Na 5. ročník Plesenského půlmaratonu jsem se těšil téměř rok, kdy jsem se o této akci dočetl v místních novinách. A když se tento běh stal letos součástí Salming Tour de Hospic, neváhal jsem s účastí na všech 3 akcích.
Do poslední chvíle jsem ale nevěděl, zda mi to časově vyjde. Na páteční odpoledne jsem si vzal volno v práci, vyzvedl syna ze školky a ve 13:00 vyrazil z Českých Budějovic směrem Františkovy Lázně. Opravy na silnici mi řádně brnkaly na nervy a chvílemi už jsem začínal pochybovat, že první závod stihnu.
Františkova pětka - závod se konal na okruhu 5 km v městském parku a přilehlém lesíku. Nakonec jsem dorazil s rezervou 45 minut před startem. Volant jsem předal manželce, která pokračovala do Plesné a šel se zaregistrovat. Po úhradě startovního poplatku 50 kč jsem obdržel číslo a jelikož jsem měl dost času na zahřátí, obhlédl jsem část trasy, pozdravil se s okolo probíhajícím Milošem Škorpilem, kterého jsem dosud znal jen z internetu a šel na věc. Jednalo se teprve o můj druhý závod, takže jsem samozřejmě přepálil start a asi 300 metrů si užíval první místo. Většina trasy vedla po lesní cestě, na což nejsem z městského pobíhání zvyklý, ale i tak jsem si zaběhl osobák na 5 km. Garmin mi naměřil 5,12 km s časem 21:44, což se rovnalo, tuším, 7. místu (nikde jsem zatím nenašel oficiální výsledky). Chvíli po závodě jsem vyklusal na pohodlný (německý) vlak, který mě odvezl do dějiště druhého závodu.
Plesenský půlmaraton - ráno jsem seběhl kopec k budově nově rekonstruované školy, která se pro sobotní den stala základním táborem pro sportovní nadšence. Kromě půlmaratonu byla připravena i kratší trasa 10 km jak pro běžce, tak turisty, kteří si mohli vychutnat trasu pěkně v klidu. Zkrátka nepřišlo ani 50 cyklistů včetně 7 dětí do 12 let. Celkem se tak účastnilo 199 běžců, chodců a cyklistů. Na přepálený start jsem se snažil dávat větší pozor, přesto jsem byl ještě po kilometru druhý, ale pak už jsem pustil dopředu zkušenější kolegy. Běžecká trasa vedla do sousedních městeček Bad Brambach a Rohrbach v Německu, odkud se stáčela zpět k české hranici. Oproti městským běhům s minimálním převýšením museli běžci nastoupat přes 300 metrů a především první polovina trasy byla poměrně náročná a na několika místech mě donutila k chůzi. Za pár kilometrů už jsem byl sedmý a užíval si zdejší nádherné přírody, panoramatických výhledů do okolní krajiny. Běželo se po asfaltové silnici, lesní a polní cestě, jemném i hrubším štěrku. Občerstvovaček bylo taky dostatečné množství, i když bych možná posunul tu z 12. kilometru o 1 - 2 km blíž (první na 5. km jsem vynechal). Závod jsem dokončil na 7. místě v čase 1:47:00. V ceně startovného bylo i občerstvení po závodě (guláš nebo klobása a pití). Já coby vegetarián jsem si dal 3 vody a vydal domů relaxovat před rodinnou oslavou. 5. ročník se vydařil a věřím, že příští rok bude hranice 200 účastníků s přehledem překonána.
Skalenská desítka - první ročník závodu v rodišti Pavla Nedvěda (třeba se taky příště zúčastní...) zakončil běžeckou Tour. A musím říct, že to byla povedená premiéra. Výběr trati většinou po lesní cestě se povedl a i organizace u hradu Vildštejn byla zvládnuta na jedničku, i když bych možná příště uvítal megafon, protože jsem prošvihl asi o 10 vteřin start, když jsem synovi vysvětloval taktiku pro dětský závod, který byl vložen do hlavního běhu. 9,5 kilometrová trasa byla perfektně značená ukazateli a na méně přehledných místech stáli pořadatelé. Na 3. km se projevila únava z předchozích závodů (no možná i sobotní oslava), přesto jsem ještě jednoho kolegu předběhl a nakonec dokončil na 9. místě v čase 44:16. Po závodě se mohli účastníci za poukázku v ceně startovného 80 kč občerstvit u přilehlého stánku.
Salming Tour de Hospic vnímám velmi pozitivně. V přátelské atmosféře jsem si otestoval kondici na třech různých distancích, startovným v plné výši přispěl na dobrou věc a blíže poznal krásy zdejší krajiny. Moc díky pořadatelským týmům a dobrovolníkům za krásný zážitek! Těším se na další ročníky!
--
