Snil jsem o tom, že bych rád v Praze příští rok běžel, ale s účastí na letošním 1/2 maratonu jsem vůbec nepočítal. Vlastně jsem neměl letos v úmyslu zúčastnit se žádné akce Runczechu. Někdy se ale sny plní rychleji, než člověk čeká. 10 dní před závodem jsem náhodou narazil na facebooku na soutěž Gatorade, kde měla vyhrát nejlepší výmluva, proč se dotyčný 1/2 maratonu neúčastní. Narychlo jsem něco sesmolil, přebásnil, odklikl a zapomněl. Jaké bylo mé překvapení, když se mi za týden ve čtvrtek objevila zpráva, že jsem byl ze zhruba 190 komentujících vybrán! Byl jsem v šoku, že to vyšlo. Na víkend už jsem však měl naplánovanou práci v lese, což se mi vůbec nehodilo. Nechtěl jsem v tom ale nechat tchána samotného, tak jsem hned po práci vyrazil do lesa, kde jsem 3 hodiny do setmění čtvrtil kulatinu :-) Perfektní příprava na závod!
Mým hlavním cílem je zrychlení na kratších tratích, především na desítce a pětce, a tak jsem ještě v úterý a ve středu dával po zátopkovsku dvoustovky a čtyřstovky. Ve čtvrtek jsem byl v lese a v pátek pro jistotu neběhal. Hned po práci, jsem vyjel z Karlových Varů do Prahy, ubytoval se u příbuzných a vydal se do holešovického Expa, kde jsem trochu bojoval s registrací, ale nakonec přece jen získal startovní balíček včetně moc pěkné bundy, která nahradila loňský batoh.
V minulém roce jsem byl před pražským maratonem celkem nervózní a moc toho nenaspal, ale letos jsem si přijel běh hlavně užít, takže jsem se vyspal do růžova a nic neřešil. S dostatečným předstihem jsem jel metrem na Staroměstskou, kde byl start závodu. Cestou jsem si hezky popovídal s kolegou běžcem. Po převléknutí a odevzdání batohu, jsem se pomalu rozběhal v rámci možností před startovním koridorem a v 9:30 šel přímo do koridoru B. Měl jsem tak na dosah hlavní hvězdy závodu, když přicházeli. V béčku se mnou byl i Roman Šebrle, který se zodpovědně rozběhával kroužil v koridoru jako lev v kleci. I po letech je na něm na první pohled vidět, že někdy sportoval :-) Co mě malinko naštvalo, bylo to, že do Áčka prošlo před zraky pořadatelů minimálně 15 lid, kteří tam neměli co dělat. A vůbec jsem nepochopil, kde vzala odvahu vlézt si tam asi 90-kilová dáma, která pak v poklidu běžela uprostřed s kolegyněmi a všichni je museli obíhat.
-
-
Přes startovní čáru jsem se dostal asi 30 vteřin po výstřelu a v poklidu zaběhl první kilometr v maratonském tempu 4:37. V poklidu jsem tak mohl pozorovat nadšené běžce, kteří vypálili kupředu, čehož později na sluníčku litovali. Stanovil jsem si cíl doběhnout v čase 1:32. Plán na prvních 10 km byl čas 44:10 (tempo 4:25/km) s tím, že pak přidám na 4:20. Běželo se mi v pohodě, možná až moc a kilometry jsem dával spíš okolo 4:20 už v první polovině. Nechtěl jsem přepálit tempo jako na loňském maratonu, což se mi vrátilo po 32. km. Dovolil jsem si luxus zpomalit na 10. km na 4:32 a na 10 km byl s 9-sekundovou rezervou. Někde před 15. km jsem předbíhal Romana Šebrleho, který by mě na 10 km sfouknul jak svíčku, ale delší tratě hrají pro mě :-) Na značce 15 km jsem byl na vteřinu přesně za 1:05:50 - neuvěřitelné! Pak už se ale neběželo tak zlehka, ale stále jsem dokázal držet tempo a čtvrtou pětku dal na vlas stejně jako třetí. Cestou jsem poznával místa z loňského maratonu a vzpomínal na mé vyčerpání a tloukl si do hlavy, že letos to doběhnu mnohem stylověji. Stoupání v závěru na Mánesově mostě mě, asi stejně jako většinu běžců, příliš nepotěšilo, ale přece jen zimní trénink v kopcovitém karlovarsku nesl ovoce a 21. km jsem zvládl za 4:25. Do cíle jsem posledních 200 metrů přece jen malinko zrychlil.
I když jsem se nedostal pod 1:32, jsem spokojen. Osobák jsem vylepšil o téměř 2 minuty, ale nejvíc mě těší, že jsem závod zvládnul skvěle takticky a celou dobu se posouval pořadím, jak je vidět z níže přiložené tabulky. Díky Gatorade, že mi dal možnost zaběhnout si tento pěkný závod! :-)
