O tomto závodě jsem se dozvěděl z knihy Vlastík Zwiefelhofer - Legenda českého běhu, kterou skvěle sepsal formou rozhovoru Jiří Šoptenko. Právě legendární Vlastík zaběhl na trati měřící cca 8,3 km v roce 1980 rekord 24:44!! Na to, jaký má trať profil, se jedná o fantastický čas. Jelikož se závod koná "za humny", moje účast byla jasná věc.
Zázemí závodu je tradičně v místě cíle na hřišti v Chodové Plané a na start veze běžce autobus. Přijel jsem asi 20 minut před odjezdem, zaregistroval se za 50,- Kč, obdržel číslo, oběhl 2 kola na stadionu na rozklusání a vydal se k autobusu, který se pomalu plnil. Řekl jsem si, že postojím, protože je to jen kousek, ale než všichni nastoupili, pár minut to ještě trvalo. Počet účastníků se blížil stovce, což bylo 2x víc než vloni a tak jsem si i kvůli nedostatku místa vyčítal, že jsem si raději nesednul. V místě startu, u památníku na Pístově, jsem se ještě trochu proběhl a šlo se na start. I krávy se přiběhly podívat na tu událost. Po přiblížení trati od pořadatele se konečně běželo. Široké pole běžců, početně připomínající 80. léta, vystřelilo jako o závod. Běželo se dolů z kopce k ohradníku, za kterým se stezka zužovala a kopec ještě víc svažoval. Před závodem celkem dost pršelo a vyšší tráva byla mokrá, tak jsem si dával pozor, abych hlavně neuklouznul. Po seběhu se profil vyrovnal a chvíli se běželo po rovinatém asfaltu. První 2 kilometry jsem dal v tempu lehce nad 4 min./km, pak se zaběhlo do lesa, kde se trať vlnila a musel jsem přeskakovat kořeny. Následovalo stoupání loukami přes vyšší trávu. Jednalo se o úplně jiný terén, na který nejsem zvyklý. Ještě ke všemu v nových krosových botách, které mají o nějaké to deko navíc. Každý krok mě stál tedy dost sil. To jsem ale ještě netušil, co mě čeká. Po krátkém seběhu se trať zvedala do prudkého kopce na Třešňovku. Kdybych to býval tušil, určitě bych běžel tak o 15 vteřin/km pomaleji, abych pošetřil síly. Takhle jsem vyběhl pár desítek metrů a dál už to opravdu nešlo. Přešel jsem do rychlé chůze a stejně supěl jak lokomotiva. Kopec se zdál nekonečný a pár zkušenějších běžců mě předběhlo. Nahoře jsem se zase rozběhnul a po krosovější rychlejší části se přibíhalo do Chodovky na asfalt. Měl jsem toho dost, ale snažil jsem se držet tempo. V obci se mírně stoupalo přes hlavní silnici ke hřišti. Naprosto zanedbatelné převýšení, ale nějak jsem už nemohl najít síly. Na hřišti posledních 300 metrů po hliněné dráze a konečně v cíli. Byl jsem rád, že jsem mohl sundat číslo, které jsem měl utažené víc, než bych potřeboval a při závodě mě škrtilo na hrudi.
-
Dal jsem si teplý čaj a popovídal s bratrem babičky Ondřejem, který trať značil. Bohužel tuhle výhodu jsem před závodem neměl čas využít a trať si projít, což by mi možná minutku z cílového času ubralo. Ondřej běžel tenkrát, když padl rekord a jeho nejlepší čas (kolem 32 minut) by mu letos stačil na vítězství. Ani jsem předtím nevěděl, že takhle solidně běhal. Mám tedy ještě co dohánět :-)
