Závod jsem zaregistroval před rokem, kdy se konal úvodní ročník. Do Citic jsem se vydal po okreskách, protože jsem měl půjčené auto bez dálniční známky. Den předem jsem si nastudoval trasu na mapě, ale jako vždy jsem zabloudil. Když jsem dojel do okresu Sokolov, vedla dál už jen zarostlá silnice :-) Vrátil jsem se tedy na dálnici a do Citic dojel ještě s dostatečným předstihem.
-
Zázemí závodu s příjemnou vesnickou atmosférou bylo na fotbalovém hřišti, kde se scházeli mimo běžců i pěší či pejskaři, kteří měli svou vlastní trasu. Po vyzvednutí startovního čísla jsem se převlékl v autě a trochu se v okolí rozběhal. Pozdravil jsem se také s Vénou Bechiňským a Tomášem Künzlem, které jsem poprvé potkal na Valdštejnově desítce před týdnem.
Na start se postavilo okolo 60 účastníků. Z hřiště jsme seběhli na náves a po malém kopečku již běželi víceméně po rovině. Asi kilometr a půl jsem si užíval vedení závodního pole v celkem pohodovém tempu. Pak za to ale vzal Véna Bechiňský a malinko jsme zrychlili. Většina trasy vedla po rovině na cyklostezce. Neohlížel jsem se, takže tipuji, že nás mohlo být kolem 6. Po pár kilometrech se vzdálila vedoucí trojice a mě bylo jasné, že dnes to bude opět nejlépe 4. místo. Běžel se mnou ještě 1 běžec. Taky mi nějak docházely síly a říkal jsem si, že se dlouho neudržím, ale nakonec jsem mu utekl, i když jsem bojoval sám se sebou. Přestože jsem neběžel nějaké závratné tempo (kolem 4:10/km), cítil jsem, jak mi tuhnou nohy a i ruce. Asi na 7. km, kdy jsem měl první 3 stále na dohled, přišlo stoupání s přibližně 40 m převýšením. To jsem vůbec nečekal a dost mě to demotivovalo. Nechtěl jsem přejít do chůze a nutil nohy dál běžet, ale tělo už to nezvládalo a tak jsem si prožil zatím největší krizi. Připadal jsem si jako ve zpomaleném filmu, tempo spadlo skoro k 6 minutám. Na kopci mě v pohodě předběhl další běžec a já nezvládl vůbec zrychlit ani zareagovat a bylo mi to v tu chvíli úplně jedno. Asi 0,5 km před cílem jsem se jakžtakž zmátořil, ale to už bylo pozdě. Zpětně si uvědomuju, v jaké skvělé formě jsem byl v květnu na varském 1/2maratonu.
-
V tréninku se vracím k MAF metodě a věřím, že na konci října budu ve Velešíně schopen na 1/2 maratonu atakovat hranici 1:25. Teď se to nezdá moc pravděpodobné, ale já to zvládnu! :-)
