Na Birell před 3 roky jsem měl super vzpomínky, protože jsem si tenkrát zaběhl osobák na desítce a následně pokořil maxima na 1/2 maratonu i maratonu. K tomu jsem měl letos daleko, ale chtěl jsem opět zažít tu úžasnou atmosféru běhu večerní Prahou. Číslo jsem si vyzvednul již v týdnu, když jsme se vraceli z rodinné mini dovolené v Polsku. Původně jsem měl v plánu jet sám, ale ozvali se Petr se Stáňou, tak jsem měl radost, že budu mít společnost. A nakonec jsme jeli dokonce v 5, protože Járovi a Davidovi, kteří v tomto roce obráželi všechny závody od Runczechu, vypadl na poslední chvíli domluvený odvoz. Do Prahy jsme dorazili s dostatečným předstihem, aby si všichni kromě mě mohli vyzvednout čísla a pak zaparkovali nedaleko menšího obchodního centra a metra, kterým jsme se dopravili na start.
Od Mnichova uplynuly mezitím sice jen necelé 3 týdny, ale něco jsem natrénoval, proto jsem si věřil na rychlejší čas. Stanovil jsem si za cíl 42:30, tedy tempo 4:15/km. Jára se přidal a běželi jsme spolu. Abych nedopadl jako v Německu, hlídal jsem si tempo na hodinkách a první kilometr zaběhl za 4:10. Pak jsem nějak zvláštně zpomalil na 4:25 a musel jsem dohánět nabranou ztrátu. Myslel jsem, že mě Jára občas vystřídá, ale držel se v závětří a pár kilometrů jsem dokonce myslel, že jsem ho ztratil, ale pak se zase objevil a dotáhli jsme to společně do cíle. Tempo jsem si očividně rozvrhl správně, protože poslední kilometr za 4:05 byl ten nejrychlejší a tak to má být :-) Sice chyběly ke stanovenému cíli 3 vteřiny, ale to vůbec nevadí. Přestože jsem na svůj osobák ztratil 3 a půl minuty, nemohl jsem si vzhledem k současné formě stěžovat. Petr si vylepšil osobák na skvělých 37 minut!
-
-
Po závodě jsme si dali v metru Pizzu, která chutnala opravdu báječně a valili zpět domů na západ.
