Když nemůžeš, zpomal :-)

Do třetice všeho nejlepšího, říká se, a jelikož se jednalo o můj 3. závod na Filipínách, naplnilo se to vrchovatě. Na tento 1/2 maraton se zaměřovala moje letošní zimní příprava. Datumově to vyšlo skvěle, protože jsme s rodinou mohli navštívit ostrov Siquijor (čti Sikihor) s bílými plážemi a průzračným mořem (více zde), což jsme stejně plánovali.

Původně jsem se chtěl přiblížit mému osobáku, ale po inspekci trati den předem na motorce jsem od toho upustil, protože silnice se pěkně vlnila jako blízké moře, což má vliv na tempo. Na start jsem šel tedy s tím, že si závod užiju bez zbytečného stresu v podobě hlídání tempa na kilometr, jak mám ve zvyku. Už jsem to praktikoval také v pár týdnech před závodem, abych si vyvinul cit pro tempo. Do centra městečka, kde se v zastřešené hale, ale bez stěn, závod startoval i končil, jsem se vydal asi 45 min. před brzkým ranním startem (4:30). 2 hodiny před námi vybíhali maratonci, po nás zase desítkáři a pětkaři. Po cestě jsem potkával ostatní běžce. Rozcvičil jsem se na blízkém náměstíčku, kde jsem měl klid, přesto jsem ještě stihnul shlédnout předzávodní Zumbu, na kterou si Filipínci, na rozdíl ode mě, potrpí.

--

Postavil jsem se úplně dopředu, abych nemusel nikoho obíhat. Pár desítek metrů jsem vedl a nikde nikdo, pak mě ale předběhl kluk v upnutém triatlonovém dresu. Zkusil jsem se ho držet s tím, že třeba zpomalí, ale pořád do toho šlapal, tak jsem ho nechal běžet, protože jsem neměl v plánu na konci se trápit. Pak nastoupil ještě kluk v kšiltovce s kšiltem dozadu, který taky držel vyšší tempo, než se mi zamlouvalo. Utvořil jsem dvojičku s dalším běžcem a asi 2 km jsme šli spolu, ale jen se vezl, což se mi moc nelíbilo a trochu jsem přidal. Kšiltovka nebyla moc daleko, tak jsem ho docvaknul a chvíli se vezl pro změnu já. Pak jsem si řekl, že to vezmu chvíli na sebe já a už jsem na 2. místě zůstal až do obrátky. Bezpečnost hlídala vedle jedoucí motorka.

Věděl jsem, že půlka je za kopečkem, který bude zase třeba vyběhnout, tak jsem se dolů malinko šetřil a běželo se mi komfortně. Na obrátce mi malinko rozhodili tempo, protože jsem se musel vracet pro kontrolní gumičku, kterou později stejně nikdo nekontroloval. Navíc kšiltovka nasadil k trháku, který jsem ale pohodlně udržel. Dal mi ale před kopcem celkem zabrat a nahoře jsem najednou přestával vnímat, jakým tempem vlastně běžím a jen podle mého spoluběžce jsem viděl, že asi pořád stejně. Musel jsem něco udělat, abych se vzpamatoval. A jak říkal Emil Zátopek: Když nemůžeš, přidej! A skutečně mě to vytrhlo z letargie. 15. kilometr za 3:49, z čehož vyplynulo, že jsem definitivně utekl těžce dýchající kšiltovce a předehnal dokonce uvadajícího triatlonistu, který na moje tempo ani nezareagoval (ještě jsem pro jistotu přidal, když jsem ho míjel). První doprovodná motorka byla moje a já se modlil, abych udržel obstojné tempo až do konce.

-

To se nakonec povedlo, i když závěrečný kilometr do cíle za 4:30 už byl teda hodně pomalý. Ale na to se historie neptá. Už mě zajímal jen čas. Nejdřív jsem byl zklamaný, 3 minuty od osobáku, ale s odstupem času hodnotím závod pozitivně. Přece jen se startovalo brzy ráno, což mi nevyhovuje, protože moje energie je v tu dobu asi na nejnižším bodě. A navíc první místo ve větším závodě se počítá! :-)

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 03 April 2019

Hits: 1227

Pár dní předtím, než jsem se o závodě dozvěděl, jsem si posteskl, že se na Filipínách moc kratších závodů nekoná. Po jednom ranním tréninku na stadionu jsem narazil na registrační stolek závodu na 3, 5 a 10 km. Nebylo tedy pochyb, že se zúčastním, protože závody jsou kořením běhání. Vybral jsem si nejdelší distanci a dělal si naději na dobré umístění, protože závod neměl příliš velkou propagaci a ani prize money nebyly vypsány.

-

V sobotu ráno jsem se klusem vydal na start, kam jsem dorazil krátce po páté hodině. Konečně se nám na druhý pokus podařilo sejít s Carlem, místním maratoncem, který ale vzhledem ke španělskému otci a americké mamince vůbec nevypadá jako Filipínec. Při rozklusu jsme pokecali, ale zase jsme vzhledem k předstartovní zumbě, tradiční rozcvičce před závody, které se fakt neúčastním, vychladli. Na startu pár lidí, tak mé naděje na vítězství ještě vzrostly. Po startu jsme se skutečně ocitli na čele a za námi široko daleko nikdo, pouze před námi se pohybovalo auto s majákem a sirénou, což mi později lezlo na nervy. Pár kilometrů jsme běželi spolu, pak jsem malinko přidal, ale Carlo se stále držel 10 - 15 metrů za mnou. Trať byla dvoukolová a ve 2. kole už jeho tempo povolilo. Mohl jsem si dovolit zpomalení, ale snažil jsem se o co nejlepší čas. Běžel jsem bez koukání na hodinky na pocit. Před osmým kilometrem už mi ale začaly docházet síly a tempo se mi zdálo nějaké pomalé, což mi potvrdil pohled na hodinky, kde jsem viděl 4:25/km. Vydoloval jsem zbytky sil a znovu přidal. Do cíle jsem dorazil 5 vteřin pod 36 minut.

-

S vyhlášením se čekalo na posledního běžce, takže to zabralo fakt hodně času, ale když už se jednalo o mé první vítězství v životě, rád jsem si počkal. Čekání jsem vyplnil povídáním s bývalým horským běžcem Frankem z Irska (v roce 1997 závodil i v Čechách), který žije dlouhodobě na Filipínách a do Dumaguete přijel podpořit svého syna na školní atletické závody. Celkově závod nic moc, ale jako zpestření přípravy na 1/2 maraton celkem fajn. Lepší než nic :-)

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 February 2019

Hits: 651

Vždy jsem ohrnoval nos nad tímhle typem závodů. Běžet a nechat na sebe házet barevný prášek? Proboha proč? Nikdy ale neříkej nikdy. 1/2 maraton na Palawanu mi nevyšel (raději jsem ho odpískal, protože by byl hned v noci po příletu a vzhledem k aklimatizaci to bylo 100% správné rozhodnutí). A protože se v nejbližší době žádný závod v okolí mého nového bydliště nekoná, rozhodl jsem se právě pro tento. Při registraci jsem si zaplatil i tričko, takže celkově ta sranda vyšla na přijatelných 350 pesos (cca 150 Kč). Lákala mě i vidina pěkných prize money pro první 3 (5.000, 3.500, 2.000 pesos). Říkal jsem si, že by třeba to 3. místo mohlo vyjít. Možná jsem se měl raději přihlásit na 3 km, ale to se nedozvím, protože výsledky jsem nikde nedohledal.

Tričko a nalepovací startovní číslo jsem vyzvednul den před závodem. V den D hlásili zrovna tajfun lehčího rázu, takže jsem myslel, že se možná ani nezúčastním. Celou noc hustě pršelo, ale ráno už jen poprchávalo, tak jsem si vzal tílko, na to lehkou nepromokavou bundu a navrch zakoupené triko s číslem, které jsem ještě raději připnul sponkou, kdyby se náhodou rozpršelo. Pomalu jsem doklusal skoro 3 km na start, kde už postávali především studenti. Odstartovalo se se 7-minutovým zpožděním, asi proto, že většina účastníků se rozcvičovala za rytmu taneční hudby. Rozcvičku měl na povel týpek na podiu. To mě moc neoslovilo, tak jsem se jen procházel a pozoroval soupeře, kteří vzali rozcvičku vážněji. Nakonec bylo celkem teplo, proto jsem sundal tílko i šusťákovku a uložil si věci do zdravotnického stanu.

Současně startovaly běhy na 3 a 5 km a byla celkem tlačenice, ale s tím jsem počítal a stoupl si dopředu. Na začátku děsný úprk, já se snažil tempo kontrolovat. Přestože jsem zvládl 1. km za 3:51, vedoucí skupinka se už notně vzdálila. Vůbec jsem nepočítal, že bych závod po delší běžecké pauze dal tempem pod 4:00/km, ale pokračoval jsem dál. Na 3. km jsem byl podle hodinek za 11:31 - to byl opravdu kvapík, zvlášť ve vlhkém filipínském podnebí. To už jsem ztratil naději na nějaké lepší umístění, ale snažil jsem se běžet na dobrý čas. Přede mnou byl kluk v oranžovém tílku. Nejdřív jsem ho předběhl asi km před cílem já, pak dal on mě, ale nechtěl jsem se nechat, tak jsem nasadil trochu dřív, než jsem asi měl. I tak jsem běžel předtím celkem na hraně a trhákem jsem přes ní přepadl. Když už jsem si říkal, že ho dám, najednou se mi zhruba 200 metrů před cílem navalilo, málem jsem vrhnul a musel jsem přejít do chůze. Pak jsem se sice znovu rozběhl, ale kluk už byl v trapu. Škoda, ale čas i tak pěkný, i když do 5 km chybělo 600 metrů. Tomu svinstvu barevnýmu jsem se celou dobu poměrně úspěšně vyhýbal, ale v cíli ho na mě vysypali požehnaně. Kolikátý jsem skončil nevím a pravděpodobně se to nikdy nedozvím (tipuji možná 8.?), ale to není důležité.

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 27 November 2018

Hits: 763

V rámci zakončení běžeckého roku 2018 v ČR jsem se rozhodl zvládnout dva závody v jeden den, což příliš často nedělám.

Porcelánový běh - Závod pořádaný New Roll Runners ve spolupráci s DM Nová Role jsem si nemohl nechat ujít a pojal ho jako rozlučku s týmem. Závodní pole bylo rozdělené na 2 vlny, přičemž ženy startovaly 2 minuty před muži. Před závodem jsem se 2 km rozklusal a mohlo se jít na věc. Věděl jsem, že zhruba uprostřed je stoupání, proto jsem chtěl vystartovat volněji, což se mi ne zrovna povedlo. První 2 km jsem zvládl za 8:06 a za kolejemi začalo jít do tuhého. Kopec a ještě terén pro mě byla smrtelná kombinace. Projevil se tréninkový výpadek a ač nerad, musel jsem přejít do chůze. Z kopce jsem se opět poměrně solidně rozběhl, přesto mě předběhl ještě před zahrádkami Tomáš Mandzák, kterému jsem měsíc před tím nadělil na Františkově pětce minutu. Na úzké cestičce jsem musel zpomalit jednak z důvodu kluzké tratě a taky přede mnou běžela Bridget. Říkal jsem si, že aspoň pošetřím síly. Po rozšíření cesty jsem se mohl zase rozběhnout, ale zakrátko se přede mě dostal Tomáš Lang ze ŠAKu, kterého jsem ale ve finiši udolal. Celkové 15. místo (Ulrike Schwalbe, 1978, z Plauen dokončila za 25:43) mě nepotěšilo, ale závod byl z důvodu zařazení do Ligy kvalitně obsazen a moje forma nestála za nic.

-

Záznam závodu Výsledky

Noční běh Cheb - tahle trať mi sedla profilově i povrchově mnohem lépe. I když jsem tedy závod málem nestihl. Zastavil jsem se u nájemníků na Spáleništi, pak z důvodu neznalosti téhle části Chebu přejel odbočku do Hájů, i když jsem tam odbočil, ale nezdálo se mi to, tak jsem to vzal až na Svatý Kříž, abych se následně zase vrátil :-) To bylo místo rozklusání :-) Dorazil jsem 10 minut před startem, zaparkoval v jednosměrce, rychle se převléknul s trochou stresu u auta a po cestě k vyzvednutí čísla vyměnil s Láďou Šinkou ponožky ze Salming Tour. Sotva jsem se postavil na čáru, tak se startovalo. První 3 km paráda, běželo se skoro pořád z kopce, až jsem si říkal, jestli neběžím příliš zadrženě, když jsem se po 500 metrech ocitnul snad až v polovině startovního pole. Ale ne, to jen ostatním následně došel dech. Mně došel až v následném stoupání. Po doběhu jsem na nic nečekal a pospíchal do Mariánek na třídní sraz se spolužáky ze základky. Až v týdnu, kdy jsem šel s Vénou do bazénu, jsem se dozvěděl, že jsem skončil 3. v kategorii. Přede mnou neohrožený Kuba Merle a Véna, stejně jako v Lubech. Jinak samé mladé pušky. Véna mi laskavě donesl medaili a diplom - prostě správný předseda :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 16 November 2018

Hits: 613

Františkova pětka - I když se mi na této trati, které chybí do 5 km zhruba 100 metrů, v minulosti příliš rychle běžet nedařilo, věřil jsem si na čas pod 20 minut a tempo pod 4:00/km. Přijel jsem s Mirkou, kluky a Alexovým spolužákem a kamarádem Venouškem. Dětský závod na 100 metrů se opravdu vydařil - kluci se seřadili na prvních 3 místech - Alex 1., Venoušek 2. a Janek 3. (mezi kluky, celkově 5.). Už před závodem celkem foukalo a vypadalo to na déšť, ale ten se přihnal až na vyhlašování. Na startu jsem vyhlížel konkurenci, ale dlouho jsem nikoho známého neviděl. Až se objevil Láďa Šinka, který umí pětku kolem 18 minut. Druhé místo bych taky bral, řekl jsem si, a tak jsem se na něj hned po startu zařadil. První kilometr za 3:47 byl možná až příliš rychlý, ale aspoň jsem setřásl případné pronásledovatele. Ještě i 2. jsem zvládl pod 4 minuty, ale pak na lesním úseku přišlo tradičně zpomalení. Láďu s cyklistou jsem sice stále měl na dohled, ale kdybych se začal přibližovat, Láďa by bez problémů přidal. Výsledný čas 19:51 není sice tak světoborný, ale osobák se počítá :-)

-

Záznam závodu

Plesenský půlmaraton - tady jsem možná prokaučoval druhé místo jako Emil Zátopek v Londýně na 5 km zlato. V sobotu se citelně ochladilo, ale naštěstí v době konání závodu nepršelo (v noci ano). Když jsem viděl Ondru Jadlovského (2. na Metternichově výzvě), který má na kontě desítku kolem 35 minut, smířil jsem se nejlépe s 3. místem. To jsem ale nevěděl, že Láďa vzhledem k tahu s kamarádem spal pouze 3 hodiny. Ondra neohroženě zaujal vedoucí pozici, za ním Láďa a já v klidu na 3. pozici. Snažil jsem běžet 1. polovinu zadrženě, přesto tepy v kopcích stoupaly nad 160.  Před výběhem na vyhlídku (nejvyšší bod) na 9. km, jsem se ocitl dokonce na 2. místě, aniž bych o tom věděl. Říkám si, kdo mě to dotahuje a on to byl Láďa, který si musel odskočit do křoví :-) Pak si mě držel až do cíle na 50-100 m. Říkal jsem si, zda mu dojdou síly, ale nestalo se. Kdybych se 2x nezastavil na pití na občerstvovačkách a víc tlačil na pilu, mohlo to být zajímavější. Dal jsem mu tak možnost na oddych. Celkově jsem ale spokojený především s dosaženým časem 1:38:15, kterým jsem vylepšil svůj traťový osobák o téměř 5 minut. Dětský závod na 140 metrů na školním ovále tentokrát ve finiši senzačně vyhrál Janek, který celý víkend pyšně chodil s taštičkou s cenami :-) Alex s Venouškem startovali se staršími dětmi na 2 kola, tak se tentokrát na stupních vítězů neumístili (Alex. 5.).

-

Záznam závodu  Výsledky

Skalenská desítka - už od rána pršelo, tak jsem nečekal velkou konkurenci ani ve Skalné. Láďa si bezpečně pohlídal prvenství jak v závodě, tak v celé Tour. Zahlédl jsem ho jen za kolejemi před závěrečným stoupáním. Na 2. km jsem byl o 30 vteřin rychleji než loni. Pak už jsem jen kontroloval pozici, ale stále jsem se snažil běžet, co to šlo, abych vylepšil loňský čas, což se o 45 vteřin povedlo :-) Alexovi se podařilo vybojovat bronz a Janek odvážně zaběhl celý zhruba 450-metrový okruh. Na vyhlášení se čekalo více jak hodinu, což v té zimě nebylo zrovna nejpříjemnější. Co dalšího mě mrzelo, že za 2. místo ve Skalné jsem dostal pěkný pohárek, ale za celkově 2. místo v celém seriálu jen ponožky :-/ Výtěžek šel ale na dobrou věc, tak účasti určitě nelituji. Jen by si STdH zasloužil větší propagaci a účast, neboť letos to vzhledem i k nízké účasti nebylo nijak slavné.

-

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 02 October 2018

Hits: 770

Nezvykle vlakem s využitím 25% slevy pro běžce jsem se vypravil třetí zářijovou sobotu na sever Čech na nejdůležitější závod 2. poloviny roku 2018. Tento způsob dopravy jsem zvolil z důvodu vzdálenosti zázemí, které je prakticky hned u vlakového nádráží. Neřešil jsem tak parkování a v pohodě jsem se začetl do skvělé knihy Králové silnic, která popisuje hvězdy běžeckého boomu 70. let v USA.

Přišel tedy čas zjistit, zda 3-měsíční trénink, který jsem zahájil po 1/2 maratonu v Českých Budějovicích, přinese ovoce. 2 měsíce jsem nezávodil a následně v srpnu absolvoval jako přípravné závody SpaRun, Metternichovu výzvu a 10 km v Plzni. Plzeňská desítka se tempově nelišila příliš od toho, jak jsem měl v plánu běžet v Ústí, ale to mě neznepokojovalo, protože vím, že delší tratě mi jdou lépe.

Jelikož jsem do Ústí dorazil už ve 12, měl jsem spoustu času. Nejdřív jsem vyzvednul číslo v EXPU a pak se vydal přes Mírové náměstí do OC Forum, kde jsem si dal čínské nudle s Pepsi. Nic těžšího jsem se neodvažoval. Všude plno běžců. Nechtěl jsem se 3 hodiny procházet, tak jsem hledal místo, kde bych si mohl v klidu sednout a relaxovat. Nakonec mi vyšlo jako nejlepší 3. patro Domu Kultury, kde bylo EXPO. Nikdo tam nebyl, tak jsem si sedl na zem, opřel se o zeď a v klidu četl. V rámci předprogramu probíhal závod hand-bikerů, kteří parkovali ve dvoře, na který jsem měl přímý výhled. Musím říct, že tyto borce obdivuji, když jsem viděl, jak většina svépomocí dostává svůj závodní vozík do auta. V těžkých chvílích závodu jsem si připomínal, jaké mám štěstí, že jsem zdravý a mám možnost absolvovat trasu po svých.

Hodinu před startem jsem se převlékl, uložil věci do šatny a rozběhal se ve vedlejší ulici. Do koridoru jsem se dostal 5 min. před startem. Naštěstí jsem se probojoval dostatečně dopředu. Startovní čáru jsem překročil se 4-vteřinovým zpožděním. Na začátku jsem se snažil brzdit, ale stejně jsem 1. kilometr zvládl přesně za 4 minuty. Pak jsem sice nepatrně zpomalil, ale běželo se opravdu dobře, zvlášť v prvních 5 kilometrech, kdy jsme se pohybovali v blízkosti Labe okolo diváků. Pak jsme se vydali do průmyslové části města. Po 8. km jsem předbíhal Kateřinu Kašparovou, která běhá na velmi dobré úrovni ultra a tentokrát běžela štafetu :-) Taky jsem měl možnost vidět špičku závodu, která už se řítila proti. 10 km jsem probíhal kolem 40:30, což byl výborný čas a já jen doufal, že to není příliš rychlé. Přece jen to bylo velmi blízko mému osobáku na této vzdálenosti. Při náběhu do areálu Spolchemie mě překvapilo táhlé stoupání, které už bylo znát, ale zatnul jsem zuby. Ještě bych měl zmínit poměrně náročný vítr, který pofukovala ztěžoval podmínky. Snažil jsem se schovávat za vyšší běžce, ale stejně to moc nepomáhalo. Po 3. přeběhu mostu Edvarda Beneše už jsem na 14. km začal tempo cítit čím dál více, zvlášť, když se trasa táhla po silnici podél Labe kamsi do neznáma a naproti běželi rychlejší účastníci. Trať se navíc mírně svažovala, což bylo demotivující, když mi bylo jasné, že poběžím stejnou cestou zpět. Na otočce na 16. km jsem znovu zatnul zuby a snažil se držet tempo. Zhruba na 18. km jsem míjel Terezu Jagošovou, jednu z elitních žen, což bylo poprvé, kdy jsem předběhnul někoho se jménem místo startovního čísla :-) Potkával jsem také běžce, kteří museli přecházet do chůze. Právě v těchto chvílích mi nejvíce pomohla myšlenka na hand-bikery. Bylo mi totiž jasné, že pod 1:25 to dnes nebude, ale věřil jsem, že pod 1:26 ano. Poslední přeběh mostu do centra a cíl už nebyl daleko. Ze záznamu z minulého roku, který jsem v týdnu před závodem shlédl, jsem věděl, že mě čeká ještě dlouhá cílová rovinka. Přede mnou byl ještě jeden závodník, tak jsem zafinišoval a poprvé dokončil v první stovce na 99. místě. Opravdu jsem byl rád, že jsem v cíli, dal jsem do toho vše. S osobákem o minutu a 40 sekund vzhledem k větru nakonec velká spokojenost.

Pak jsem "pospíchal" vyzvednout věci do šatny. Cestu jsem si chtěl zkrátit přes hrazení, přičemž mě chytla šílená křeč do lýtka. Snad 2 minuty trvalo, než přešla. Raději jsem to tedy obešel. Chvíli mi nebylo jasné, kde vlastně je zázemí, ale nakonec se mi podařilo trefit a já obdarován 2 birelly se mohl vydat k nádraží, kam jsem dorazil 7 minut před odjezdem vlaku. Vše dobře dopadlo a já taky jednou mohl cestou ze závodu odpočívat bez volantu v ruce :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 19 September 2018

Hits: 642

Na konci srpna, necelé 3 týdny před mým hlavním závodem 2. poloviny roku ústeckým půlmaratonem, jsem se vydal otestovat svou formu do Plzně. Přestože se běžela o víkendu také Valdštejnova desítka či Chodovská vlečka, zvolil jsem závod Vaší ligy, neboť se koná na rovinaté trati, což se hodilo v rámci přípravy na 1/2 maraton. Cheb mě minulý rok příliš neoslovil, možná i proto, že se mi závod na 5 km příliš nepovedl, a na trať Chodovské vlečky jsem neměl zrovna příznivé reference. Dalším pádným důvodem byl pokus o překonání 40-minutové hranice.

Do Plzně jsem se netradičně v úterý vydal spolu s Tomem, který měl v nohách chebskou štafetu se sestrou Luckou a celou sobotní vlečku. Do Plzně proběhla cesta autem v pohodě, ale ve městě jsme trochu bloudili. Z Prahy přijela na závod i Lucka, tak jsme se rozhodli, že ji vyzvedneme na nádraží. Tak nějak automaticky jsem předpokládal, že přijede vlakem, tak jsme nejprve objeli plzeňské nádraží, jehož okolí se rekonstruuje, zaparkovali a pak zjistili, že Lucka jede autobusem :-) Pak jsme se motali při výjezdu, protože se ztratil signál GPS. Následně jsme vjeli místo k McDonald´s (Tom měl hlad) do Hornbachu. K BauMaxu, kde se závod u řeky Úslavy koná, jsme ale dorazili nakonec včas. Lucka už nás očekávala, protože jí bus stavěl téměř naproti :-) Vyzvedli jsme čísla v pořadatelském stanu, převlékli se a vydali se na rozklusání.

--

Kilometr byl tak akorát a už jsme stáli na startu, kam se postavilo celkem 19 běžců na 10 km vč. Lucky, která kvůli bolesti hlavy do poslední chvíle přemýšlela, zda se nepřeregistrovat raději na pětku. Nakonec to neudělala, což byla škoda, protože desítku nedoběhla a na pětce by byla mezi ženami třetí. Teplota okolo 25 stupňů, sice už nebyly takové hicy jako prakticky celý srpen, ale o 5 stupňů méně by bylo ideální. S tím se však nedalo nic dělat. Start byl rychlý. Pořadatel zahlásil "startujeme desítku", běžci se seřadili, výstřel a běželo se. Měl jsem v plánu držet tempo 4:00/km a tak jsem si pravidelně tempo kontroloval, abych nepřepálil. Tom se mi na začátku začal vzdalovat a pronásledoval vedoucí ženu Teodoru Chvalovou, která nakonec vyhrála v absolutním pořadí. Za ní se celý závod držel Josef Bečvář. Přede mnou běžel v úvodních kilometrech ještě jeden běžec, pravděpodobně Michal Bernard, ale ten své síly přecenil a po pár kilometrech jsem ho bez velkého úsilí dal. Trasa mě příliš nenadchla. Byla sice rovinatá s pár mírnými kopečky, ale běžela se k otočce přes most přes řeku a pak téměř zpět na start. Následovalo druhé kolo. Původně jsem měl za to, že je jenom jedna obrátka. Prvních 5 kilometrů jsem zvládl za 19:46, ale postupně docházely síly a ve 2. kole přišel útlum. Následovaly 3 kilometry po 4:05/km a o svůj náskok jsem tak přišel. Nechtěl jsem se ale smířit s tím, že bych dokončil na 4. místě, zvlášť když se Tomův náskok přestal zvětšovat a dokonce se mi zdálo, že ho pomalu dotahuji. Hlavní motivací ale byla především desítka pod 40 a ve dvou by se to lépe zvládlo. Toma jsem dotáhl asi 2 km před cílem a i když to chtěl asi 2x zabalit, nenechal jsem ho to udělat. Když jsem viděl, že to bude opravdu těsné, ještě jsem asi 300 metrů před cílem přidal. Doběhl jsem sice 3 vteřiny před Tomem, ale na hodinkách se čas zastavil na hodnotě 40:04, což byl vážně pech. Útěchou bylo alespoň 2. místo mezi muži a sáček s bylinkami. V tombole jsem navíc vyhrál startovné na další závod, ale nemyslím si, že ho vzhledem k časově náročnému programu následujících měsíců stihnu využít.

-

Co mě na závodu zaujalo, byla přátelská atmosféra. Běží se každý měsíc, takže běžci už se znají a po závodě si můžou popovídat. Stavili jsme se v OC Plaza. kde jsem doplnil energii hranolkami z Burger Kingu a hurá domů :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 12 September 2018

Hits: 813

Tohle byla opravdu výzva. Už v minulých letech jsem po Metternichovi pokukoval, ale časově to nevycházelo a taky jsem měl respekt před náročností trati. Jelikož se ale letos kvůli úředním průtahům termín přesunul na srpen, nemohl jsem chybět. V týdnu jsem si naložil 80 km, pravidelně jsem vybíhal na první fázi v 7 hodin ráno. Závod jsem pojmul jako tréninkový dlouhý běh.

Letos se poprvé neběželo mezi Bečovem a Kynžvartem, ale startovalo se v Březové. Z logistických důvodů jsem jel do Mariánek už v pátek, abych v sobotu ráno v 7:30 mohl vyrazit do Kynžvartu k zámku, kde jsem převzal číslo a mapu. To bylo ze startovního balíčku vše a bohatě to stačilo. Reklamní letáky a vzorky šamponu mi fakt nechyběly. Do Březové dopravily běžce 2 autobusy. Tam už čekali ti, kteří se registrovali v místě startu. Po úvodní rozpravě v místním malém amfiteátru se 100 běžců přesunulo o kousek níž ke startovní čáře. Jestli si pamatuji správně, tak sedm statečných, kteří se zúčastnili všech 5 ročníků, závod společně odstartovali. Já se postavil úplně dozadu a vše zaznamenal na mobil, který byl povinnou součástí na trati pro případ nouze. Tak jsem toho chtěl využít a natočit pár záběrů přímo z trasy.

-

Hned na začátku jsme vystoupali v prvním kilometru 60 výškových metrů. Dal jsem si za cíl držet tepovku pod hranicí 150, na což jsem však rezignoval hned v dalším prudkém stoupání, kde jsem hranici posunul na 160. 2 kilometry před první občerstvovačkou byly celkem v pohodě, když pominu 2 koně, kteří si jen tak volně pobíhali na kraji úzké silnice a značkovali nám cestu. Pohyboval jsem se ve skupině asi 6 běžců, které jsem krátce po osvěžení v Kostelní Bříze nechal za sebou. Zhruba kilometr se po mém boku pohyboval Tomáš Uher. Běžec, kterého jsem si pamatoval díky triku Vegan Fighter z březnového 1/2 maratonu okolo Meluzínky. Jak ale začalo stoupání nabírat na síle, Tomáš neakceptoval mé tempo a dál jsem tak pokračoval sám. Měl jsem na dohled manžele Hlouškovi, kteří závod pojali jako dlouhý společný výběh. Po překonání 200 výškových metrů následoval krátký seběh na druhou občerstvovačku, která se nacházela v okolí zaniklé obci Dolní Lazy a byla stejně jako ta předchozí bohatě zásobená. Taky jsem tam strávil 2 minuty :-) Posilnění bylo opravdu potřeba před tím, co nás čekalo. Trasa vedla stále do kopce. Počáteční stoupání bylo pouze mírné a tak se dalo zvládat celkem v pohodě. Zanedlouho mě doběhli Hlouškovi. Poblíž nich jsem dorazil otevřenějším prostranstvím až na louku, která se vinula lesy. Trasa byla opravdu nádherná, ale zároveň náročná, protože stále stoupala. Za 10 km jsme na ne zrovna rovném povrchu zvládli 300 výškových metrů. Závěrečný kopec na Lesný, kde se nacházela třetí a poslední občerstvovačka, ze mě vytáhl poslední zbytky sil a z větší části jsem ho šel a i tak jsem měl co dělat. Myslím, že ani čerstvý bych ho nedokázal vyběhnout a s 20+ kilometry v nohách už vůbec ne. Nahoře přišlo vhod také nealkoholické pivo. Pořádně jsem doplnil tekutiny a vydal se po kozí stezce dolů. Za zhruba kilometr jsem doběhnul Jindru Kočárka, kterého sužovaly křeče. Zkusil se za mnou rozběhnout, ale dlouho to nevydržel. Když jsem pak viděl, po jakém povrchu se pokračuje, celkem jsem ho litoval. Obrovské vodou vymleté rýhy mě nutily neustále přeskakovat ze strany na stranu, ale musím říct, že to byla opravdu zábavná část. Pak se trať opět začala naposledy zvedat. Podle cesty, která se vinula okolo kopce, jsem poznal, že stoupám na Kružný. Výhledy byly opravdu fantastické. Za mnou daleko nikdo, tak jsem si je náležitě užíval. Zvlášť když jsem musel přecházet do chůze, protože stále běžet už jsem fakt nezvládal. Byl jsem moc rád, když značka oznámila, že se teď už trasa vede jen dolů. Bohužel jsem ale zjistil, že se nedokážu pořádně rozběhnout, když konečně můžu. Začalo mě píchat v boku a tak jsem pokračoval mírným tempem. Když jsem se konečně dostal do Kynžvartu, vyšel jsem z větší části poslední kopeček a pak následoval finální seběh k zámku. Značka na silnici ukazovala 800 metrů, ale podle mě to bylo určitě 2x delší. Cíl jsem čekal před zámkem, kde se registrovalo, ale zabíhalo se až dozadu. Měl jsem dost, ale byl jsem neskonale šťastný, že jsem tenhle dlouhý běh zvládnul.

-

Vychutnal jsem si nealkoholické pivo, vypil asi 4 malé pěnivé limonády Il sano a i když jsem neměl hlad, slupnul výborné čočkové kari a pokecal se Šalim. Celkově hodnotím trasu, organizaci a vše okolo velmi kladně. Za 250,- Kč opravdu perfektní zážitek :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 August 2018

Hits: 621

Můj srdcový závod se tentokrát konal o měsíc později. Organizátoři posun zdůvodnili tím, že tento termín vyhovuje závodním běžcům. A opravdu přijeli! V čele s dvojnásobným vítězem Běchovic Petrem Vitnerem či v ženské kategorii jihočeškou Evou Vail, roz. Tománkovou, žijící v USA. Eva je provdaná za fenomenálního Ryana Vaila, který dokázal zaběhnout desítku pod 28 minut nebo maraton za 2:11. Ryan naštěstí neběžel :-) O síle letošního startovního pole vypovídá i fakt, že loňský vítěz Pavel Procházka skončil až 6.

Já jsem přijel do Mariánek se skromným cílem vylepšit předloňský osobák (loňský závod se mi nepovedl) 26:04. Číslo a čip (po 2 km se mi na botě uvolnil, díky Bohu jsem ho neztratil) společně s limitovanou edicí Chodovaru s logem závodu jsem si došel vyzvednout klasicky s Alexem, který mě doprovodil na kole, v předstihu 2,5 hodiny. Zpět na stadion jsem doklusal 15 minut před začátkem. Organizátoři připravili pro běžce i diváky hudební zážitek v podobě Vltavy, ale na rozdíl od Runczechu v živém podání Západočeského symfonického orchestru. Pozdravil jsem se s úžasnými lidmi z týmu (celkem se nás sešlo 6!), věčně dobře naloženým Oťasem (vlastně skoročlenem) nebo třeba Radkem Sedněvem a na startu se zařadil poslušně za přespolní borce. S posledním tónem asi 2 minutky po 14. hodině zazněl startovní výstřel a 155 běžců se dalo do pohybu.

-

Vyběhl jsem s cílem kontrolovat tempo. Nechtěl jsem se zakyselit jako před rokem, kdy jsem zvládl úvodních 400 m za 1:13, což se později ukázalo jako ne zrovna nejšťastnější nápad. Kousek přede mnou běžel Véna, kterého jsem měl víceméně celý závod na dohled. Tempo jsem měl naběhané z tréninku, takže úvodní 2 km jsem zvládnul s přehledem za 8:07 a ani následný kopeček pod knihovnou mi nenadělal větší potíže. Z předchozích 3 ročníků jsem věděl, že nejtěžší místo čeká o pár set metrů v podobě výběhu u pošty, proto jsem při seběhu kolem hotelu Butterfly šetřil síly. Kopec se povedlo vyběhnout lépe než vloni a na Anglické jsem se celkem v pohodě zase dostal do tempa. Ke kolonádě jsem se docela zadýchal, ale nahoře měl v hlavě hlavně to, že teď už se poběží jen s kopce a to mi pomohlo zmobilizovat síly. Po doběhu jsem zjistil, že 3. kilometr jsem zvládnul o 25 vteřin rychleji než při předchozích 2 ročnících. Myslím, že hlavním důvodem byly tempové běhy na podobném profilu v Drahovicích ve více jak 30 stupňových vedrech. Ta naštěstí v sobotu nepanovala, protože se před víkendem příjemně o 10 stupňů ochladilo. Z kolonády se běželo celkem fajn v konstantním tempu 4:00/km. Když jsem dobíhal na dráhu, kde mě čekalo závěrečných cca 350 metrů, viděl jsem, že ještě neuběhlo 24 minut a mě bylo jasné, že osobák mám v kapse. Cítil jsem za sebou soupeře, který se ke mně přibližoval a nepochyboval jsem, že chce doběhnout přede mnou. Dokonale jsem ale využil intervalové tréninky a vyhecoval se k závěrečnému 200m finiši. Na rovince podle hodinek tempo dokonce 3:05/km. Z výsledků jsem následně zjistil, že jsem byl druhý v pětici běžců, která doběhla v rozmezí 5 vteřin.

Celkově jsem z letošního SpaRunu opravdu nadšený. Prostě předčil má očekávání a to je na běžeckých závodech to nejlepší, co se může stát :-)

--

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 13 August 2018

Hits: 658

Po roce jsem se opět vrátil na trať budějovického 1/2 maratonu. Zatímco minulý rok jsem si ji užil v tréninkovém tempu, nyní jsem měl v plánu útočit na osobák pod hranicí 1:27.

V sobotu ráno celá rodina vyrazila před devátou. Mirku jsme odvezli na autobus, který ji dopravil na letiště do Prahy, odkud odlétala do Francie a následně Anglie. Děti jsem vysadil v Sekerách a pokračoval přes Stříbro (po 6 letech nemám dálniční známku) a Plzeň na jih Čech. Po návštěvě nájemníků jsem se vydal k zimnímu stadionu, kde jsem si vyzvednul číslo a nechal si přidělit správný koridor (vzhledem k pozdní registraci, kterou jsem vyhrál od Enspomy za nejblíže odhadnutý čas Ondry Fejfara v KV, mi byl automaticky přiřazen poslední koridor G). Pak už jsem jel k Pavlovi, kde jsem chvíli odpočinul. Ideální by samozřejmě bylo, kdybych mohl dorazit den předem, ale to vzhledem k okolnostem bohužel nešlo. Po půl šesté jsme se vydali Pavlovou nízkou Mazdou, samozřejmě se staženou střechou, na parkoviště do IGY. Následovala adrenalinová jízda. Nebudu tu zmiňovat, kolik jsme v jednu chvíli jeli... Z IGY jsme došli na náměstí, kde se Pavel pozdravil s pár známými, zatímco jsem ukládal věci do úschovny.

Popřáli jsme si hodně štěstí, Pavel počkal na start, aby se následně přemístil na místo předávky (běžel závěrečných 11 km ve štafetě s Romanem). Já jsem se rozběhal kolem slepého ramene Malše a plaveckého bazénu. Pak jsem se vrátil do koridoru, kde jsem se díky týmovému dresu seznámil s Egonem Kunzmannem z Ostrova. Ten zde běžel 1. půlmaraton. Když jsem mu řekl čas, na jaký chci běžet, prohlásil, že se mě bude držet, ale bral jsem to s rezervou, protože vím, jak lehce se běží ihned po startu s tolika lidmi kolem a fandícími diváky. Stál jsem kousek za elitními atlety, tak jsem měl možnost zblízka vidět Luka Traynora, pozdějšího vítěze, který si svůj osobák těsně pod 1:02 zaběhnul shodou okolností také jako já letos v Barceloně.

-

První desítky metrů při výběhu z náměstí zaplněného diváky jsou skutečně úžasným zážikem. Kontroloval jsem tempo, abych začal volněji než ve Varech a pošetřil síly na závěr. Taktika byla stejná jako před 14 dny. Egon ihned po startu zmizel vpředu :-) První kilák v pohodě za 4:05. Před odbočkou z Pražské na Strakonickou se objevil nečekaně Petr Hurdich. Skoro do pátého kilometru jsme běželi blízko sebe, ale na 5., kterým jsem probíhal zhruba za 20:45 jsem se mu vzdálil. Plánovaně jsem zařadil tempo 4:05/km a doufal jsem, že to vydržím až do konce. Běželo se celkem fajn. Nejvíc jsem se obával táhlého stoupání za zanádražkou přes Trocnovskou na Okružní. To jsem vyběhnul celkem v pohodě, ale pak se to projevilo. Naštěstí v blízkosti se pohyboval běžec v zeleném triku, který držel tempo, jaké jsem potřeboval. Visel jsem za ním až do 15. km přes nudnou a psychicky náročnou Okružní, kde bylo minimum diváků. Na 15. km jsem ale začal zpomalovat a do cíle ještě tak daleko! Před odbočkou do centra jsem doběhnul Egona, kterého jsem povzbudil. Chytil se mně a následně zase přidal, za což jsem byl rád. Na první 1/2 maraton mu to běželo fakt slušně. Já běžel na autopilota a přál si už být v cíli. U IGY mě předběhl opět Petr Hurdich :-), který mě tak porazil na všech 3 letošních 1/2 maratonech. Finálních 6,1 km mi zabralo zhruba 25:30, což je prostě moc. Myslel jsem, že rovná trať v Budějovicích mi pomůže k osobáku, ale stále zůstává mým nejlepším výkonem únorová Barcelona. Snad v Ústí v září se zadaří podle představ.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 June 2018

Hits: 782