Když nemůžeš, zpomal :-)

Štafetové běhy jsem v minulosti registroval, ale nikdy jsem netoužil se jich osobně zúčastnit. Až donedávna, kdy mi v létě na dovolené ve Švýcarsku přišla od bývalého kolegy Jirky z banky zpráva, jestli bych nahradil zraněného běžce. Ono se těch běžců vyměnilo později víc, ale sestava byla perfektní, jak jsem zjistil při samotném průběhu závodu. Četl jsem Cestu běžce, kde se zmiňují japonské ekideny a teď jsem měl na vlastní kůži možnost poznat, proč jsou tak populární.

Náš tým Melounu je dost jel ve 2 autech. Naše VW dodávka neběžícího kapitána týmu Pavla se vydala na cestu již v pátek odpoledne. Měli jsme i dámskou společnost - Zuzku a Ivču, což jsou super holky. Dále s námi jel svéráz Pavel, který pracuje jako ostraha vězeňské služby spolu s Ivčou. Jejich originální historky nás bavily celou cestu. Před Českými Budějovicemi jsem převzal řízení, abych si taky vyzkoušel auto, pokud by to v průběhu závodu bylo nutné. U Mercury centra jsme vyzvedli dalšího pohodového člena do party - Honzu. Kousek jsme popojeli a nabrali Tondu, Pavlova (kapitán) synovce, jehož choť Mária se 2. den připojila k 2. partě. Dorazili jsme do penzionku U Dvou rysů ve Zdíkově, odkud to bylo jen kousek na start v Zadově. S Pavlem jsem se po ubytování vydal vyzvednout čip, 2 balíky vod a moc dobré koláčky. Nejprve jsme vyjeli na druhou stranu, ale brzy jsme si to uvědomili a vše včas stihli. Po výborné večeři (guláš s knedlíkem - pro mě ze seitanu) jsme chvíli poseděli a následně zalehli.

-

Startovali jsme v sobotu až ve 12:00 (první týmy už ve 4:00), takže na snídani i přípravu bylo času dost. Štafetu jsem rozbíhal já. První úsek:

Zadov - Lipka 14 km (záznam)

Dorazili jsme do prostoru startu, který jsme s Pavlem navštívili již předchozí večer, asi s hodinovou rezervou. Pozorovali jsme rozběhy ostatních štafet, které startovaly po 5 lidech s 15-minutovým odstupem. V rámci rozklusu jsem prozkoumal prvních 750 m trasy. I když se nejednalo o nějaké brutální převýšení, první zhruba 1,5 km pro mě coby silničního běžce představoval slušnou výzvu. Běželo se přes kořeny a dřevěná cesta z kulatin mi taky nadělala nějaké vrásky na čele. Trasa se celkově hodně svažuje dolů, ale 20 metrů dílčí převýšení na 500 metrech mi roztáhlo plíce hned ze začátku. Naštěstí to bylo na silnici. Pak přišel sešup dolů. To bylo skvělý. Ale po 7 km to přišlo... kopec jako kráva, 100 m převýšení na 1 km, kde se ještě přecházelo na louku. To prostě není nic pro mě :-D Několikrát jsem musel přejít do chůze a hodně jsem ztratil. Už jsem psal i zprávu (v rámci závodu patří mobil k povinné výbavě), že se oproti plánovanému času zpozdím. Pak jsem se opět mohl na 4 km rozběhnout, ale finiš zase pár stovek metrů do kopečka mě nepotěšil. Ale když jsem viděl Tondu na předávce, zmáčkl jsem se, co to šlo. Ten pocit, že to mám za sebou, vše vynahradil. Nastoupili jsme od auta a pokračovali na další předávku.

-

Věžovaté Pláně - Zlatá Koruna 11,7 km (záznam)

2. úsek mě čekal v 11 večer. Moje čelovka se vypla hned, jak se zapla. Naštěstí byl Pavel náležitě vybaven a půjčil mi svou včetně reflexní vesty. Nejtěžší část jsem sbíhal hned na začátku, kde se z Věžovatých plání vbíhalo do lesa na úzkou měkkou lesní pěšinu, kde moje silniční Salmingy měly co dělat, aby mě udržely na nohou. Tma byla pořádná, až jsem si chvíli přisvicoval i mobilem. Trasu osvětlovaly fosforeskující zelené tyčinky, což dodávalo zajímavou atmosféru. I zde se jednalo o svažující se profil, což mi určitě vyhovuje. Raději poběžím delší mírně kopcovitou trasu než naopak. Nějaký kopec taky byl, ale tma ho milosrdně zahalila, takže jsem netušil, kde končí. Trochu jsem tápal v Mirkovicích, kde to podle mě mohlo být víc značené. Dokonce jsem tak zazmatkoval, že jsem si dal Zlatou Korunu do navigace pro jistotu, ale nakonec jsem vyběhl na pole, kde už se značení nacházelo dost a vše bylo v pořádku. Po cestě jsem předběhl 5 běžců ostatních štafet, což taky potěšilo. Předával jsem Honzovi. Po dokončení 2. úseků naší party v Hluboké, kam dobíhala Ivča, jsme se vrátili do ČB. Tam jsme nalezli cenný azyl v bytě u Tondy a Máji. Sice jsem zavřel oči sotva na 3 hodiny na tvrdé podlaze (usnul jsem hned), ale pomohlo to.

Květov - Kostelec 12,4 km (záznam)

Závěrečný úsek na mě čekal v 7 ráno, což znamenalo již hodinový náskok oproti původnímu plánu. Asi o minutu jsem ho ale zkrátil, protože jsem nečekal Dana Tesaře z 2. auta tak brzy a tak už po mně byla sháňka, když jsem poklidně kráčel k předávce. Zhruba o 100 metrů jsem si tedy úsek prodloužil a vběhl do něj sprintem. Celkově se jednalo o nejrovinatější profil z mých tras, ale 1. km za 4:15 po 2 předchozích bězích s minimem odpočinku nevěstil nic dobrého. Běžce, kterého jsem měl na dostřel, jsem nechal poodběhnout a pokračoval udržitelným tempem. Celou trať jsem si užíval a odměnou byla krásná široká lesní cesta a následně východ slunce nad rybníkem. Před Kostelcem se poslední kilometr a něco táhl do dálky, ale už jsem věděl, že mě čeká poslední část, tak se běželo hned lépe. Po kompletním doběhu úseků našeho auta už bylo na druhé šestici, aby zafinišovala. Oba dny se z hlediska počasí neskutečně vydařily. Z poslední předávky jsme se tedy vydali vykoupat do slapské přehrady u nějakého bývalého zařízení ROH (dnes ve vlastnictví Ministerstva Financí), které byla z hlediska vládních restrikcí prázdné. Po báječné koupačce jsme se naobědvali ve Štěchovicích, kde jsem si dal smažák a jedinou kaňkou bylo pražící slunce na terase s nefunkční markýzou. Pak jsme se přesunuli do Braníku, kde se finišovalo. Doprava houstla, ale naštěstí času bylo dost. Čekali jsme na finišující Máju s tím, že do cíle doběhneme všichni společně, ale Mája byla tak namotivovaná, že nechtěla ztratit ani vteřinu a tak jsme doběh kvůli cílové fotografii museli opakovat :-))

-

Celkově se má 1. a myslím, že ne poslední účast na VR opravdu vydařila. Jsem rád, že jsem měl možnost okusit atmosféru této velké akce! VELKÉ díky všem členům týmu!!!

Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 77

Po Holubově před 4 lety se jednalo o můj druhý Olympijský běh. Nevěděl jsem, co od toho mám čekat, protože zaprvé přišel den předem mail, že část organizátorů šla do karantény a tudíž nebyla zabezpečena trať, zadruhé jsem neviděl žádnou konkurenci, ale zatřetí bylo celkem dusno, což se mi potvrdilo už v úterý, kdy jsem si trať částečně probíhal a nohám se vůbec nechtělo. Černým koněm pro mě byl týmový kolega Aleš, který se za poslední rok solidně rozběhal.

-

S Alešem jsem se také rozklusal, dali jsme 1 kolo na meandru. Čas do startu jsme si krátili s Vénou, který nás jako správný předseda přišel podpořit, i když sám momentálně nemůže běhat. Na startu se nás nás moc nesešlo, tak jsme s Alešem stáli hned vepředu. Zavtipkoval jsem, že vypadáme v našich zelených dresech jako vodiči. Aleš to asi vzal doslova a vystaroval pěkně zostra. Držel jsem se ho asi 200 metrů, pak jsem si ale uvědomil, že takhle bych dlouho nevydržel. Zachytil se ho mně neznámý běžec Marek Macháček a po výběhu z meandru se k nim připojil ještě chebský Honza Minařík. Já se držel v pozadí ve vzdálenosti asi 20 metrů. Postupně jsem se ale na cyklostezce na skupinku dotáhnul, přestože mě to stálo celkem dost sil. Trochu jsem odfrkl a na Chebský most už jsem vybíhal jako druhý. Tam jsem ale na Marka ztratil a ten si vytvořil rozhodující náskok. Rovinka kolem řeky je dlouhá a mně rychle docházely síly. Bylo jen otázkou času, kdy se budu muset zastavit, protože se mi špatně dýchalo a nohy těžkly. Silou vůle jsem dokázal přeběhnout plynárenskou lávku a pár vteřin popošel až za zatáčkou, abych nedal třetímu Honzovi záminku zrychlit a připravit mě tak o druhé místo.

Zvládl jsem se zase rozběhnout a stříbrnou pozici jsem tak udržel. Zklamalo mě ale vyhlášení. Zatímco Véna před rokem dostal karton Plzní, letos šly ceny do tomboly a já tak odešel jen s medailí. Za startovné 300,- Kč hodně slabé. I zbytek organizačního týmu na mě bohužel působil dojmem, že je to moc nezajímá.

Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 141

Do Chebu jsem se vrátil po 3 letech. V roce 2017 jsem běžel 5 km a následně i celou desítku. Tentokrát jsem zvolil pouze poloviční trať, protože se chci více soustředit na rychlost a nezastírám, že motivací pro mě bylo také umístění na bedně, což by se mi na desítce vzhledem k silnější konkurenci nepovedlo.

Na závod jsem vyrazil i s rodinou, která si vychutnávala zákusek se zmrzlinou u Špalíčku, zatímco jsem se rozklusával. Vzal jsem to i kopečkem kolem hradu, který nevypadá tak hrozivě, ale věděl jsem, že po 4 km v tempu to bude o něčem jiném. O závodní náladu se před startem postarala bubenická skupina. Začalo trochu poprchávat, ale jinak počasí vyšlo takřka ideálně. Závod na obě distance startoval společně, proto bylo na startu plno, ale protože jsem stál úplně vepředu, nijak mi to nevadilo. Začal jsem zvolna, aby mi zbyly síly i na závěr. Úvodní kilometr je vzhledem k úzkým chebským uličkám a zatáčkám hodně rozmanitý, ale zvládl jsem ho dobře v tempu 4:00/km. Pak jsem trochu zrychlil a až k přehradě se běželo fajn. Krátký kopeček na přehradu mě rozhodil víc, než jsem čekal, což se projevilo na dráze, kdy mi nějak těžkly nohy a předběhl mě Max z chebského klubu RozběhniTo.cz - a to běžel desítku. Šlo mu to fakt dobře. Nejhorší část mě čekala pod hradem. Zvládl jsem v kopečku sotva 20 metrů a musel jsem chtě nechtě na chvíli přejít do chůze. Naštěstí za mnou nebyl nikdo, kdo by mě ohrozil a tak jsem své celkově 3. místo uhájil až do cíle. Čas z před 3 let jsem vylepšil o 48 vteřin a protože příprava nebyla kvůli 2 srpnovým výpadkům (celkem 6 dní) ideální, považuji to nakonec za úspěch.

Čas do vyhlášení jsem si krátil povídáním s vítězem desítky Ondrou Jadlovským, kterému to běhá fakt parádně. Protože v Chebu vyhlašují kategorie po 10 letech, měl jsem tu čest postavit se dokonce na stupínek nejvyšší coby vítěz kategorie 30-39 let :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 536

Již šestá účast na mém domácím závodě, který pro mě znamená srovnání výkonnosti napříč roky. Po loňském povedeném závodě jsem chtěl čas stlačit ještě níže. Vysněný cíl jsem zaměřil dokonce pod 24 minut. Když teď ale zpětně přemýšlím, vlastně se jednalo jen o mé zbožné přání, které nebylo podpořeno odpovídajícím tréninkem.

Rozběhl jsem tedy odvážně - úvodní kilometr za 3:50/km. Neměl jsem s tímto zase takový problém jako před 3 lety, kdy jsem pak trpěl až do cíle. Přece jen jsem už o něco vyběhanější, ale cítit jsem to začal po kopečku u knihovny, kde už jsem zpomaloval a dostali se přede mě další borci. V dalších stoupáních na Anglickou a na kolonádu už jsem neměl tolik sil a především u Fontány jsem popadal dech déle, než by bylo nutné. V téhle fázi jsem ztratil asi nejvíc sil, které dále chyběly. Směrem dolů se to malinko rozběhlo, ale maximem byl 6. km za 4:00/km. Na finiš taky nezbyly síly, když jsem sice v protilehlé rovince na oválu zkusil nastoupit Petrovi Hurdichovi, ale tomu zbývalo v rezervě víc a hned mi to vrátil a taky mě přespurtoval Honza Preibisch. Výsledný čas sice "jen" o 20 vteřin hoší než loni, ale spokojen být rozhodně nemůžu. Za rok se pokusím připravit lépe, aby 24-minutová hranice padla.

Alespoň mám hezkou fotku z kolonády :-D

--

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 244

Hned den po Komorní Hůrce jsem se vydal na další závod Živého Sokolovska. Už podle názvu a profilu trasy jsem čekal náročný závod, ale že to bude až tak drsné, jsem nepředpokládal.

--

Vyrazili jsme autem s Honzou Linhartem a jeho mamkou, která nám dělala doprovod. Na start se postavil i zcela jasný favorit Pavel Procházka, který nenechal nikoho na pochybách a něco málo přes 8 kilometrů dlouhou trať zvládl za 34 minut, o 4 minuty rychleji než druhý v cíli. Za konkurenci jsem považoval Honzu a Tomáše Mandzáka. Hned po startu se vybíhal krátký kopeček, kde měli ještě všichni spoustu sil. Následoval prudký sešup dolů po asfaltce. Tempo jsem nasadil vysoké, abych se držel čela, takže 1. kilometr za 3:49 byl nakonec vzhledem k těm dalším solidně přepálený. Z asfaltky nás následně trať vedla vysokou trávou a terénem do přírody. Po rovině to jakž takž šlo, ale jakmile se začlo stoupat, byl jsem vyřízený. Veškeré ambice na umístění vzaly za své a já se snažil aspoň běžet, což se ne vždy povedlo. Už před závodem jsem věděl, že v závěru se běží do kopce. Tam už jsem z větší části šel. Celkové tempo přes 5 minut na kilometr je ostuda. Tohle prostě není můj šálek kávy. Za Pavlem nakonec doběhl 2. Tomáš, který by měl svůj talent podpořit pravidelným tréninkem. Potenciál tam určitě je. Na Honzu zbyla nakonec brambora, když se před něj dostal ještě mně neznámý David Langer.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 89

13. června se konal první ročník Velké ceny Komorní Hůrky, kterou pořádají členové chebského běžeckého spolku Rozběhnito.cz. Jelikož se jednalo o asfaltovou desítku s krosovou vložkou a mírným zvlněním, neváhal jsem se na akci vydat. Určitě se pro mě mělo jednat o přijatelnější typ závodu, než třeba Meluzínka (či následné Kostelecké kopečky).

Na Komorní Hůrku jsem dorazil s dostatečným předstihem, tak že jsem měl čas pozdravit se s Vénou, který také dorazil, a řádně se rozklusat. Jasným favoritem, byl Vítek Fiala, který je atletickou nadějí našeho kraje. Jinak jsem nikoho blíže neznal. Za teplého letního počasí jsem se po startu tedy držel Vítka a Vény. Po úvodních 400 metrech přišla na řadu zmíněná terénní vložka. Naštěstí sil bylo dost a nejednalo se o prudký kopec, tak jsem se udržel v čelní skupince. Úvodní kilometr za snesitelné 4:20 následoval už o poznání ostřejší za 3:38. To mi ale bylo jasné, že takové tempo bych asi dlouho nevydržel. Vítek si běžel svoje a i Véna se trochu vzdálil. K mému překvapení jsem však Vénu na 3. km předběhl (bohužel díky zdravotním problémům s plotýnkou) a stříbrnou pozici si držel až do konce. I když tak jednoduché to nebylo. Závod se běžel na 2 kola. Asi km před koncem jsem na chvíli musel přejít do chůze, abych se vzpamatoval. Pravděpodobně za to mohl rychlý 2. km. Měl jsem chuť to zabalit, ale makal jsem dál. Celé druhé kolo jsem běžel prakticky osamoceně bez nutnosti dramaticky zrychlovat.

Celkově se jednalo o příjemný závod v přátelské atmosféře. Vyhrál jsem flašku vína a vstup do tamního wellness, který si asi schovám na chladnější dny :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 87

14 dní po plzeňském 1/2 maratonu měl následovat trailový závod na stejnou vzdálenost okolo Meluzínky. Už jsem byl i přihlášený, ale mediální pandemie všechny donutila změnit plány. Tak se staly ze 2 týdnů 2 měsíce, ale na start Meluzínky jsem se po 2 letech opět postavil. Tentokrát byla trať v lepším stavu, než při mé poslední účasti, kdy jsem se musel vyhýbat loužím a rozbahněná louka vzala tenkrát dost sil.

-

Tak první kolo dám na pohodu, jsem si říkal. 4:06 úvodní kilometr jsem teda asi trochu přehnal. Ale kopce jsem nějak vyběhl, i když jsem na posledním musel na chvíli přejít do chůze. Přesto vedoucí skupina (hlavně Roman Kašpar, který nakonec doběhl pátý) nasadila pro mě vražedné tempo a vzdálila se. Já si běžel to svoje a plánoval druhé rychlejší kolo. To se ale díky kopcům, kde jsem se dost trápil, nekonalo. Čas nejpomalejšího kilometru se vyšplhal skoro na 6 minut. To už se ale začali na dostřel přibližovat nebezpečně další běžci. Tak mi nezbývalo než za to vzít a od 15. km jsem nasadil strojově přesné tempo 4:18/km. Každý kilometr na chlup přesně. Věděl jsem, že když to udržím, nikdo mě nedoběhne. Dostal jsem do stavu flow (jak říkají sportovci) a běželo se mi fakt parádně. Kilometr před koncem mi ale na stezce okolo Bodenu začalo docházet palivo a pohyboval jsem se jako v rosolu. Naštěstí za mnou nikdo, tak jsem to úspěšně doběhl do cíle o 2 minuty lépe než minule. Přesto jsem se umístil až na 6. místě. Konkurence nespí. Honza Grošek, který byl v roce 2018 druhý, vyhrál v super čase pod 1:30. Tehdejší vítěz Petr Hurdich bral tentokrát po noční dvanáctce v práci 3. místo.

-

Poté jsem vyklusal s Honzou Linhartem, který získal 3. místo na desítce a počkal na vyhlášení za štěkotu psů, který je díky canicrossovým kategoriím pro závody Živého Sokolovska tak typický :-) Za rok znovu a rychleji!

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 150

V březnu jsem byl plný odhodlání, jak budu každých 14 dní, pokud to půjde, běhat závodní 1/2 maraton, abych absolvoval delší běh v rychlém tempu. To jsem ale nevěděl, že nás čeká 2-měsíční závodní půst. Výlet do Plzně jsem pojal jako rodinný výlet, abych uspokojil všechny strany. Ubytovali jsem se v penzionu na kraji Plzně v Červeném Hrádku.

Brzy ráno jsem se vydal po svých 7 km k Boleveckému rybníku a rodinu nechal dospat v penzionu. Byla pěkná zima, ale naštěstí nepršelo ani nesněžilo. U restaurace Ostende, kde bývá obvykle zázemí závodu (koná se ještě desítka, maraton a padesátka) se mi potvrdilo, co jsem tušil. Totiž že trasa nepovede po rovinatém okruhu okolo rybníka jako vždy, ale start se posunul o kus dál do lesa. Bohužel profil nebyl rovinatý a trasa vyasfaltovaná pouze přibližně z poloviny. Uvědomil jsem si, že to taková pohoda nebude, ale co se dalo dělat.

U registrace jsem potkal Peťu Hrona a Láďu Šinku, kteří si střihli desítku (Láďa 2., Petr 5.). Převlékl jsem se vzhledem k absenci šaten venku (někdo mohl využít alespoň zázemí vlastního auta) a po krátkém rozklusání a startu maratonců s "padesátníky" jsem přišli na řadu my. Já byl připraven na rovinaté pohodové tempo 4:20/km, snad i proto jsem se držel v 1. kole z celkových šesti čela. První část trasy mírně, ale nepříjemně stoupala po lesní cestě a částečně asfaltu, po kterém se následně sbíhalo a ke konci kola se opět nabíhalo na lesní a pískovou cestu u rybníka, kde se potkávali běžci z různých distancí. Po prvním kole se utrhl Jakub Černý, kterého jsem mylně považoval za Tomáše Eisnera (1/2 maraton za 1:12), tak jsem ho nechal běžet a šel si svoje.

Stoupající a klesající trasa si vybírala svou daň a každé kolo bylo těžší a těžší. Přesto jsem se dokázal osamostatnit na 2. místě, které jsem držel až do konce. S tím jsem se spokojil a když jsem v závěru viděl proti mě na krátké smyčce před cílem běžet Tomáše (Jakuba Černého), měl jsem za to, že už jen vyklusává a ještě mu pogratuloval :-) Jak jsem následně zjistil, doběhl jen 37 vteřin přede mnou. Vědět to dřív asi bych se snažil víc. Poučení: bojuj naplno až do konce.

Po závodě jsem se převlékl v malém altánku a počkal si na vyhlášení, kde jsem obdržel tričko a pivo. Knížku od Dany Zátopkové jsem odmítl, protože ji už doma mám. No možná jsem si ji měl vzít. Pak jsem se vydal zase 7 km pěšky do Plazy, kde jsem se náležitě občerstvil, vyzvedl rodinu z kina a mohli jsme se vydat zpět domů.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 146

Když byl svět ještě normální, vydal jsem s kamarády Petrem, Stáňou a Jančou na zahraniční závod Runczechu do slunné Itálie. Moc jsem se těšil, protože jen v dobrém vzpomínám na svůj první 1/2 maraton mimo ČR, který jsem absolvoval před 2 lety s Vaškem v Barceloně, více zde. Letenku z Norimberku jsme pořídili v předstihu již minulý rok opravdu za hubičku - pouhých 700,- Kč tam i zpět. V pátek brzy ráno jsme s Jančou vyrazili vlakem do Kynšperku, kde jsme přesedli do auta k Petrovi a Stáně a v dostatečném předstihu jsme dorazili na parkoviště u letiště. Let proběhl v pohodě a za pár hodin už jsme si to štrádovali pěšky ne zrovna čistými ulicemi do našeho dočasného bytu, který nás vyšel každého na velmi přijatelných 500,- Kč/na noc.

Majitel na nás ochotně počkal skoro hodinu, protože evidentně nečekal, že těch 5 km z letiště zdoláme po svých. Ale jsme přece sportovci a v Neapoli jsme toho nachodili mnohem víc :-) Hned jsme vyrazili vlakem do expa, kde jsme vyzvedli startovní balíček. Cestou jsme již slýchali češtinu, protože závod je u nás hojně propagován a spousta lidí od nás ráda využije možnost zaběhnout si závod v pěkném počasí kolem mořského pobřeží. Večer jsem uvařil špagety a šlo se na kutě.

-

Ráno jsme s Petrem a Janou vyběhli brzy, abychom si užili výhledy na moře a probouzející se město. Původně jsme měli v plánu výlet na Vesuv a do Pompejí, ale vzhledem k přemrštěným cenám půjčovného na auto jsme výlet museli odložit na pondělí. Odměnou nám ale byl překrásný výhled na město z hradu Castel St. Elmo, který se tyčí nad městem. Slunce prosvětlilo oblohu a my se tak mohli kochat úžasným výhledem na Vesuv a třpytící se moře. Dolů jsme to vzali po svých a nachodili snad 15 km. Posilnili jsme se vynikající pizzou a na závěr se projeli loďkou, kde se nás vychytralý Ital snažil při placení natáhnout, ale nenechali jsme se.

-

V neděli nastal čas závodu. Lístky na místní vlak/metro jsme pro jistotu koupili den předem, protože italský systém je "trochu zvláštní". Lístky se kupují v automatu na přesný čas, pak se ještě musí označit strojkem při vstupu do metra. Co zabere v Praze 10 vteřin, tady trvá 3 minuty. Co se týká samotného závodu, všichni Češi dostali nehledě na časy uvedené při registraci automaticky koridor D, což se zvlášť nám s Petrem vůbec nelíbilo. Nijak zvlášť jsme to před závodem neřešili, ale celkem nás překvapilo, jak to Italové hlídali. Dostali jsme se nakonec do B, ale museli jsme proklouznout přes 3 kontroly. Ale nebyli jsme jediní :-) Trasa byla pěkná, obzvlášť když se zrovna vinula kolem pobřeží. Výhledy stály za to. V podstatě se běželo stejně tam i zpět, pouze zhruba někde na 12. km byla malá odbočka k náměstí Piazza del Plebiscito. Pro mě nejtěžší částí se stalo stoupání tunelem na 19. km, na které jsem se netěšil už od 3. km, kdy jsem si při sbíhání uvědomil, že se tudy budeme i vracet. Ale nějak jsem to zvládl a finišoval v čase těsně pod 1:28, s čímž jsem na začátku sezóny, která momentálně nevím, jak bude vůbec vypadat, vcelku spokojen. Po závodě jsme se odměnili ještě lepší pizzou než v sobotu a večer jsme s Petrem a Stáňou dokonce dokázali vystoupat po svých na kopec k hradu, abychom si užili výhled na Neapol v noci.

--

V pondělí nastal čas odletu, ale až v 7 večer, proto jsme si dopředu za výhodnější cenu zarezervovali auto a navštívili Vesuv a Pompeje. Celkově se výlet do Neapole vydařil na výbornou. Počasí nám na rozdíl od loňského roku vyšlo fantasticky, což výrazně přispělo k celkovému skvělému dojmu.

Záznam závodu Výsledky

 

 

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 311

Desítka v Bezručáku

První závod od maratonu v Ústí. Věděl jsem, že mě nečeká nic lehkého, ale i tak mě překvapilo, jak moc moje forma od podzimu klesla. A to jsem přitom neměl tak "dramatickou" pauzu jako před rokem. Původně jsem měl jet minimálně s Vaškem a chvíli to vypadalo, že se přidá i Olda, ale jak už to bývá, vydal jsem se se v sobotu do Chomutova nakonec sám. Věděl jsem, do čeho jdu, protože jsem v Bezručáku absolvoval již před rokem a půl patnáctku. Bylo sice chladno, ale sníh, podobně jak celou zimu, nikde. Plánoval jsem první půlku volněji a dolů to pustit co to půjde. Nezačal jsem zrovna zostra podle mých podzimních temp. Bohužel i tempo 4:13 mi do kopce dávalo slušně zabrat a na 4. km už bych se otáčel, ale ještě jsem musel vydržet kilometr do kopce. Skupinka, kde se pohyboval třeba Ivo Feix (2. na maratonu v Ústí) nebo Štěpánka Coufalová, se kterou jsem dobíhal minulý rok ve Žluticích, se mi dávno oddělila a já trpěl v tempu 4:25/km. Po otočce jsem to sice trochu pustil, ale nějak nechápu 8. km za 4:10. Celkový čas mi ukázal, že bych asi měl v tréninku něco změnit, protože takhle jsem běhal 3-4 roky zpátky. S rozpačitými pocity jsem tak vyrazil zpět do Varů a měl jsem o čem přemýšlet.

-

Záznam závodu Výsledky

Chebská běžecká zima 3

Do Chebu jsem vyrazil 14 dní po Bezručáku a doufal, že už se zadaří trochu lépe. Před závodem jsem se pozdravil s Petrem a Stáňou, se kterými jsme plánovali v únoru vyrazit do Neapole. Na startu jsem zmáčkl hodinky, které mi ale, jak jsem zjistil v cíli, nic nezměřily. Asi jsem je nedomáčkl, ale hlavně jsem se na ně celý závod ani jednou nepodíval (jinak bych to zjistil dřív) a běžel podle pocitu. Běžela se 3 kola. První 2 byla identická jako před 2 lety, ale ve 3. se vybíhal kopec za areálem, který mi dal, opět jako každý jiný, solidně zabrat. Tady jsem musel dokonce přejít do chůze. Dotáhl se na mě Dušan Parihuzič, ale nenechal jsem se a na rovině se zase rozběhl a držel s ním krok. V seběhu z kopečka jsem trochu zvýšil úsilí a cuknul mu. Podařilo se mi tempo držet až do cíle a doběhl tak celkově na pátém místě. Z tohotu závodu jsem měl trochu lepší pocit, přesto to do ideálu mělo hodně daleko. A to jsem ještě netušil, že mě čeká za týden nemoc, která mě hodí ještě o kus zpět :-(

Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 162

PROSINEC - 505,4 km. Pěkný závěr roku. Vyběhl jsem každý den a jako odměna první pětistovka. K celkové kilometráži přispělo 5 dlouhých běhů přes 25 km. Vrcholem bylo 28 km s Michalem v tempu 4:47, kdy se mi běželo opravdu parádně a ještě jsem cítil rezervu. Škoda, že ten den se neběžel maraton, protože forma byla :-) Co se týká vytrvalosti, je to fajn, ale rychlost spí hlubokým zimním spánkem. Pustil jsem se do ní 3x (souvisle okolo tempa 4:10/km) a pokaždé to stálo za nic. Času je ale dost, tak věřím, že zvlášť když se po novém roce na to zaměřím, bude na čem stavět a osobní rekordy budou padat jeden za druhým :-)

LISTOPAD - 449,1 km, kolo 0,7 km. V listopadu jsem začal s poctivým maratonským tréninkem, což se projevilo na celkové kilometráži. Natáhl jsem dlouhé běhy a vůbec nezařazoval nějaké rychlejší tréninky, na které bude dost času v dalším roce. Do rychlých temp se dostávám pouze jednou týdně, když si dávám 10 rovinek po volném běhu. Nejzajímavější je vzdálenost na kole - pouhých 700 m, než mi nedal přednost nepozorný řidič. Naštěstí to skončilo jen naraženou nohu, slovním útokem řidiče na mou osobu, protože nedokázal pochopit, že to byla jeho vina a následnou pokutou pro něj. Trénink to nijak výrazněji neovlivnilo.

ŘÍJEN - 346,2 km, kolo 165,6. Na začátku měsíce jsem si na dráze natáhnul lýtkový sval a následně mě bolest, která se postupně přesouvala do achillovky a kotníku, omezovala celý měsíc. Přidala se také záda. Celkem jsem vynechal 7 dní, proto se objem oproti říjnu snížil o více jak 100 km. Za největší výkon považuji 30-km běh, což se s odstupem následně projevilo na achillovce. Jinak se jednalo o takový zvláštní měsíc. Žádné závody se nekonaly a na obzoru také minimálně do konce roku nejsou. Proto jsem zvolil trochu vzdálenější metu, na kterou se budu soustředit - za více jak 1/2 roku pražský maraton, jenž, doufám, proběhne. Cíl je jasný - pokořit 3-hodinovou hranici.

ZÁŘÍ - 457,6 km, kolo 160,5 km. První školní měsíc se velice vydařil! Bylo tam všechno - úseky, tempové i dlouhé běhy, závody, kolo... Nejlepším zážitkem se stala účast na VltavaRunu, který mě nikdy nějak zvlášť nelákal, ale když mě kamarád a bývalý kolega z banky Jirka požádal o účast v jejich týmu, souhlasil jsem a musím říct, že jsem udělal dobře. Počasí vyšlo skvěle a parta se taky sešla super. I když to nebyly jednoduché úseky, užil jsem si to a rád na tenhle ročník budu vzpomínat. Absolvoval jsem také tři 5-km závody, ale s průměrnými časy, protože jsem je šel bez vyladění z plného tréninku. Zvlášť jsem si užil mou první dráhovou pětku v Chodově. Škoda, že nebylo s kým běžet, čas by asi byl o něco lepší. Kéž by se konal KV 1/2 maraton. Myslím, že vzhledem k tréninku bych se momentálně dostal pod 1:25, ale tak snad na jaře v ČB, kam jsem si převedl letošní registraci.

SRPEN - 312,9 km. Srpen už jsem trávil v Čechách, proto se našel čas a podmínky na kvalitní trénink. Vrcholem celého měsíce byla účast na poloviční trati Valdštejnovy desítky. Bohužel přípravu narušilo zdraví. Jednou mě složilo nachlazení, podruhé jsem vlastní chybou odpočíval díky přejezení :-) Celkem jsem takhle musel vynechat 6 dní, což se na přípravě podepsalo. Čas jsem sice v Chebu oproti účasti v roce 2017 vylepšil a doběhl celkově na 3. místě, ale očekávání jsem měl na začátku měsíce jiná. Vzhledem k okolnostem ale mohu být spokojený. V září je hlavním cílem jednoznačně překročit 400 km, což by se, pokud zdraví vydrží, mělo bez výrazných problémů podařit. Prověří mě především účast na Vltava runu, předtím mě čeká Olympijský běh ve Varech (5 km) a těším se opět po 2 letech na Salming Tour.

ČERVENEC - 284,8 km, kolo 65,7 km. Vzhledem k cestování jsem toho nenaběhal tolik jako obvykle, proto by se dal červenec s trochou nadsázky označit za odpočinkový měsíc. Zato se jednalo z hlediska prostředí o nejrozmanitější měsíc. Běhal jsem v Německu, Francii, Švýcarsku a Itálii. Zpestřením byl tradiční SpaRun, kde jsem však zůstal za očekáváním. Trénink jsem si neposkládal ideálně, za rok to bude, doufám, výrazně lepší. Proto za největší výkon v tomto měsíci považuji výjezd z Varů na Klínovec, který mi dal opravdu zabrat. Ale ten pocit po návratu stál za to :-)

ČERVEN - 333,3 km. Tohle byl velmi zajímavý měsíc. V první, hodně kvalitní, polovině jsem odběhal dva rychlostní tréninky (5x1 km a 10x500) + jeden dlouhý, prakticky maratonský, tempový běh s Michaly (Opltem a Báťou). Pak jsem se ne moc chytře oddělal dvěmi závody v jednom víkendu. V běhu na 9,4 km okolo Komorní Hůrky jsem bral pěkné 2. místo, ale nedělní Kostelecké kopečky byly navíc. Asi nejhorší závod (z mojí strany), co jsem běžel. Pak jsme s rodinou trochu cestovali a měl jsem možnost potrénovat v nádherné podalpské scenérii, což byl úžasný zážitek. Po návratu jsem v rámci finální přípravy na SpaRun zvládl ještě dva kvalitní tréninky - 12x300 a 3x1600.

KVĚTEN - 382,5 km. V květnu jsem začal používat novou tréninkovou pomůcku mySASY, pomocí které monitoruji odezvu na trénink, únavu a všeobecný stres, který na tělo působí. To znamená, že jsem tolik přestal řešit, zda naběhám 90 nebo 100 km a soustředím se spíše na to, abych trénoval chytře (nebo se o to zatím snažím) a opřel se do toho, jen když to dává smysl. Za ten měsíc už jsem si všiml, že někdy tlačím na pilu, i když to následně nepřinese významný tréninkový přírustek. Po 2 měsících jsem se znovu postavil na start 1/2 maratonu, tentokrát po 2 letech opět v Habartově a aby těch dvojek nebylo málo, čas jsem vylepšil o 2 minuty. Bohužel z toho nebylo 2. místo jako minule, ale vzhledem ke zvýšené konkurenci až šesté. S výkonem jsem ale spokojený, hlavní cíl bylo běžet lépe než minule a to se podařilo. V rámci pozávodní regenerace jsem se taky jednou projel na kole na mé oblíbené trase KV-Hroznětín-Nová Role-KV.

DUBEN - 421,6 km. Konečně zase nad 400 měsíčně! Duben se povedl jak z hlediska kilometráže, tak skladby tréninků, čemuž paradoxně pomohly vládní opatření. Otázka je, jestli se jednalo o účelně vynaloženou námahu. Tempa už se přiblížila tomu, kde bych je rád viděl standardně, tzn. souvislejší tempové běhy ke 4:00/km a úseky pod 4 minutami, ale úsilí, které je třeba vynaložit by mělo být snesitelnější. Bohužel si momentálně neumím představit, že bych překonal na jaře osobák na 1/2 maraton. "Naštěstí" k tomu nebude příležitost a tak se nabízí vynikající možnost experimentovat v tréninku a optimalizovat přístup. K tomu by mělo pomoci mySASY - optimalizace pomocí variability srdeční frekvence, ale o tom více příště :-)

BŘEZEN - 379,5 km. V březnu už jsem se opět po 2 měsících dokázal přiblížit na dostřel 400 km. Zařazoval jsem rychlostní tréninky a plánoval si i nějaké závody. To vše však vzalo za své díky zdravotní situaci, se kterou se pere celý svět. Vzhledem k tomu, že tempa, na která jsem se na podzim dostával, mi letos ještě moc nejdou, svým způsobem mi to i vyhovuje, zvolnil jsem a dokázal natáhnout kilometráž zase přes 100 km týdně při zachování tempových běhů. Poslední závod jsem absolvoval na začátku března okolo Boleváku v Plzni, kde jsem doběhl na polokrosovém 1/2 maratonu bez větší konkurence na 2. místě.

ÚNOR - 318,8 km. Po nemoci jsem se rozbíhal volněji a nenaběhal tak ze začátku měsíce tolik kilometrů. Tep se bohužel nesrovnal celý měsíc, proto jsem se nepouštěl do žádných delších tempových běhů nebo rychlejších intervalů. Vrcholem byl 1/2 maraton v italské Neapoli, do kterého jsem nastupoval bez nějakých velkých ambic, protože z tréninku jsem věděl, kde mám limity. S časem těsně pod 1:28 jsem nakonec spokojen. V březnu už se pustím i do rychlejších temp a v plánu je také několik závodních 1/2 maratonů, které pojmu jako dlouhé běhy na úrovni anaerobního prahu.

LEDEN - 349,9 km. V úvodu roku jsem se zúčastnil 2 závodů, které mi reálně ukázaly, jak na tom zrovna jsem. To znamená nic moc. V Bezručáku jsem se trápil, když mi první polovina do kopce připadala nekonečná a doběhl jsem minutu za skupinou běžců, které bych měl normálně porážet. V Chebu už to bylo o něco lepší, i když kopec v závěrečném kole mi dal zabrat, ale útok soupeře jsem i přesto odrazil. Pár rychlých tréninků na dráze jsem zaběhl, ale týden před koncem měsíce mě bohužel skolila viróza a pracně budovaná kondice se odebrala kamsi. Nezbývá než trpělivě začít znovu a doufat, že to nezanechalo moc velké stopy.

Trening 2019

Trening 2018

Trening 2017

Trening 2016

Add new comment
Details
Category: Trening
Hits: 97
  • You are here:  
  • Home