trasa táhla po silnici podél Labe kamsi do neznáma a naproti běželi rychlejší účastníci. Trať se navíc mírně svažovala, což bylo demotivující, když mi bylo jasné, že poběžím stejnou cestou zpět. Na otočce na 16. km jsem znovu zatnul zuby a snažil se držet tempo. Zhruba na 18. km jsem míjel Terezu Jagošovou, jednu z elitních žen, což bylo poprvé, kdy jsem předběhnul někoho se jménem místo startovního čísla :-) Potkával jsem také běžce, kteří museli přecházet do chůze. Právě v těchto chvílích mi nejvíce pomohla myšlenka na hand-bikery. Bylo mi totiž jasné, že pod 1:25 to dnes nebude, ale věřil jsem, že pod 1:26 ano. Poslední přeběh mostu do centra a cíl už nebyl daleko. Ze záznamu z minulého roku, který jsem v týdnu před závodem shlédl, jsem věděl, že mě čeká ještě dlouhá cílová rovinka. Přede mnou byl ještě jeden závodník, tak jsem zafinišoval a poprvé dokončil v první stovce na 99. místě. Opravdu jsem byl rád, že jsem v cíli, dal jsem do toho vše. S osobákem o minutu a 40 sekund vzhledem k větru nakonec velká spokojenost.
Pak jsem "pospíchal" vyzvednout věci do šatny. Cestu jsem si chtěl zkrátit přes hrazení, přičemž mě chytla šílená křeč do lýtka. Snad 2 minuty trvalo, než přešla. Raději jsem to tedy obešel. Chvíli mi nebylo jasné, kde vlastně je zázemí, ale nakonec se mi podařilo trefit a já obdarován 2 birelly se mohl vydat k nádraží, kam jsem dorazil 7 minut před odjezdem vlaku. Vše dobře dopadlo a já taky jednou mohl cestou ze závodu odpočívat bez volantu v ruce :-)
