Když nemůžeš, zpomal :-)

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 21 July 2019; Hits: 448

Žlutický 1/4 maraton 2019

Absence závodění během mého pobytu na Filipínách mě "donutila" zúčastnit se třetího závodu ve 3 týdnech. Zároveň jde ale o perfektní náhradu tempových běhů a Žlutice se taky počítají do karlovarské ligy běžců, tak proč nezískat pár bodíků navíc.

Celý týden před závodem bylo poměrně teplo, ale v neděli naschvál celou cestu z Mariánek celkem dost pršelo, což zřejmě ovlivnilo účast. Ale skalní běžci si závod nenechali ujít také z toho důvodu, že se jednalo o Silniční mistrovství KV kraje. Když jsem dorazil do Žlutic, kde jsem byl poprvé a stadion našel jen díky GPS, déšť jako zázrakem ustal. Zaparkoval jsem pod kopcem a došel si vyzvednout číslo a zaplatit registrační poplatek 70,- Kč. Pak jsem se vrátil do auta, abych se převléknul a vyrazil zpět na rozklusání.

Na startu dokonce vysvitlo sluníčko a udělalo se hezky. Kolo a půl se běželo na oválu a následně se sbíhalo do údolí, kde se pokračovalo podél řeky Střely k přehradě, kde se otáčelo zpět. První kilometr jsem dal za 3:50, ale pak jsem musel zpomalit, protože bych tímhle tempem doběhl maximálně k otočce. Na druhém kilometru se ke mne připojila první žena Štěpánka Brožková a já se tak vlastně stal jejím neoficiálním vodičem, což bylo fajn, protože ve dvou se to lépe táhne :-) Kolem třetího kilometru nás doběhla známá tvář Honza Linhart, kterého jsem si na startu vůbec nevšiml. Chvíli běžel s námi, ale následně se vzdálil, aby dokončil minutu přede mnou. Běželo se celkem fajn. Jediné úskalí představovalo stoupání zpět na stadion, na které jsem šetřil síly. Naštěstí trasa zpět úplně nekopírovala cestu tam, to by stoupání bylo horší. Měl jsem dost sil, abych přidal a doběhnul samostatně, ale když už jsem se Štěpánkou táhnul prakticky celý závod, doběhli jsme do cíle společně. Celkový čas nic moc, ale účel tempového běhu to splnilo.

Po závodě jsem obdržel pěknou dřevěnou medaili a občerstvil se ovocem, mini croissanty a jinými dobrotami z listového těsta. Organizačně se jednalo o povedenou akci.

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 28 June 2019; Hits: 422

Sokolská jedenáctka 2019

Přestože jsem chtěl mít týden po 1/2 maratonu ve volnějším duchu, ve čtvrtek jsem si dal na dráze 4x1200 v tempu 3:45/km a v sobotu jsem neodolal závodu v lázeňských lesích. Říkal jsem si, že se bude jednat o pěkný tempový běh a nic víc jsem od toho nečekal.

Protože tento závod pro mě nebyl opravdu důležitý, vyklusal jsem na start v pohodovém tempu 6 km, z nichž většina vedle do slušného kopce. S půlhodinovým předstihem jsem zaplatil registrační poplatek 100 Kč a vyzvednul si startovní číslo. Pak jsem se šel projít, protože rozehřátý jsem byl dostatečně. Vrátil jsem se asi 10 minut před startem, kde jsem si popovídal s Vláďou Pavlinským, který také běhá za NRR, Michalem a Martinou. Těsně před startem jsem se dozvěděl, že T.G. Masaryk rád chodil do přilehlé kavárny. Popis trasy mi tak nějak unikl, zato jsem se od Michala dozvěděl, že TGM to prý v pohodě dal za 35 minut - na koni :-)

Počasí bylo tak akorát, stromy v lese poskytovaly dostatečný stín a na odkrytých místech to tolik nepálilo. Na začátku vystartoval Kuba Coufal, pozdější vítěz a držitel nového traťového rekordu (38:10), následován Michalem a dalšími běžci. Já se držel okolo 10. místa a mým jediným cílem byl negativní split. Po mírném stoupání přišel pořádný sešup, kde jsem postupně předběhl 2 závodníky a na dohled měl Tomáše Langa, který je na tom výkonnostně podobně jako já. V největším stoupáku jsem se mu přiblížil ještě víc, ale chvíli jsem taky musel jít a vzalo mi to celkově dost sil, takže při seběhu v závěru kola se mi zase vzdálil. První kolo za 22:34 - to by šlo, říkám si. Když zaberu, dostanu se pod 45 minut.

Bohužel ale nebylo s kým běžet. Tomáše jsem viděl daleko vpředu a za mnou nikdo nebyl. Tempo z kopce jsem zvolnil, abych měl síly na stoupák. Tam jsem zvolil mírné tempo, abych to zvládl vyběhnout celé. Málem se to i povedlo, ale na konci už mi hlava vypověděla službu. Přešel jsem do chůze a na chvíli se mi ulevilo. Jakmile jsem se ale zkusil zase rozběhnout, stehna se mi zalila laktátem. Dolů už jsem to nějak doběhl, bohužel ale druhé kolo bylo o celou minutu pomalejší než to první.

Na vyhlášení jsem nečekal a po asi 15 minutách po doběhu jsem se vydal opět pomalým klusem domů.

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 13 June 2019; Hits: 980

1/2 maraton České Budějovice 2019

Oproti minulému roku jsem do Budějovic vyrazil již o den dříve a to dokonce s Pavlem v autě z Mariánek. Nejprve jsme museli vyměnit netěsnící ventilek u kola, ale to byl naštěstí jediný problém, který nás cestou potkal. V Plzni jsme se zastavili na zákusku a kávě (já si dal čas z kakaových slupek - zajímavá zkušenost).

V sobotu dopoledne jsme vyrazili vyzvednout číslo, tentokrát do IGY, kam se letos přesunulo Expo. Oběd jsme si dali v Globusu, něco nakoupili a vyrazili si odpočinout před závodem domů. Přípravu jsme pojali celkem netradičně, když jsme si dali zmrzlinu s jahodami, ale vzhledem k teplu, si myslím, to byla dobrá volba. Start se oproti loňské 18. hodině posunul o hodinu a to bylo jedině dobře. Aby změn nebylo málo, trasa už nevedla po Okružní, ale trochu se prodloužila část ve Vodní ulici a točilo se u kruháče v ul. Generála Píky. Tahle změna se mi osobně líbila.

Před startem jsem stihl v rámci rozklusu jen 1 km a už jsem mazal do koridoru, abych chytnul pěkného fleka vepředu. Pozdravil jsem se s Láďou Šinkou, Petrem Hurdichem a byl tam také Adam Tobiáš. Na začátku jsem si po 3/4 roce užíval skvělou závodní atmosféru a známá místa, které jsem mnohokrát probíhal při tréninkových bězích. Plánované tempo 4:05 se v pohodě dařilo držet. První pětku jsem proběhl za 20:22. Před odbočkou na Husovku jsem měl na dohled Kamila Štěpánka, kterého se mi podařilo dostihnout po průběhu náměstím u Finančáku, kde jsme prohodili pár vět. Měl políčeno na čas 1:25, ale to by musel běžet trochu rychleji, což bylo také vzhledem k vedru obtížné. Já jsem dál držel tempo, i když už jsem ho na 10. km celkem začal cítit, ale pořád tam rezerva byla. Do jediného většího stoupání jsem dokonce pár závodníků předběhl a i po otočce se mi běželo fajn. Na 10. km jsem chtěl být do 41 minut, což se s 11-vteřinovou rezervou povedlo. Také na metě 15. km jsem byl strojově přesný s časem poslední pětky za 20:28 a plný sil vběhl do závěrečného úseku, o kterém vím, že umí být celkem nezáživný, hlavně na otočce za IGY, kdy se cíl na náměstí zdá pěkně daleko. Posledního běžce jsem předstihnul před Sady a poměrně dlouhý úsek běžel prakticky osamocen, což je na tak početně obsazeném závodu nezvyklé. Za mnou ani přede mnou už nebyl nikdo, s kým by se dalo spolupracovat, ale pořád jsem se snažil o co nejlepší výsledek.

Díky divákům byl doběh do cíle skvělý. Čas se zastavil jen 35 vteřin od osobáku, což mě potěšilo. Celý závod jsem odběhl bez větší krize (teplo mi na rozdíl od většiny účastníků díky pobytu na Filipínách nevadilo), cíl pod 1:27 splnil, co víc si přát. Po doběhu jsem si vyměnil dojmy se západočeským triem. Láďovi, který by mi ve formě v pohodě nadělil 10 minut, po náročném programu došly síly a dokončil spolu s Adamem těsně pod 90-minutovou hranicí. Petr mě tradičně porazil :-) Taky jsem si popovídal s Kamilem a Tomášem Lomským a pak počkal na Lucku, kterou od startu nezastavily ani krvavé puchýře z KV 1/2 maratonu. Tak zase za rok!

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 06 June 2019; Hits: 561

Isla del Fuego 1/2 marathon Siquijor 2019

Do třetice všeho nejlepšího, říká se, a jelikož se jednalo o můj 3. závod na Filipínách, naplnilo se to vrchovatě. Na tento 1/2 maraton se zaměřovala moje letošní zimní příprava. Datumově to vyšlo skvěle, protože jsme s rodinou mohli navštívit ostrov Siquijor (čti Sikihor) s bílými plážemi a průzračným mořem (více zde), což jsme stejně plánovali.

Původně jsem se chtěl přiblížit mému osobáku, ale po inspekci trati den předem na motorce jsem od toho upustil, protože silnice se pěkně vlnila jako blízké moře, což má vliv na tempo. Na start jsem šel tedy s tím, že si závod užiju bez zbytečného stresu v podobě hlídání tempa na kilometr, jak mám ve zvyku. Už jsem to praktikoval také v pár týdnech před závodem, abych si vyvinul cit pro tempo. Do centra městečka, kde se v zastřešené hale, ale bez stěn, závod startoval i končil, jsem se vydal asi 45 min. před brzkým ranním startem (4:30). 2 hodiny před námi vybíhali maratonci, po nás zase desítkáři a pětkaři. Po cestě jsem potkával ostatní běžce. Rozcvičil jsem se na blízkém náměstíčku, kde jsem měl klid, přesto jsem ještě stihnul shlédnout předzávodní Zumbu, na kterou si Filipínci, na rozdíl ode mě, potrpí.

Postavil jsem se úplně dopředu, abych nemusel nikoho obíhat. Pár desítek metrů jsem vedl a nikde nikdo, pak mě ale předběhl kluk v upnutém triatlonovém dresu. Zkusil jsem se ho držet s tím, že třeba zpomalí, ale pořád do toho šlapal, tak jsem ho nechal běžet, protože jsem neměl v plánu na konci se trápit. Pak nastoupil ještě kluk v kšiltovce s kšiltem dozadu, který taky držel vyšší tempo, než se mi zamlouvalo. Utvořil jsem dvojičku s dalším běžcem a asi 2 km jsme šli spolu, ale jen se vezl, což se mi moc nelíbilo a trochu jsem přidal. Kšiltovka nebyla moc daleko, tak jsem ho docvaknul a chvíli se vezl pro změnu já. Pak jsem si řekl, že to vezmu chvíli na sebe já a už jsem na 2. místě zůstal až do obrátky. Bezpečnost hlídala vedle jedoucí motorka.

Věděl jsem, že půlka je za kopečkem, který bude zase třeba vyběhnout, tak jsem se dolů malinko šetřil a běželo se mi komfortně. Na obrátce mi malinko rozhodili tempo, protože jsem se musel vracet pro kontrolní gumičku, kterou později stejně nikdo nekontroloval. Navíc kšiltovka nasadil k trháku, který jsem ale pohodlně udržel. Dal mi ale před kopcem celkem zabrat a nahoře jsem najednou přestával vnímat, jakým tempem vlastně běžím a jen podle mého spoluběžce jsem viděl, že asi pořád stejně. Musel jsem něco udělat, abych se vzpamatoval. A jak říkal Emil Zátopek: Když nemůžeš, přidej! A skutečně mě to vytrhlo z letargie. 15. kilometr za 3:49, z čehož vyplynulo, že jsem definitivně utekl těžce dýchající kšiltovce a předehnal dokonce uvadajícího triatlonistu, který na moje tempo ani nezareagoval (ještě jsem pro jistotu přidal, když jsem ho míjel). První doprovodná motorka byla moje a já se modlil, abych udržel obstojné tempo až do konce.

To se nakonec povedlo, i když závěrečný kilometr do cíle za 4:30 už byl teda hodně pomalý. Ale na to se historie neptá. Už mě zajímal jen čas. Nejdřív jsem byl zklamaný, 3 minuty od osobáku, ale s odstupem času hodnotím závod pozitivně. Přece jen se startovalo brzy ráno, což mi nevyhovuje, protože moje energie je v tu dobu asi na nejnižším bodě. A navíc první místo ve větším závodě se počítá! :-)

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 03 April 2019; Hits: 1227

Run for Love Dumaguete 2019

Pár dní předtím, než jsem se o závodě dozvěděl, jsem si posteskl, že se na Filipínách moc kratších závodů nekoná. Po jednom ranním tréninku na stadionu jsem narazil na registrační stolek závodu na 3, 5 a 10 km. Nebylo tedy pochyb, že se zúčastním, protože závody jsou kořením běhání. Vybral jsem si nejdelší distanci a dělal si naději na dobré umístění, protože závod neměl příliš velkou propagaci a ani prize money nebyly vypsány.

V sobotu ráno jsem se klusem vydal na start, kam jsem dorazil krátce po páté hodině. Konečně se nám na druhý pokus podařilo sejít s Carlem, místním maratoncem, který ale vzhledem ke španělskému otci a americké mamince vůbec nevypadá jako Filipínec. Při rozklusu jsme pokecali, ale zase jsme vzhledem k předstartovní zumbě, tradiční rozcvičce před závody, které se fakt neúčastním, vychladli. Na startu pár lidí, tak mé naděje na vítězství ještě vzrostly. Po startu jsme se skutečně ocitli na čele a za námi široko daleko nikdo, pouze před námi se pohybovalo auto s majákem a sirénou, což mi později lezlo na nervy. Pár kilometrů jsme běželi spolu, pak jsem malinko přidal, ale Carlo se stále držel 10 - 15 metrů za mnou. Trať byla dvoukolová a ve 2. kole už jeho tempo povolilo. Mohl jsem si dovolit zpomalení, ale snažil jsem se o co nejlepší čas. Běžel jsem bez koukání na hodinky na pocit. Před osmým kilometrem už mi ale začaly docházet síly a tempo se mi zdálo nějaké pomalé, což mi potvrdil pohled na hodinky, kde jsem viděl 4:25/km. Vydoloval jsem zbytky sil a znovu přidal. Do cíle jsem dorazil 5 vteřin pod 36 minut.

S vyhlášením se čekalo na posledního běžce, takže to zabralo fakt hodně času, ale když už se jednalo o mé první vítězství v životě, rád jsem si počkal. Čekání jsem vyplnil povídáním s bývalým horským běžcem Frankem z Irska (v roce 1997 závodil i v Čechách), který žije dlouhodobě na Filipínách a do Dumaguete přijel podpořit svého syna na školní atletické závody. Celkově závod nic moc, ale jako zpestření přípravy na 1/2 maraton celkem fajn. Lepší než nic :-)

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 24 February 2019; Hits: 651

Trening 2019

PROSINEC - 455,7 km. V závěrečném měsíci roku 2019 jsem ještě o malinko posunul rekord v počtu naběhaných kilometrů v jednom měsíci. Téměř 96% jsem zvládl ve volném pohodovém tempu. 3x jsem zařadil pětikilometrový tempový běh a po Vánocích se potřetí zúčastnil tradičního Vánočního běhu ve Františkových Lázních (5,3 km), kde jsem zaběhl svůj nejlepší čas tempem 3:58/km, což na závěr roku není k zahození. Pokud ale chci za 4 měsíce zvládnout pětku pod 18, je přede mnou v novém roce ještě spousta práce :-)

LISTOPAD - 260 km. Po 2 maratonech musel přijít týden volna, aby se tělo zregenerovalo a následně jsem se začal opět pomalu rozbíhat. Nějaké bolístky (záda, nohy) sice ještě byly, ale nic extra, abych musel dát delší pauzu. Skoro vše jsem běhal ve volném tempu, jen občas jsem na konec zařadil několik rovinek, aby nohy nezapomněly běhat taky rychle. 45 km jsem nastřádal v krátkých bězích (3,5 km) do práce a zpět. V posledních 2 víkendech jsem absolvoval jednou fartlek s delšími úseky a třístovky na dráze. V prosinci už se plánuji vrátit k objemům před pauzou s tempovými běhy a atakovat hranici 400 km.

ŘÍJEN - 331,8 km, kolo 298,6 km. Na kole jsem toho v říjnu najel téměř tolik, co naběhal. Snažil jsem se využít poslední volný měsíc a hezké počasí. Maratonská příprava finišovala, ale rychle už se mi moc běhat nechtělo. Tempové běhy mi přišly příliš rychlé (možná to bylo znamení do závodů) a silové mi dávaly hodně zabrat. Dokonce jsem musel některé úseky rozložit do kratších, abych zvládl předepsaný objem. Zúčastnil jsem se 3 závodů, z toho 2 maratonů, s čímž jsem tedy původně vůbec nepočítal. Porcelánový běh byl takový zahřívací, možná až moc. Taky mi nepřidalo, že jsem před ním absolvoval 16-kilometrový tempový běh. O týden později následoval nepříliš vydařený Třeboňský maraton a za týden Vitasport maraton v Ústí, který se naopak povedl především výsledkově (1. místo) a také vylepšeným časem. Ani tady jsem se sice pod vysněnou metu 3 hodin nedostal, ale nasbírané zkušenosti z tréninkového cyklu i ze závodů zúročím příští rok. Maratonský zápřah odneslo pravé lýtko, ale stejně jsem plánoval týdenní přestávku mezi sezónami, tak věřím, že v listopadu už to zase bude v pohodě.

ZÁŘÍ - 410,5 km, kolo 138,1 km. První školní měsíc se nesl ve znamení závodů od Runczechu. A že se vydařily. Nejprve jsem poprvé v kariéře prolomil 40-minutovou hranici na desítce v Praze a 14 dní nato si v Ústí vylepšil 1/2 maratonský osobák o celé 2 minuty. S tím už vypadá útok na 3-hodinovou maratonskou hranici velmi reálně. Najezdil jsem také celkem dost kilometrů na kole, zejména díky dopravě do Svatošských skal, odkud následně běžím do Lokte a zpět. To je trasa, kterou jsem si hodně oblíbil. Tempový trénink jsem absolvoval jen jeden (souvislé úsilí jsem si nechal na závody), ale delších úseků bylo více a tempo desítky se dařilo trefovat. Velmi příjemným a zajímavým zpestřením byla účast na natáčení filmu o legendárním Emilu Zátopkovi.

SRPEN - 441 km, kolo 58,5 km. Rekordní měsíc v počtu kilometrů - příprava na maraton jde správným směrem. Absolvoval jsem 3 dlouhé běhy, 4 rychlostní tréninky v pětkovém tempu, 1 silový v desítkovém tempu a zejména 5 běhů v maratonském, které postupně prodlužuji. Momentálně jsem na 14 km, což už je v tempu okolo 4:10/km celkem záhul. V srpnu jsem nezávodil, ale v září bych si to měl vynahradit prestižní Birell desítkou v Praze a ústeckým 1/2 maratonem, který se mi v loňském roce moc líbil. Na obou závodech poběžím tak, abych vylepšil stávající osobáky.

ČERVENEC - 426,1 km, kolo 24,4 km. Tento měsíc byl objemově nadprůměrný, ale zároveň jsem zvládl odběhat kvalitní rychlostní i tempové tréninky. V první polovině jsem se připravoval (ale nijak speciálně) na letní vrchol SpaRun, kde se podařilo splnit vytyčený cíl pod 25 minut. Zároveň jsem naběhal dost v kopcích, což jsem zúročil v běhu na Klínovec, ze kterého jsem si také odnesl dobrý pocit. Pak už jsem najel na delší rychlostní úseky a zařadil pravidelný tempový běh maratonském tempu 4:14/km. I tempo dlouhého běhu kleslo pod 4:50/km. Speciální maratonská příprava začala!

ČERVEN - 389,8 km, kolo 147,1 km. Červen jsem začal 1/2 maratonem v Č. Budějovicích, kde jsem zaběhl 2. nejrychlejší čas. Pak jsem začal zařazovat rychlejší úseky na dráze, kratší i delší. Jako tempové běhy posloužily 2 závody okolo 10 km - Sokolská jedenáctka a Žlutický čtvrtmaraton. Mimo běhu se povedlo také najet celkem dost kilometrů na kole v Krušných horách v rámci firemního teambuildingu s mými bývalými kolegy. Tento měsíc byl také oproti minulosti výjimečný tím, že jsem několikrát vyběhl s kamarády, což bylo oživení, protože jinak běhám sám. Uvidíme, jak se zadaří na domácícm závodě SpaRun. Za úspěch bych považoval čas pod 25 minut.

KVĚTEN - 403 km. Druhý letošní měsíc s celkovou kilometráží nad 400. Sice jsem 3 dny neběhal, zato jsem však 6x vyběhl dvakrát za den. Dvě třetiny jsem odtrénoval na Filipínách, pak jsem se přesunul do chladnějšího počasí zpět do Čech. Tréninky směřovaly k budějovickému 1/2 maratonu, tak že jsem zkrátil a malinko zrychlil dlouhé běhy. Též jsem zařadil pár rychlejších tréninků a nechyběly ani tempové běhy, které mi dávají momentálně asi nejvíc. Povedený měsíc, na kterém plánuji stavět rychlost na kratších tratích v červnu.

DUBEN - 254,6 km. V dubnu jsem se rozhodl, že se zaměřím na aerobní složku, aby bylo na čem stavět v následujících měsících. Vše probíhalo dobře, odběhal jsem pár kvalitních tréninků, ale pak bohužel po necelých 14 dnech přišlo zranění. Ke všemu se to nestalo na dráze nebo na silnici, ale dost nešťastně doma na dvorku. Chystal jsem se zabít velikého pavouka, který ale vystartoval směrem ke mně, já uskočil a ošklivě si pohmoždil ukazováček na pravé noze. Možná ho i zlomil, ale nikde jsem s tím nebyl a zvolil samoléčbu. Dal jsem 4 dny pauzu, pak 3 dny běhal, ale ještě nebylo ono, tak zase 2 dny volno. Pak už se to zlepšilo, ale pořád prst cítím, i když každým dnem méně a méně. Druhá necelá polovina dubna byla tedy ve znamení volných běhů, až 30. jsem konečně na dráze trochu protočil nohy na čtyřstovkách.

BŘEZEN - 365,8 km. Normálně bych se dostal na 400 km, ale v březnu vrcholila má 4-měsíční příprava 1/2 maratonem na Siquijoru. Příprava byla vcelku intenzivní a obsahovala tréninky, které mi daly fakt zabrat, jako např. tempová desítka za 41 minut, 8x4 minuty těsně pod 4:00/km nebo třeba 2-minutové opakované výběhy kopců. Ale vyplatilo se a na vlnité trati jsem bral 1. velké vítězství (více zde)! Po závodě jsem si 3 dny odpočinul a najel na volnější fázi nabírání aerobní kondice, která by mi měla dát základ k rychlé podzimní desítce (pod 38 min.).

ÚNOR - 346,5 km. Únor byl o 3 dny kratší než leden, proto těch naběhaných kilometrů není tolik. Dalším důvodem je, že jsem 2 dny vynechal kvůli nevolnostem. Jinak se ale podařilo zaběhnout dva 109-kilometrové týdny. Vrátil jsem se k 3 těžším tréninkům v týdnu (5k rychlost, tempo a dlouhý běh). Cílem je na podzim pokořit hranici 39 minut na 10-kilometrové vzdálenosti. Zásadní změnu jsem udělal ve volných bězích, které jsem začal běhat více na pohodu. Moje tempo je teď o půl minuty pomalejší než dříve (kolem 5:30/km) a musím říct, že mi to vyhovuje a mohu tak dát více do těch náročnějších dnů. Poprvé se mi podařilo zvítězit v závodě - 8,9 km Run for Love. Moje tempo na 10 km se oproti loňsku nezlepšilo, prostě se jen nesešla konkurence, ale i tak to potěší :-)

LEDEN - 433,9 km. V lednu už se mi na Filipínách běhalo dobře, plně jsem se aklimatizoval a taky pomohlo období dešťů, protože se trochu ochladilo. A občas po deštivé noci se běželo fakt parádně. Ze začátku jsem se snažil zařazovat ještě rychlejší běhy, ale nikam to nevedlo. Uvědomil jsem si díky mnoha článkům na netu (zejména mě ovlivnilo pojednání od slavného australského trenéra Arthura Lydiarda), že pokud se budu chtít zlepšovat v dlouhodobém horizontu, musím přidat kilometráž, což se, myslím, podařilo. Pokračoval jsem v postupném navyšování a v 5 týdnech jsem se dostal z 84 na 109 km při 6 dnech v týdnu (v neděli odpočívám). Vše bylo v tempu okolo 5:00/km. Taky jsem musel koupit nové boty - sehnal jsem pouze adidasky, které mi ze začátku připadaly jako vojenské boty, ale už jsem si zvyknul :-)

Details: Written by Marek; Category: Trening; Published: 02 February 2019; Hits: 6286

Color Me Run Dumaguete, Filipíny

Vždy jsem ohrnoval nos nad tímhle typem závodů. Běžet a nechat na sebe házet barevný prášek? Proboha proč? Nikdy ale neříkej nikdy. 1/2 maraton na Palawanu mi nevyšel (raději jsem ho odpískal, protože by byl hned v noci po příletu a vzhledem k aklimatizaci to bylo 100% správné rozhodnutí). A protože se v nejbližší době žádný závod v okolí mého nového bydliště nekoná, rozhodl jsem se právě pro tento. Při registraci jsem si zaplatil i tričko, takže celkově ta sranda vyšla na přijatelných 350 pesos (cca 150 Kč). Lákala mě i vidina pěkných prize money pro první 3 (5.000, 3.500, 2.000 pesos). Říkal jsem si, že by třeba to 3. místo mohlo vyjít. Možná jsem se měl raději přihlásit na 3 km, ale to se nedozvím, protože výsledky jsem nikde nedohledal.

Tričko a nalepovací startovní číslo jsem vyzvednul den před závodem. V den D hlásili zrovna tajfun lehčího rázu, takže jsem myslel, že se možná ani nezúčastním. Celou noc hustě pršelo, ale ráno už jen poprchávalo, tak jsem si vzal tílko, na to lehkou nepromokavou bundu a navrch zakoupené triko s číslem, které jsem ještě raději připnul sponkou, kdyby se náhodou rozpršelo. Pomalu jsem doklusal skoro 3 km na start, kde už postávali především studenti. Odstartovalo se se 7-minutovým zpožděním, asi proto, že většina účastníků se rozcvičovala za rytmu taneční hudby. Rozcvičku měl na povel týpek na podiu. To mě moc neoslovilo, tak jsem se jen procházel a pozoroval soupeře, kteří vzali rozcvičku vážněji. Nakonec bylo celkem teplo, proto jsem sundal tílko i šusťákovku a uložil si věci do zdravotnického stanu.

Současně startovaly běhy na 3 a 5 km a byla celkem tlačenice, ale s tím jsem počítal a stoupl si dopředu. Na začátku děsný úprk, já se snažil tempo kontrolovat. Přestože jsem zvládl 1. km za 3:51, vedoucí skupinka se už notně vzdálila. Vůbec jsem nepočítal, že bych závod po delší běžecké pauze dal tempem pod 4:00/km, ale pokračoval jsem dál. Na 3. km jsem byl podle hodinek za 11:31 - to byl opravdu kvapík, zvlášť ve vlhkém filipínském podnebí. To už jsem ztratil naději na nějaké lepší umístění, ale snažil jsem se běžet na dobrý čas. Přede mnou byl kluk v oranžovém tílku. Nejdřív jsem ho předběhl asi km před cílem já, pak dal on mě, ale nechtěl jsem se nechat, tak jsem nasadil trochu dřív, než jsem asi měl. I tak jsem běžel předtím celkem na hraně a trhákem jsem přes ní přepadl. Když už jsem si říkal, že ho dám, najednou se mi zhruba 200 metrů před cílem navalilo, málem jsem vrhnul a musel jsem přejít do chůze. Pak jsem se sice znovu rozběhl, ale kluk už byl v trapu. Škoda, ale čas i tak pěkný, i když do 5 km chybělo 600 metrů. Tomu svinstvu barevnýmu jsem se celou dobu poměrně úspěšně vyhýbal, ale v cíli ho na mě vysypali požehnaně. Kolikátý jsem skončil nevím a pravděpodobně se to nikdy nedozvím (tipuji možná 8.?), ale to není důležité.

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 27 November 2018; Hits: 763

Porcelánový běh a Noční běh Cheb 2018

V rámci zakončení běžeckého roku 2018 v ČR jsem se rozhodl zvládnout dva závody v jeden den, což příliš často nedělám.

Porcelánový běh - Závod pořádaný New Roll Runners ve spolupráci s DM Nová Role jsem si nemohl nechat ujít a pojal ho jako rozlučku s týmem. Závodní pole bylo rozdělené na 2 vlny, přičemž ženy startovaly 2 minuty před muži. Před závodem jsem se 2 km rozklusal a mohlo se jít na věc. Věděl jsem, že zhruba uprostřed je stoupání, proto jsem chtěl vystartovat volněji, což se mi ne zrovna povedlo. První 2 km jsem zvládl za 8:06 a za kolejemi začalo jít do tuhého. Kopec a ještě terén pro mě byla smrtelná kombinace. Projevil se tréninkový výpadek a ač nerad, musel jsem přejít do chůze. Z kopce jsem se opět poměrně solidně rozběhl, přesto mě předběhl ještě před zahrádkami Tomáš Mandzák, kterému jsem měsíc před tím nadělil na Františkově pětce minutu. Na úzké cestičce jsem musel zpomalit jednak z důvodu kluzké tratě a taky přede mnou běžela Bridget. Říkal jsem si, že aspoň pošetřím síly. Po rozšíření cesty jsem se mohl zase rozběhnout, ale zakrátko se přede mě dostal Tomáš Lang ze ŠAKu, kterého jsem ale ve finiši udolal. Celkové 15. místo (Ulrike Schwalbe, 1978, z Plauen dokončila za 25:43) mě nepotěšilo, ale závod byl z důvodu zařazení do Ligy kvalitně obsazen a moje forma nestála za nic.

Noční běh Cheb - tahle trať mi sedla profilově i povrchově mnohem lépe. I když jsem tedy závod málem nestihl. Zastavil jsem se u nájemníků na Spáleništi, pak z důvodu neznalosti téhle části Chebu přejel odbočku do Hájů, i když jsem tam odbočil, ale nezdálo se mi to, tak jsem to vzal až na Svatý Kříž, abych se následně zase vrátil :-) To bylo místo rozklusání :-) Dorazil jsem 10 minut před startem, zaparkoval v jednosměrce, rychle se převléknul s trochou stresu u auta a po cestě k vyzvednutí čísla vyměnil s Láďou Šinkou ponožky ze Salming Tour. Sotva jsem se postavil na čáru, tak se startovalo. První 3 km paráda, běželo se skoro pořád z kopce, až jsem si říkal, jestli neběžím příliš zadrženě, když jsem se po 500 metrech ocitnul snad až v polovině startovního pole. Ale ne, to jen ostatním následně došel dech. Mně došel až v následném stoupání. Po doběhu jsem na nic nečekal a pospíchal do Mariánek na třídní sraz se spolužáky ze základky. Až v týdnu, kdy jsem šel s Vénou do bazénu, jsem se dozvěděl, že jsem skončil 3. v kategorii. Přede mnou neohrožený Kuba Merle a Véna, stejně jako v Lubech. Jinak samé mladé pušky. Véna mi laskavě donesl medaili a diplom - prostě správný předseda :-)

Záznam závodu Výsledky

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 16 November 2018; Hits: 613

Salming Tour de Hospic 2018

Františkova pětka - I když se mi na této trati, které chybí do 5 km zhruba 100 metrů, v minulosti příliš rychle běžet nedařilo, věřil jsem si na čas pod 20 minut a tempo pod 4:00/km. Přijel jsem s Mirkou, kluky a Alexovým spolužákem a kamarádem Venouškem. Dětský závod na 100 metrů se opravdu vydařil - kluci se seřadili na prvních 3 místech - Alex 1., Venoušek 2. a Janek 3. (mezi kluky, celkově 5.). Už před závodem celkem foukalo a vypadalo to na déšť, ale ten se přihnal až na vyhlašování. Na startu jsem vyhlížel konkurenci, ale dlouho jsem nikoho známého neviděl. Až se objevil Láďa Šinka, který umí pětku kolem 18 minut. Druhé místo bych taky bral, řekl jsem si, a tak jsem se na něj hned po startu zařadil. První kilometr za 3:47 byl možná až příliš rychlý, ale aspoň jsem setřásl případné pronásledovatele. Ještě i 2. jsem zvládl pod 4 minuty, ale pak na lesním úseku přišlo tradičně zpomalení. Láďu s cyklistou jsem sice stále měl na dohled, ale kdybych se začal přibližovat, Láďa by bez problémů přidal. Výsledný čas 19:51 není sice tak světoborný, ale osobák se počítá :-)

Plesenský půlmaraton - tady jsem možná prokaučoval druhé místo jako Emil Zátopek v Londýně na 5 km zlato. V sobotu se citelně ochladilo, ale naštěstí v době konání závodu nepršelo (v noci ano). Když jsem viděl Ondru Jadlovského (2. na Metternichově výzvě), který má na kontě desítku kolem 35 minut, smířil jsem se nejlépe s 3. místem. To jsem ale nevěděl, že Láďa vzhledem k tahu s kamarádem spal pouze 3 hodiny. Ondra neohroženě zaujal vedoucí pozici, za ním Láďa a já v klidu na 3. pozici. Snažil jsem běžet 1. polovinu zadrženě, přesto tepy v kopcích stoupaly nad 160. Před výběhem na vyhlídku (nejvyšší bod) na 9. km, jsem se ocitl dokonce na 2. místě, aniž bych o tom věděl. Říkám si, kdo mě to dotahuje a on to byl Láďa, který si musel odskočit do křoví :-) Pak si mě držel až do cíle na 50-100 m. Říkal jsem si, zda mu dojdou síly, ale nestalo se. Kdybych se 2x nezastavil na pití na občerstvovačkách a víc tlačil na pilu, mohlo to být zajímavější. Dal jsem mu tak možnost na oddych. Celkově jsem ale spokojený především s dosaženým časem 1:38:15, kterým jsem vylepšil svůj traťový osobák o téměř 5 minut. Dětský závod na 140 metrů na školním ovále tentokrát ve finiši senzačně vyhrál Janek, který celý víkend pyšně chodil s taštičkou s cenami :-) Alex s Venouškem startovali se staršími dětmi na 2 kola, tak se tentokrát na stupních vítězů neumístili (Alex. 5.).

Skalenská desítka - už od rána pršelo, tak jsem nečekal velkou konkurenci ani ve Skalné. Láďa si bezpečně pohlídal prvenství jak v závodě, tak v celé Tour. Zahlédl jsem ho jen za kolejemi před závěrečným stoupáním. Na 2. km jsem byl o 30 vteřin rychleji než loni. Pak už jsem jen kontroloval pozici, ale stále jsem se snažil běžet, co to šlo, abych vylepšil loňský čas, což se o 45 vteřin povedlo :-) Alexovi se podařilo vybojovat bronz a Janek odvážně zaběhl celý zhruba 450-metrový okruh. Na vyhlášení se čekalo více jak hodinu, což v té zimě nebylo zrovna nejpříjemnější. Co dalšího mě mrzelo, že za 2. místo ve Skalné jsem dostal pěkný pohárek, ale za celkově 2. místo v celém seriálu jen ponožky :-/ Výtěžek šel ale na dobrou věc, tak účasti určitě nelituji. Jen by si STdH zasloužil větší propagaci a účast, neboť letos to vzhledem i k nízké účasti nebylo nijak slavné.

Details: Written by Marek; Category: Závody; Published: 02 October 2018; Hits: 770

1/2 maraton Ústí nad Labem 2018

Nezvykle vlakem s využitím 25% slevy pro běžce jsem se vypravil třetí zářijovou sobotu na sever Čech na nejdůležitější závod 2. poloviny roku 2018. Tento způsob dopravy jsem zvolil z důvodu vzdálenosti zázemí, které je prakticky hned u vlakového nádráží. Neřešil jsem tak parkování a v pohodě jsem se začetl do skvělé knihy Králové silnic, která popisuje hvězdy běžeckého boomu 70. let v USA.

Přišel tedy čas zjistit, zda 3-měsíční trénink, který jsem zahájil po 1/2 maratonu v Českých Budějovicích, přinese ovoce. 2 měsíce jsem nezávodil a následně v srpnu absolvoval jako přípravné závody SpaRun, Metternichovu výzvu a 10 km v Plzni. Plzeňská desítka se tempově nelišila příliš od toho, jak jsem měl v plánu běžet v Ústí, ale to mě neznepokojovalo, protože vím, že delší tratě mi jdou lépe.

Jelikož jsem do Ústí dorazil už ve 12, měl jsem spoustu času. Nejdřív jsem vyzvednul číslo v EXPU a pak se vydal přes Mírové náměstí do OC Forum, kde jsem si dal čínské nudle s Pepsi. Nic těžšího jsem se neodvažoval. Všude plno běžců. Nechtěl jsem se 3 hodiny procházet, tak jsem hledal místo, kde bych si mohl v klidu sednout a relaxovat. Nakonec mi vyšlo jako nejlepší 3. patro Domu Kultury, kde bylo EXPO. Nikdo tam nebyl, tak jsem si sedl na zem, opřel se o zeď a v klidu četl. V rámci předprogramu probíhal závod hand-bikerů, kteří parkovali ve dvoře, na který jsem měl přímý výhled. Musím říct, že tyto borce obdivuji, když jsem viděl, jak většina svépomocí dostává svůj závodní vozík do auta. V těžkých chvílích závodu jsem si připomínal, jaké mám štěstí, že jsem zdravý a mám možnost absolvovat trasu po svých.

Hodinu před startem jsem se převlékl, uložil věci do šatny a rozběhal se ve vedlejší ulici. Do koridoru jsem se dostal 5 min. před startem. Naštěstí jsem se probojoval dostatečně dopředu. Startovní čáru jsem překročil se 4-vteřinovým zpožděním. Na začátku jsem se snažil brzdit, ale stejně jsem 1. kilometr zvládl přesně za 4 minuty. Pak jsem sice nepatrně zpomalil, ale běželo se opravdu dobře, zvlášť v prvních 5 kilometrech, kdy jsme se pohybovali v blízkosti Labe okolo diváků. Pak jsme se vydali do průmyslové části města. Po 8. km jsem předbíhal Kateřinu Kašparovou, která běhá na velmi dobré úrovni ultra a tentokrát běžela štafetu :-) Taky jsem měl možnost vidět špičku závodu, která už se řítila proti. 10 km jsem probíhal kolem 40:30, což byl výborný čas a já jen doufal, že to není příliš rychlé. Přece jen to bylo velmi blízko mému osobáku na této vzdálenosti. Při náběhu do areálu Spolchemie mě překvapilo táhlé stoupání, které už bylo znát, ale zatnul jsem zuby. Ještě bych měl zmínit poměrně náročný vítr, který pofukovala ztěžoval podmínky. Snažil jsem se schovávat za vyšší běžce, ale stejně to moc nepomáhalo. Po 3. přeběhu mostu Edvarda Beneše už jsem na 14. km začal tempo cítit čím dál více, zvlášť, když se trasa táhla po silnici podél Labe kamsi do neznáma a naproti běželi rychlejší účastníci. Trať se navíc mírně svažovala, což bylo demotivující, když mi bylo jasné, že poběžím stejnou cestou zpět. Na otočce na 16. km jsem znovu zatnul zuby a snažil se držet tempo. Zhruba na 18. km jsem míjel Terezu Jagošovou, jednu z elitních žen, což bylo poprvé, kdy jsem předběhnul někoho se jménem místo startovního čísla :-) Potkával jsem také běžce, kteří museli přecházet do chůze. Právě v těchto chvílích mi nejvíce pomohla myšlenka na hand-bikery. Bylo mi totiž jasné, že pod 1:25 to dnes nebude, ale věřil jsem, že pod 1:26 ano. Poslední přeběh mostu do centra a cíl už nebyl daleko. Ze záznamu z minulého roku, který jsem v týdnu před závodem shlédl, jsem věděl, že mě čeká ještě dlouhá cílová rovinka. Přede mnou byl ještě jeden závodník, tak jsem zafinišoval a poprvé dokončil v první stovce na 99. místě. Opravdu jsem byl rád, že jsem v cíli, dal jsem do toho vše. S osobákem o minutu a 40 sekund vzhledem k větru nakonec velká spokojenost.

Pak jsem "pospíchal" vyzvednout věci do šatny. Cestu jsem si chtěl zkrátit přes hrazení, přičemž mě chytla šílená křeč do lýtka. Snad 2 minuty trvalo, než přešla. Raději jsem to tedy obešel. Chvíli mi nebylo jasné, kde vlastně je zázemí, ale nakonec se mi podařilo trefit a já obdarován 2 birelly se mohl vydat k nádraží, kam jsem dorazil 7 minut před odjezdem vlaku. Vše dobře dopadlo a já taky jednou mohl cestou ze závodu odpočívat bez volantu v ruce :-)