Na víkend jsem plánoval dlouhý běh, ale nechtělo se mi ho běžet jen tak samotnému, zvlášť když se u Habartova konal závod na půlmaratonské a čtvrtmaratonské vzdálenosti. Termín kolidoval s Jarním bahnem na Linhartu, který se počítal do HOPR ligy, a tak konkurence nebyla příliš veliká. Bedna byla celkem reálná, dokonce jsem tajně snil o 1. místě, ale to bohužel nebylo v mých silách, i když zase tak moc nechybělo.
Nevěděl jsem přesně, na jakém povrchu se poběží. Jen jsem věděl, že to nebude celé po asfaltu. Vašek mi potvrdil, že trailovky jsou jasná volba. Dorazili s ním i dva Tomášové - Künzl a Janík. A taky jsem se konečně naživo potkal s Otou :-) Na místě bylo plno psů, protože akce pořádané Živým Sokolovskem myslí také na čtyřnohé miláčky.
-
Po registraci a převléknutí jsem se velmi krátce rozklusal (800 m) sem tam kolem startu, abych slyšel předstartovní pokyny. Pak jsem zase vymrzl při čekání na společnou fotografii. Chvíli nato už odstartovali pejskaří a minutu poté i běžci. Současně vybíhali desítkaři i půlmaratonci. Já jsem se snažil držet poklidné tempo, neboť mým cílem bylo běžet druhou půlku rychleji a taky jsem věděl, že nás čeká na 2. kilometru kopec. Ten se nezdál v prvním kole tak hrozný a vcelku v klidu jsem ho zvládnul. Držel jsem se poblíž pozdějšího vítěze, což jsem ale v tu dobu nevěděl. Ten to pak na kopci rozbalil, tak jsem si říkal, že asi běží poloviční vzdálenost a nechal ho být. Trať pozvolna klesala a až na bláto na začátku se běželo dobře a taky rychleji, než jsem měl v plánu. Držel jsem tempo pod 4:20/km a kochal se okolím. Těžší úsek se objevil na 7,5 km s přechodem na měkkou rozbahněnou louku. Dostal jsem se před 5. muže závodu, který mi potvrdil, že 2 soupeři před námi běží také půlku. Prý jsou ale ještě 2 před nimi (asi myslel i jednoho pejskaře). No bezva, zase z toho bude 4. místo, napadlo mě. S přechodem na asfaltovou cyklostezku jsem oklepal bahno z bot a konečně se ocitl ve svém živlu, i když unavené nohy se příliš rychle nerozběhly. Přesto jsem se po náběhu do druhého kola přiblížil vedoucí skupině na zhruba 100 metrů. Doběhl jsem jednoho závodníka s tričkem Vegan Fighter a v kopci mu utekl... no spíš ušel, protože jsem musel 2x přejít do chůze. Zřejmě na tom byl ale ještě hůř než já. To si ale domýšlím, protože jsem se ani jednou neotočil a soustředil se raději na sebe. Pak jsem předklusal jednoho canicrossaře, který také běžel půlmaraton a když jsem se konečně dostal na kopec, mé 2 soupeře už jsem sledoval s asi 350 metrovým odstupem. Mohl jsem tak pozorovat, jak vítěz Petr Hurdich postupně zvyšoval svůj náskok, aby dokončil v čase 1:34:09. Druhý Jan Grošek (na KV 1/2 maratonu 2017 finišoval současně se mnou) zhruba minutu po něm a já na třetím místě s dvouminutovým odstupem na prvního.
Vzhledem k tomu, že jsem závod šel z plného tréninku a 2 dny před absolvoval těžký trénink (5x1600 m @ 4:15/km), jsem s výsledkem spokojen. Třetí místo je třešničkou na dortu. Po závodě jsem si umyl nohy a boty v ledové vodě. Byl jsem pěkně promrzlý, ale pro nohy to byla celkem fajn regenerace, i když mi to tedy v tu chvíli zrovna nepřipadalo. A místo výklusu jsme s klukama objeli rybník na super koloběžkách. Jen to vyhlašování mohlo být kratší, ale to bylo dáno vysokým počtem kategorií. Ale celkově super zážitek!
-
-
