První ze 3 vrcholů podzimní části sezóny konečně nastal! Po maratonu a 1/2 maratonech mi od Runczechu chyběla už právě jen 10 km distance. Závod v Praze jsem si vybral zejména kvůli skvělé atmosféře a konkurenci. Hlavním cílem totiž bylo pokoření 40-minutové hranice, ideálně 39 minut.
Cestu na závod jsme spojili s mou drahou polovičkou s návštěvou obchodního domu IKEA. Já se tomu z větší části vyhnul, protože po obědě v jídelně této nadnárodní firmy jsem se vydal vyzvednout do Running mallu v centru Prahy startovní číslo. Cestou tam a zpět jsem nachodil skoro 5 km a pak ještě trávil čas v IKEA, takže předzávodní příprava jak víno :-D Rozhodně jsem se před závodem cítil víc unavený než po něm. Pak jsme přejeli ke známým do Stodůlek, odkud jsem po hodině vyrazil na Václavák, kde se jako tradičně nacházelo zázemí závodu.
Dorazil jsem s asi 40-minutovým předstihem, ale to je v Praze prostě málo. Než jsem si došel na toaletu a počkal ve frontě na úschovnu, zbývalo do startu pouhých 10 minut. Předzávodní rozklusání se tedy neslo v duchu zběsilého kličkování mezi běžci směřujícími do zadních koridorů, diváků a turistů, kterých bylo všude okolo plno. Nakonec se mi povedlo dostat jakž takž blízko ke startovní čáře. Ještě před startem jsem se stihl pozdravit s mým již tradičním spoluběžcem Petrem Hurdichem, který zaběhl skvělý osobák 37:29!
Tento rok doznala trať změn oproti předchozím ročníkům, což se mě ale nijak nedotklo, protože se jednalo o můj první ročník. Každopádně na začátku musel dávat člověk pozor, aby si nerozbil ústa o kostky, ostrůvky či tramvajové koleje. Přestože (nebo možná právě proto) se první kilometr běžel v těsném davu, nasadil jsem z mírného kopce velmi vysoké tempo 3:46/km. To je u mě tempo na úrovni 5 km. Sice jsem se na 2. km snažil brzdit a šetřit síly - zaběhl jsem ho až nepochopitelně pomalu o 20 vteřin pomaleji, než ten první - ale na 3. jsem to zase rozbalil. Výsledkem byla rekordní pětka 19:17 podle oficiálních údajů. Ve druhé části mé tempo už tak rychlé nebylo a pohybovalo se kolem 4:00/km. Trať se také začala mírně vlnit a měl jsem toho celkem dost. Přesto jsem ještě dokázal v závěrečném kilometru zmobilizovat síly a zaběhnout ho prakticky stejně rychle jako ten úvodní. Pomohl mi k tomu také finiš s jiným běžcem. Sice mi předběhnutí vrátil, ale to až tak nevadí. Osobák jsem vylepšil o minutu a poprvé tak zvládl desítku pod 40 minut!
-
