V přípravě na pražský maraton jsem měl na neděli naplánován poslední dlouhý běh a tak přišlo velmi vhod, že jsem jej mohl absolvovat v rámci závodu na Hluboké. Tento silniční běh má dlouholetou tradici - letos se konal již 76. ročník. Abych se trochu víc přiblížil náročnosti maratonu, zvolil jsem jako dopravní prostředek na místo závodu kolo, takže jsem měl v nohách našlapáno 13 km už před vyběhnutím. Nezdálo se mi však, že by mě to při běhu limitovalo. Na fotbalové hřiště, kde byl start a zároveň cíl závodu, jsem dorazil v 8:45, vystál asi 10-minutovou frontu při registraci a šel se převléknout. Bylo příjemných 15 stupňů, volba tedy jednoznačně padla na lehké trenky a tílko. Zároveň jsem chtěl vyzkoušet i oblečení, ve kterém se chystám běžet v Praze, tak doufám, že nebude 5 stupňů a pršet :-)

20 minut jsem se rozklusal a rozcvičil a šel na start. Postavil jsem se asi do 7. řady, protože jsem nechtěl tempo hned ze začátku přepálit, jak bývá obvyklé při hromadných startech. Měl jsem v plánu držet se zpátky, ideálně při tempu pod 5:00 min./km a tepy okolo 145. Ale to platilo asi prvních 300 metrů. Běželo se mi opravdu lehce, tep se ustálil kolem 150 a já běžel v závěsu za malou skupinkou. Prvních 5 kilometrů jsem proběhl v čase 23:26. Pocit lehkosti po prvních kilometrech znám z tréninku, a tak jsem čekal, kdy mi začnou těžknout nohy a postupně zpomalím k původně plánovanému tempu. Nic takového se ale nekonalo a tak jsem začal postupně předbíhat běžce přede mnou. Každé předběhnutí mě nabilo energií a dodalo síly na doběh dalšího běžce, za kterého jsem se zavěsil nechal se chvíli vést, abych pošetřil nohy a dech. Odhadem jsem za celých 25 km takto postupně předběhl asi 15-20 běžců. Nejpozoruhodnější postavou byl starší pán, jehož jsem míjel někde kolem 15. km. Později jsem se dozvěděl, že to byl nejstarší účastník (ročník 1949), který doběhl na pěkném 54. místě přesně o 3 minuty později než já. Klobouk dolů!

Celý závod jsem se snažil držet tep na rovinkách kolem 150 a do mírných kopečků pocitově zpomalit a zkrátit krok. Přestože foukal místy jen mírný větřík, hodně mi pomohl běh v závětří za jednotlivými běžci a ze začátku v několikačlenných skupinkách. Soustředil jsem na seběhy kopců, kde se dá hodně získat. Několikrát jsem si to ověřil, protože ostatní drželi konstantní tempo a tak nebyl problém je v klesaních rychle doběhnout. Pobavil mě jeden běžec, který se mě ptal, kde jsem vzal sílu, tak jsem mu odpověděl, že jsem se celou dobu šetřil, což byla svým způsobem pravda. Po 20. km už jsem ale také začínal cítit nohy a při závěrečném stoupání do centra Hluboké už čerpal z rezerv, o čemž svědčí tep, který se posledních 10 minut pod 160 nedostal. Přesto jsem ještě 4 místa urval, z toho poslední v závěrečné rovince na stadionu. Chlápek ani nezareagoval, měl toho asi dost, stejně jako já po doběhu, když jsem musel chvíli potlačovat dávící reflex. Naštěstí jsem to rozdýchal, ale příště si musím rozmyslet, jestli mi to jedno místo za to stojí :-) Tepovka se vyšplhala na 176, což jsem myslel, že ani není v mých schopnostech (do té doby maximum 170). Takhle vysoko ještě na konci běhu nebyla.

Celkově mám ze závodu perfektní pocit, protože jsem z původního plánu srazil skoro 10 minut a doběhl celkově 45. ze 107 v tempu 4:39/km v čase 1:55:23. Vyhrál Volodymyr Timashov, člen polského klubu Achilles Leszno, v čase 1:27:21. I tento čas však bledne ve srovnání s traťovým rekordem 1:15:48 Ivana Uvizla z roku 1987.

Záznam závodu Výsledky

--

Add comment


Security code
Refresh