Po roce jsem se opět vrátil na trať budějovického 1/2 maratonu. Zatímco minulý rok jsem si ji užil v tréninkovém tempu, nyní jsem měl v plánu útočit na osobák pod hranicí 1:27.

V sobotu ráno celá rodina vyrazila před devátou. Mirku jsme odvezli na autobus, který ji dopravil na letiště do Prahy, odkud odlétala do Francie a následně Anglie. Děti jsem vysadil v Sekerách a pokračoval přes Stříbro (po 6 letech nemám dálniční známku) a Plzeň na jih Čech. Po návštěvě nájemníků jsem se vydal k zimnímu stadionu, kde jsem si vyzvednul číslo a nechal si přidělit správný koridor (vzhledem k pozdní registraci, kterou jsem vyhrál od Enspomy za nejblíže odhadnutý čas Ondry Fejfara v KV, mi byl automaticky přiřazen poslední koridor G). Pak už jsem jel k Pavlovi, kde jsem chvíli odpočinul. Ideální by samozřejmě bylo, kdybych mohl dorazit den předem, ale to vzhledem k okolnostem bohužel nešlo. Po půl šesté jsme se vydali Pavlovou nízkou Mazdou, samozřejmě se staženou střechou, na parkoviště do IGY. Následovala adrenalinová jízda. Nebudu tu zmiňovat, kolik jsme v jednu chvíli jeli... Z IGY jsme došli na náměstí, kde se Pavel pozdravil s pár známými, zatímco jsem ukládal věci do úschovny.

Popřáli jsme si hodně štěstí, Pavel počkal na start, aby se následně přemístil na místo předávky (běžel závěrečných 11 km ve štafetě s Romanem). Já jsem se rozběhal kolem slepého ramene Malše a plaveckého bazénu. Pak jsem se vrátil do koridoru, kde jsem se díky týmovému dresu seznámil s Egonem Kunzmannem z Ostrova. Ten zde běžel 1. půlmaraton. Když jsem mu řekl čas, na jaký chci běžet, prohlásil, že se mě bude držet, ale bral jsem to s rezervou, protože vím, jak lehce se běží ihned po startu s tolika lidmi kolem a fandícími diváky. Stál jsem kousek za elitními atlety, tak jsem měl možnost zblízka vidět Luka Traynora, pozdějšího vítěze, který si svůj osobák těsně pod 1:02 zaběhnul shodou okolností také jako já letos v Barceloně.

-

První desítky metrů při výběhu z náměstí zaplněného diváky jsou skutečně úžasným zážikem. Kontroloval jsem tempo, abych začal volněji než ve Varech a pošetřil síly na závěr. Taktika byla stejná jako před 14 dny. Egon ihned po startu zmizel vpředu :-) První kilák v pohodě za 4:05. Před odbočkou z Pražské na Strakonickou se objevil nečekaně Petr Hurdich. Skoro do pátého kilometru jsme běželi blízko sebe, ale na 5., kterým jsem probíhal zhruba za 20:45 jsem se mu vzdálil. Plánovaně jsem zařadil tempo 4:05/km a doufal jsem, že to vydržím až do konce. Běželo se celkem fajn. Nejvíc jsem se obával táhlého stoupání za zanádražkou přes Trocnovskou na Okružní. To jsem vyběhnul celkem v pohodě, ale pak se to projevilo. Naštěstí v blízkosti se pohyboval běžec v zeleném triku, který držel tempo, jaké jsem potřeboval. Visel jsem za ním až do 15. km přes nudnou a psychicky náročnou Okružní, kde bylo minimum diváků. Na 15. km jsem ale začal zpomalovat a do cíle ještě tak daleko! Před odbočkou do centra jsem doběhnul Egona, kterého jsem povzbudil. Chytil se mně a následně zase přidal, za což jsem byl rád. Na první 1/2 maraton mu to běželo fakt slušně. Já běžel na autopilota a přál si už být v cíli. U IGY mě předběhl opět Petr Hurdich :-), který mě tak porazil na všech 3 letošních 1/2 maratonech. Finálních 6,1 km mi zabralo zhruba 25:30, což je prostě moc. Myslel jsem, že rovná trať v Budějovicích mi pomůže k osobáku, ale stále zůstává mým nejlepším výkonem únorová Barcelona. Snad v Ústí v září se zadaří podle představ.

Záznam závodu Výsledky

Add comment


Security code
Refresh