Po více jak dvou letech jsem měl opět možnost postavit se na start závodu od Runczechu. Neskutečně jsem se těšil a šel do toho přesto, že jsem neočekával nějaký skvělý čas. Dokonce jsem měl pochyby, zda se dokážu dostat pod 1:40. I když tedy více jsem věřil, než pochyboval :-)
V březnu jsem totiž pokračoval v nabíhání lehkých kilometrů nad 6:00/km a když jsem zamířil na dráhu zkusit delší 3 km intervaly v rychlejším tempu, měl jsem dost už při 4:35/km. Do Prahy jsem se vydal v autě spolu s Lenkou, Mírou, Hankou a ještě Lukášem, který ale zpět už jel s někým jiným a tak jsme se mačkali jen cestou tam :-) Počasí tentokrát teplu moc nepřálo a teplota se pohybovala okolo nuly. Za jedinou pozitivní věc se dalo považovat, že nepršelo. Číslo mi ochotně vyzvedl den před závodem Petr Jungmann a dokonce mi zařídil koridor B. V dostatečném předstihu jsem se převlékl ve stanu, kde bylo celkem plno, ale místečko se našlo. V koridoru jsem se potkal s Pavlem Maršíkem a pomalu poklusával, abych se před startem zahřál. Pak to konečně přišlo. Jako vždy skvělá atmosféra na startu a šlo se na věc.
Můj plán byl rozběhnout začátek okolo 4:50/km a postupně každých 5 km ubírat 5 vteřin a stupňovat tak tempo. Překvapilo mě, že se běželo úplně lehce a tep po 1. km vylezl jen na 140. Dal jsem tedy na pocit a přidal na 4:25/km. Pořád super. Pokračoval jsem tedy tímto tempem dál a metou 5 km probíhal pod 23 minut, což mě velmi příjemně překvapilo. Na desítce jsem byl za 45 minut a protože bylo stále s kým běžet, užíval jsem si běh v závodním pelotonu. Žádná krize nepřicházela a každá pětka byla o něco rychlejší než ta předchozí. Dokonce jsem zvládl zafinišovat v tempu pod 4 minuty a zakončil v čase jen o minutu pomalejším než při mé první účasti v Praze před 5 lety.
-
-
Radost mi udělali také Lenka s Mírou, kteří si zlepšili osobáky. Lenka doběhla dokonce 2. v kategorii za českou atletickou legendou Petrou Kamínkovou!
