Na letošní SpaRun jsem se moc těšil. Vše nasvědčovalo, že bych mohl opět minimálně vylepšit loňský čas. Rekordní 1/2maraton, několikaměsíční trénink bez výrazného výpadku a třeba i ochlazení v týdnu před závodem. Bohužel tomu tak nebylo. Největší chybu jsem udělal v taktice. Bůhví, jak by to dopadlo, kdybych závod rozběhl rozvážněji.

Vyklusal jsem z domova na stadion a při rozcvičení jsem se potkal s obvyklými známými, kteří se běhu pravidelně účastní. Dal jsem pár rovinek s Markem Fárou, pozdravil se s Pavlem Maršíkem a popovídal s Honzou Preibischem. Na startu jsem se postavil dopředu, abych nemusel předbíhat pomalejší běžce. Všimnul jsem si totiž, že před areálem je velká louže a tak jsem chtěl mít jistotu, že ji přeběhnu suchou nohu. Bohužel jsem to trochu přepísknul :-) Vyrazil jsem jako Bekele v Berlíně a podruhé za dobu, co běhám, jsem si užíval vedení startovního pole. Musím říct, že to není špatný pocit :-) Po asi 300 metrech jsem se podíval na hodinky a zhrozil se při zjištění, že běžím 3:15/km, tak jsem začal zpomalovat a pouštěl před sebe rychlejší běžce. Přesto byla 1. čtyřstovka za šílených 1:13 a kilometr za 3:54. To bylo z mé strany vše.

-

Po 1400 metrech jsem začal cítit nohy a to jsem měl ještě před sebou 5 km. Nohy by to nějak vydržely, ale nejhorší byla tepovka, kterou jsem hned od začátku vyhnal nad 160 a zakyselil svaly. Jedna z mála věcí, co mě potěšila, bylo vyběhnutí kopečku u pošty. Taky jsem se pořádně snažil. Zabodnul jsem pohled do země a a neodvažoval se zvednout oči dokud nebudu nahoře, aby mě to nedemotivovalo. Na kolonádě už jsem cítil, jak mám místo žeber rozpálené kovové obruče, které mi stahovaly plíce. Snažil jsem se dýchat zhluboka, ale nebylo to nic platné. Přestože jsem běžel z kopce, nemohl jsem se pořádně rozběhnout. Na chvíli jsem raději přešel do chůze, abych doplnil trochu kyslíku. Na posledním kilometru jsem se zase celkem rozběhnul, přesto jsem dokončil v čase o 30 sekund pomalejším než loni.

-

Nebudu ale smutnit, že se to nepovedlo, jak jsem si představoval. Hned den po závodě jsem si dal stupňovaný dlouhý běh, který perfektně simuluje narůstající únavu v závodě a který mi v tréninku chyběl. Plánuji také zařadit jednou týdně souvislý tempový běh okolo 1/2maratonského tempa. Po 2 letech pravidelného běhání už mám větší zkušenosti a tak věřím, že na příští ročník se dokáži připravit mnohem lépe a 25-minutovou hranici prolomím. A to velmi výrazně! :-)

Záznam závodu Výsledky

Add comment


Security code
Refresh