Jak ten čas letí! Do třetice v Ústí, kde jsem před 4 lety zaběhl svůj osobák. A tady rozhodně nyní neplatilo známé pořekadlo, že se bude jednat do třetice o to nejlepší. Na začátku roku jsem si plánoval, jak tu poběžím hluboko pod 1:30 a když se pak v červnu nepovedlo prolomit 90-minutovou hranici v ČB, rozhodně se to mělo povést v září na severu Čech. Jak jsem ale věděl, forma se nenávratně vypařila v horkých letních dnech a přestože jsem v srpnu velmi kvalitně odtrénoval v rámci přípravy na drážďanský maraton, chyběla tomu ta lehkost a šmrnc, který mě provázel v roce 2019.
Tentokrát jsem zvolil jako způsob dopravy auto a úplně bez problému to nebylo, když jsem přijel v jednu do Ústí s tím, že do 30 minut bych si měl vyzvednout číslo. Samozřejmě jsem se trefil do uzavírky a malinko začal panikařit. Na mapě jsem si označil jako cíl Kaufland a vrátil se na dálnici. Před Kauflandem, když jsem viděl, že mám ke Kulturáku ještě asi 5 km, jsem zadal právě Kulturák jako cíl a počítal s tím, že někde 1,5 km před zaparkuju a zbytek dojdu. Časově to vycházelo tak akorát. Nakonec se podařilo nechat auto někde na kopci. Určitě by se dalo lépe, ale Ústí neznám, tak jsem byl rád aspoň za to. Číslo jsem nakonec stihl vyzvednout a chvilku relaxoval v Kulturáku a přemítal, zda jsem raději neměl jet s rodinou do Plesné, kde se dopoledne běžel Plesenský 1/2 maraton. Asi 40 minut před startem jsem se vydal do zázemí uložit baťoh a trochu se proklusnul ve vedlejší ulici. Pak už rovnou do koridoru, kde jsem se pozdravil s Michalem Opltem, jinak jsem nikoho známého neviděl. Vlastně tam byl Ivo Feix, který za mnou doběhl při mém vítězném ústeckém maratonu. Mým přáním bylo dokončit v podobném čase jako v ČB, tedy okolo 1:32. Nastavil jsem tempo do 4:20/km a čekal, co se bude dít.
Chvíli po startu se objevil Vašek Toth. Navzájem jsme si postěžovali, kde nás co bolí a pokračovali dál. Na 10. km jsem míjel Iva a o kus dál Vaška. Michal kvůli křeči skončil už někde okolo 4. km. Přestože už mi to na 7. km nechutnalo, vydržel jsem to ještě 5 km a pak zpomalil. Přesto jsem ale stále míjel běžce, kteří své síly přecenili ještě více než já a posouval se pořadím. Na občerstovačkách jsem po 5 km chodil a pil, abych dočerpal energii. Celkem to pomáhalo. Na 19. km, kde jsem před 4 roky povzbuzoval Peťu Hurdicha, jsem míjel běžkyni, kterou jsem se také snažil povzbudit a na její slova o tom, že by to chtěla vzdát, jsem reagoval, ať na to ani nemyslí. Asi to zafungovalo, protože za 1 km se kolem mě přehnala podobně jako tenkrát Peťa :-) Já nakonec dokončil o 10 minut pomaleji, než se mi to povedlo v roce 2019. Jako příprava na maraton fajn, ale to je tak všechno. Snad se pod 1:30 ještě někdy podívám.
-
-
-
