Když nemůžeš, zpomal :-)

V březnu jsem byl plný odhodlání, jak budu každých 14 dní, pokud to půjde, běhat závodní 1/2 maraton, abych absolvoval delší běh v rychlém tempu. To jsem ale nevěděl, že nás čeká 2-měsíční závodní půst. Výlet do Plzně jsem pojal jako rodinný výlet, abych uspokojil všechny strany. Ubytovali jsem se v penzionu na kraji Plzně v Červeném Hrádku.

Brzy ráno jsem se vydal po svých 7 km k Boleveckému rybníku a rodinu nechal dospat v penzionu. Byla pěkná zima, ale naštěstí nepršelo ani nesněžilo. U restaurace Ostende, kde bývá obvykle zázemí závodu (koná se ještě desítka, maraton a padesátka) se mi potvrdilo, co jsem tušil. Totiž že trasa nepovede po rovinatém okruhu okolo rybníka jako vždy, ale start se posunul o kus dál do lesa. Bohužel profil nebyl rovinatý a trasa vyasfaltovaná pouze přibližně z poloviny. Uvědomil jsem si, že to taková pohoda nebude, ale co se dalo dělat.

U registrace jsem potkal Peťu Hrona a Láďu Šinku, kteří si střihli desítku (Láďa 2., Petr 5.). Převlékl jsem se vzhledem k absenci šaten venku (někdo mohl využít alespoň zázemí vlastního auta) a po krátkém rozklusání a startu maratonců s "padesátníky" jsem přišli na řadu my. Já byl připraven na rovinaté pohodové tempo 4:20/km, snad i proto jsem se držel v 1. kole z celkových šesti čela. První část trasy mírně, ale nepříjemně stoupala po lesní cestě a částečně asfaltu, po kterém se následně sbíhalo a ke konci kola se opět nabíhalo na lesní a pískovou cestu u rybníka, kde se potkávali běžci z různých distancí. Po prvním kole se utrhl Jakub Černý, kterého jsem mylně považoval za Tomáše Eisnera (1/2 maraton za 1:12), tak jsem ho nechal běžet a šel si svoje.

Stoupající a klesající trasa si vybírala svou daň a každé kolo bylo těžší a těžší. Přesto jsem se dokázal osamostatnit na 2. místě, které jsem držel až do konce. S tím jsem se spokojil a když jsem v závěru viděl proti mě na krátké smyčce před cílem běžet Tomáše (Jakuba Černého), měl jsem za to, že už jen vyklusává a ještě mu pogratuloval :-) Jak jsem následně zjistil, doběhl jen 37 vteřin přede mnou. Vědět to dřív asi bych se snažil víc. Poučení: bojuj naplno až do konce.

Po závodě jsem se převlékl v malém altánku a počkal si na vyhlášení, kde jsem obdržel tričko a pivo. Knížku od Dany Zátopkové jsem odmítl, protože ji už doma mám. No možná jsem si ji měl vzít. Pak jsem se vydal zase 7 km pěšky do Plazy, kde jsem se náležitě občerstvil, vyzvedl rodinu z kina a mohli jsme se vydat zpět domů.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 05 June 2020

Hits: 474

Když byl svět ještě normální, vydal jsem s kamarády Petrem, Stáňou a Jančou na zahraniční závod Runczechu do slunné Itálie. Moc jsem se těšil, protože jen v dobrém vzpomínám na svůj první 1/2 maraton mimo ČR, který jsem absolvoval před 2 lety s Vaškem v Barceloně, více zde. Letenku z Norimberku jsme pořídili v předstihu již minulý rok opravdu za hubičku - pouhých 700,- Kč tam i zpět. V pátek brzy ráno jsme s Jančou vyrazili vlakem do Kynšperku, kde jsme přesedli do auta k Petrovi a Stáně a v dostatečném předstihu jsme dorazili na parkoviště u letiště. Let proběhl v pohodě a za pár hodin už jsme si to štrádovali pěšky ne zrovna čistými ulicemi do našeho dočasného bytu, který nás vyšel každého na velmi přijatelných 500,- Kč/na noc.

Majitel na nás ochotně počkal skoro hodinu, protože evidentně nečekal, že těch 5 km z letiště zdoláme po svých. Ale jsme přece sportovci a v Neapoli jsme toho nachodili mnohem víc :-) Hned jsme vyrazili vlakem do expa, kde jsme vyzvedli startovní balíček. Cestou jsme již slýchali češtinu, protože závod je u nás hojně propagován a spousta lidí od nás ráda využije možnost zaběhnout si závod v pěkném počasí kolem mořského pobřeží. Večer jsem uvařil špagety a šlo se na kutě.

-

Ráno jsme s Petrem a Janou vyběhli brzy, abychom si užili výhledy na moře a probouzející se město. Původně jsme měli v plánu výlet na Vesuv a do Pompejí, ale vzhledem k přemrštěným cenám půjčovného na auto jsme výlet museli odložit na pondělí. Odměnou nám ale byl překrásný výhled na město z hradu Castel St. Elmo, který se tyčí nad městem. Slunce prosvětlilo oblohu a my se tak mohli kochat úžasným výhledem na Vesuv a třpytící se moře. Dolů jsme to vzali po svých a nachodili snad 15 km. Posilnili jsme se vynikající pizzou a na závěr se projeli loďkou, kde se nás vychytralý Ital snažil při placení natáhnout, ale nenechali jsme se.

-

V neděli nastal čas závodu. Lístky na místní vlak/metro jsme pro jistotu koupili den předem, protože italský systém je "trochu zvláštní". Lístky se kupují v automatu na přesný čas, pak se ještě musí označit strojkem při vstupu do metra. Co zabere v Praze 10 vteřin, tady trvá 3 minuty. Co se týká samotného závodu, všichni Češi dostali nehledě na časy uvedené při registraci automaticky koridor D, což se zvlášť nám s Petrem vůbec nelíbilo. Nijak zvlášť jsme to před závodem neřešili, ale celkem nás překvapilo, jak to Italové hlídali. Dostali jsme se nakonec do B, ale museli jsme proklouznout přes 3 kontroly. Ale nebyli jsme jediní :-) Trasa byla pěkná, obzvlášť když se zrovna vinula kolem pobřeží. Výhledy stály za to. V podstatě se běželo stejně tam i zpět, pouze zhruba někde na 12. km byla malá odbočka k náměstí Piazza del Plebiscito. Pro mě nejtěžší částí se stalo stoupání tunelem na 19. km, na které jsem se netěšil už od 3. km, kdy jsem si při sbíhání uvědomil, že se tudy budeme i vracet. Ale nějak jsem to zvládl a finišoval v čase těsně pod 1:28, s čímž jsem na začátku sezóny, která momentálně nevím, jak bude vůbec vypadat, vcelku spokojen. Po závodě jsme se odměnili ještě lepší pizzou než v sobotu a večer jsme s Petrem a Stáňou dokonce dokázali vystoupat po svých na kopec k hradu, abychom si užili výhled na Neapol v noci.

--

V pondělí nastal čas odletu, ale až v 7 večer, proto jsme si dopředu za výhodnější cenu zarezervovali auto a navštívili Vesuv a Pompeje. Celkově se výlet do Neapole vydařil na výbornou. Počasí nám na rozdíl od loňského roku vyšlo fantasticky, což výrazně přispělo k celkovému skvělému dojmu.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 19 March 2020

Hits: 959

Desítka v Bezručáku

První závod od maratonu v Ústí. Věděl jsem, že mě nečeká nic lehkého, ale i tak mě překvapilo, jak moc moje forma od podzimu klesla. A to jsem přitom neměl tak "dramatickou" pauzu jako před rokem. Původně jsem měl jet minimálně s Vaškem a chvíli to vypadalo, že se přidá i Olda, ale jak už to bývá, vydal jsem se se v sobotu do Chomutova nakonec sám. Věděl jsem, do čeho jdu, protože jsem v Bezručáku absolvoval již před rokem a půl patnáctku. Bylo sice chladno, ale sníh, podobně jak celou zimu, nikde. Plánoval jsem první půlku volněji a dolů to pustit co to půjde. Nezačal jsem zrovna zostra podle mých podzimních temp. Bohužel i tempo 4:13 mi do kopce dávalo slušně zabrat a na 4. km už bych se otáčel, ale ještě jsem musel vydržet kilometr do kopce. Skupinka, kde se pohyboval třeba Ivo Feix (2. na maratonu v Ústí) nebo Štěpánka Coufalová, se kterou jsem dobíhal minulý rok ve Žluticích, se mi dávno oddělila a já trpěl v tempu 4:25/km. Po otočce jsem to sice trochu pustil, ale nějak nechápu 8. km za 4:10. Celkový čas mi ukázal, že bych asi měl v tréninku něco změnit, protože takhle jsem běhal 3-4 roky zpátky. S rozpačitými pocity jsem tak vyrazil zpět do Varů a měl jsem o čem přemýšlet.

-

Záznam závodu Výsledky

Chebská běžecká zima 3

Do Chebu jsem vyrazil 14 dní po Bezručáku a doufal, že už se zadaří trochu lépe. Před závodem jsem se pozdravil s Petrem a Stáňou, se kterými jsme plánovali v únoru vyrazit do Neapole. Na startu jsem zmáčkl hodinky, které mi ale, jak jsem zjistil v cíli, nic nezměřily. Asi jsem je nedomáčkl, ale hlavně jsem se na ně celý závod ani jednou nepodíval (jinak bych to zjistil dřív) a běžel podle pocitu. Běžela se 3 kola. První 2 byla identická jako před 2 lety, ale ve 3. se vybíhal kopec za areálem, který mi dal, opět jako každý jiný, solidně zabrat. Tady jsem musel dokonce přejít do chůze. Dotáhl se na mě Dušan Parihuzič, ale nenechal jsem se a na rovině se zase rozběhl a držel s ním krok. V seběhu z kopečka jsem trochu zvýšil úsilí a cuknul mu. Podařilo se mi tempo držet až do cíle a doběhl tak celkově na pátém místě. Z tohotu závodu jsem měl trochu lepší pocit, přesto to do ideálu mělo hodně daleko. A to jsem ještě netušil, že mě čeká za týden nemoc, která mě hodí ještě o kus zpět :-(

Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 09 March 2020

Hits: 533

Dva maratony s odstupem 7 dní přece žádný rozumný člověk neběhá. Tak proč jsem to vlastně udělal? Důvodů je několik. Původně jsem chtěl běžet Drážďany, které se konají o den později než Ústí. Z důvodu nutnosti přespání jsem ale zvolil Ústí, kam se dá v pohodě dojet za 2 hodinky autem a vyspat se v pohodlí domova. Pak se ale objevila možnost zdarma startovat na jihu Čech. V Třeboni jsem měl v plánu pokořit 3-hodinovou hranici, ale to se nepovedlo. Řekl jsem si tedy, že když se budu cítit v pořádku, do Ústí pojedu. V pátek mě nic nebolelo, psychická únava se také nedostavila, tak jsem vyrazil. Sice ne autem, které jsem měl v servisu, ale vlakem. Však to je také pohodlná možnost.

Na hřiště TJ Svádov-Olšinky, kde se nachází zázemí závodu, jsem dorazil s dostatečným 70-minutovým předstihem a v klidu se mohl na závod připravit. V ceně startovného byl i běžecký doplněk. Vybral jsem si kompresní návleky, které mi přišly vhod. Chtěl jsem původně běžet ve fotbalových štrupnách, abych zmírnil otřesy lýtek, která jsem na konci v Třeboni hodně cítil. Ale návleky mi přišly mnohem pohodlnější. Tentokrát jsem se nechtěl vyčerpávat a tak jsem se těsně před startem jen krátce rozklusal, abych tělo připravil na běh a mohlo se jít na věc.

-

Na startovní čáru se postavilo 30 odvážlivců, většinou starší ročníky. Vždyť v mojí kategorii do 39 let startovalo jen 5 odvážlivců. Maraton se konal také jako Mistrovství železničářů. Jako největší soupeř mi připadal Pavel Rusňák z Unhoště, který, jak jsem později zjistil, má na svém kontě za 5 let běhání již slušnou řádku maratonů a před rokem v Praze i mnou vytoužený pod hranicí 3 hodin. Tentokrát však mířil na čas okolo 3:10. Hned po startu se utrhli 3 borci, kteří to podle tempa napálili hluboko pod 3 hodiny. Rozhodně jsem neměl v úmyslu s nimi držet krok a nechal je v klidu běžet. Držel jsem s Pavlem a ještě se k nám připojil Ivo Feix, který absolvoval všech 6 ročníků ústeckého maratonu. Pavel se však pohyboval kousek před námi a Ivo spíš kousek za mnou či vedle mě. Bylo mi tedy jasné, že si opět budu muset závod vybojovat sám. Držel jsem se tempově zpět a podle plánu absolvoval úvodní desítku za necelých 43 minut. Zatím se běželo komfortně, ale po obrátce (běží se na trati 10,5 km, 2x tam a zpět) nám foukalo proti. Pořád se to dalo, ale říkal jsem si, že až tu poběžím podruhé, už to taková sranda nebude. Zhruba někde před 16. km jsme doběhli s Ivem třetího v průběžném pořadí. Na metě 1/2 maratonu jsme byli v čase 1:30:22, tedy s více než 1/2 minutovým náskokem na mnou plánovaný mezičas 1:31. V plánu byl ale také negativní split, proto jsem začal sázet rychlejší kilometry okolo 4:10. Už si nepamatuji kde přesně, ale asi okolo 26. km jsem dostihl druhého Lubomíra Čapka a před sebou už měl jen jednoho soupeře. Toho jsem stáhl chvíli po otočce a bezpečně se mu vzdaloval. Ale protivítr a přibývající kilometry v nohách byly znát. Tentokrát jsem vydržel s nastaveným tempem dále než v Třeboni, někam k 35. km, ale pak už tempo klesalo. Uklidňovalo mě alespoň to, že moji protivníci jsou na tom podobně. S časem pod 3 hodiny jsem se rozloučil, tak jsem si alespoň přál vylepšit čas z Třeboně. Občerstvovačky po 7 km nejsou opravdu dostatečné (aspoň pro mě, zdá se), proto jsem ve stoupání na 40. km poprosil o pití poslední běžkyni souběžně běženého 1/2 maratonu, která mi ochotně dala napít ze své flašky. Trochu mi to pomohlo, ale poslední 2 kilometry se zdály nekonečné.

-

V cíli jsem vypil asi 1/2 litru coly (víc už bohužel nebylo), nějaký ionťák a snědl 2 banány. Pozoroval jsem dobíhající soupeře a pak se šouravým krokem odebral na masáž. Čekal jsem, že bude trvat sotva 10 minut, ale příjemně mě překvapilo, že opravdu zručná masérka si dala záležet a masírovala mě asi 45 minut. Pak už jsem se vydal rovnou na vyhlášení a poté pěšky 3,5 km na vlak. S hřejivým pocitem vítězství se jednalo o moc příjemnou procházku, přestože nohy byly unavené :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 31 October 2019

Hits: 771

Úplně původně jsem chtěl běžet o týden později v Drážďanech. Třeboň mě také lákala. Pak jsem se ale rozhodl pro Ústí ve stejném termínu, kdy se konají Drážďany. S Třeboní jsem už vůbec nepočítal, ale naskytla se mi možnost volného startovného, tak jsme si udělali s rodinou výlet do jižních Čech. Ubytovat se v Krumlově, v sobotu se podívat do Třeboně, večer po závodě romantická procházka Krumlovem a v neděli za kamarády do Budějovic. Plán super, ale realita bohužel jiná.

Ubytování v apartmánu vypadalo na první pohled pěkně, ale k naší smůle se vedle ubytovala parta studentů, která se rozhodně nechystala jít brzy spát. K tomu špatně odizolované zdi, to je špatná kombinace. Nakonec se mi ještě jakž takž povedlo usnout po půlnoci, ale zbytek rodiny to měl horší. Měli jsme tedy jasno, že další noc už zde nestrávíme. Ráno jsme zaplatili za jednu noc, sbalili se a vyrazili směr Třeboň.

Hodná kamarádka mi vyzvedla číslo den předem, proto jsem se nemusel stresovat a do města mohl dorazit až v 9:30. Bylo sice zataženo, ale teplota kolem 10 stupňů na běh ideální. Pěšky jsem došel asi kilometr na náměstí k zámku, kde se nacházela úschovna. Převlékl jsem se pěkně v teple, odevzdal věci a vydal se rozklusat do přilehlého parku, kde jsem po cestičkách nakroužil lehce 2,5 km. Možná stačilo méně a mohl jsem šetřit síly na samotný závod. Bez problémů jsem se dostal až na startovní čáru. Žádně tlačenice jako na Runczechu mě nečekaly. Pozdravil jsem se s legendárním Alexandrem Neuwirthem, jehož tréninkové dávky z 80. let v kombinaci s prací a starostí o 2 děti nedávají dnešním vytrvalcům spát.

Hned od začátku jsem plánoval nasadit rovnoměrné tempo okolo 4:15/km, ale i v o 15 vteřin rychlejším tempu se mi běželo neuvěřitelně lehce, také zřejmě proto, že první kilometr se mírně svažoval. Jakmile jsme vyběhli z náměstí, slyším: Nejsi z Varů? Tak jsem poznal tréninkového parťáka naší týmové jedničky Michala Oplta - jmenovce Michala Báťu. Chvíli jsme pokecali, pak se Michal odpojil, protože přece jen vzhledem k jeho časům na kratších tratích měl vyšší ambice, které potvrdil vynikajícím časem 2:50:32. Já následně tempo ustálil kolem 4:12, nicméně mi to ustřelovalo pod 4:10, ale cítil jsem se dobře a už zapomněl jaké to je po 30. km. Na 9. km jsem slyšel běžce za mnou, že běžím dobře a jestli to vyjde pod 3 hodiny, mám u něj oběd. Za chvíli se mu však tempo nezdálo, pravděpodobně to bylo způsobené horším signálem GPS v lese, a předběhl mě. Ještě stihl poznamenat, že na 30. km byl v tempu 3-hodinového maratonu už 2x, ale ani jednou to nevyšlo. To jsem opravdu slyšet nepotřeboval... :-D Běželi jsme poblíž asi do 15. km, kdy jsem se dostal před něj a na otočce, kde jsem byl za 1:28:15 už měl možná minutu ztrátu.

Pokud bych tohle tempo udržel, čas by vyšel skvěle a byl bych naprosto spokojený, ale už jsem malinko začínal cítit uběhnutou vzdálenost. Sice se to tváří jako rovina, ale jen samotný výškový rozdíl mezi startem a 19. km je nějakých 60 metrů a to se trať ještě vlní. Moc mi taky nepřidalo, že jsem běžel prakticky sám, diváci nikde. Tady jsem si vzpomněl na natáčení scén do filmu o Emilu Zátopkovi na Lipně. Takhle nějak musel vypadat olympijský maraton 1952 v Helsinkách mimo město. Tempo se mi dařilo držet přesně 29 km, ale věděl jsem, že jsem to přepálil. Na 30. km to vyšlo ještě podle plánu za 2:05:30. Počítal jsem, že když teď poběžím průměrným tempem 4:30/km, bude mi to stačit ke splnění mého cíle. Bohužel 35. kilometrem začala série 6 kilometrů nad 5 min./km (36. dokonce nad 6). To už jsem se občas pohyboval chůzí a zastavoval se na občerstvovačkách. Tam mě v 1. polovině závodu štvalo, že krabice na odhození kelímků se nacházely hned za občerstvovačkou a dále mi je bylo blbý odhazovat. Teď jsem to stíhal v pohodě. Na tom 36. kilometru jsem dokonce vypil 3 kelímky s ionťákem, nasypal si do pusy hrst rozinek a do ruky si vzal asi 2 půlky banánu. Na těch pomalých kilometrech mě předběhlo asi 12 běžců a to jsem byl na otočce 11. v pořadí. Nyní už jsem měl za cíl doběhnout alespoň pod 3:10. Na 39. km mě doběhnul Štěpán Vondrášek, kterého znám od vidění ze závodů Jihočeského běžeckého poháru. Toho už jsem se chytnout dokázal a i přes velkou bolest lýtek jsem se zvládl rozběhnout zase do nějakého rychlejšího tempa a dokonce se mu následně utrhnout. Poslední 2 km jsem se dokonce dostal pod 4:45/km a předbíhal pomalejší 1/2 maratonce. Asi mě nakoplo šampaňské s jahodou na závěrečné občerstvovačce :-) Na náměstí jsem ještě docvakl jednoho maratonce. V cíli jsem snědl, na co jsem přišel, hodil do sebe téměř naráz 1/2 litrový ionťák a vychutnával jsem si posezení na paletě, kam mi velice ochotný dobrovolník přinesl zmíněný ionťák a banán, za což mu velice děkuji! Pak jsem ještě zvládl s vypětím všech sil vyklusat 1 km opět v přilehlém parčíku.

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 29 October 2019

Hits: 581

Stejně jako minulý rok i letos jsem se s potěšením zúčastnil Porcelánového běhu v Nové Roli, který pořádá náš skvělý tým ve spolupráci s místním Domem dětí a mládeže.

Tentokrát jsem se přidal ke skupině dobrovolníků, která se už v pátek vydala značit trať a měl jsem si tak možnost prohlédnout, v jakém je stavu. Oproti minulému roku se mi zdála o něco méně bahnitá, ale možná to byl jen můj dojem. Bohužel jsme tento rok zaznamenali nižší účast než v loňském ročníku, protože se zároveň konal nedaleký Nejdecký kros. To poznamenalo zejména dětské kategorie, kde se účastnilo pouhých 12 běžců.

--

Týden před maratonem jsem sice měl původně v plánu jen tak volně pobíhat, ale když jdu na závod, snažím se běžet naplno. Bohužel terénní krosy mi vyhovují ze všeho nejméně, ale minimálně jsem měl v plánu překonat loňský čas. Trochu jsem si to neplánovaně ztížil pátečním 16-kilometrovým tempovým během. Začátek jsem rozběhl volně, přesto mě překvapilo, když jsem na 2. kilometru byl o 11 vteřin pomaleji než vloni. Na kopci jsem ztrácel dokonce už 1/2 minuty, ale zřejmě jsem zvolil správnou taktiku, protože druhá polovina byla výrazně rychlejší. Před zahrádkami jsem doběhl Radka, kterému to tentokrát nesedlo. Tomáše Langa, kterého jsem minule předběhl ve finiši jsem viděl před sebou, ale příliš daleko, než abych měl chuť přidat. S čím mohu být spokojený je to, že jsem (těsně) předstihl ženskou vítězku Ulrike Schwalbe. Sice by mi ani letošní čas nestačil na její loňský výkon, ale aspoň malá útěcha to je :-)

Hlava už byla nastavena na královskou distanci v Třeboni. V příštím roce bych chtěl absolvovat určitě více krosových závodů, abych získal sílu, kterou bych mohl následně přetavit v rychlost na silnici.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 18 October 2019

Hits: 675

Po pražském osobáku na 10 km jsem se do Ústí těšil, protože jsem počítal i s vylepšením času na 1/2 maraton. Přesto jsem se držel relativně při zemi a spokojil bych se s časem pod 1:25. Dream time jsem pak měl nastaven pod 1:24.

V loňském roce se mi závod moc líbil, těšil jsem se tedy, že zažiji něco podobného. Opět jsem se vydal na sever vlakem, což je asi nejpohodlnější způsob dopravy, protože se vystupuje v bezprostřední blízkosti Expa a celého zázemí. Zpoždění se pohybovalo v řádu minut, číslo jsem tedy stihnul vyzvednout bez problémů a pak jsem zamířil do OC Forum, kde jsem poobědval se Štefanem, který v Ústí bydlí, ale bohužel se kvůli pracovnímu vytížení nemohl také zúčastnit.

-
Čas do závodu jsem si krátil sledováním DM rodinného běhu a poleháváním před Kulturním domem, kde se nachází Expo. S dostatečným předstihem jsem se převlékl, uložil věci do úschovny v zázemí a rozběhal se. Ve startovním koridoru jsme se pozdravili s Petrem Hurdichem, který letos absolvoval celou sérii závodů RunCzech.

Plánoval jsem začít v tempu kolem 4:00/km, možná i o něco pomaleji, ale tempo 3:50 mi díky závodní atmosféře připadalo snadné. Druhý kilometr, především díky seběhu před mostem, jakbysmet. Pak už jsem raději hodinky přestal sledovat a běžel podle podle pocitu a běžců okolo. Kontroloval jsem pouze mezičasy u jednotlivých kilometrovníků. Metu 10 km jsem proběhl v dostatečném náskoku a pouze 30 vteřin od osobáku. Také jsem se poprvé napil a jako vždy mě to asi rozhodilo. Do té doby se mi běželo komfortně, ale v chemičce na mě začala přicházet krize. To mohlo také být způsobeno tím, že nebylo s kým běžet. Ale tempo se mi dařilo držet i nadále. Po dalším přeběhu mostu jsem se chytil jiného běžce na 21 km a také štafetáře, se kterými jsem vydržel prakticky až do konce a hodně mi běh ve skupince pomohl. V pohodě jsme tak sbírali odpadlíky. Přibližně na 18. km jsme doběhli také Petra, který ale naštěstí našel dost sil, aby se nás chytil a dokonce dokončil o pár vteřin přede mnou. Oba jsme si tak vylepšili osobáky! Závěr jsem běžel opravdu na krev a nebýt běžců okolo, těžko by se hledala motivace držet tempo. S výsledným časem pod 1:24 jsem opravdu velmi spokojen. Ústí opět splnilo má očekávání :-)

--

Po závodě jsem pokračoval vlakem do Prahy, kde jsme v následujících 2 dnech točili scény do filmu o Emilu Zátopkovi.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 October 2019

Hits: 494

První ze 3 vrcholů podzimní části sezóny konečně nastal! Po maratonu a 1/2 maratonech mi od Runczechu chyběla už právě jen 10 km distance. Závod v Praze jsem si vybral zejména kvůli skvělé atmosféře a konkurenci. Hlavním cílem totiž bylo pokoření 40-minutové hranice, ideálně 39 minut.

Cestu na závod jsme spojili s mou drahou polovičkou s návštěvou obchodního domu IKEA. Já se tomu z větší části vyhnul, protože po obědě v jídelně této nadnárodní firmy jsem se vydal vyzvednout do Running mallu v centru Prahy startovní číslo. Cestou tam a zpět jsem nachodil skoro 5 km a pak ještě trávil čas v IKEA, takže předzávodní příprava jak víno :-D Rozhodně jsem se před závodem cítil víc unavený než po něm. Pak jsme přejeli ke známým do Stodůlek, odkud jsem po hodině vyrazil na Václavák, kde se jako tradičně  nacházelo zázemí závodu.

Dorazil jsem s asi 40-minutovým předstihem, ale to je v Praze prostě málo. Než jsem si došel na toaletu a počkal ve frontě na úschovnu, zbývalo do startu pouhých 10 minut. Předzávodní rozklusání se tedy neslo v duchu zběsilého kličkování mezi běžci směřujícími do zadních koridorů, diváků a turistů, kterých bylo všude okolo plno. Nakonec se mi povedlo dostat jakž takž blízko ke startovní čáře. Ještě před startem jsem se stihl pozdravit s mým již tradičním spoluběžcem Petrem Hurdichem, který zaběhl skvělý osobák 37:29!

Tento rok doznala trať změn oproti předchozím ročníkům, což se mě ale nijak nedotklo, protože se jednalo o můj první ročník. Každopádně na začátku musel dávat člověk pozor, aby si nerozbil ústa o kostky, ostrůvky či tramvajové koleje. Přestože (nebo možná právě proto) se první kilometr běžel v těsném davu, nasadil jsem z mírného kopce velmi vysoké tempo 3:46/km. To je u mě tempo na úrovni 5 km. Sice jsem se na 2. km snažil brzdit a šetřit síly - zaběhl jsem ho až nepochopitelně pomalu o 20 vteřin pomaleji, než ten první - ale na 3. jsem to zase rozbalil. Výsledkem byla rekordní pětka 19:17 podle oficiálních údajů. Ve druhé části mé tempo už tak rychlé nebylo a pohybovalo se kolem 4:00/km. Trať se také začala mírně vlnit a měl jsem toho celkem dost. Přesto jsem ještě dokázal v závěrečném kilometru zmobilizovat síly a zaběhnout ho prakticky stejně rychle jako ten úvodní. Pomohl mi k tomu také finiš s jiným běžcem. Sice mi předběhnutí vrátil, ale to až tak nevadí. Osobák jsem vylepšil o minutu a poprvé tak zvládl desítku pod 40 minut!

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 September 2019

Hits: 520

Týden po úspěšném SpaRunu jsem se vydal na úplně odlišný závod. Na Klínovec jsem už jednou vyjel na kole, tak proč tam nevyběhnout taky po svých? :-)

Bohužel jsem v noci z pátku na sobotu naspal pouze 4 hodiny, ale v závodě se to naštěstí neprojevilo. Jako obvykle jsem trochu bloudil na hlavní silnici, než jsem trefil koupaliště v Perštejně, kde jsem vyzvednul startovní číslo. Poplatek byl tentokrát vyšší - 250,- Kč - ale zase na druhou stranu i s odvozem dolů z Klínovce, což taky něco stojí. Rozklusal jsem se opravdu mírně, pouhý 1 km, ale snažil jsem se šetřit veškeré síly, protože jsem věděl, co mě čeká. První vlna želviček (těch pomalejších) vystartovala o půl hodiny dříve, hlavní vlna, kde jsem byl i já, vybíhala přesně v 11:00.

-

Díky tomuto závodu jsem poupravil žebříček náročnosti kopců. Totiž prvních 8,5 km se pouze stoupá a člověk si nemá kde odpočinout. Vyběhl jsem tedy na pohodu, ale přece jen mi hodinky po prvním kilometru ukázaly tempo 5:07, což bych jen sotva dokázal udržet dalších 7 km. Postupně se tempo ustálilo až k hraniční hodnotě okolo 6:00/km  mezi 4. - 7. km. Postupně, jak se trať narovnávala, tempo se opět přibližovalo k 5:30/km. První polovina byla především o hlavě. Musel jsem ji přesvědčovat, že zastavovat rozhodně nebudeme. Ještě ne. Pouze na občerstvovačce před 6. km a na začátku 9. jsem na chvíli přešel do chůze, abych se nezadusil vodou a banánem. Celou dobu se běželo po asfaltu, ale seběh po pěkné silnici za 2. občerstvovačkou jsem si vyloženě užíval a konečně jsem mohl přepnout na autopilota. Na 12. km ve stoupání už jsem ale musel přejít do chůze, protože jsem narazil na svoje silové limity. Naštěstí jen na chvíli. To se ještě asi 2x opakovalo, protože lesní úsek před rovinou, která předcházela závěrečné lahůdce v podobě "Dámské" sjezdovky, dal zabrat asi každému. Potkával jsem také většinou chodící želvičky. Na rovině jsem využil neoficiální mobilní občerstvovačky v podobě Oťase, který se s týmovými parťáky z Bike a běh Ostrov dopravoval na vrchol kolmo. Celkem mi to bodlo, ale závěrečnou sjezdovku jsem musel absolvovat chůzí a i tak jsem se nemohl dočkat, až budu nahoře. Před samotným vrcholem jsem se ještě dokázal rozběhnout. Také zásluhou jednoho soupeře, který ale startoval 30 min. přede mnou, takže by mě v pořadí neohrozil. Ale stejně... :-)

-

I když trasa byla těžká a její profil pro mě neobvyklý, jsem rád, že jsem výběh na Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor absolvoval. V podzimních závodech určitě jako když najdu.

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 August 2019

Hits: 1458

V loňském roce se mi na mém domácím závodě podařilo vylepšit osobní rekord o celou minutu na 25:07. Proto jsem letos při mé páté účasti v řadě nemohl mít jiný cíl, než pokoření 25-minutové hranice.

Minulý víkend jsme se vydali na jih Čech navštívit Pavla. Ten nám návštěvu nyní oplatil a po 3 letech se opět postavil na start v Mariánských Lázních. Na stadion jsem vyrazil už ve 12:30 s Alexem, který se zúčastnil dětského běhu na 1 km. Je stavěný na kratší tratě a tak doběhl až na 7. místě mezi kluky ročníku 2010-11. Příští rok to ale určitě vylepšíme :-)

Letos byl SpaRun poprvé zařazen do německého poháru, proto byla účast zahraničních běžců o poznání vyšší a zvedla se také konkurence na předních příčkách. Na start se postavilo 268 běžců, což je na lokální závod skvělé číslo. Oproti mému prvnímu ročníku před 4 lety, kdy jsem zde znal pouze Marka Fáru, jsem potkal spoustu známých tváří, což bylo moc fajn. Před samotným závodem jsem se rozklusal na dráze, kde jsem si dal 5 koleček s Oldou a mohlo se jít na start.

Postavil jsem se klasicky do 1. řady, ale v úvodním kilometru jsem se snažil krotit, aby to nedopadlo jako před 2 lety, kdy jsem 300 metrů vedl a pak platil daň v podobě trápení na konci. Na 2. km jsem se dostal v čase 8:05 a pak přišly na řadu obávané kopečky, které v tomhle tempu bolí vždy. Nejdůležitější je se na Anglické opět rozběhnout a dostat se znovu do tempa před stoupáním na kolonádu. To se letos povedlo ještě o chlup rychleji než v loňském roce. Problémy se však objevily na 5. kilometru, kdy jsem cítil, jako bych měl kolem plic kovovou obruč, která mi znemožňovala správné dýchání. Přesto jsem se snažil vytrvat a držet tempo. Povedlo se a výsledkem byl dokonce nejrychlejší kilometr závodu a to ten šestý, což se mi ještě snad nikdy nestalo. Na dráze to bylo o finiši, ale na ten už mi nezbyly síly, když se kolem mě přehnal ještě Luboš Bašus, kterému jsem se snažil situaci snížit v závěrečné zatáčce, ale bohužel pro mě mu zbylo více sil. Celkové 21. místo a především závěrečný čas 24:55 je něco, s čím mohu být letos spokojený. Příprava na delší trasy se ubírá správným směrem.

--

Výsledky Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 21 July 2019

Hits: 631