Když nemůžeš, zpomal :-)

Stejně jako minulý rok i letos jsem se s potěšením zúčastnil Porcelánového běhu v Nové Roli, který pořádá náš skvělý tým ve spolupráci s místním Domem dětí a mládeže.

Tentokrát jsem se přidal ke skupině dobrovolníků, která se už v pátek vydala značit trať a měl jsem si tak možnost prohlédnout, v jakém je stavu. Oproti minulému roku se mi zdála o něco méně bahnitá, ale možná to byl jen můj dojem. Bohužel jsme tento rok zaznamenali nižší účast než v loňském ročníku, protože se zároveň konal nedaleký Nejdecký kros. To poznamenalo zejména dětské kategorie, kde se účastnilo pouhých 12 běžců.

--

Týden před maratonem jsem sice měl původně v plánu jen tak volně pobíhat, ale když jdu na závod, snažím se běžet naplno. Bohužel terénní krosy mi vyhovují ze všeho nejméně, ale minimálně jsem měl v plánu překonat loňský čas. Trochu jsem si to neplánovaně ztížil pátečním 16-kilometrovým tempovým během. Začátek jsem rozběhl volně, přesto mě překvapilo, když jsem na 2. kilometru byl o 11 vteřin pomaleji než vloni. Na kopci jsem ztrácel dokonce už 1/2 minuty, ale zřejmě jsem zvolil správnou taktiku, protože druhá polovina byla výrazně rychlejší. Před zahrádkami jsem doběhl Radka, kterému to tentokrát nesedlo. Tomáše Langa, kterého jsem minule předběhl ve finiši jsem viděl před sebou, ale příliš daleko, než abych měl chuť přidat. S čím mohu být spokojený je to, že jsem (těsně) předstihl ženskou vítězku Ulrike Schwalbe. Sice by mi ani letošní čas nestačil na její loňský výkon, ale aspoň malá útěcha to je :-)

Hlava už byla nastavena na královskou distanci v Třeboni. V příštím roce bych chtěl absolvovat určitě více krosových závodů, abych získal sílu, kterou bych mohl následně přetavit v rychlost na silnici.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 34

Po pražském osobáku na 10 km jsem se do Ústí těšil, protože jsem počítal i s vylepšením času na 1/2 maraton. Přesto jsem se držel relativně při zemi a spokojil bych se s časem pod 1:25. Dream time jsem pak měl nastaven pod 1:24.

V loňském roce se mi závod moc líbil, těšil jsem se tedy, že zažiji něco podobného. Opět jsem se vydal na sever vlakem, což je asi nejpohodlnější způsob dopravy, protože se vystupuje v bezprostřední blízkosti Expa a celého zázemí. Zpoždění se pohybovalo v řádu minut, číslo jsem tedy stihnul vyzvednout bez problémů a pak jsem zamířil do OC Forum, kde jsem poobědval se Štefanem, který v Ústí bydlí, ale bohužel se kvůli pracovnímu vytížení nemohl také zúčastnit.

-
Čas do závodu jsem si krátil sledováním DM rodinného běhu a poleháváním před Kulturním domem, kde se nachází Expo. S dostatečným předstihem jsem se převlékl, uložil věci do úschovny v zázemí a rozběhal se. Ve startovním koridoru jsme se pozdravili s Petrem Hurdichem, který letos absolvoval celou sérii závodů RunCzech.

Plánoval jsem začít v tempu kolem 4:00/km, možná i o něco pomaleji, ale tempo 3:50 mi díky závodní atmosféře připadalo snadné. Druhý kilometr, především díky seběhu před mostem, jakbysmet. Pak už jsem raději hodinky přestal sledovat a běžel podle podle pocitu a běžců okolo. Kontroloval jsem pouze mezičasy u jednotlivých kilometrovníků. Metu 10 km jsem proběhl v dostatečném náskoku a pouze 30 vteřin od osobáku. Také jsem se poprvé napil a jako vždy mě to asi rozhodilo. Do té doby se mi běželo komfortně, ale v chemičce na mě začala přicházet krize. To mohlo také být způsobeno tím, že nebylo s kým běžet. Ale tempo se mi dařilo držet i nadále. Po dalším přeběhu mostu jsem se chytil jiného běžce na 21 km a také štafetáře, se kterými jsem vydržel prakticky až do konce a hodně mi běh ve skupince pomohl. V pohodě jsme tak sbírali odpadlíky. Přibližně na 18. km jsme doběhli také Petra, který ale naštěstí našel dost sil, aby se nás chytil a dokonce dokončil o pár vteřin přede mnou. Oba jsme si tak vylepšili osobáky! Závěr jsem běžel opravdu na krev a nebýt běžců okolo, těžko by se hledala motivace držet tempo. S výsledným časem pod 1:24 jsem opravdu velmi spokojen. Ústí opět splnilo má očekávání :-)

--

Po závodě jsem pokračoval vlakem do Prahy, kde jsme v následujících 2 dnech točili scény do filmu o Emilu Zátopkovi.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 45

První ze 3 vrcholů podzimní části sezóny konečně nastal! Po maratonu a 1/2 maratonech mi od Runczechu chyběla už právě jen 10 km distance. Závod v Praze jsem si vybral zejména kvůli skvělé atmosféře a konkurenci. Hlavním cílem totiž bylo pokoření 40-minutové hranice, ideálně 39 minut.

Cestu na závod jsme spojili s mou drahou polovičkou s návštěvou obchodního domu IKEA. Já se tomu z větší části vyhnul, protože po obědě v jídelně této nadnárodní firmy jsem se vydal vyzvednout do Running mallu v centru Prahy startovní číslo. Cestou tam a zpět jsem nachodil skoro 5 km a pak ještě trávil čas v IKEA, takže předzávodní příprava jak víno :-D Rozhodně jsem se před závodem cítil víc unavený než po něm. Pak jsme přejeli ke známým do Stodůlek, odkud jsem po hodině vyrazil na Václavák, kde se jako tradičně  nacházelo zázemí závodu.

Dorazil jsem s asi 40-minutovým předstihem, ale to je v Praze prostě málo. Než jsem si došel na toaletu a počkal ve frontě na úschovnu, zbývalo do startu pouhých 10 minut. Předzávodní rozklusání se tedy neslo v duchu zběsilého kličkování mezi běžci směřujícími do zadních koridorů, diváků a turistů, kterých bylo všude okolo plno. Nakonec se mi povedlo dostat jakž takž blízko ke startovní čáře. Ještě před startem jsem se stihl pozdravit s mým již tradičním spoluběžcem Petrem Hurdichem, který zaběhl skvělý osobák 37:29!

Tento rok doznala trať změn oproti předchozím ročníkům, což se mě ale nijak nedotklo, protože se jednalo o můj první ročník. Každopádně na začátku musel dávat člověk pozor, aby si nerozbil ústa o kostky, ostrůvky či tramvajové koleje. Přestože (nebo možná právě proto) se první kilometr běžel v těsném davu, nasadil jsem z mírného kopce velmi vysoké tempo 3:46/km. To je u mě tempo na úrovni 5 km. Sice jsem se na 2. km snažil brzdit a šetřit síly - zaběhl jsem ho až nepochopitelně pomalu o 20 vteřin pomaleji, než ten první - ale na 3. jsem to zase rozbalil. Výsledkem byla rekordní pětka 19:17 podle oficiálních údajů. Ve druhé části mé tempo už tak rychlé nebylo a pohybovalo se kolem 4:00/km. Trať se také začala mírně vlnit a měl jsem toho celkem dost. Přesto jsem ještě dokázal v závěrečném kilometru zmobilizovat síly a zaběhnout ho prakticky stejně rychle jako ten úvodní. Pomohl mi k tomu také finiš s jiným běžcem. Sice mi předběhnutí vrátil, ale to až tak nevadí. Osobák jsem vylepšil o minutu a poprvé tak zvládl desítku pod 40 minut!

-

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 42

Týden po úspěšném SpaRunu jsem se vydal na úplně odlišný závod. Na Klínovec jsem už jednou vyjel na kole, tak proč tam nevyběhnout taky po svých? :-)

Bohužel jsem v noci z pátku na sobotu naspal pouze 4 hodiny, ale v závodě se to naštěstí neprojevilo. Jako obvykle jsem trochu bloudil na hlavní silnici, než jsem trefil koupaliště v Perštejně, kde jsem vyzvednul startovní číslo. Poplatek byl tentokrát vyšší - 250,- Kč - ale zase na druhou stranu i s odvozem dolů z Klínovce, což taky něco stojí. Rozklusal jsem se opravdu mírně, pouhý 1 km, ale snažil jsem se šetřit veškeré síly, protože jsem věděl, co mě čeká. První vlna želviček (těch pomalejších) vystartovala o půl hodiny dříve, hlavní vlna, kde jsem byl i já, vybíhala přesně v 11:00.

-

Díky tomuto závodu jsem poupravil žebříček náročnosti kopců. Totiž prvních 8,5 km se pouze stoupá a člověk si nemá kde odpočinout. Vyběhl jsem tedy na pohodu, ale přece jen mi hodinky po prvním kilometru ukázaly tempo 5:07, což bych jen sotva dokázal udržet dalších 7 km. Postupně se tempo ustálilo až k hraniční hodnotě okolo 6:00/km  mezi 4. - 7. km. Postupně, jak se trať narovnávala, tempo se opět přibližovalo k 5:30/km. První polovina byla především o hlavě. Musel jsem ji přesvědčovat, že zastavovat rozhodně nebudeme. Ještě ne. Pouze na občerstvovačce před 6. km a na začátku 9. jsem na chvíli přešel do chůze, abych se nezadusil vodou a banánem. Celou dobu se běželo po asfaltu, ale seběh po pěkné silnici za 2. občerstvovačkou jsem si vyloženě užíval a konečně jsem mohl přepnout na autopilota. Na 12. km ve stoupání už jsem ale musel přejít do chůze, protože jsem narazil na svoje silové limity. Naštěstí jen na chvíli. To se ještě asi 2x opakovalo, protože lesní úsek před rovinou, která předcházela závěrečné lahůdce v podobě "Dámské" sjezdovky, dal zabrat asi každému. Potkával jsem také většinou chodící želvičky. Na rovině jsem využil neoficiální mobilní občerstvovačky v podobě Oťase, který se s týmovými parťáky z Bike a běh Ostrov dopravoval na vrchol kolmo. Celkem mi to bodlo, ale závěrečnou sjezdovku jsem musel absolvovat chůzí a i tak jsem se nemohl dočkat, až budu nahoře. Před samotným vrcholem jsem se ještě dokázal rozběhnout. Také zásluhou jednoho soupeře, který ale startoval 30 min. přede mnou, takže by mě v pořadí neohrozil. Ale stejně... :-)

-

I když trasa byla těžká a její profil pro mě neobvyklý, jsem rád, že jsem výběh na Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor absolvoval. V podzimních závodech určitě jako když najdu.

Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 95

V loňském roce se mi na mém domácím závodě podařilo vylepšit osobní rekord o celou minutu na 25:07. Proto jsem letos při mé páté účasti v řadě nemohl mít jiný cíl, než pokoření 25-minutové hranice.

Minulý víkend jsme se vydali na jih Čech navštívit Pavla. Ten nám návštěvu nyní oplatil a po 3 letech se opět postavil na start v Mariánských Lázních. Na stadion jsem vyrazil už ve 12:30 s Alexem, který se zúčastnil dětského běhu na 1 km. Je stavěný na kratší tratě a tak doběhl až na 7. místě mezi kluky ročníku 2010-11. Příští rok to ale určitě vylepšíme :-)

Letos byl SpaRun poprvé zařazen do německého poháru, proto byla účast zahraničních běžců o poznání vyšší a zvedla se také konkurence na předních příčkách. Na start se postavilo 268 běžců, což je na lokální závod skvělé číslo. Oproti mému prvnímu ročníku před 4 lety, kdy jsem zde znal pouze Marka Fáru, jsem potkal spoustu známých tváří, což bylo moc fajn. Před samotným závodem jsem se rozklusal na dráze, kde jsem si dal 5 koleček s Oldou a mohlo se jít na start.

Postavil jsem se klasicky do 1. řady, ale v úvodním kilometru jsem se snažil krotit, aby to nedopadlo jako před 2 lety, kdy jsem 300 metrů vedl a pak platil daň v podobě trápení na konci. Na 2. km jsem se dostal v čase 8:05 a pak přišly na řadu obávané kopečky, které v tomhle tempu bolí vždy. Nejdůležitější je se na Anglické opět rozběhnout a dostat se znovu do tempa před stoupáním na kolonádu. To se letos povedlo ještě o chlup rychleji než v loňském roce. Problémy se však objevily na 5. kilometru, kdy jsem cítil, jako bych měl kolem plic kovovou obruč, která mi znemožňovala správné dýchání. Přesto jsem se snažil vytrvat a držet tempo. Povedlo se a výsledkem byl dokonce nejrychlejší kilometr závodu a to ten šestý, což se mi ještě snad nikdy nestalo. Na dráze to bylo o finiši, ale na ten už mi nezbyly síly, když se kolem mě přehnal ještě Luboš Bašus, kterému jsem se snažil situaci snížit v závěrečné zatáčce, ale bohužel pro mě mu zbylo více sil. Celkové 21. místo a především závěrečný čas 24:55 je něco, s čím mohu být letos spokojený. Příprava na delší trasy se ubírá správným směrem.

--

Výsledky Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 54

Absence závodění během mého pobytu na Filipínách mě "donutila" zúčastnit se třetího závodu ve 3 týdnech. Zároveň jde ale o perfektní náhradu tempových běhů a Žlutice se taky počítají do karlovarské ligy běžců, tak proč nezískat pár bodíků navíc.

Celý týden před závodem bylo poměrně teplo, ale v neděli naschvál celou cestu z Mariánek celkem dost pršelo, což zřejmě ovlivnilo účast. Ale skalní běžci si závod nenechali ujít také z toho důvodu, že se jednalo o Silniční mistrovství KV kraje. Když jsem dorazil do Žlutic, kde jsem byl poprvé a stadion našel jen díky GPS, déšť jako zázrakem ustal. Zaparkoval jsem pod kopcem a došel si vyzvednout číslo a zaplatit registrační poplatek 70,- Kč. Pak jsem se vrátil do auta, abych se převléknul a vyrazil zpět na rozklusání.

-

Na startu dokonce vysvitlo sluníčko a udělalo se hezky. Kolo a půl se běželo na oválu a následně se sbíhalo do údolí, kde se pokračovalo podél řeky Střely k přehradě, kde se otáčelo zpět. První kilometr jsem dal za 3:50, ale pak jsem musel zpomalit, protože bych tímhle tempem doběhl maximálně k otočce. Na druhém kilometru se ke mne připojila první žena Štěpánka Brožková a já se tak vlastně stal jejím neoficiálním vodičem, což bylo fajn, protože ve dvou se to lépe táhne :-) Kolem třetího kilometru nás doběhla známá tvář Honza Linhart, kterého jsem si na startu vůbec nevšiml. Chvíli běžel s námi, ale následně se vzdálil, aby dokončil minutu přede mnou. Běželo se celkem fajn. Jediné úskalí představovalo stoupání zpět na stadion, na které jsem šetřil síly. Naštěstí trasa zpět úplně nekopírovala cestu tam, to by stoupání bylo horší. Měl jsem dost sil, abych přidal a doběhnul samostatně, ale když už jsem se Štěpánkou táhnul prakticky celý závod, doběhli jsme do cíle společně. Celkový čas nic moc, ale účel tempového běhu to splnilo.

Po závodě jsem obdržel pěknou dřevěnou medaili a občerstvil se ovocem, mini croissanty a jinými dobrotami z listového těsta. Organizačně se jednalo o povedenou akci.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 57

Přestože jsem chtěl mít týden po 1/2 maratonu ve volnějším duchu, ve čtvrtek jsem si dal na dráze 4x1200 v tempu 3:45/km a v sobotu jsem neodolal závodu v lázeňských lesích. Říkal jsem si, že se bude jednat o pěkný tempový běh a nic víc jsem od toho nečekal.

Protože tento závod pro mě nebyl opravdu důležitý, vyklusal jsem na start v pohodovém tempu 6 km, z nichž většina vedle do slušného kopce. S půlhodinovým předstihem jsem zaplatil registrační poplatek 100 Kč a vyzvednul si startovní číslo. Pak jsem se šel projít, protože rozehřátý jsem byl dostatečně. Vrátil jsem se asi 10 minut před startem, kde jsem si popovídal s Vláďou Pavlinským, který také běhá za NRR, Michalem a Martinou. Těsně před startem jsem se dozvěděl, že T.G. Masaryk rád chodil do přilehlé kavárny. Popis trasy mi tak nějak unikl, zato jsem se od Michala dozvěděl, že TGM to prý v pohodě dal za 35 minut - na koni :-)

Počasí bylo tak akorát, stromy v lese poskytovaly dostatečný stín a na odkrytých místech to tolik nepálilo. Na začátku vystartoval Kuba Coufal, pozdější vítěz a držitel nového traťového rekordu (38:10), následován Michalem a dalšími běžci. Já se držel okolo 10. místa a mým jediným cílem byl negativní split. Po mírném stoupání přišel pořádný sešup, kde jsem postupně předběhl 2 závodníky a na dohled měl Tomáše Langa, který je na tom výkonnostně podobně jako já. V největším stoupáku jsem se mu přiblížil ještě víc, ale chvíli jsem taky musel jít a vzalo mi to celkově dost sil, takže při seběhu v závěru kola se mi zase vzdálil. První kolo za 22:34 - to by šlo, říkám si. Když zaberu, dostanu se pod 45 minut.

Bohužel ale nebylo s kým běžet. Tomáše jsem viděl daleko vpředu a za mnou nikdo nebyl. Tempo z kopce jsem zvolnil, abych měl síly na stoupák. Tam jsem zvolil mírné tempo, abych to zvládl vyběhnout celé. Málem se to i povedlo, ale na konci už mi hlava vypověděla službu. Přešel jsem do chůze a na chvíli se mi ulevilo. Jakmile jsem se ale zkusil zase rozběhnout, stehna se mi zalila laktátem. Dolů už jsem to nějak doběhl, bohužel ale druhé kolo bylo o celou minutu pomalejší než to první.

Na vyhlášení jsem nečekal a po asi 15 minutách po doběhu jsem se vydal opět pomalým klusem domů.

Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 101

Oproti minulému roku jsem do Budějovic vyrazil již o den dříve a to dokonce s Pavlem v autě z Mariánek. Nejprve jsme museli vyměnit netěsnící ventilek u kola, ale to byl naštěstí jediný problém, který nás cestou potkal. V Plzni jsme se zastavili na zákusku a kávě (já si dal čas z kakaových slupek - zajímavá zkušenost).

V sobotu dopoledne jsme vyrazili vyzvednout číslo, tentokrát do IGY, kam se letos přesunulo Expo. Oběd jsme si dali v Globusu, něco nakoupili a vyrazili si odpočinout před závodem domů. Přípravu jsme pojali celkem netradičně, když jsme si dali zmrzlinu s jahodami, ale vzhledem k teplu, si myslím, to byla dobrá volba. Start se oproti loňské 18. hodině posunul o hodinu a to bylo jedině dobře. Aby změn nebylo málo, trasa už nevedla po Okružní, ale trochu se prodloužila část ve Vodní ulici a točilo se u kruháče v ul. Generála Píky. Tahle změna se mi osobně líbila.

-

Před startem jsem stihl v rámci rozklusu jen 1 km a už jsem mazal do koridoru, abych chytnul pěkného fleka vepředu. Pozdravil jsem se s Láďou Šinkou, Petrem Hurdichem a byl tam také Adam Tobiáš. Na začátku jsem si po 3/4 roce užíval skvělou závodní atmosféru a známá místa, které jsem mnohokrát probíhal při tréninkových bězích. Plánované tempo 4:05 se v pohodě dařilo držet. První pětku jsem proběhl za 20:22. Před odbočkou na Husovku jsem měl na dohled Kamila Štěpánka, kterého se mi podařilo dostihnout po průběhu náměstím u Finančáku, kde jsme prohodili pár vět. Měl políčeno na čas 1:25, ale to by musel běžet trochu rychleji, což bylo také vzhledem k vedru obtížné. Já jsem dál držel tempo, i když už jsem ho na 10. km celkem začal cítit, ale pořád tam rezerva byla. Do jediného většího stoupání jsem dokonce pár závodníků předběhl a i po otočce se mi běželo fajn. Na 10. km jsem chtěl být do 41 minut, což se s 11-vteřinovou rezervou povedlo. Také na metě 15. km jsem byl strojově přesný s časem poslední pětky za 20:28 a plný sil vběhl do závěrečného úseku, o kterém vím, že umí být celkem nezáživný, hlavně na otočce za IGY, kdy se cíl na náměstí zdá pěkně daleko. Posledního běžce jsem předstihnul před Sady a poměrně dlouhý úsek běžel prakticky osamocen, což je na tak početně obsazeném závodu nezvyklé. Za mnou ani přede mnou už nebyl nikdo, s kým by se dalo spolupracovat, ale pořád jsem se snažil o co nejlepší výsledek.

-

Díky divákům byl doběh do cíle skvělý. Čas se zastavil jen 35 vteřin od osobáku, což mě potěšilo. Celý závod jsem odběhl bez větší krize (teplo mi na rozdíl od většiny účastníků díky pobytu na Filipínách nevadilo), cíl pod 1:27 splnil, co víc si přát. Po doběhu jsem si vyměnil dojmy se západočeským triem. Láďovi, který by mi ve formě v pohodě nadělil 10 minut, po náročném programu došly síly a dokončil spolu s Adamem těsně pod 90-minutovou hranicí. Petr mě tradičně porazil :-) Taky jsem si popovídal s Kamilem a Tomášem Lomským a pak počkal na Lucku, kterou od startu nezastavily ani krvavé puchýře z KV 1/2 maratonu. Tak zase za rok!

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 102

Do třetice všeho nejlepšího, říká se, a jelikož se jednalo o můj 3. závod na Filipínách, naplnilo se to vrchovatě. Na tento 1/2 maraton se zaměřovala moje letošní zimní příprava. Datumově to vyšlo skvěle, protože jsme s rodinou mohli navštívit ostrov Siquijor (čti Sikihor) s bílými plážemi a průzračným mořem (více zde), což jsme stejně plánovali.

Původně jsem se chtěl přiblížit mému osobáku, ale po inspekci trati den předem na motorce jsem od toho upustil, protože silnice se pěkně vlnila jako blízké moře, což má vliv na tempo. Na start jsem šel tedy s tím, že si závod užiju bez zbytečného stresu v podobě hlídání tempa na kilometr, jak mám ve zvyku. Už jsem to praktikoval také v pár týdnech před závodem, abych si vyvinul cit pro tempo. Do centra městečka, kde se v zastřešené hale, ale bez stěn, závod startoval i končil, jsem se vydal asi 45 min. před brzkým ranním startem (4:30). 2 hodiny před námi vybíhali maratonci, po nás zase desítkáři a pětkaři. Po cestě jsem potkával ostatní běžce. Rozcvičil jsem se na blízkém náměstíčku, kde jsem měl klid, přesto jsem ještě stihnul shlédnout předzávodní Zumbu, na kterou si Filipínci, na rozdíl ode mě, potrpí.

--

Postavil jsem se úplně dopředu, abych nemusel nikoho obíhat. Pár desítek metrů jsem vedl a nikde nikdo, pak mě ale předběhl kluk v upnutém triatlonovém dresu. Zkusil jsem se ho držet s tím, že třeba zpomalí, ale pořád do toho šlapal, tak jsem ho nechal běžet, protože jsem neměl v plánu na konci se trápit. Pak nastoupil ještě kluk v kšiltovce s kšiltem dozadu, který taky držel vyšší tempo, než se mi zamlouvalo. Utvořil jsem dvojičku s dalším běžcem a asi 2 km jsme šli spolu, ale jen se vezl, což se mi moc nelíbilo a trochu jsem přidal. Kšiltovka nebyla moc daleko, tak jsem ho docvaknul a chvíli se vezl pro změnu já. Pak jsem si řekl, že to vezmu chvíli na sebe já a už jsem na 2. místě zůstal až do obrátky. Bezpečnost hlídala vedle jedoucí motorka.

Věděl jsem, že půlka je za kopečkem, který bude zase třeba vyběhnout, tak jsem se dolů malinko šetřil a běželo se mi komfortně. Na obrátce mi malinko rozhodili tempo, protože jsem se musel vracet pro kontrolní gumičku, kterou později stejně nikdo nekontroloval. Navíc kšiltovka nasadil k trháku, který jsem ale pohodlně udržel. Dal mi ale před kopcem celkem zabrat a nahoře jsem najednou přestával vnímat, jakým tempem vlastně běžím a jen podle mého spoluběžce jsem viděl, že asi pořád stejně. Musel jsem něco udělat, abych se vzpamatoval. A jak říkal Emil Zátopek: Když nemůžeš, přidej! A skutečně mě to vytrhlo z letargie. 15. kilometr za 3:49, z čehož vyplynulo, že jsem definitivně utekl těžce dýchající kšiltovce a předehnal dokonce uvadajícího triatlonistu, který na moje tempo ani nezareagoval (ještě jsem pro jistotu přidal, když jsem ho míjel). První doprovodná motorka byla moje a já se modlil, abych udržel obstojné tempo až do konce.

-

To se nakonec povedlo, i když závěrečný kilometr do cíle za 4:30 už byl teda hodně pomalý. Ale na to se historie neptá. Už mě zajímal jen čas. Nejdřív jsem byl zklamaný, 3 minuty od osobáku, ale s odstupem času hodnotím závod pozitivně. Přece jen se startovalo brzy ráno, což mi nevyhovuje, protože moje energie je v tu dobu asi na nejnižším bodě. A navíc první místo ve větším závodě se počítá! :-)

Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 272

Pár dní předtím, než jsem se o závodě dozvěděl, jsem si posteskl, že se na Filipínách moc kratších závodů nekoná. Po jednom ranním tréninku na stadionu jsem narazil na registrační stolek závodu na 3, 5 a 10 km. Nebylo tedy pochyb, že se zúčastním, protože závody jsou kořením běhání. Vybral jsem si nejdelší distanci a dělal si naději na dobré umístění, protože závod neměl příliš velkou propagaci a ani prize money nebyly vypsány.

-

V sobotu ráno jsem se klusem vydal na start, kam jsem dorazil krátce po páté hodině. Konečně se nám na druhý pokus podařilo sejít s Carlem, místním maratoncem, který ale vzhledem ke španělskému otci a americké mamince vůbec nevypadá jako Filipínec. Při rozklusu jsme pokecali, ale zase jsme vzhledem k předstartovní zumbě, tradiční rozcvičce před závody, které se fakt neúčastním, vychladli. Na startu pár lidí, tak mé naděje na vítězství ještě vzrostly. Po startu jsme se skutečně ocitli na čele a za námi široko daleko nikdo, pouze před námi se pohybovalo auto s majákem a sirénou, což mi později lezlo na nervy. Pár kilometrů jsme běželi spolu, pak jsem malinko přidal, ale Carlo se stále držel 10 - 15 metrů za mnou. Trať byla dvoukolová a ve 2. kole už jeho tempo povolilo. Mohl jsem si dovolit zpomalení, ale snažil jsem se o co nejlepší čas. Běžel jsem bez koukání na hodinky na pocit. Před osmým kilometrem už mi ale začaly docházet síly a tempo se mi zdálo nějaké pomalé, což mi potvrdil pohled na hodinky, kde jsem viděl 4:25/km. Vydoloval jsem zbytky sil a znovu přidal. Do cíle jsem dorazil 5 vteřin pod 36 minut.

-

S vyhlášením se čekalo na posledního běžce, takže to zabralo fakt hodně času, ale když už se jednalo o mé první vítězství v životě, rád jsem si počkal. Čekání jsem vyplnil povídáním s bývalým horským běžcem Frankem z Irska (v roce 1997 závodil i v Čechách), který žije dlouhodobě na Filipínách a do Dumaguete přijel podpořit svého syna na školní atletické závody. Celkově závod nic moc, ale jako zpestření přípravy na 1/2 maraton celkem fajn. Lepší než nic :-)

Záznam závodu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 179

ZÁŘÍ - 410,5 km, kolo 138,1 km. První školní měsíc se nesl ve znamení závodů od Runczechu. A že se vydařily. Nejprve jsem poprvé v kariéře prolomil 40-minutovou hranici na desítce v Praze a 14 dní nato si v Ústí vylepšil 1/2 maratonský osobák o celé 2 minuty. S tím už vypadá útok na 3-hodinovou maratonskou hranici velmi reálně. Najezdil jsem také celkem dost kilometrů na kole, zejména díky dopravě do Svatošských skal, odkud následně běžím do Lokte a zpět. To je trasa, kterou jsem si hodně oblíbil. Tempový trénink jsem absolvoval jen jeden (souvislé úsilí jsem si nechal na závody), ale delších úseků bylo více a tempo desítky se dařilo trefovat. Velmi příjemným a zajímavým zpestřením byla účast na natáčení filmu o legendárním Emilu Zátopkovi.

SRPEN - 441 km, kolo 58,5 km. Rekordní měsíc v počtu kilometrů - příprava na maraton jde správným směrem. Absolvoval jsem 3 dlouhé běhy, 4 rychlostní tréninky v pětkovém tempu, 1 silový v desítkovém tempu a zejména 5 běhů v maratonském, které postupně prodlužuji. Momentálně jsem na 14 km, což už je v tempu okolo 4:10/km celkem záhul. V srpnu jsem nezávodil, ale v září bych si to měl vynahradit prestižní Birell desítkou v Praze a ústeckým 1/2 maratonem, který se mi v loňském roce moc líbil. Na obou závodech poběžím tak, abych vylepšil stávající osobáky.

ČERVENEC - 426,1 km, kolo 24,4 km. Tento měsíc byl objemově nadprůměrný, ale zároveň jsem zvládl odběhat kvalitní rychlostní i tempové tréninky. V první polovině jsem se připravoval (ale nijak speciálně) na letní vrchol SpaRun, kde se podařilo splnit vytyčený cíl pod 25 minut. Zároveň jsem naběhal dost v kopcích, což jsem zúročil v běhu na Klínovec, ze kterého jsem si také odnesl dobrý pocit. Pak už jsem najel na delší rychlostní úseky a zařadil pravidelný tempový běh maratonském tempu 4:14/km. I tempo dlouhého běhu kleslo pod 4:50/km. Speciální maratonská příprava začala!

ČERVEN - 389,8 km, kolo 147,1 km. Červen jsem začal 1/2 maratonem v Č. Budějovicích, kde jsem zaběhl 2. nejrychlejší čas. Pak jsem začal zařazovat rychlejší úseky na dráze, kratší i delší. Jako tempové běhy posloužily 2 závody okolo 10 km - Sokolská jedenáctka a Žlutický čtvrtmaraton. Mimo běhu se povedlo také najet celkem dost kilometrů na kole v Krušných horách v rámci firemního teambuildingu s mými bývalými kolegy. Tento měsíc byl také oproti minulosti výjimečný tím, že jsem několikrát vyběhl s kamarády, což bylo oživení, protože jinak běhám sám. Uvidíme, jak se zadaří na domácícm závodě SpaRun. Za úspěch bych považoval čas pod 25 minut.

KVĚTEN - 403 km. Druhý letošní měsíc s celkovou kilometráží nad 400. Sice jsem 3 dny neběhal, zato jsem však 6x vyběhl dvakrát za den. Dvě třetiny jsem odtrénoval na Filipínách, pak jsem se přesunul do chladnějšího počasí zpět do Čech. Tréninky směřovaly k budějovickému 1/2 maratonu, tak že jsem zkrátil a malinko zrychlil dlouhé běhy. Též jsem zařadil pár rychlejších tréninků a nechyběly ani tempové běhy, které mi dávají momentálně asi nejvíc. Povedený měsíc, na kterém plánuji stavět rychlost na kratších tratích v červnu.

DUBEN - 254,6 km. V dubnu jsem se rozhodl, že se zaměřím na aerobní složku, aby bylo na čem stavět v následujících měsících. Vše probíhalo dobře, odběhal jsem pár kvalitních tréninků, ale pak bohužel po necelých 14 dnech přišlo zranění. Ke všemu se to nestalo na dráze nebo na silnici, ale dost nešťastně doma na dvorku. Chystal jsem se zabít velikého pavouka, který ale vystartoval směrem ke mně, já uskočil a ošklivě si pohmoždil ukazováček na pravé noze. Možná ho i zlomil, ale nikde jsem s tím nebyl a zvolil samoléčbu. Dal jsem 4 dny pauzu, pak 3 dny běhal, ale ještě nebylo ono, tak zase 2 dny volno. Pak už se to zlepšilo, ale pořád prst cítím, i když každým dnem méně a méně. Druhá necelá polovina dubna byla tedy ve znamení volných běhů, až 30. jsem konečně na dráze trochu protočil nohy na čtyřstovkách.

BŘEZEN - 365,8 km. Normálně bych se dostal na 400 km, ale v březnu vrcholila má 4-měsíční příprava 1/2 maratonem na Siquijoru. Příprava byla vcelku intenzivní a obsahovala tréninky, které mi daly fakt zabrat, jako např. tempová desítka za 41 minut, 8x4 minuty těsně pod 4:00/km nebo třeba 2-minutové opakované výběhy kopců. Ale vyplatilo se a na vlnité trati jsem bral 1. velké vítězství (více zde)! Po závodě jsem si 3 dny odpočinul a najel na volnější fázi nabírání aerobní kondice, která by mi měla dát základ k rychlé podzimní desítce (pod 38 min.). 

ÚNOR - 346,5 km. Únor byl o 3 dny kratší než leden, proto těch naběhaných kilometrů není tolik. Dalším důvodem je, že jsem 2 dny vynechal kvůli nevolnostem. Jinak se ale podařilo zaběhnout dva 109-kilometrové týdny. Vrátil jsem se k 3 těžším tréninkům v týdnu (5k rychlost, tempo a dlouhý běh). Cílem je na podzim pokořit hranici 39 minut na 10-kilometrové vzdálenosti. Zásadní změnu jsem udělal ve volných bězích, které jsem začal běhat více na pohodu. Moje tempo je teď o půl minuty pomalejší než dříve (kolem 5:30/km) a musím říct, že mi to vyhovuje a mohu tak dát více do těch náročnějších dnů. Poprvé se mi podařilo zvítězit v závodě - 8,9 km Run for Love. Moje tempo na 10 km se oproti loňsku nezlepšilo, prostě se jen nesešla konkurence, ale i tak to potěší :-)

LEDEN - 433,9 km. V lednu už se mi na Filipínách běhalo dobře, plně jsem se aklimatizoval a taky pomohlo období dešťů, protože se trochu ochladilo. A občas po deštivé noci se běželo fakt parádně. Ze začátku jsem se snažil zařazovat ještě rychlejší běhy, ale nikam to nevedlo. Uvědomil jsem si díky mnoha článkům na netu (zejména mě ovlivnilo pojednání od slavného australského trenéra Arthura Lydiarda), že pokud se budu chtít zlepšovat v dlouhodobém horizontu, musím přidat kilometráž, což se, myslím, podařilo. Pokračoval jsem v postupném navyšování a v 5 týdnech jsem se dostal z 84 na 109 km při 6 dnech v týdnu (v neděli odpočívám). Vše bylo v tempu okolo 5:00/km. Taky jsem musel koupit nové boty - sehnal jsem pouze adidasky, které mi ze začátku připadaly jako vojenské boty, ale už jsem si zvyknul :-)

Trening 2018

Trening 2017

Trening 2016

Add new comment
Details
Category: Trening
Hits: 370
  • You are here:  
  • Home