Po 3 měsících usilovného nekonečného tréninku konečně nastal den, kdy jsme se s Vaškem, samotným předsedou slovutných New Roll Runners, vydali na běžecký svátek do Španělska. Dva dny předem řádili v Praze taxíkáři. Trochu jsem se bál, aby si to neprotáhli i na víkend, ale nic takového se naštěstí nekonalo, a tak jsme na letiště dorazili s dostatečným předstihem a s asi 20 minutovým zpožděním, jak je u nízkonákladovek zvykem, odrolovali krátce před druhou odpolední z Ruzyně. Let proběhl hladce a za necelé 2 hodinky jsme přistávali v prosluněné Barceloně. Startovní balíček jsme vyzvedli v Centre Comercial Arenas de Barcelona, kam nás přímo z letiště odvezla linka A1.  Arenas de Barcelona je 5-patrové nákupní centrum, které vzniklo v roce 2010 rekonstrukcí bývalé býčí arény. Budova působí opravdu impozantně a ze střechy je krásný výhled na Placa d´Espanya a přilehlé okolí. Přestože se závodu účastnilo přes 13 tisíc běžců, vyzvednutí balíčku proběhlo naprosto bezproblémově. Co mě překvapilo, že v ceně startovného 28 EUR jsme obdrželi i pěkné funkční tričko.

-

Po registraci jsme nakoupili něco k jídlu a ověřili si, že ve Španělsku je stejně draho nebo dokonce levněji než v ČR. Aspoň mi to tak přišlo při pohledu na ceny jednotlivých položek na účtu mého nákupu. Pak už jsme se vydali pěšky po široké ulici Gran Via de les Corts Catalanes k našemu ubytování, které jsem vybíral tak, abychom to v neděli měli na start co nejblíže. To se povedlo, bylo to jen 15 minut pohodové chůze. To bylo asi tak vše, co bylo pozitivní. Konstrukce, na nichž ležely matrace, skrz které jsem cítil každé péro, neuvěřitelně při každém sebemenším pohybu šíleně vrzaly. Místnost, ve které jsme se měli vyspat na vrcholný výkon, měřila 2 x 2,5 metru, takže se tam vešly akorát dvě postele (pro Vaška asi o 20 cm kratší, než by potřeboval) s malým stolkem uprostřed. Výhled jsme měli jen do úzkého uzavřeného prostoru mezi domy. Navíc další osazenstvo hostelu asi nepřijelo do Barcelony zrovna za sportem. Po zabydlení jsme se vydali obhlédnout místo startu.

V noci jsme se moc nevyspali. Nedařilo se mi usnout asi do 2 hodin, ani když jsem měl polštář pod i nad hlavou. Ráno jsem se probudil promrzlý, protože nám netopilo topení. Vašek zase ráno nemohl dostat vatu z uší. Ráno bylo chladné, tak mi cestou na start slušně drkotaly zuby. Po příchodu k Arc de Triomf (nejen v Paříži mají Vítězný oblouk) nás ale pohltila předstartovní atmosféra. Ukládání tašek bylo perfektně organizačně řešeno a vše krásně odsýpalo. Odklusali jsme 600 m na start, což posloužilo jako rozběhání, a vystáli frontu na záchod. Čekal bych více záchodů, ale organizátoři nejspíš počítali s přilehlým parkem. V koridoru jsme byli 20 minut před startem a trochu se ještě rozehřáli. S přibývajícími minutami místa ubývalo a v 8:45 konečně zazněl výstřel, doplněný o salvu konfet. Jedna mi zalepila pravé oko, ale úspěšně jsem se jí zbavil a užíval si první desítky metrů. Zatímco Vašek se mi prakticky ihned vzdálil, já se snažil kontrolovat tempo, což je na začátku závodu zásadní, zvlášť když se kolem valí masy lidí. 

--

Samotná trasa je rovinatá s perfektním hladkým povrchem a překrásnými výhledy. První 2 kilometry bylo na trati stále těsno, ale díky širokým ulicím to zase až tak nevadilo. Po 7 kilometrech jsme se vrátili k Vítěznému oblouku. Běželo se mi stále dobře v plánovaném tempu 4:10/km. Zatímco v tréninku se mi nikdy nepodařilo toto tempo udržet, atmosféra závodu mi dodala energii. Stále bylo s kým běžet a koho se držet. Jednu dobu přede mnou běžela běžkyně v kraťoučkých elasťácích (aspoň zjistím, jestli závodní reporty čte i moje žena). Samozřejmě jsem se jí snažil co nejrychleji předběhnout! Na 10. km jsem byl téměř přesně za 41:30, což bylo skvělé. Pokračoval jsem tedy v nastaveném tempu a dokonce se mi podařilo mírně zrychlit. O 2 km už jsem začal cítit větší námahu, ale stále nic dramatického. Na 15. km se přidala chodidla, která protestovala proti tenkým Salming Race na mých nohou. Výhodou byla hmotnost bot, ale každá chyba v běžeckém stylu je v nich znát mnohem víc, než třeba v pohodlnějších Distancích a můj styl není zrovna ukázkový. Někde okolo 16. km jsem zaregistroval Vaška a asi o kilometr později ho doběhl. Pár stovek metrů jsme běželi spolu, ale pak jsem se mu vzdálil. Na 18. km přišel jediný výraznější kopeček, na který nás rytmicky hnali skvělí bubeníci. Po jeho výběhu mohli ti, jež měli pořád dost sil, obdivovat pláž, která byla ještě ve čtvrtek zasněžená, což není v Barceloně příliš častý jev. Dočkal jsem se i povzbuzení od slovanské soukmenovkyně: Marek davaj! Ohlédl jsem, kdo známý tam stojí, ale pak si uvědomil, že pod startovním číslem mám vytištěné i jméno. Do cíle jsem doběhl v o 50 vteřin vylepšeném osobním rekordu. Vašek to zvládl o necelou půlminutku po mě a osobák si vylepšil dokonce skoro o 5 minut. A to byla trať téměř o 200m delší, což potvrzovaly Strava záznamy i předních běžců. Pak jsme chvíli vychutnávali euforii z vydařeného závodu, pověsili nám medaili na krk, dali banán, mandarinku a Powerade a mohli jsme jít vyzvednout tašky do úschovny.

Po závodě jsme si 2 hodinky odpočinuli a vyrazili na prohlídku města. Sagrada Família, olympijský přístav nebo Parc de la Ciutadella jsou opravdu moc pěkná místa. A v pondělí brzy ráno zpět domů!

-

Záznam závodu  Výsledky

Náklady:

- registrace vč. funkčního trička 730,- Kč (28 EUR)

- zpáteční letenka 2.535,- Kč (dalo se pořídit i o 1.000,- Kč levněji, kdybych neváhal)

- zpáteční jízdenka autobus (letiště - registrace, platná 15 dní) 265,- Kč (10,20 EUR)

- zpáteční jízdenka autobus Karlovy Vary - Praha 298,- Kč

- ubytování pro 2 osoby na 2 noci 1.550,- Kč (61 EUR, kvalita bohužel odpovídala ceně, klidně dám příště víc)

- jídlo cca 750,- Kč

- cestovní pojištění 46,- Kč

Add comment


Security code
Refresh