Když nemůžeš, zpomal :-)

Vaše liga 10 km Plzeň

Na konci srpna, necelé 3 týdny před mým hlavním závodem 2. poloviny roku ústeckým půlmaratonem, jsem se vydal otestovat svou formu do Plzně. Přestože se běžela o víkendu také Valdštejnova desítka či Chodovská vlečka, zvolil jsem závod Vaší ligy, neboť se koná na rovinaté trati, což se hodilo v rámci přípravy na 1/2 maraton. Cheb mě minulý rok příliš neoslovil, možná i proto, že se mi závod na 5 km příliš nepovedl, a na trať Chodovské vlečky jsem neměl zrovna příznivé reference. Dalším pádným důvodem byl pokus o překonání 40-minutové hranice.

Do Plzně jsem se netradičně v úterý vydal spolu s Tomem, který měl v nohách chebskou štafetu se sestrou Luckou a celou sobotní vlečku. Do Plzně proběhla cesta autem v pohodě, ale ve městě jsme trochu bloudili. Z Prahy přijela na závod i Lucka, tak jsme se rozhodli, že ji vyzvedneme na nádraží. Tak nějak automaticky jsem předpokládal, že přijede vlakem, tak jsme nejprve objeli plzeňské nádraží, jehož okolí se rekonstruuje, zaparkovali a pak zjistili, že Lucka jede autobusem :-) Pak jsme se motali při výjezdu, protože se ztratil signál GPS. Následně jsme vjeli místo k McDonald´s (Tom měl hlad) do Hornbachu. K BauMaxu, kde se závod u řeky Úslavy koná, jsme ale dorazili nakonec včas. Lucka už nás očekávala, protože jí bus stavěl téměř naproti :-) Vyzvedli jsme čísla v pořadatelském stanu, převlékli se a vydali se na rozklusání.

--

Kilometr byl tak akorát a už jsme stáli na startu, kam se postavilo celkem 19 běžců na 10 km vč. Lucky, která kvůli bolesti hlavy do poslední chvíle přemýšlela, zda se nepřeregistrovat raději na pětku. Nakonec to neudělala, což byla škoda, protože desítku nedoběhla a na pětce by byla mezi ženami třetí. Teplota okolo 25 stupňů, sice už nebyly takové hicy jako prakticky celý srpen, ale o 5 stupňů méně by bylo ideální. S tím se však nedalo nic dělat. Start byl rychlý. Pořadatel zahlásil "startujeme desítku", běžci se seřadili, výstřel a běželo se. Měl jsem v plánu držet tempo 4:00/km a tak jsem si pravidelně tempo kontroloval, abych nepřepálil. Tom se mi na začátku začal vzdalovat a pronásledoval vedoucí ženu Teodoru Chvalovou, která nakonec vyhrála v absolutním pořadí. Za ní se celý závod držel Josef Bečvář. Přede mnou běžel v úvodních kilometrech ještě jeden běžec, pravděpodobně Michal Bernard, ale ten své síly přecenil a po pár kilometrech jsem ho bez velkého úsilí dal. Trasa mě příliš nenadchla. Byla sice rovinatá s pár mírnými kopečky, ale běžela se k otočce přes most přes řeku a pak téměř zpět na start. Následovalo druhé kolo. Původně jsem měl za to, že je jenom jedna obrátka. Prvních 5 kilometrů jsem zvládl za 19:46, ale postupně docházely síly a ve 2. kole přišel útlum. Následovaly 3 kilometry po 4:05/km a o svůj náskok jsem tak přišel. Nechtěl jsem se ale smířit s tím, že bych dokončil na 4. místě, zvlášť když se Tomův náskok přestal zvětšovat a dokonce se mi zdálo, že ho pomalu dotahuji. Hlavní motivací ale byla především desítka pod 40 a ve dvou by se to lépe zvládlo. Toma jsem dotáhl asi 2 km před cílem a i když to chtěl asi 2x zabalit, nenechal jsem ho to udělat. Když jsem viděl, že to bude opravdu těsné, ještě jsem asi 300 metrů před cílem přidal. Doběhl jsem sice 3 vteřiny před Tomem, ale na hodinkách se čas zastavil na hodnotě 40:04, což byl vážně pech. Útěchou bylo alespoň 2. místo mezi muži a sáček s bylinkami. V tombole jsem navíc vyhrál startovné na další závod, ale nemyslím si, že ho vzhledem k časově náročnému programu následujících měsíců stihnu využít.

-

Co mě na závodu zaujalo, byla přátelská atmosféra. Běží se každý měsíc, takže běžci už se znají a po závodě si můžou popovídat. Stavili jsme se v OC Plaza. kde jsem doplnil energii hranolkami z Burger Kingu a hurá domů :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 12 September 2018

Hits: 813

Metternichova výzva 2018

Tohle byla opravdu výzva. Už v minulých letech jsem po Metternichovi pokukoval, ale časově to nevycházelo a taky jsem měl respekt před náročností trati. Jelikož se ale letos kvůli úředním průtahům termín přesunul na srpen, nemohl jsem chybět. V týdnu jsem si naložil 80 km, pravidelně jsem vybíhal na první fázi v 7 hodin ráno. Závod jsem pojmul jako tréninkový dlouhý běh.

Letos se poprvé neběželo mezi Bečovem a Kynžvartem, ale startovalo se v Březové. Z logistických důvodů jsem jel do Mariánek už v pátek, abych v sobotu ráno v 7:30 mohl vyrazit do Kynžvartu k zámku, kde jsem převzal číslo a mapu. To bylo ze startovního balíčku vše a bohatě to stačilo. Reklamní letáky a vzorky šamponu mi fakt nechyběly. Do Březové dopravily běžce 2 autobusy. Tam už čekali ti, kteří se registrovali v místě startu. Po úvodní rozpravě v místním malém amfiteátru se 100 běžců přesunulo o kousek níž ke startovní čáře. Jestli si pamatuji správně, tak sedm statečných, kteří se zúčastnili všech 5 ročníků, závod společně odstartovali. Já se postavil úplně dozadu a vše zaznamenal na mobil, který byl povinnou součástí na trati pro případ nouze. Tak jsem toho chtěl využít a natočit pár záběrů přímo z trasy.

-

Hned na začátku jsme vystoupali v prvním kilometru 60 výškových metrů. Dal jsem si za cíl držet tepovku pod hranicí 150, na což jsem však rezignoval hned v dalším prudkém stoupání, kde jsem hranici posunul na 160. 2 kilometry před první občerstvovačkou byly celkem v pohodě, když pominu 2 koně, kteří si jen tak volně pobíhali na kraji úzké silnice a značkovali nám cestu. Pohyboval jsem se ve skupině asi 6 běžců, které jsem krátce po osvěžení v Kostelní Bříze nechal za sebou. Zhruba kilometr se po mém boku pohyboval Tomáš Uher. Běžec, kterého jsem si pamatoval díky triku Vegan Fighter z březnového 1/2 maratonu okolo Meluzínky. Jak ale začalo stoupání nabírat na síle, Tomáš neakceptoval mé tempo a dál jsem tak pokračoval sám. Měl jsem na dohled manžele Hlouškovi, kteří závod pojali jako dlouhý společný výběh. Po překonání 200 výškových metrů následoval krátký seběh na druhou občerstvovačku, která se nacházela v okolí zaniklé obci Dolní Lazy a byla stejně jako ta předchozí bohatě zásobená. Taky jsem tam strávil 2 minuty :-) Posilnění bylo opravdu potřeba před tím, co nás čekalo. Trasa vedla stále do kopce. Počáteční stoupání bylo pouze mírné a tak se dalo zvládat celkem v pohodě. Zanedlouho mě doběhli Hlouškovi. Poblíž nich jsem dorazil otevřenějším prostranstvím až na louku, která se vinula lesy. Trasa byla opravdu nádherná, ale zároveň náročná, protože stále stoupala. Za 10 km jsme na ne zrovna rovném povrchu zvládli 300 výškových metrů. Závěrečný kopec na Lesný, kde se nacházela třetí a poslední občerstvovačka, ze mě vytáhl poslední zbytky sil a z větší části jsem ho šel a i tak jsem měl co dělat. Myslím, že ani čerstvý bych ho nedokázal vyběhnout a s 20+ kilometry v nohách už vůbec ne. Nahoře přišlo vhod také nealkoholické pivo. Pořádně jsem doplnil tekutiny a vydal se po kozí stezce dolů. Za zhruba kilometr jsem doběhnul Jindru Kočárka, kterého sužovaly křeče. Zkusil se za mnou rozběhnout, ale dlouho to nevydržel. Když jsem pak viděl, po jakém povrchu se pokračuje, celkem jsem ho litoval. Obrovské vodou vymleté rýhy mě nutily neustále přeskakovat ze strany na stranu, ale musím říct, že to byla opravdu zábavná část. Pak se trať opět začala naposledy zvedat. Podle cesty, která se vinula okolo kopce, jsem poznal, že stoupám na Kružný. Výhledy byly opravdu fantastické. Za mnou daleko nikdo, tak jsem si je náležitě užíval. Zvlášť když jsem musel přecházet do chůze, protože stále běžet už jsem fakt nezvládal. Byl jsem moc rád, když značka oznámila, že se teď už trasa vede jen dolů. Bohužel jsem ale zjistil, že se nedokážu pořádně rozběhnout, když konečně můžu. Začalo mě píchat v boku a tak jsem pokračoval mírným tempem. Když jsem se konečně dostal do Kynžvartu, vyšel jsem z větší části poslední kopeček a pak následoval finální seběh k zámku. Značka na silnici ukazovala 800 metrů, ale podle mě to bylo určitě 2x delší. Cíl jsem čekal před zámkem, kde se registrovalo, ale zabíhalo se až dozadu. Měl jsem dost, ale byl jsem neskonale šťastný, že jsem tenhle dlouhý běh zvládnul.

-

Vychutnal jsem si nealkoholické pivo, vypil asi 4 malé pěnivé limonády Il sano a i když jsem neměl hlad, slupnul výborné čočkové kari a pokecal se Šalim. Celkově hodnotím trasu, organizaci a vše okolo velmi kladně. Za 250,- Kč opravdu perfektní zážitek :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 August 2018

Hits: 621

SpaRun 2018

Můj srdcový závod se tentokrát konal o měsíc později. Organizátoři posun zdůvodnili tím, že tento termín vyhovuje závodním běžcům. A opravdu přijeli! V čele s dvojnásobným vítězem Běchovic Petrem Vitnerem či v ženské kategorii jihočeškou Evou Vail, roz. Tománkovou, žijící v USA. Eva je provdaná za fenomenálního Ryana Vaila, který dokázal zaběhnout desítku pod 28 minut nebo maraton za 2:11. Ryan naštěstí neběžel :-) O síle letošního startovního pole vypovídá i fakt, že loňský vítěz Pavel Procházka skončil až 6.

Já jsem přijel do Mariánek se skromným cílem vylepšit předloňský osobák (loňský závod se mi nepovedl) 26:04. Číslo a čip (po 2 km se mi na botě uvolnil, díky Bohu jsem ho neztratil) společně s limitovanou edicí Chodovaru s logem závodu jsem si došel vyzvednout klasicky s Alexem, který mě doprovodil na kole, v předstihu 2,5 hodiny. Zpět na stadion jsem doklusal 15 minut před začátkem. Organizátoři připravili pro běžce i diváky hudební zážitek v podobě Vltavy, ale na rozdíl od Runczechu v živém podání Západočeského symfonického orchestru. Pozdravil jsem se s úžasnými lidmi z týmu (celkem se nás sešlo 6!), věčně dobře naloženým Oťasem (vlastně skoročlenem) nebo třeba Radkem Sedněvem a na startu se zařadil poslušně za přespolní borce. S posledním tónem asi 2 minutky po 14. hodině zazněl startovní výstřel a 155 běžců se dalo do pohybu.

-

Vyběhl jsem s cílem kontrolovat tempo. Nechtěl jsem se zakyselit jako před rokem, kdy jsem zvládl úvodních 400 m za 1:13, což se později ukázalo jako ne zrovna nejšťastnější nápad. Kousek přede mnou běžel Véna, kterého jsem měl víceméně celý závod na dohled. Tempo jsem měl naběhané z tréninku, takže úvodní 2 km jsem zvládnul s přehledem za 8:07 a ani následný kopeček pod knihovnou mi nenadělal větší potíže. Z předchozích 3 ročníků jsem věděl, že nejtěžší místo čeká o pár set metrů v podobě výběhu u pošty, proto jsem při seběhu kolem hotelu Butterfly šetřil síly. Kopec se povedlo vyběhnout lépe než vloni a na Anglické jsem se celkem v pohodě zase dostal do tempa. Ke kolonádě jsem se docela zadýchal, ale nahoře měl v hlavě hlavně to, že teď už se poběží jen s kopce a to mi pomohlo zmobilizovat síly. Po doběhu jsem zjistil, že 3. kilometr jsem zvládnul o 25 vteřin rychleji než při předchozích 2 ročnících. Myslím, že hlavním důvodem byly tempové běhy na podobném profilu v Drahovicích ve více jak 30 stupňových vedrech. Ta naštěstí v sobotu nepanovala, protože se před víkendem příjemně o 10 stupňů ochladilo. Z kolonády se běželo celkem fajn v konstantním tempu 4:00/km. Když jsem dobíhal na dráhu, kde mě čekalo závěrečných cca 350 metrů, viděl jsem, že ještě neuběhlo 24 minut a mě bylo jasné, že osobák mám v kapse. Cítil jsem za sebou soupeře, který se ke mně přibližoval a nepochyboval jsem, že chce doběhnout přede mnou. Dokonale jsem ale využil intervalové tréninky a vyhecoval se k závěrečnému 200m finiši. Na rovince podle hodinek tempo dokonce 3:05/km. Z výsledků jsem následně zjistil, že jsem byl druhý v pětici běžců, která doběhla v rozmezí 5 vteřin.

Celkově jsem z letošního SpaRunu opravdu nadšený. Prostě předčil má očekávání a to je na běžeckých závodech to nejlepší, co se může stát :-)

--

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 13 August 2018

Hits: 658

1/2 maraton České Budějovice 2018

Po roce jsem se opět vrátil na trať budějovického 1/2 maratonu. Zatímco minulý rok jsem si ji užil v tréninkovém tempu, nyní jsem měl v plánu útočit na osobák pod hranicí 1:27.

V sobotu ráno celá rodina vyrazila před devátou. Mirku jsme odvezli na autobus, který ji dopravil na letiště do Prahy, odkud odlétala do Francie a následně Anglie. Děti jsem vysadil v Sekerách a pokračoval přes Stříbro (po 6 letech nemám dálniční známku) a Plzeň na jih Čech. Po návštěvě nájemníků jsem se vydal k zimnímu stadionu, kde jsem si vyzvednul číslo a nechal si přidělit správný koridor (vzhledem k pozdní registraci, kterou jsem vyhrál od Enspomy za nejblíže odhadnutý čas Ondry Fejfara v KV, mi byl automaticky přiřazen poslední koridor G). Pak už jsem jel k Pavlovi, kde jsem chvíli odpočinul. Ideální by samozřejmě bylo, kdybych mohl dorazit den předem, ale to vzhledem k okolnostem bohužel nešlo. Po půl šesté jsme se vydali Pavlovou nízkou Mazdou, samozřejmě se staženou střechou, na parkoviště do IGY. Následovala adrenalinová jízda. Nebudu tu zmiňovat, kolik jsme v jednu chvíli jeli... Z IGY jsme došli na náměstí, kde se Pavel pozdravil s pár známými, zatímco jsem ukládal věci do úschovny.

Popřáli jsme si hodně štěstí, Pavel počkal na start, aby se následně přemístil na místo předávky (běžel závěrečných 11 km ve štafetě s Romanem). Já jsem se rozběhal kolem slepého ramene Malše a plaveckého bazénu. Pak jsem se vrátil do koridoru, kde jsem se díky týmovému dresu seznámil s Egonem Kunzmannem z Ostrova. Ten zde běžel 1. půlmaraton. Když jsem mu řekl čas, na jaký chci běžet, prohlásil, že se mě bude držet, ale bral jsem to s rezervou, protože vím, jak lehce se běží ihned po startu s tolika lidmi kolem a fandícími diváky. Stál jsem kousek za elitními atlety, tak jsem měl možnost zblízka vidět Luka Traynora, pozdějšího vítěze, který si svůj osobák těsně pod 1:02 zaběhnul shodou okolností také jako já letos v Barceloně.

-

První desítky metrů při výběhu z náměstí zaplněného diváky jsou skutečně úžasným zážikem. Kontroloval jsem tempo, abych začal volněji než ve Varech a pošetřil síly na závěr. Taktika byla stejná jako před 14 dny. Egon ihned po startu zmizel vpředu :-) První kilák v pohodě za 4:05. Před odbočkou z Pražské na Strakonickou se objevil nečekaně Petr Hurdich. Skoro do pátého kilometru jsme běželi blízko sebe, ale na 5., kterým jsem probíhal zhruba za 20:45 jsem se mu vzdálil. Plánovaně jsem zařadil tempo 4:05/km a doufal jsem, že to vydržím až do konce. Běželo se celkem fajn. Nejvíc jsem se obával táhlého stoupání za zanádražkou přes Trocnovskou na Okružní. To jsem vyběhnul celkem v pohodě, ale pak se to projevilo. Naštěstí v blízkosti se pohyboval běžec v zeleném triku, který držel tempo, jaké jsem potřeboval. Visel jsem za ním až do 15. km přes nudnou a psychicky náročnou Okružní, kde bylo minimum diváků. Na 15. km jsem ale začal zpomalovat a do cíle ještě tak daleko! Před odbočkou do centra jsem doběhnul Egona, kterého jsem povzbudil. Chytil se mně a následně zase přidal, za což jsem byl rád. Na první 1/2 maraton mu to běželo fakt slušně. Já běžel na autopilota a přál si už být v cíli. U IGY mě předběhl opět Petr Hurdich :-), který mě tak porazil na všech 3 letošních 1/2 maratonech. Finálních 6,1 km mi zabralo zhruba 25:30, což je prostě moc. Myslel jsem, že rovná trať v Budějovicích mi pomůže k osobáku, ale stále zůstává mým nejlepším výkonem únorová Barcelona. Snad v Ústí v září se zadaří podle představ.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 June 2018

Hits: 782

Noční běhy Chebskem 2018 - Luby

Týden po 1/2 maratonu jsem se vydal na další noční běh do Lubů, tentokrát i s čelovkou. Protože jsem to měl z Plesné jen kousek, s radostí jsem nafouknul kolo a vyrazil po trase, po které občas běhám dlouhé běhy. Zároveň jsem se pěkně zahřál a do Lubů dorazil asi 40 minut před závodem. V zázemí na stadionku s tartanovou dráhou už bylo plno běžců a před areálem vyhrávala místní bigbítová kapela. Vyzvednul jsem číslo a věci uložil k Vaškovi do auta. S Vaškem dorazila i Jana, Radek, Tomýk a poprvé i Jakub. Na místě byl taky Kuba Merle s oddílovým kolegou Jardou.

-

Dopředu jsem si nastudoval, že první zhruba 2 kilometry vedou do kopce, což jsme si společně ověřili při společném zahřátí, kdy jsme prozkoumali asi úvodních 200 metrů trasy. Pak už nás čekal start. Na úzké dráze bylo hodně těsno. Já stál v 2. řadě a když jsem byl nucen po vyběhnutí mírně zpomalit, někdo mi skočil na záda. Tomýk musel dokonce rychle vypálit, aby nezakopl o kabely, protože stál mezi startovní bránou a stanem pořadatelů. Cesta se vinula po úzké cestě do kopce a já byl v tu dobu zhruba na 11. místě a rozptylovala mě čelovka, která v tom tempu neseděla zrovna tak, jak bych ctěl. Nikam jsem se nehnal a snažil se šetřit na seběh. Po asi kilometru jsem předběhl jednoho závodníka, tuším, že to byl Daniel Faltus. Pak jsem před sebou asi s odstupem 50 metrů viděl s přehledem první ženu celkového pořadí, mladičkou Alenu Srogoňovou a spolu s asi stejně mladého Reného Zoaittera, oba z chebského oddílu PROFI sport Cheb. U ostré zatáčky na horizontu, kde se sbíhalo z asfaltové cesty na polní jsem je dostihnul a před sebou viděl další 2 běžce. Na rovině jsem se konečně mohl rozběhnout rychleji. Předběhl jsem Tomáše Jirkala, který mi to ale při výběhu kratšího kopce vrátil. Při seběhu z kopce jsme dotáhli Marka Nováka a společně se blížili k cíli u místní základní školy. Když jsem spatřil Vénovo auto, došlo mi, že do cíle zbývá asi 200 metrů. Bylo mi jasné, že když se neutrhnu tady, doběhnu pravděpodobně poslední z naší trojice. Tak jsem přidal, ale na to ihned zareagoval Marek Novák, který mě pár dlouhými kroky dotáhnul a na tartanové dráze dokázal ještě přidat. Já už si jen hlídal celkové 6. místo, což jsem se dozvěděl až z výsledků o 2 dny později. Překvapilo mě, že jsem dokončil 3. v kategorii 30-39 let (právě před Tomášem Jirkalem), myslel jsem totiž, že přede mnou doběhlo víc běžců. Vyhrál favorit Kuba Merle před Slávkem Švejdarem (1. M49), Tomýk (1. M29) se blýsknul bronzem a na Vénu tentokrát zbyla pouze bramborová medaile. Radek byl 5. v kategorii, Jana tentokrát až 4. a Jakub při své premiéře pokořil s více jak 30-vteřinovým odstupem hranici 25 minut.

-

Trasa závodu mě zaujala mnohem víc než ta v Plesné, asi hlavně tím, že pořádně do kopce se běželo na začátku, což mi vyhovuje mnohem víc. Na závěr jsem vyhrál v tombole květináč, který jsem sotva narval do malého batůžku a ztratil klíč od zámku na kole, který ale v trávě skoro hned našel Jakub Zajíček (moc díky!) :-) Snad mi to vyjde podívám se i za 14 dní do Aše.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 01 June 2018

Hits: 106252

1/2 maraton Karlovy Vary 2018

Na trasu karlovarského půlmaratonu, letos vzhledem k uzavírce mostu v Doubí mírně pozměněnou, jsem se vrátil letos už potřetí v řadě. Jako v minulém roce jsem měl ambice vylepšit osobní maximum, což jsem měl podpořeno vydařeným únorovým časem z Barcelony a kvalitními tréninky v mezidobí. Možná jsem to přehnal se zátěží v předzávodním víkendu, po kterém jsem pak celý týden cítil záda. Věřil jsem si přesto na čas pod 1:27.

Jelikož mého staršího syna běhání hodně baví, přemluvil jsem Mirku, aby se zúčastnila rodinného běhu. V pátek si tedy celá rodina, vč. nakonec i mladšího syna, v zázemí hotelu Thermal vyzvedla startovní čísla. V sobotu dopoledne jsem absolvoval 90-minutovou procházku s dětmi. Raději bych před závodem odpočíval, ale musel jsem se Mirce nějak revanšovat :-) Krátce po 15. hodině jsme se vydali pěšky do města, abychom stihli start rodinného běhu ve 4. Všude plno lidí, Mirce a staršímu synovi jsem dal čísla a mladšího vzal k sobě, protože by to celé neuběhl. Šli jsme se do parku pod kopec, abych stihnul pořídit nějaké fotky. Pak jsme se přesunuli k Thermalu, kde se k Mirce přidal i mladší syn, ale vydržel běžet jen pár set metrů. To nevyhovovalo staršímu, který pokračoval dál sám. Já mezitím pospíchal s baťohem, dekou a foťákem v ruce. Na startu davy lidí a všichni v zelených tričkách. Fakt super. Pak se objevila Mirka s mladším synem, ale starší nikde. Hledali jsme ho asi 15 minut všude možně, už jsem přemýšlel, že se na závod vykašlu a budem hledat dál. Ale celou dobu byl u moderátora. ale trvalo nám nějakou dobu, než jsme se k němu dostali. Vše ale dobře dopadlo, tak jsem se mohl v klidu připravit.

-

Rozběhání jsem moc nedal, protože jsem toho předtím nachodil dost. Tak jsem se 15 min. před začátkem vydal do koridoru a čekal na start, který byl letos o 30 min. posunut na 17:30. Atmosféra na startu i podél trati opět skvělá. V plánu jsem měl běžet 1. km za 4:15, dalších 5 po 4:10, pak přidat na 4:05 a posledních 5 km dát po 4:00, když to dobře půjde. Realita: první kilometr o 15 vteřin rychlejší a na metě 5 km o 20 vteřin dřív. Pak to šlo do nějakého 12. km celkem slušně, ale v táhlém stoupání v Moskevské jsem se poprvé napil na občerstvovačce a zároveň s tím jsem pocítil najednou slabost v nohách. Nevím, čím to bylo, možná jak jsem se soustředil na pití, přestal jsem pravidelně dýchat a oběh se přerušil... Na 16. km jsem byl dle původního plánu, který byl 1:05:50, ale už jsem zpomaloval. Pouze 19. a 20. km byl pod 4:10, takže zrychlení se nekonalo. Před tunelem u Thermalu mě ještě předbíhal Petr Hurdich, který vyhrál před 2 měsíci 1/2 maraton okolo Meluzínky. Čas jsem sice mírně vylepšil, ale těžko porovnávat, když trasa byla jiná. Příležitost k nápravě bude za 14 dní v Českých Budějovicích, kde je trať rovinatější.

-

Nejlépe se z našeho týmu dařilo Michalovi, který zvládl trať pod 1:21. Minutu přede mnou dokončil Véna. Petr doběhl 5 minut po mně. Tomáš bohužel přecenil na začátku síly a oslaben virózou, která ho zužovala v předzávodním týdnu, rozběhl moc rychle, což ho na konci stálo síly. Doběhl za 1:37. Martině se podařilo pokořit hranici 1:50 a i Jana s Luckou doběhli v limitu pod 2 hodiny.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 23 May 2018

Hits: 1172

Noční běhy Chebskem 2018 - Plesná

Po roce jsem se opět rád vrátil na start čelovkového běhu na zhruba 5,2 km v Plesné, kde to moc dobře znám. Oproti minulému roku přicházelo v úvahu pouze zlepšení, protože pomaleji už bych snad běžet nemohl. Vloni jsem se na trati dost trápil. Velký vliv na to měla únava, trénoval jsem totiž zrovna objemově, přestože jsem naběhal v tom týdnu jen 85 km - dnes normální stav (ale den před závodem jsem si dal 18 km). A taky jsem v den závodu absolvoval 12 km procházku. Prostě jsem nijak zvlášť neladil. To ovšem ani tentokrát, jen jsem si dal den před volno.

Tentokrát přálo mnohem více počasí. Pamatuji si, že před rokem byla pěkná kosa, teď bylo moc příjemně. Děti byly již v Plesné, tak jsme vzali z Varů Honzu Linharta a dorazili asi 2 hodiny před závodem. Na start jsem v pohodě vyklusal malinko delší trasou, abych měl pěkně rozehřáté nohy. To bylo asi taky plus oproti loňsku. Díky účasti na Valdštejnově desítce jsem měl startovné zdarma a tak jsem se jen prezentoval. Pak jsem se potkal s ostatními kluky a dívkami z týmu a taky jsem se seznámil s Kubou Merlem, celkovým vítězem, kterého jsem do té doby znal pouze virtuálně.

-

Start byl tentokrát posunut o 15 minut na 20:45 a taky o kus výše ke škole, blíž k zázemí. Jako hlavní cíl jsem si dal závod si především užít a neprotrápit se jím jako před rokem. Vystartoval jsem volně a nedbal na soupeře. Celkem mě překvapilo, když jsem po 200 m pořád vedle sebe měl Janu, která podle mě nevystartovala úplně na pohodu :-) Přestože jsem běžel uvolněně, první kilometr byl jen o 2 vteřiny pomalejší a v pohodě jsem sbíral běžce, kteří to napálili rychleji, než by měli. Až do kopce, kde se zatáčelo na lesní cestu poblíž mě oddychoval jeden běžec jako lokomotiva, tuším, že to byl Tomáš Lang. Moc jsem nechápal, jak takhle může běžet už na 2. kilometru a jak se vůbec dostane do cíle. Chvíli po zatáčce jsem předběhl i mladého Filipa Poláka, který opravdu přepálil 1. kilometr za 3:44. Stále jsem v dálce viděl červené zadní světlo čelovky Peti Hrona, díky kterému jsem věděl kudy pokračovat, a doufal jsem, že se na něj a Tomýka dokážu dotáhnout. Ale cesta byla celkem hrbolatá a já litoval, že jsem narozdíl od loňska nevzal čelovku. Bál jsem se, abych blbě nešlápl a nezvrkl si kotník. Za to mi těch pár sekund nestálo. Ztratil jsem tak odhadem minimálně 5s/km. Krátký výběh kopce, který jsem vloni šel, jsem zvládl tentokrát v pohodě vyběhnout. Soupeři daleko přede mnou i za mnou, tak už jsem jen v klidu zafinišoval na 10. místě o 1:16 rychleji. Z našeho týmu New Roll Runners si polepšili všichni, nejvýrazněji celkově 2. Tomáš Künzl o více než 4 minuty! Já sám jsem se svým výkonem spokojen. Průměr 4:10 na takovém profilu dává velkou naději na zlepšení osobního rekordu na varském půlmaratonu.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 May 2018

Hits: 625

Běh kolem Hluboké 2018

Předposlední dubnový víkend jsem se rozhodl strávit v okolí Českých Budějovic, a tak jsme s rodinou vyrazili v sobotu ráno k Pavlovi do Rudolfova, kde nám laskavě poskytl ubytování. Poobědvali jsme v oblíbené indické restauraci a strávili příjemné odpoledne v parku poblíž plaveckého bazénu. Večer jsme s Pavlem seřídili (vlastně Pavel :-) dětská kola. Já byl úplně KO a byl jsem rád, když jsem pozdě večer konečně zalehl do postele.

Ráno jsem vyrazil směrem na Hlubokou, kde jsem se po 2 letech zúčastnil tradiční pětadvacítky. Letos se konal již 78. ročník. Před 2 lety jsem si závod bezvadně užil a trať zvládl v rámci přípravy na pražský maraton za 1:55:23 a nyní jsem si dal ambiciózní cíl stlačit čas pod 1:45. Čas z Barcelony napovídal, že možné by to bylo. Byl pěkný slunečný den a teplota se brzy po startu vyšplhala ke 20 stupňům. Krátce jsem se rozklusal, pozdravil se s Tomem Chlupem, který má se sestrou Terkou web 2 běžci (report z Hluboké) a pomalu se připravoval na start. První kilometr jsem si pohlídal a dal ho plánovaně za 4:16. Přede mnou se utvořila skupinka kolem zkušené Valerie Soukupové a Petra Klimeše (cvicko.cz). Rozhodnul jsem se jí držet, přestože tempo se mi zdálo o malinko rychlejší, než jsem potřeboval. Vydržel jsem to ale jen další 2 km do Bavorovic a zpomalil jsem. 2. - 4. km jsem šel pod 4:10 a to byla jedna z příčin, proč se závod nepovedl podle mých představ. Ta hlavní ale byla především v dlouhodobějším spánkovém deficitu před samotným závodem. Nohám chyběla síla, kterou by tělo dokázalo efektivně využít. Chvíli jsem běžel s Michalem Lavičkou, jehož doprovázela manželka na kole, ale ten mi po 2 kilometrech také utekl. Pokračoval jsem tedy dál sám, tempo spadlo ke 4:25/km. Na 10. km mě předběhla svižně běžící Lucka Horelicová. Říkal jsem si v tu chvíli, že dneska opravdu nemám den. Rozhodl jsem se závod dokončit jako rychlejší dlouhý běh. Někde na 14. km před Zahájím jsem dostihl Arnošta Mikoláška, vítěze v kategorii 50+. Definitivně jsem mu utekl za občerstvovačkou ve vesnici. Před Zliví, zhruba mezi 16. a 17. km jsem doběhnul Lucku. Asi bych se jí dokázal utrhnout, kdybych pokračoval dál, ale řekl jsem si, že těch 8 km do cíle bude příjemnějších běžet s někým ve dvojici, než se trápit sám a doběhnout třeba o minutu rychleji. Tempo bylo příjemné, dokázali jsme i občas prohodit pár vět, což bylo fajn.

-

Před Municemi jsme minuli Tomáše Chlupa, který měl problémy s chodidlem a 5 km do cíle musel dojít. Chvíli na to jsme minuli Michala Lavičku, který zrovna procházel krizí. Ke konci už to nebylo zrovna jednoduché a 24 km v nohách a teplota kolem 25 stupňů byla znát. Do cíle jsme dorazili společně, Lucka jako druhá žena. Poprvé jsem si tak trochu vyzkoušel roli vodiče. Jako příprava na jarní vrchol sezóny - karlovarský 1/2 maraton - byl Běh kolem Hluboké celkem dobrý :-) Výklus jsem pojal jako exkurzi k zámku.

-

Záznam závodu Výsledky Video

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 05 May 2018

Hits: 898

Patnáctka v Bezručáku 2018

Patnáctku v chomutovském Bezručově údolí jsem si vyhlédnul jako vhodný test na hlubockou pětadvacítku, která je na programu za 14 dní. Závod vyhovoval svou délkou a také povrchem, na kterém se koná. Do Chomutova jsem se vydal krátce po deváté hodině a v poklidu dorazil přesně v 10:00, hodinu před startem. Měl jsem tak dost času na registraci a rozklusat se. Tentokrát jsem se připravil opravdu svědomitě a zařadil i pár rychlejších rovinek. Bylo sice narozdíl od soboty zataženo, ale na běh počasí takřka ideální. Před startem jsem se pozdravil s Míšou Havlíčkovou (poznala mě podle dresu NRR - není na škodu být snadno identifikován) a na startovní čáře s Radkem Sedněvem.

Ten tradičně vystartoval keňským způsobem - 100 m po startu měl dvacetimetrový náskok a pak už se jen vzdaloval. Na otočce byl sice první, ale zvítězil sokolovský Pavel Procházka. Já si hlídal tempo. Nebo jsem si to aspoň myslel. První kilometr za 4:10. To jsem se držel ve skupince, pak jsem ji ale nechal běžet, protože to na mě bylo moc rychlé. Druhý dokonce za 4:06. To už jsem běžel sám. Stoupání pokračovalo až k otočce na 7,5 km, což jsem věděl již před závodem. Bohužel jsem taky už před koncem 3. kilometru věděl, že mám problém, protože moje tepovka vylezla na 165 a přede mnou bylo ještě 100 výškových metrů. Naštěstí nikdo nebyl poblíž za mnou, aby mě demotivoval předběhnutím ještě víc, ale stejně jsem musel hodně bojovat. Hlavně v mojí hlavě. Ta chtěla, abych se na chvíli zastavil, ale to jsem moc dobře věděl, že už bych se nerozběhl. Aspoň ne v takovém tempu. Sedmý kilometr byl dokonce za 4:49. Divím se, že mě nikdo do otočky nedostihnul. Poslední 0,5 km bylo stoupání příkřejší, navíc mi nepřidal starý vytlučený asfalt, od kterého už se nohy neodrážely tak lehce. Byl jsem moc rád, že jsem konečně nahoře. Tam jsem teprve viděl, že běžci za mnou nejsou zase tak daleko. Jednal ose zároveň o nejzajímavější část z celého závodu, když jsem míjel teprve ty, co dobývali vrchol. Bylo mi jich líto, protože jsem věděl, jak se cítí.

-

Dolů to už byla jiná. Tepy se snížily a na 3 kilometrech jsem se dostal pod 3:55/km. Na 10. km mě docvakl Michal Kujíček z BK Spořice, klubu, který závod pořádá, takže zde neběžel určitě popvé a pravděpodobně si lépe rozvrhnul síly. Do cíle dorazil 34 vteřin přede mnou a i za mnou byla 45-vteřinová mezera, tak jsem v klidu finišoval na celkovém 11. místě. V cíli se nabízela 0,5 l flaška vody, kterou jsem s díky odmítl, protože jsem měl v autě vlastní. Raději bych si dal banán nebo pomeranč, ale nikde jsem nic podobného neviděl a po závodě v přilehlé školní jídelně, kde bylo zázemí, se nabízely párky (taky nic pro mě). Na občerstvení by se jistě dalo zapracovat. Třeba na Královské pětimíli se za poloviční startovné dávala aspoň tatranka. Jinak ale fajn závod s necelou stovkou startujících. Účast by byla určitě vyšší, kdyby se den předem neběžel pražský 1/2 maraton. Příjemné bylo vyklusání. Údolí je na běh parádní a místní běžci zde mají výborné podmínky. Tak se mi tam líbilo, že jsem výklus protáhl na 4 km a týdenní součet se zastavil na celkových 96,5 km.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 09 April 2018

Hits: 853

Trail 1/2 marathon okolo Meluzínky 2018

Na víkend jsem plánoval dlouhý běh, ale nechtělo se mi ho běžet jen tak samotnému, zvlášť když se u Habartova konal závod na půlmaratonské a čtvrtmaratonské vzdálenosti. Termín kolidoval s Jarním bahnem na Linhartu, který se počítal do HOPR ligy, a tak konkurence nebyla příliš veliká. Bedna byla celkem reálná, dokonce jsem tajně snil o 1. místě, ale to bohužel nebylo v mých silách, i když zase tak moc nechybělo.

Nevěděl jsem přesně, na jakém povrchu se poběží. Jen jsem věděl, že to nebude celé po asfaltu. Vašek mi potvrdil, že trailovky jsou jasná volba. Dorazili s ním i dva Tomášové - Künzl a Janík. A taky jsem se konečně naživo potkal s Otou :-) Na místě bylo plno psů, protože akce pořádané Živým Sokolovskem myslí také na čtyřnohé miláčky.

-

Po registraci a převléknutí jsem se velmi krátce rozklusal (800 m) sem tam kolem startu, abych slyšel předstartovní pokyny. Pak jsem zase vymrzl při čekání na společnou fotografii. Chvíli nato už odstartovali pejskaří a minutu poté i běžci. Současně vybíhali desítkaři i půlmaratonci. Já jsem se snažil držet poklidné tempo, neboť mým cílem bylo běžet druhou půlku rychleji a taky jsem věděl, že nás čeká na 2. kilometru kopec. Ten se nezdál v prvním kole tak hrozný a vcelku v klidu jsem ho zvládnul. Držel jsem se poblíž pozdějšího vítěze, což jsem ale v tu dobu nevěděl. Ten to pak na kopci rozbalil, tak jsem si říkal, že asi běží poloviční vzdálenost a nechal ho být. Trať pozvolna klesala a až na bláto na začátku se běželo dobře a taky rychleji, než jsem měl v plánu. Držel jsem tempo pod 4:20/km a kochal se okolím. Těžší úsek se objevil na 7,5 km s přechodem na měkkou rozbahněnou louku. Dostal jsem se před 5. muže závodu, který mi potvrdil, že 2 soupeři před námi běží také půlku. Prý jsou ale ještě 2 před nimi (asi myslel i jednoho pejskaře). No bezva, zase z toho bude 4. místo, napadlo mě. S přechodem na asfaltovou cyklostezku jsem oklepal bahno z bot a konečně se ocitl ve svém živlu, i když unavené nohy se příliš rychle nerozběhly. Přesto jsem se po náběhu do druhého kola přiblížil vedoucí skupině na zhruba 100 metrů. Doběhl jsem jednoho závodníka s tričkem Vegan Fighter a v kopci mu utekl... no spíš ušel, protože jsem musel 2x přejít do chůze. Zřejmě na tom byl ale ještě hůř než já. To si ale domýšlím, protože jsem se ani jednou neotočil a soustředil se raději na sebe. Pak jsem předklusal jednoho canicrossaře, který také běžel půlmaraton a když jsem se konečně dostal na kopec, mé 2 soupeře už jsem sledoval s asi 350 metrovým odstupem. Mohl jsem tak pozorovat, jak vítěz Petr Hurdich postupně zvyšoval svůj náskok, aby dokončil v čase 1:34:09. Druhý Jan Grošek (na KV 1/2 maratonu 2017 finišoval současně se mnou) zhruba minutu po něm a já na třetím místě s dvouminutovým odstupem na prvního.

Vzhledem k tomu, že jsem závod šel z plného tréninku a 2 dny před absolvoval těžký trénink (5x1600 m @ 4:15/km), jsem s výsledkem spokojen. Třetí místo je třešničkou na dortu. Po závodě jsem si umyl nohy a boty v ledové vodě. Byl jsem pěkně promrzlý, ale pro nohy to byla celkem fajn regenerace, i když mi to tedy v tu chvíli zrovna nepřipadalo. A místo výklusu jsme s klukama objeli rybník na super koloběžkách. Jen to vyhlašování mohlo být kratší, ale to bylo dáno vysokým počtem kategorií. Ale celkově super zážitek!

--

Záznam závodu  Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 27 March 2018

Hits: 1412