Týden po úspěšném SpaRunu jsem se vydal na úplně odlišný závod. Na Klínovec jsem už jednou vyjel na kole, tak proč tam nevyběhnout taky po svých? :-)
Bohužel jsem v noci z pátku na sobotu naspal pouze 4 hodiny, ale v závodě se to naštěstí neprojevilo. Jako obvykle jsem trochu bloudil na hlavní silnici, než jsem trefil koupaliště v Perštejně, kde jsem vyzvednul startovní číslo. Poplatek byl tentokrát vyšší - 250,- Kč - ale zase na druhou stranu i s odvozem dolů z Klínovce, což taky něco stojí. Rozklusal jsem se opravdu mírně, pouhý 1 km, ale snažil jsem se šetřit veškeré síly, protože jsem věděl, co mě čeká. První vlna želviček (těch pomalejších) vystartovala o půl hodiny dříve, hlavní vlna, kde jsem byl i já, vybíhala přesně v 11:00.
-
Díky tomuto závodu jsem poupravil žebříček náročnosti kopců. Totiž prvních 8,5 km se pouze stoupá a člověk si nemá kde odpočinout. Vyběhl jsem tedy na pohodu, ale přece jen mi hodinky po prvním kilometru ukázaly tempo 5:07, což bych jen sotva dokázal udržet dalších 7 km. Postupně se tempo ustálilo až k hraniční hodnotě okolo 6:00/km mezi 4. - 7. km. Postupně, jak se trať narovnávala, tempo se opět přibližovalo k 5:30/km. První polovina byla především o hlavě. Musel jsem ji přesvědčovat, že zastavovat rozhodně nebudeme. Ještě ne. Pouze na občerstvovačce před 6. km a na začátku 9. jsem na chvíli přešel do chůze, abych se nezadusil vodou a banánem. Celou dobu se běželo po asfaltu, ale seběh po pěkné silnici za 2. občerstvovačkou jsem si vyloženě užíval a konečně jsem mohl přepnout na autopilota. Na 12. km ve stoupání už jsem ale musel přejít do chůze, protože jsem narazil na svoje silové limity. Naštěstí jen na chvíli. To se ještě asi 2x opakovalo, protože lesní úsek před rovinou, která předcházela závěrečné lahůdce v podobě "Dámské" sjezdovky, dal zabrat asi každému. Potkával jsem také většinou chodící želvičky. Na rovině jsem využil neoficiální mobilní občerstvovačky v podobě Oťase, který se s týmovými parťáky z Bike a běh Ostrov dopravoval na vrchol kolmo. Celkem mi to bodlo, ale závěrečnou sjezdovku jsem musel absolvovat chůzí a i tak jsem se nemohl dočkat, až budu nahoře. Před samotným vrcholem jsem se ještě dokázal rozběhnout. Také zásluhou jednoho soupeře, který ale startoval 30 min. přede mnou, takže by mě v pořadí neohrozil. Ale stejně... :-)
-
I když trasa byla těžká a její profil pro mě neobvyklý, jsem rád, že jsem výběh na Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor absolvoval. V podzimních závodech určitě jako když najdu.
