Po roce jsem se opět rád vrátil na start čelovkového běhu na zhruba 5,2 km v Plesné, kde to moc dobře znám. Oproti minulému roku přicházelo v úvahu pouze zlepšení, protože pomaleji už bych snad běžet nemohl. Vloni jsem se na trati dost trápil. Velký vliv na to měla únava, trénoval jsem totiž zrovna objemově, přestože jsem naběhal v tom týdnu jen 85 km - dnes normální stav (ale den před závodem jsem si dal 18 km). A taky jsem v den závodu absolvoval 12 km procházku. Prostě jsem nijak zvlášť neladil. To ovšem ani tentokrát, jen jsem si dal den před volno.
Tentokrát přálo mnohem více počasí. Pamatuji si, že před rokem byla pěkná kosa, teď bylo moc příjemně. Děti byly již v Plesné, tak jsme vzali z Varů Honzu Linharta a dorazili asi 2 hodiny před závodem. Na start jsem v pohodě vyklusal malinko delší trasou, abych měl pěkně rozehřáté nohy. To bylo asi taky plus oproti loňsku. Díky účasti na Valdštejnově desítce jsem měl startovné zdarma a tak jsem se jen prezentoval. Pak jsem se potkal s ostatními kluky a dívkami z týmu a taky jsem se seznámil s Kubou Merlem, celkovým vítězem, kterého jsem do té doby znal pouze virtuálně.
-
Start byl tentokrát posunut o 15 minut na 20:45 a taky o kus výše ke škole, blíž k zázemí. Jako hlavní cíl jsem si dal závod si především užít a neprotrápit se jím jako před rokem. Vystartoval jsem volně a nedbal na soupeře. Celkem mě překvapilo, když jsem po 200 m pořád vedle sebe měl Janu, která podle mě nevystartovala úplně na pohodu :-) Přestože jsem běžel uvolněně, první kilometr byl jen o 2 vteřiny pomalejší a v pohodě jsem sbíral běžce, kteří to napálili rychleji, než by měli. Až do kopce, kde se zatáčelo na lesní cestu poblíž mě oddychoval jeden běžec jako lokomotiva, tuším, že to byl Tomáš Lang. Moc jsem nechápal, jak takhle může běžet už na 2. kilometru a jak se vůbec dostane do cíle. Chvíli po zatáčce jsem předběhl i mladého Filipa Poláka, který opravdu přepálil 1. kilometr za 3:44. Stále jsem v dálce viděl červené zadní světlo čelovky Peti Hrona, díky kterému jsem věděl kudy pokračovat, a doufal jsem, že se na něj a Tomýka dokážu dotáhnout. Ale cesta byla celkem hrbolatá a já litoval, že jsem narozdíl od loňska nevzal čelovku. Bál jsem se, abych blbě nešlápl a nezvrkl si kotník. Za to mi těch pár sekund nestálo. Ztratil jsem tak odhadem minimálně 5s/km. Krátký výběh kopce, který jsem vloni šel, jsem zvládl tentokrát v pohodě vyběhnout. Soupeři daleko přede mnou i za mnou, tak už jsem jen v klidu zafinišoval na 10. místě o 1:16 rychleji. Z našeho týmu New Roll Runners si polepšili všichni, nejvýrazněji celkově 2. Tomáš Künzl o více než 4 minuty! Já sám jsem se svým výkonem spokojen. Průměr 4:10 na takovém profilu dává velkou naději na zlepšení osobního rekordu na varském půlmaratonu.
