Když nemůžeš, zpomal :-)

Po roce jsem se opět vrátil na trať budějovického 1/2 maratonu. Zatímco minulý rok jsem si ji užil v tréninkovém tempu, nyní jsem měl v plánu útočit na osobák pod hranicí 1:27.

V sobotu ráno celá rodina vyrazila před devátou. Mirku jsme odvezli na autobus, který ji dopravil na letiště do Prahy, odkud odlétala do Francie a následně Anglie. Děti jsem vysadil v Sekerách a pokračoval přes Stříbro (po 6 letech nemám dálniční známku) a Plzeň na jih Čech. Po návštěvě nájemníků jsem se vydal k zimnímu stadionu, kde jsem si vyzvednul číslo a nechal si přidělit správný koridor (vzhledem k pozdní registraci, kterou jsem vyhrál od Enspomy za nejblíže odhadnutý čas Ondry Fejfara v KV, mi byl automaticky přiřazen poslední koridor G). Pak už jsem jel k Pavlovi, kde jsem chvíli odpočinul. Ideální by samozřejmě bylo, kdybych mohl dorazit den předem, ale to vzhledem k okolnostem bohužel nešlo. Po půl šesté jsme se vydali Pavlovou nízkou Mazdou, samozřejmě se staženou střechou, na parkoviště do IGY. Následovala adrenalinová jízda. Nebudu tu zmiňovat, kolik jsme v jednu chvíli jeli... Z IGY jsme došli na náměstí, kde se Pavel pozdravil s pár známými, zatímco jsem ukládal věci do úschovny.

Popřáli jsme si hodně štěstí, Pavel počkal na start, aby se následně přemístil na místo předávky (běžel závěrečných 11 km ve štafetě s Romanem). Já jsem se rozběhal kolem slepého ramene Malše a plaveckého bazénu. Pak jsem se vrátil do koridoru, kde jsem se díky týmovému dresu seznámil s Egonem Kunzmannem z Ostrova. Ten zde běžel 1. půlmaraton. Když jsem mu řekl čas, na jaký chci běžet, prohlásil, že se mě bude držet, ale bral jsem to s rezervou, protože vím, jak lehce se běží ihned po startu s tolika lidmi kolem a fandícími diváky. Stál jsem kousek za elitními atlety, tak jsem měl možnost zblízka vidět Luka Traynora, pozdějšího vítěze, který si svůj osobák těsně pod 1:02 zaběhnul shodou okolností také jako já letos v Barceloně.

-

První desítky metrů při výběhu z náměstí zaplněného diváky jsou skutečně úžasným zážikem. Kontroloval jsem tempo, abych začal volněji než ve Varech a pošetřil síly na závěr. Taktika byla stejná jako před 14 dny. Egon ihned po startu zmizel vpředu :-) První kilák v pohodě za 4:05. Před odbočkou z Pražské na Strakonickou se objevil nečekaně Petr Hurdich. Skoro do pátého kilometru jsme běželi blízko sebe, ale na 5., kterým jsem probíhal zhruba za 20:45 jsem se mu vzdálil. Plánovaně jsem zařadil tempo 4:05/km a doufal jsem, že to vydržím až do konce. Běželo se celkem fajn. Nejvíc jsem se obával táhlého stoupání za zanádražkou přes Trocnovskou na Okružní. To jsem vyběhnul celkem v pohodě, ale pak se to projevilo. Naštěstí v blízkosti se pohyboval běžec v zeleném triku, který držel tempo, jaké jsem potřeboval. Visel jsem za ním až do 15. km přes nudnou a psychicky náročnou Okružní, kde bylo minimum diváků. Na 15. km jsem ale začal zpomalovat a do cíle ještě tak daleko! Před odbočkou do centra jsem doběhnul Egona, kterého jsem povzbudil. Chytil se mně a následně zase přidal, za což jsem byl rád. Na první 1/2 maraton mu to běželo fakt slušně. Já běžel na autopilota a přál si už být v cíli. U IGY mě předběhl opět Petr Hurdich :-), který mě tak porazil na všech 3 letošních 1/2 maratonech. Finálních 6,1 km mi zabralo zhruba 25:30, což je prostě moc. Myslel jsem, že rovná trať v Budějovicích mi pomůže k osobáku, ale stále zůstává mým nejlepším výkonem únorová Barcelona. Snad v Ústí v září se zadaří podle představ.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 June 2018

Hits: 867

Týden po 1/2 maratonu jsem se vydal na další noční běh do Lubů, tentokrát i s čelovkou. Protože jsem to měl z Plesné jen kousek, s radostí jsem nafouknul kolo a vyrazil po trase, po které občas běhám dlouhé běhy. Zároveň jsem se pěkně zahřál a do Lubů dorazil asi 40 minut před závodem. V zázemí na stadionku s tartanovou dráhou už bylo plno běžců a před areálem vyhrávala místní bigbítová kapela. Vyzvednul jsem číslo a věci uložil k Vaškovi do auta. S Vaškem dorazila i Jana, Radek, Tomýk a poprvé i Jakub. Na místě byl taky Kuba Merle s oddílovým kolegou Jardou.

-

Dopředu jsem si nastudoval, že první zhruba 2 kilometry vedou do kopce, což jsme si společně ověřili při společném zahřátí, kdy jsme prozkoumali asi úvodních 200 metrů trasy. Pak už nás čekal start. Na úzké dráze bylo hodně těsno. Já stál v 2. řadě a když jsem byl nucen po vyběhnutí mírně zpomalit, někdo mi skočil na záda. Tomýk musel dokonce rychle vypálit, aby nezakopl o kabely, protože stál mezi startovní bránou a stanem pořadatelů. Cesta se vinula po úzké cestě do kopce a já byl v tu dobu zhruba na 11. místě a rozptylovala mě čelovka, která v tom tempu neseděla zrovna tak, jak bych ctěl. Nikam jsem se nehnal a snažil se šetřit na seběh. Po asi kilometru jsem předběhl jednoho závodníka, tuším, že to byl Daniel Faltus. Pak jsem před sebou asi s odstupem 50 metrů viděl s přehledem první ženu celkového pořadí, mladičkou Alenu Srogoňovou a spolu s asi stejně mladého Reného Zoaittera, oba z chebského oddílu PROFI sport Cheb. U ostré zatáčky na horizontu, kde se sbíhalo z asfaltové cesty na polní jsem je dostihnul a před sebou viděl další 2 běžce. Na rovině jsem se konečně mohl rozběhnout rychleji. Předběhl jsem Tomáše Jirkala, který mi to ale při výběhu kratšího kopce vrátil. Při seběhu z kopce jsme dotáhli Marka Nováka a společně se blížili k cíli u místní základní školy. Když jsem spatřil Vénovo auto, došlo mi, že do cíle zbývá asi 200 metrů. Bylo mi jasné, že když se neutrhnu tady, doběhnu pravděpodobně poslední z naší trojice. Tak jsem přidal, ale na to ihned zareagoval Marek Novák, který mě pár dlouhými kroky dotáhnul a na tartanové dráze dokázal ještě přidat. Já už si jen hlídal celkové 6. místo, což jsem se dozvěděl až z výsledků o 2 dny později. Překvapilo mě, že jsem dokončil 3. v kategorii 30-39 let (právě před Tomášem Jirkalem), myslel jsem totiž, že přede mnou doběhlo víc běžců. Vyhrál favorit Kuba Merle před Slávkem Švejdarem (1. M49), Tomýk (1. M29) se blýsknul bronzem a na Vénu tentokrát zbyla pouze bramborová medaile. Radek byl 5. v kategorii, Jana tentokrát až 4. a Jakub při své premiéře pokořil s více jak 30-vteřinovým odstupem hranici 25 minut.

-

Trasa závodu mě zaujala mnohem víc než ta v Plesné, asi hlavně tím, že pořádně do kopce se běželo na začátku, což mi vyhovuje mnohem víc. Na závěr jsem vyhrál v tombole květináč, který jsem sotva narval do malého batůžku a ztratil klíč od zámku na kole, který ale v trávě skoro hned našel Jakub Zajíček (moc díky!) :-) Snad mi to vyjde podívám se i za 14 dní do Aše.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 01 June 2018

Hits: 124330

Na trasu karlovarského půlmaratonu, letos vzhledem k uzavírce mostu v Doubí mírně pozměněnou, jsem se vrátil letos už potřetí v řadě. Jako v minulém roce jsem měl ambice vylepšit osobní maximum, což jsem měl podpořeno vydařeným únorovým časem z Barcelony a kvalitními tréninky v mezidobí. Možná jsem to přehnal se zátěží v předzávodním víkendu, po kterém jsem pak celý týden cítil záda. Věřil jsem si přesto na čas pod 1:27.

Jelikož mého staršího syna běhání hodně baví, přemluvil jsem Mirku, aby se zúčastnila rodinného běhu. V pátek si tedy celá rodina, vč. nakonec i mladšího syna, v zázemí hotelu Thermal vyzvedla startovní čísla. V sobotu dopoledne jsem absolvoval 90-minutovou procházku s dětmi. Raději bych před závodem odpočíval, ale musel jsem se Mirce nějak revanšovat :-) Krátce po 15. hodině jsme se vydali pěšky do města, abychom stihli start rodinného běhu ve 4. Všude plno lidí, Mirce a staršímu synovi jsem dal čísla a mladšího vzal k sobě, protože by to celé neuběhl. Šli jsme se do parku pod kopec, abych stihnul pořídit nějaké fotky. Pak jsme se přesunuli k Thermalu, kde se k Mirce přidal i mladší syn, ale vydržel běžet jen pár set metrů. To nevyhovovalo staršímu, který pokračoval dál sám. Já mezitím pospíchal s baťohem, dekou a foťákem v ruce. Na startu davy lidí a všichni v zelených tričkách. Fakt super. Pak se objevila Mirka s mladším synem, ale starší nikde. Hledali jsme ho asi 15 minut všude možně, už jsem přemýšlel, že se na závod vykašlu a budem hledat dál. Ale celou dobu byl u moderátora. ale trvalo nám nějakou dobu, než jsme se k němu dostali. Vše ale dobře dopadlo, tak jsem se mohl v klidu připravit.

-

Rozběhání jsem moc nedal, protože jsem toho předtím nachodil dost. Tak jsem se 15 min. před začátkem vydal do koridoru a čekal na start, který byl letos o 30 min. posunut na 17:30. Atmosféra na startu i podél trati opět skvělá. V plánu jsem měl běžet 1. km za 4:15, dalších 5 po 4:10, pak přidat na 4:05 a posledních 5 km dát po 4:00, když to dobře půjde. Realita: první kilometr o 15 vteřin rychlejší a na metě 5 km o 20 vteřin dřív. Pak to šlo do nějakého 12. km celkem slušně, ale v táhlém stoupání v Moskevské jsem se poprvé napil na občerstvovačce a zároveň s tím jsem pocítil najednou slabost v nohách. Nevím, čím to bylo, možná jak jsem se soustředil na pití, přestal jsem pravidelně dýchat a oběh se přerušil... Na 16. km jsem byl dle původního plánu, který byl 1:05:50, ale už jsem zpomaloval. Pouze 19. a 20. km byl pod 4:10, takže zrychlení se nekonalo. Před tunelem u Thermalu mě ještě předbíhal Petr Hurdich, který vyhrál před 2 měsíci 1/2 maraton okolo Meluzínky. Čas jsem sice mírně vylepšil, ale těžko porovnávat, když trasa byla jiná. Příležitost k nápravě bude za 14 dní v Českých Budějovicích, kde je trať rovinatější.

-

Nejlépe se z našeho týmu dařilo Michalovi, který zvládl trať pod 1:21. Minutu přede mnou dokončil Véna. Petr doběhl 5 minut po mně. Tomáš bohužel přecenil na začátku síly a oslaben virózou, která ho zužovala v předzávodním týdnu, rozběhl moc rychle, což ho na konci stálo síly. Doběhl za 1:37. Martině se podařilo pokořit hranici 1:50 a i Jana s Luckou doběhli v limitu pod 2 hodiny.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 23 May 2018

Hits: 1253

Po roce jsem se opět rád vrátil na start čelovkového běhu na zhruba 5,2 km v Plesné, kde to moc dobře znám. Oproti minulému roku přicházelo v úvahu pouze zlepšení, protože pomaleji už bych snad běžet nemohl. Vloni jsem se na trati dost trápil. Velký vliv na to měla únava, trénoval jsem totiž zrovna objemově, přestože jsem naběhal v tom týdnu jen 85 km - dnes normální stav (ale den před závodem jsem si dal 18 km). A taky jsem v den závodu absolvoval 12 km procházku. Prostě jsem nijak zvlášť neladil. To ovšem ani tentokrát, jen jsem si dal den před volno.

Tentokrát přálo mnohem více počasí. Pamatuji si, že před rokem byla pěkná kosa, teď bylo moc příjemně. Děti byly již v Plesné, tak jsme vzali z Varů Honzu Linharta a dorazili asi 2 hodiny před závodem. Na start jsem v pohodě vyklusal malinko delší trasou, abych měl pěkně rozehřáté nohy. To bylo asi taky plus oproti loňsku. Díky účasti na Valdštejnově desítce jsem měl startovné zdarma a tak jsem se jen prezentoval. Pak jsem se potkal s ostatními kluky a dívkami z týmu a taky jsem se seznámil s Kubou Merlem, celkovým vítězem, kterého jsem do té doby znal pouze virtuálně.

-

Start byl tentokrát posunut o 15 minut na 20:45 a taky o kus výše ke škole, blíž k zázemí. Jako hlavní cíl jsem si dal závod si především užít a neprotrápit se jím jako před rokem. Vystartoval jsem volně a nedbal na soupeře. Celkem mě překvapilo, když jsem po 200 m pořád vedle sebe měl Janu, která podle mě nevystartovala úplně na pohodu :-) Přestože jsem běžel uvolněně, první kilometr byl jen o 2 vteřiny pomalejší a v pohodě jsem sbíral běžce, kteří to napálili rychleji, než by měli. Až do kopce, kde se zatáčelo na lesní cestu poblíž mě oddychoval jeden běžec jako lokomotiva, tuším, že to byl Tomáš Lang. Moc jsem nechápal, jak takhle může běžet už na 2. kilometru a jak se vůbec dostane do cíle. Chvíli po zatáčce jsem předběhl i mladého Filipa Poláka, který opravdu přepálil 1. kilometr za 3:44. Stále jsem v dálce viděl červené zadní světlo čelovky Peti Hrona, díky kterému jsem věděl kudy pokračovat, a doufal jsem, že se na něj a Tomýka dokážu dotáhnout. Ale cesta byla celkem hrbolatá a já litoval, že jsem narozdíl od loňska nevzal čelovku. Bál jsem se, abych blbě nešlápl a nezvrkl si kotník. Za to mi těch pár sekund nestálo. Ztratil jsem tak odhadem minimálně 5s/km. Krátký výběh kopce, který jsem vloni šel, jsem zvládl tentokrát v pohodě vyběhnout. Soupeři daleko přede mnou i za mnou, tak už jsem jen v klidu zafinišoval na 10. místě o 1:16 rychleji. Z našeho týmu New Roll Runners si polepšili všichni, nejvýrazněji celkově 2. Tomáš Künzl o více než 4 minuty! Já sám jsem se svým výkonem spokojen. Průměr 4:10 na takovém profilu dává velkou naději na zlepšení osobního rekordu na varském půlmaratonu.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 May 2018

Hits: 704

Předposlední dubnový víkend jsem se rozhodl strávit v okolí Českých Budějovic, a tak jsme s rodinou vyrazili v sobotu ráno k Pavlovi do Rudolfova, kde nám laskavě poskytl ubytování. Poobědvali jsme v oblíbené indické restauraci a strávili příjemné odpoledne v parku poblíž plaveckého bazénu. Večer jsme s Pavlem seřídili (vlastně Pavel :-) dětská kola. Já byl úplně KO a byl jsem rád, když jsem pozdě večer konečně zalehl do postele.

Ráno jsem vyrazil směrem na Hlubokou, kde jsem se po 2 letech zúčastnil tradiční pětadvacítky. Letos se konal již 78. ročník. Před 2 lety jsem si závod bezvadně užil a trať zvládl v rámci přípravy na pražský maraton za 1:55:23 a nyní jsem si dal ambiciózní cíl stlačit čas pod 1:45. Čas z Barcelony napovídal, že možné by to bylo. Byl pěkný slunečný den a teplota se brzy po startu vyšplhala ke 20 stupňům. Krátce jsem se rozklusal, pozdravil se s Tomem Chlupem, který má se sestrou Terkou web 2 běžci (report z Hluboké) a pomalu se připravoval na start. První kilometr jsem si pohlídal a dal ho plánovaně za 4:16. Přede mnou se utvořila skupinka kolem zkušené Valerie Soukupové a Petra Klimeše (cvicko.cz). Rozhodnul jsem se jí držet, přestože tempo se mi zdálo o malinko rychlejší, než jsem potřeboval. Vydržel jsem to ale jen další 2 km do Bavorovic a zpomalil jsem. 2. - 4. km jsem šel pod 4:10 a to byla jedna z příčin, proč se závod nepovedl podle mých představ. Ta hlavní ale byla především v dlouhodobějším spánkovém deficitu před samotným závodem. Nohám chyběla síla, kterou by tělo dokázalo efektivně využít. Chvíli jsem běžel s Michalem Lavičkou, jehož doprovázela manželka na kole, ale ten mi po 2 kilometrech také utekl. Pokračoval jsem tedy dál sám, tempo spadlo ke 4:25/km. Na 10. km mě předběhla svižně běžící Lucka Horelicová. Říkal jsem si v tu chvíli, že dneska opravdu nemám den. Rozhodl jsem se závod dokončit jako rychlejší dlouhý běh. Někde na 14. km před Zahájím jsem dostihl Arnošta Mikoláška, vítěze v kategorii 50+. Definitivně jsem mu utekl za občerstvovačkou ve vesnici. Před Zliví, zhruba mezi 16. a 17. km jsem doběhnul Lucku. Asi bych se jí dokázal utrhnout, kdybych pokračoval dál, ale řekl jsem si, že těch 8 km do cíle bude příjemnějších běžet s někým ve dvojici, než se trápit sám a doběhnout třeba o minutu rychleji. Tempo bylo příjemné, dokázali jsme i občas prohodit pár vět, což bylo fajn.

-

Před Municemi jsme minuli Tomáše Chlupa, který měl problémy s chodidlem a 5 km do cíle musel dojít. Chvíli na to jsme minuli Michala Lavičku, který zrovna procházel krizí. Ke konci už to nebylo zrovna jednoduché a 24 km v nohách a teplota kolem 25 stupňů byla znát. Do cíle jsme dorazili společně, Lucka jako druhá žena. Poprvé jsem si tak trochu vyzkoušel roli vodiče. Jako příprava na jarní vrchol sezóny - karlovarský 1/2 maraton - byl Běh kolem Hluboké celkem dobrý :-) Výklus jsem pojal jako exkurzi k zámku.

-

Záznam závodu Výsledky Video

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 05 May 2018

Hits: 1023

Patnáctku v chomutovském Bezručově údolí jsem si vyhlédnul jako vhodný test na hlubockou pětadvacítku, která je na programu za 14 dní. Závod vyhovoval svou délkou a také povrchem, na kterém se koná. Do Chomutova jsem se vydal krátce po deváté hodině a v poklidu dorazil přesně v 10:00, hodinu před startem. Měl jsem tak dost času na registraci a rozklusat se. Tentokrát jsem se připravil opravdu svědomitě a zařadil i pár rychlejších rovinek. Bylo sice narozdíl od soboty zataženo, ale na běh počasí takřka ideální. Před startem jsem se pozdravil s Míšou Havlíčkovou (poznala mě podle dresu NRR - není na škodu být snadno identifikován) a na startovní čáře s Radkem Sedněvem.

Ten tradičně vystartoval keňským způsobem - 100 m po startu měl dvacetimetrový náskok a pak už se jen vzdaloval. Na otočce byl sice první, ale zvítězil sokolovský Pavel Procházka. Já si hlídal tempo. Nebo jsem si to aspoň myslel. První kilometr za 4:10. To jsem se držel ve skupince, pak jsem ji ale nechal běžet, protože to na mě bylo moc rychlé. Druhý dokonce za 4:06. To už jsem běžel sám. Stoupání pokračovalo až k otočce na 7,5 km, což jsem věděl již před závodem. Bohužel jsem taky už před koncem 3. kilometru věděl, že mám problém, protože moje tepovka vylezla na 165 a přede mnou bylo ještě 100 výškových metrů. Naštěstí nikdo nebyl poblíž za mnou, aby mě demotivoval předběhnutím ještě víc, ale stejně jsem musel hodně bojovat. Hlavně v mojí hlavě. Ta chtěla, abych se na chvíli zastavil, ale to jsem moc dobře věděl, že už bych se nerozběhl. Aspoň ne v takovém tempu. Sedmý kilometr byl dokonce za 4:49. Divím se, že mě nikdo do otočky nedostihnul. Poslední 0,5 km bylo stoupání příkřejší, navíc mi nepřidal starý vytlučený asfalt, od kterého už se nohy neodrážely tak lehce. Byl jsem moc rád, že jsem konečně nahoře. Tam jsem teprve viděl, že běžci za mnou nejsou zase tak daleko. Jednal ose zároveň o nejzajímavější část z celého závodu, když jsem míjel teprve ty, co dobývali vrchol. Bylo mi jich líto, protože jsem věděl, jak se cítí.

-

Dolů to už byla jiná. Tepy se snížily a na 3 kilometrech jsem se dostal pod 3:55/km. Na 10. km mě docvakl Michal Kujíček z BK Spořice, klubu, který závod pořádá, takže zde neběžel určitě popvé a pravděpodobně si lépe rozvrhnul síly. Do cíle dorazil 34 vteřin přede mnou a i za mnou byla 45-vteřinová mezera, tak jsem v klidu finišoval na celkovém 11. místě. V cíli se nabízela 0,5 l flaška vody, kterou jsem s díky odmítl, protože jsem měl v autě vlastní. Raději bych si dal banán nebo pomeranč, ale nikde jsem nic podobného neviděl a po závodě v přilehlé školní jídelně, kde bylo zázemí, se nabízely párky (taky nic pro mě). Na občerstvení by se jistě dalo zapracovat. Třeba na Královské pětimíli se za poloviční startovné dávala aspoň tatranka. Jinak ale fajn závod s necelou stovkou startujících. Účast by byla určitě vyšší, kdyby se den předem neběžel pražský 1/2 maraton. Příjemné bylo vyklusání. Údolí je na běh parádní a místní běžci zde mají výborné podmínky. Tak se mi tam líbilo, že jsem výklus protáhl na 4 km a týdenní součet se zastavil na celkových 96,5 km.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 09 April 2018

Hits: 1023

Na víkend jsem plánoval dlouhý běh, ale nechtělo se mi ho běžet jen tak samotnému, zvlášť když se u Habartova konal závod na půlmaratonské a čtvrtmaratonské vzdálenosti. Termín kolidoval s Jarním bahnem na Linhartu, který se počítal do HOPR ligy, a tak konkurence nebyla příliš veliká. Bedna byla celkem reálná, dokonce jsem tajně snil o 1. místě, ale to bohužel nebylo v mých silách, i když zase tak moc nechybělo.

Nevěděl jsem přesně, na jakém povrchu se poběží. Jen jsem věděl, že to nebude celé po asfaltu. Vašek mi potvrdil, že trailovky jsou jasná volba. Dorazili s ním i dva Tomášové - Künzl a Janík. A taky jsem se konečně naživo potkal s Otou :-) Na místě bylo plno psů, protože akce pořádané Živým Sokolovskem myslí také na čtyřnohé miláčky.

-

Po registraci a převléknutí jsem se velmi krátce rozklusal (800 m) sem tam kolem startu, abych slyšel předstartovní pokyny. Pak jsem zase vymrzl při čekání na společnou fotografii. Chvíli nato už odstartovali pejskaří a minutu poté i běžci. Současně vybíhali desítkaři i půlmaratonci. Já jsem se snažil držet poklidné tempo, neboť mým cílem bylo běžet druhou půlku rychleji a taky jsem věděl, že nás čeká na 2. kilometru kopec. Ten se nezdál v prvním kole tak hrozný a vcelku v klidu jsem ho zvládnul. Držel jsem se poblíž pozdějšího vítěze, což jsem ale v tu dobu nevěděl. Ten to pak na kopci rozbalil, tak jsem si říkal, že asi běží poloviční vzdálenost a nechal ho být. Trať pozvolna klesala a až na bláto na začátku se běželo dobře a taky rychleji, než jsem měl v plánu. Držel jsem tempo pod 4:20/km a kochal se okolím. Těžší úsek se objevil na 7,5 km s přechodem na měkkou rozbahněnou louku. Dostal jsem se před 5. muže závodu, který mi potvrdil, že 2 soupeři před námi běží také půlku. Prý jsou ale ještě 2 před nimi (asi myslel i jednoho pejskaře). No bezva, zase z toho bude 4. místo, napadlo mě. S přechodem na asfaltovou cyklostezku jsem oklepal bahno z bot a konečně se ocitl ve svém živlu, i když unavené nohy se příliš rychle nerozběhly. Přesto jsem se po náběhu do druhého kola přiblížil vedoucí skupině na zhruba 100 metrů. Doběhl jsem jednoho závodníka s tričkem Vegan Fighter a v kopci mu utekl... no spíš ušel, protože jsem musel 2x přejít do chůze. Zřejmě na tom byl ale ještě hůř než já. To si ale domýšlím, protože jsem se ani jednou neotočil a soustředil se raději na sebe. Pak jsem předklusal jednoho canicrossaře, který také běžel půlmaraton a když jsem se konečně dostal na kopec, mé 2 soupeře už jsem sledoval s asi 350 metrovým odstupem. Mohl jsem tak pozorovat, jak vítěz Petr Hurdich postupně zvyšoval svůj náskok, aby dokončil v čase 1:34:09. Druhý Jan Grošek (na KV 1/2 maratonu 2017 finišoval současně se mnou) zhruba minutu po něm a já na třetím místě s dvouminutovým odstupem na prvního.

Vzhledem k tomu, že jsem závod šel z plného tréninku a 2 dny před absolvoval těžký trénink (5x1600 m @ 4:15/km), jsem s výsledkem spokojen. Třetí místo je třešničkou na dortu. Po závodě jsem si umyl nohy a boty v ledové vodě. Byl jsem pěkně promrzlý, ale pro nohy to byla celkem fajn regenerace, i když mi to tedy v tu chvíli zrovna nepřipadalo. A místo výklusu jsme s klukama objeli rybník na super koloběžkách. Jen to vyhlašování mohlo být kratší, ale to bylo dáno vysokým počtem kategorií. Ale celkově super zážitek!

--

Záznam závodu  Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 27 March 2018

Hits: 1514

Po sokolovském závodu jsem se těšil na rovinatější běh v Královském Poříčí, který svým profilem sliboval rychlý čas. Dokonce jsem měl zálusk na tempo 4:00/km. Původně jsem chtěl v neděli zajet do Klatov na tamní obrátkovou desítku, ale nakonec jsem dal přednost závodu v karlovarském kraji. A dobře jsem udělal. Trmácet se 2 hodiny do Klatov a 2 hodiny zpět by mi za to nestálo, zvlášť s podobným výkonem, jakým jsem se prezentoval v Poříčí.

Teploty po předchozím víkendu opět o 20 stupňů poklesly a trať pokryla tenká sněhová pokrývka. Ráno jsem odvezl rodinu do Plesné a hned se vrátil do Poříčí, kde jsem byl poprvé v životě. Start jsem našel jen díky GPS. Zaparkoval jsem za Vaškem, který přivezl i Toma s Janou. První závod za NRR absolvoval také Petr Hron. Organizace byla perfektní. Za 50 kč jsme se zaregistrovali v zázemí závodu (auto u cyklostezky) a na chvíli se vrátili do vyhřátého auta. Krátce před závodem jsem se velmi lehce rozklusal a postavil se s ostatními na start, kde čekal také primátor  Karlových varů Petr Kulhánek. První kilometr byl celkem v pohodě po panelech za 3:58, ale spolu s přechodem na lesní cestu mi začaly docházet síly. Opravdu malinkatý kopeček mi potvrdil, že dnes to nebude nic moc. Do obrátky jsem se držel s Tomem, ale zatímco on pak přidal, já tuhnul v příšerném tempu 4:20/km. Pak jsem sice o 5 vteřin zrychlil a dokonce začal mít myšlenky na dostihnutí běžce před sebou, ale když jsem přidal, zrychlil i on. Evidentně pošetřil na závěr víc sil, tak jsem ho nechal být.

-

Po doběhu jsem si asi po 2 letech vychutnal tatranku, vyklusal a pořídil s ostatními týmovou fotku. Pak jsme počkali na vyhlášení, které bylo asi 10 minut po doběhu posledního běžce (velké díky organizátorům!). Nejlépe se z nás dařilo Vaškovi, Tomovi a Janě, kteří obsadili 2. resp. 3. místo v kategorii. Já skončil v kategorii 4. (celkově 8.), ale jen díky malému počtu účastníků. Vloni bych byl v kategorii až 8. a celkově 16. Peťa doběhl hned za mnou. Opět jsem si ověřil, že potřebuju běžet aspoň 20 km, aby to za něco stálo. Kratší závody budu využívat jako tempové běhy. Samozřejmě se na nich ale budu chtít zlepšovat. Závod na který se cíleně připravím, teď bude za měsíc Hlubocká 25-tka, kde bych chtěl běžet na čas 1:45 (před 2 lety v rámci přípravy na PIM 1:55).

Aspoň večer jsem si spravil náladu při promítání dokumentu ULTRA ze Sparthatlonu (246 km běh z Athén do Sparty).

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 20 March 2018

Hits: 667

V sobotu 24. února jsem vyrazil do blízkého Sokolova na závod, jehož název odkazuje na temnou stránku československých dějin. Start byl u místního koupaliště, kde vlála sovětská vlajka. Dokonce i obsluha v hospodě měla slušivý pionýrský ohoz. No nic, přijel jsem hlavně kvůli běhu. Zaregistroval jsem se za symbolickou dvacku, obdržel číslo a prstový čip, se kterým jsem se setkal porpvé. Závod totiž pořádá klub orientačního běhu, což se projevilo tím, že někdo na trati dokonce i zabloudil, viď Michale? :-)

-

Potkal jsem se se spoluběžci z New Roll Runners a Tomýk mi ochotně půjčil klubové triko, za což velmi děkuji. Krátce jsme se rozklusali a pak se schovali před mrazem ve vyhřáté hospodě, kde jsme čekali na start. Muži do 39 let běželi delší trať, starší a ženy jen 7-kilometrovou. S Vénou, Tomýkem a Michalem jsme se postavili v popředí startovního pole a šlo se na věc. Michal nasadil vyšší tempo a rychle se nám vzdaloval, my zbylí 3 se drželi ze začátku pohromadě. Pak se ale asi po 800 m rozvázala Tomýkovi tkanička, Véna se vzdálil a já pokračoval sám. Ze začátku se běželo kilometr po rovinatém asfaltu, ale pak se pozvolna přešlo do terénu až ke zmrzlé hrbolaté louce a to byl pro mě konec. Na takový terén totiž nejsem vůbec zvyklý a celkem mě to rozhodilo. Navíc se zhruba po 2,5 km začalo stoupat. Zatímco většina běžců kratší trati to vzala doleva po rovině, my pokračovali nahoru. Nejdřív mě předběhl Tomýk a posléze i mladý Tomáš Kožák, jehož táta Milan i po padesátce běhá jako vítr a suverénně ovládl kratší trať. Nahoře už čekala pěkná mladá slečna s krabičkou. Každý zasunul svůj kolíček :-) a souběžnou lesní cestou se mohlo svištět dolů. I když opatrně. Na sněhu to bylo v silničkách o hubu a občas bylo třeba přeskočit pár kmenů padlých stromů. Cesta dolů byla mnohem příjemnější a mohl jsem uplatnit tempovou vytrvalost z 1/2 maratonského tréninku. Asi na 6. km jsem zahlédl Tomáše Kožáka a to už jsem věděl, že doběhnu do cíle před ním. Do kopce měl sice výhodu s jeho štíhlou postavou on, ale na rovině a z kopce to zase vyhovovalo víc mně. Dokonce jsem se přinutil svižně vyběhnout poslední menší kopeček na trati, abych mu vzal vítr z plachet úplně, kdyby ho snad ještě napadlo se mnou soutěžit. To už se nestalo, doběhl jsem na celkově 9. místě minutu za Tomýkem a téměř 2 za Vénou. Michal bral bronz a tak jsme dohromady obsadili 4 místa v první desítce :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 March 2018

Hits: 1000

Po 3 měsících usilovného nekonečného tréninku konečně nastal den, kdy jsme se s Vaškem, samotným předsedou slovutných New Roll Runners, vydali na běžecký svátek do Španělska. Dva dny předem řádili v Praze taxíkáři. Trochu jsem se bál, aby si to neprotáhli i na víkend, ale nic takového se naštěstí nekonalo, a tak jsme na letiště dorazili s dostatečným předstihem a s asi 20 minutovým zpožděním, jak je u nízkonákladovek zvykem, odrolovali krátce před druhou odpolední z Ruzyně. Let proběhl hladce a za necelé 2 hodinky jsme přistávali v prosluněné Barceloně. Startovní balíček jsme vyzvedli v Centre Comercial Arenas de Barcelona, kam nás přímo z letiště odvezla linka A1.  Arenas de Barcelona je 5-patrové nákupní centrum, které vzniklo v roce 2010 rekonstrukcí bývalé býčí arény. Budova působí opravdu impozantně a ze střechy je krásný výhled na Placa d´Espanya a přilehlé okolí. Přestože se závodu účastnilo přes 13 tisíc běžců, vyzvednutí balíčku proběhlo naprosto bezproblémově. Co mě překvapilo, že v ceně startovného 28 EUR jsme obdrželi i pěkné funkční tričko.

-

Po registraci jsme nakoupili něco k jídlu a ověřili si, že ve Španělsku je stejně draho nebo dokonce levněji než v ČR. Aspoň mi to tak přišlo při pohledu na ceny jednotlivých položek na účtu mého nákupu. Pak už jsme se vydali pěšky po široké ulici Gran Via de les Corts Catalanes k našemu ubytování, které jsem vybíral tak, abychom to v neděli měli na start co nejblíže. To se povedlo, bylo to jen 15 minut pohodové chůze. To bylo asi tak vše, co bylo pozitivní. Konstrukce, na nichž ležely matrace, skrz které jsem cítil každé péro, neuvěřitelně při každém sebemenším pohybu šíleně vrzaly. Místnost, ve které jsme se měli vyspat na vrcholný výkon, měřila 2 x 2,5 metru, takže se tam vešly akorát dvě postele (pro Vaška asi o 20 cm kratší, než by potřeboval) s malým stolkem uprostřed. Výhled jsme měli jen do úzkého uzavřeného prostoru mezi domy. Navíc další osazenstvo hostelu asi nepřijelo do Barcelony zrovna za sportem. Po zabydlení jsme se vydali obhlédnout místo startu.

V noci jsme se moc nevyspali. Nedařilo se mi usnout asi do 2 hodin, ani když jsem měl polštář pod i nad hlavou. Ráno jsem se probudil promrzlý, protože nám netopilo topení. Vašek zase ráno nemohl dostat vatu z uší. Ráno bylo chladné, tak mi cestou na start slušně drkotaly zuby. Po příchodu k Arc de Triomf (nejen v Paříži mají Vítězný oblouk) nás ale pohltila předstartovní atmosféra. Ukládání tašek bylo perfektně organizačně řešeno a vše krásně odsýpalo. Odklusali jsme 600 m na start, což posloužilo jako rozběhání, a vystáli frontu na záchod. Čekal bych více záchodů, ale organizátoři nejspíš počítali s přilehlým parkem. V koridoru jsme byli 20 minut před startem a trochu se ještě rozehřáli. S přibývajícími minutami místa ubývalo a v 8:45 konečně zazněl výstřel, doplněný o salvu konfet. Jedna mi zalepila pravé oko, ale úspěšně jsem se jí zbavil a užíval si první desítky metrů. Zatímco Vašek se mi prakticky ihned vzdálil, já se snažil kontrolovat tempo, což je na začátku závodu zásadní, zvlášť když se kolem valí masy lidí. 

--

Samotná trasa je rovinatá s perfektním hladkým povrchem a překrásnými výhledy. První 2 kilometry bylo na trati stále těsno, ale díky širokým ulicím to zase až tak nevadilo. Po 7 kilometrech jsme se vrátili k Vítěznému oblouku. Běželo se mi stále dobře v plánovaném tempu 4:10/km. Zatímco v tréninku se mi nikdy nepodařilo toto tempo udržet, atmosféra závodu mi dodala energii. Stále bylo s kým běžet a koho se držet. Jednu dobu přede mnou běžela běžkyně v kraťoučkých elasťácích (aspoň zjistím, jestli závodní reporty čte i moje žena). Samozřejmě jsem se jí snažil co nejrychleji předběhnout! Na 10. km jsem byl téměř přesně za 41:30, což bylo skvělé. Pokračoval jsem tedy v nastaveném tempu a dokonce se mi podařilo mírně zrychlit. O 2 km už jsem začal cítit větší námahu, ale stále nic dramatického. Na 15. km se přidala chodidla, která protestovala proti tenkým Salming Race na mých nohou. Výhodou byla hmotnost bot, ale každá chyba v běžeckém stylu je v nich znát mnohem víc, než třeba v pohodlnějších Distancích a můj styl není zrovna ukázkový. Někde okolo 16. km jsem zaregistroval Vaška a asi o kilometr později ho doběhl. Pár stovek metrů jsme běželi spolu, ale pak jsem se mu vzdálil. Na 18. km přišel jediný výraznější kopeček, na který nás rytmicky hnali skvělí bubeníci. Po jeho výběhu mohli ti, jež měli pořád dost sil, obdivovat pláž, která byla ještě ve čtvrtek zasněžená, což není v Barceloně příliš častý jev. Dočkal jsem se i povzbuzení od slovanské soukmenovkyně: Marek davaj! Ohlédl jsem, kdo známý tam stojí, ale pak si uvědomil, že pod startovním číslem mám vytištěné i jméno. Do cíle jsem doběhl v o 50 vteřin vylepšeném osobním rekordu. Vašek to zvládl o necelou půlminutku po mě a osobák si vylepšil dokonce skoro o 5 minut. A to byla trať téměř o 200m delší, což potvrzovaly Strava záznamy i předních běžců. Pak jsme chvíli vychutnávali euforii z vydařeného závodu, pověsili nám medaili na krk, dali banán, mandarinku a Powerade a mohli jsme jít vyzvednout tašky do úschovny.

Po závodě jsme si 2 hodinky odpočinuli a vyrazili na prohlídku města. Sagrada Família, olympijský přístav nebo Parc de la Ciutadella jsou opravdu moc pěkná místa. A v pondělí brzy ráno zpět domů!

-

Záznam závodu  Výsledky

Náklady:

- registrace vč. funkčního trička 730,- Kč (28 EUR)

- zpáteční letenka 2.535,- Kč (dalo se pořídit i o 1.000,- Kč levněji, kdybych neváhal)

- zpáteční jízdenka autobus (letiště - registrace, platná 15 dní) 265,- Kč (10,20 EUR)

- zpáteční jízdenka autobus Karlovy Vary - Praha 298,- Kč

- ubytování pro 2 osoby na 2 noci 1.550,- Kč (61 EUR, kvalita bohužel odpovídala ceně, klidně dám příště víc)

- jídlo cca 750,- Kč

- cestovní pojištění 46,- Kč

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 February 2018

Hits: 3809