Ve středu 22. června jsem s kamarádem Pavlem, kterého běhání očividně chytlo, vyrazil po práci do jihočeského Holubova. Tentokrát běžel i jeho bratr, který už čekal na místě. Závod o délce 6 km se běží hezkou lesní trasou podél Křemžského potoka. Oproti klasickým závodům je netypický tím, že vítězem se nestává automaticky ten, kdo trať zdolá nejrychleji. Účastníci před závodem nahlásí odhadovaný čas v cíli a na ten se pak snaží běžet. Trať jsem neznal a po zkušenosti z Rudolfovské 5-ky jsem si tipnul 26:15. Původně jsem chtěl dát přesně 26 minut, ale raději jsem těch 15 sekund navíc přidal. Nakonec to stejně nehrálo velkou roli.
Na místo jsme dorazili asi 30 minut před startem, a tak byla při registraci v místním Trio Baru poměrně velká tlačenice. Po 20 minutách se nám ale podařilo zaregistrovat a mohl jsem se před startem trochu zahřát, i když bylo určitě minimálně 25 stupňů. Na startu jsem se postavil hned do první řady, abych se nezdržoval kličkováním a chvíli po 18. hodině bylo odstartováno. Začátek byl v pohodě, protože se běželo z kopce a spíš jsem se snažil nepřepálit tempo. Po asi 500 m se vběhlo do lesa na stezku, která vede ke zřícenině hradu Dívčí kámen. Běžel jsem za jedním klukem a jednou ženou. Oba se mi podařilo asi do kilometru předběhnout. Těsně před otočkou mě předběhl jeden běžec a už se běželo zpět. To už bylo o poznání těžší, protože trasa téměř neznatelně stoupala. Před výběhem z lesa mě doběhnul a v pohodě předběhnul jeden starší zkušený běžec, který se mě ještě stačil zeptat na jaký čas cílím :-) Pak přišel kopec, na který jsem se vůbec netěšil. Snažil jsem se stále běžet a záměrně zpomalil tempo, ale stejně jsem ho nedokázal vyběhnout v kuse a pár desítek metrů jsem popošel. Pak jsem ale opět nabral síly a do cíle doběhnul. Přiložil jsem kontrolní čip a šel si v rámci regenerace zaplavat do rybníku s výhledem na Kleť. Voda byla skvělá! Jelikož manažer poháru Míra Šimek slavil padesátku, pivo a občerstvení bylo zdarma, což byla taky paráda. Prostě perfektní závod :-)
Nakonec se vyhlašovalo. Každý dostal buchtu a já čekal, o kolik jsem se seknul. Nakonec to bylo 54 vteřin (28. místo). Pavel byl o hodně přesnější (21 vteřin - 10. místo) a vítěz, ač se to zdá neuvěřitelné, se trefil úplně přesně. Čekal jsem, že budu přesnější a byl tak lehce zklamán. Náladu mi mohl zvednout jen fakt, že to bylo směrem dolů. To jsem se ale dozvěděl až s odstupem pár dní. Výsledný čas 25:21 odpovídá tempu 4:14/km, což vzhledem k trati a teplému počasí je OK.
Zajímavější ale bylo, co se stalo po závodě. Podařilo se mi zablokovat imobilizér u Pavlova 20 let starého Mitsubishi, což automaticky spustilo alarm, který o sobě asi každých 5 minut dával hlasitě vědět - k radosti obyvatel Holubova. Pavel pak odpojil baterku, tak že to problém vyřešilo, ale odjet jsme stejně nemohli. Nakonec nás zachránila Mirka s Pavlovou maminkou, které nám přivezly náhradní klíč. Domů jsem se dostal skoro o půlnoci. No stálo to za to :-)
-
