Když nemůžeš, zpomal :-)

Na státní svátek 28. října jsem si naplánoval 1/2 maraton v jihočeském Velešíně. Bohužel okolnosti (auto a taky počasí) mi neumožnily se zúčastnit. A tak jsem strávil celý večer hledáním náhradního závodu. Do oka mi padnul 1. ročník mosteckého 1/2 maratonu na závodním okruhu, kde se obvykle prohánějí sportovní speciály. Startovné bylo sice vyšší, 350,- Kč, ale na druhou stranou jsem ve startovní listině zjistil, že se účastní i Véna Bechiňský a Tomáš Künzl, se kterými jsme se už na pár závodech potkali. Domluvili jsme se tedy, že do Mostu vyrazíme společně.

V sobotní dopolední mlze mě kluci ráno nabrali ve Varech na Tržnici a vyrazili jsme směr Most. Po cestě se přidala ještě Tomova slečna Jana, která také následný 1/2 maraton úspěšně absolvovala. V Mostě jsem byl jednou v životě, když jsme tam hráli fotbal s chebským dorostem. Tentokrát jsem měl možnost poznat další sportoviště. Vlastně to bylo poprvé, co jsem navštívil závodní okruh, když nepočítám plochou dráhu v Mariánkách :-)

Zaparkovali jsme na parkovišti v areálu a šli se zaregistrovat. Prezentace byla v poměrně malé místnosti pro tisk. Nevím, jak by pořadatelé zvládli vyšší počet přihlášených. Těch ale bylo jen 150, tak jsme vystáli menší frontu a obdrželi číslo spolu s balíčkem od Extrifitu. Převlékali jsme se u auta. Pocitově byla celkem kosa, moc se mi ven  do krátkých kalhot nechtělo. Hůř na tom ale byl už tak poměrně nervózní pán vedle, který ještě ke všemu zjistil, že si vzal špatné boty, asi synovo. Nakonec ale u jiného běžce svoji velikost 12 přece jen sehnal a vše dobře dopadlo :-)

-

10 minut jsem se rozběhal a pak už se vydal na startovní rošt... tedy čáru. Byly před námi 3 okruhy na hladkém asfaltu. Přítomen byl i vodič na 1:30 Michal Vítů, což bylo fajn. Sice jsem chtěl původně běžet úvodních 10 kilometrů na pohodu 4:20/km, ale rozhodnul jsem se, že to zkusím ve skupině, kde by to mohlo být lehčí než se prát sám. První okruh byl celkem v pohodě, i když se běželo o něco rychleji, než jsem původně zamýšlel. Trasa nebyla úplně rovinatá, jak bych na závodním okruhu čekal, ale zase tak hrozné to převýšení nebylo. Běželo se i přilehlými cestami a jedna otočka byla malinko dál, než asi měla (nebylo to moc dobře označené) a tak byl první okruh o 150 m delší. Další kola už jsme brali trochu dřív, ale stejně trasa měřila nakonec o 400 m víc. To ale zase tolik nevadilo. Aspoň ne mně během závodu. Spíš mi dávalo zabrat tempo skupiny. Druhý okruh jsem se jí pustil, ale stále si dával pozor, aby mi neutekla a udržoval zhruba 50-metrový odstup. Snažil jsem trochu pošetřit síly na závěrečné kolo. V tom jsem se rozhodnul, že sám nedoběhnu rozhodně lépe než ve skupině a tak jsem asi na půl kilometru rychle skupinu dohnal. Pár běžců se z ní pak postupně začalo odpojovat, aby doběhli ještě výrazně lépe. Já měl co dělat, abych se udržel a poslední kilometr byl opravdu boj, ale díky skvělému Michalovi a vidině cíle jsem zvládl dokončit pár vteřin pod 90-minutovou hranicí. Když vezmu, že trať měřila o 400 m více, je to výkon srovnatelný s květnovým 1/2 maratonem v K. Varech.

Občerstvení i zázemí po závodě bylo fajn. Vhod přišly zejména pěkné sprchy, které se se sprchovým kamionem RunCzechu nedají srovnat. Nakonec to byl pohodový závod a pro Vaška a Toma jen rozcvička před ústeckým maratonem, jejich premiérovým :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 10 November 2017

Hits: 583

Moje třetí účast v řadě na západočeské běžecké tour. Jaká byla tentokrát?

Františkova pětka - do Frantovek jsem vyrážel po práci a ještě jsem vyzvedával synka ze školky. Myslel jsem, že to nestihnu a na dálnici jsem auto zrovna nešetřil. Naštěstí jsem ale dorazil s 15-minutovou rezervou, synka předal dědovi, zaparkoval a běžel k infocentru, odkud se jako vždy startovalo. Samotný závod ale nakonec začínal s asi 15-minutovým zpožděním, takže jsem mohl být v klidu. Aspoň jsem se pozdravil v klidu s Pavlem Maršíkem, Pepou Cupalem a taky Honzou Linhartem, který doběhl v Citicích na 3. místě. Věděl jsem přesně, co mě čeká. I když jsem se snažil rozběhnout první kilometr opravdu volně, stejně byl za 3:54, což je v současné době asi příliš rychlé, i když jsem si to v samotném závodě nemyslel. Druhý kilometr byl ještě jakž takž za 4:04, ale pak už moje tempo kleslo až ke 4:25, což mám na dráze při 145 tepech. Jako minulý rok mě rozhodila lesní cesta (ještě ke všemu tatínek s kočárkem - tak jsem se soustředil, kudy ho oběhnu, až jsem běžel jinam a musel se vracet). Jsem zvyklý běhat jen na asfaltu a je to znát. Dalším a zřejmě větším problémem je to, že jsem v poslední době naběhával kilometry v o 20 vteřin rychlejším tempu a tělo na to reagovalo zvýšenou únavou, kterou jsem ale nepozoroval. Před závodem neproběhlo žádné vylaďování, protože jsem se prostě domníval, že není potřeba.

-

Záznam závodu Výsledky

Plesenský půlmaraton - v Plesné jsem se potkal s Ivetou, spolužačkou ze střední, která se účastnila 1/2 maratonu na kole a celý ho odjela, aniž by z kola slezla, i když bylo půjčené od bráchy a poprvé na něm seděla na startu :-) Taky jsem poznal Tomáše, mého prvního fanouška, kterého tímto zdravím a gratuluji k dokončení závodu pod 2 hodiny a velkému zlepšení oproti minulému roku :-) Po zklamání na 5 km jsem chtěl běžet volně na aerobní tepovce okolo 145. Bohužel kopečky v první polovině mi to moc neumožnily. To bych musel jít a k tomu jsem se nesnížil :-) Zatímco česká strana byla v mlze, v Německu bylo vyloženě nádherně a tak jsem se mezitím, co jsem cítil skoro každý sval, kochal okolní krajinou, která byla v podzimním slunci opravdu nádherná. Čas jsem nesledoval a pro jistotu si na hodinkách nastavil jen tep a vzdálenost. Prakticky celou dobu jsem běžel sám, občas s cyklistkami a dokonce jsem se 2x zastavil na občerstvovačce. Alespoň jsem si to vyzkoušel, až někdy zase poběžím maraton. Asi na 13.-14. km jsem se na zhruba kilometr chytil Josefa Kůstky, který se závodu účastnil už vloni. Myslel jsem, že spolu poběžíme déle, ale na kopečku jsem ho nechal za sebou. Tentokrát jsem měl více sil já. Posledních 5 kilometrů jsem to rozbalil a byly tam z kopce dokonce 2 kilometry po 4:19, resp. 4:05. I když nějací běžci nebyli zase tak daleko, tímhle jsem jim spolehlivě utekl, i když poslední kopec před Plesnou mi dal slušně zabrat. Čas zase nebyl o tolik horší než před rokem a průměrná tepovka 148 celkem splnila to, s čím jsem do závodu šel, i když nebyla celou dobu rovnoměrná.

-

Záznam závodu

Skalenská desítka - do Skalné jsem jel absolutně bez ambicí a jen proto, že závodil i můj syn Alex (skončil podruhé těsně 2.) a jednalo se o třetí závod v sérii. Iveta tentokrát běžela po svých a nakonec byla vylosována na vyhlídkový let vrtulníkem, jak jsem jí předpověděl den předem :-) Tentokrát se neběželo kolem hradu po schodech, což bylo asi dobře, protože se tam vždy lidi dost mačkali. Prakticky od startu jsem běžel s Josefem Kůstkou (páteční pětku měl za 20:04), kterého jsem předběhl na 1/2 maratonu ve 2. polovině. Asi na 4. či 5. km  jsme doběhli dalšího běžce (Daniel Faltus), který se nás ale chytil a společně jsme nasadili ostré tempo. 8. km za 3:54, přestože byl z kopce, hovoří za vše. Kilometr před cílem už jsem jim ale nestíhal a tak jsem doběhl kousek za nimi. Pepa porazil Dana, který měl páteční pětku za 21:02 (tedy o minutu pomalejší než Pepa) až na cílové rovince. To už jsem ale sledoval jen zpovzdálí. Celkově ale spokojenost, zatím ve Skalné nejrychlejší čas. Tepovka jen 152, asi jsem fakt potřebuju menší pauzu a zvolnit.

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 26 September 2017

Hits: 600

Závod jsem zaregistroval před rokem, kdy se konal úvodní ročník. Do Citic jsem se vydal po okreskách, protože jsem měl půjčené auto bez dálniční známky. Den předem jsem si nastudoval trasu na mapě, ale jako vždy jsem zabloudil. Když jsem dojel do okresu Sokolov, vedla dál už jen zarostlá silnice :-) Vrátil jsem se tedy na dálnici a do Citic dojel ještě s dostatečným předstihem.

-

Zázemí závodu s příjemnou vesnickou atmosférou bylo na fotbalovém hřišti, kde se scházeli mimo běžců i pěší či pejskaři, kteří měli svou vlastní trasu. Po vyzvednutí startovního čísla jsem se převlékl v autě a trochu se v okolí rozběhal. Pozdravil jsem se také s Vénou Bechiňským a Tomášem Künzlem, které jsem poprvé potkal na Valdštejnově desítce před týdnem.

Na start se postavilo okolo 60 účastníků. Z hřiště jsme seběhli na náves a po malém kopečku již běželi víceméně po rovině. Asi kilometr a půl jsem si užíval vedení závodního pole v celkem pohodovém tempu. Pak za to ale vzal Véna Bechiňský a malinko jsme zrychlili. Většina trasy vedla po rovině na cyklostezce. Neohlížel jsem se, takže tipuji, že nás mohlo být kolem 6. Po pár kilometrech se vzdálila vedoucí trojice a mě bylo jasné, že dnes to bude opět nejlépe 4. místo. Běžel se mnou ještě 1 běžec. Taky mi nějak docházely síly a říkal jsem si, že se dlouho neudržím, ale nakonec jsem mu utekl, i když jsem bojoval sám se sebou. Přestože jsem neběžel nějaké závratné tempo (kolem 4:10/km), cítil jsem, jak mi tuhnou nohy a i ruce. Asi na 7. km, kdy jsem měl první 3 stále na dohled, přišlo stoupání s přibližně 40 m převýšením. To jsem vůbec nečekal a dost mě to demotivovalo. Nechtěl jsem přejít do chůze a nutil nohy dál běžet, ale tělo už to nezvládalo a tak jsem si prožil zatím největší krizi. Připadal jsem si jako ve zpomaleném filmu, tempo spadlo skoro k 6 minutám. Na kopci mě v pohodě předběhl další běžec a já nezvládl vůbec zrychlit ani zareagovat a bylo mi to v tu chvíli úplně jedno. Asi 0,5 km před cílem jsem se jakžtakž zmátořil, ale to už bylo pozdě. Zpětně si uvědomuju, v jaké skvělé formě jsem byl v květnu na varském 1/2maratonu.

-

V tréninku se vracím k MAF metodě a věřím, že na konci října budu ve Velešíně schopen na 1/2 maratonu atakovat hranici 1:25. Teď se to nezdá moc pravděpodobné, ale já to zvládnu! :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 September 2017

Hits: 1734

Po tomto závodě v Chebu jsem pokukoval už předloni, ale vyšlo mi to až letos. Přibyla kratší varianta na 5 km, což jsem uvítal, protože jsem plánoval zaměřit se během podzimu na kratší závody. Desítky jsem se plánoval zúčastnit jen jako vodič kamarádu Pavlovi, ale tomu to bohužel z jižních Čech nakonec nevyšlo.

Měsíc před závodem jsem se zaměřil na vylepšení času na 1000 m. Delší intervaly v tempu okolo 4 minut ani tempové běhy jsem prakticky neabsolvoval, tak mi bylo jasné, že mi to bude chybět, přesto jsem tajně snil o bedně. Hlavně z toho důvodu, že většina rychlých běžců se připravovala na dvojnásobnou trať. Na start se postavila stovka běžců, i proto jsem si stoupnul na startovní čáru, abych se na začátku nezdržoval. Ihned po startu jsme zamířili do křivolakých chebských uliček a pokračovali kolem hradu a dále podél řeky Ohře na hráz, kde jsem se něco naběhal za mých fotbalových let. Z hráze jsem ještě sbíhal s vedoucí dvojicí, ale po pár stovkách metrů jsem už nedokázal držet tempo. Na stadionu, kde se každoročně koná Velká cena Chebu v atletice, kam se sjíždí česká špička a objevují se zde i zahraniční běžci (letos např. mistr světa z Londýna na 200m Ramil Guliyev), se ode mě odpoutali a na záda mi dýchal další běžec. Věděl jsem, že mě před cílem čeká prudký kopec, což není zrovna moje silná stránka. To se potvrdilo i zde a tak mi celkem bez problému na posledním 1/2 kilometru nadělil 20 vteřin. I tak pěkné 4. místo s časem lehce přes 20 minut. Do konce roku mám v plánu zaběhnout pětku pod 19 minut, což by odpovídalo květnovému osobáku na 1/2 maratonu.

-

Pak jsem přezul boty a převlékl tričko a po necelých 40 minutách mě čekala dvojnásobná trať, kterou jsem se chystal pojmout jako tempový běh. Trochu mě vylekala bolest v horní části lýtka na levé noze, ale na trati jsem nic necítil a ani po doběhu se už naštěstí bolest nevrátila. Na start desítky se postavilo 180 běžců, kteří museli přihlížet šermířským soubojům. Troufám si tvrdit, že alespoň předním řadám to připadalo naprosto zbytečně dlouhé a měli určitě chuť sami zamordovat Albrechta z Valdštejna, který to měl na povel. Všichni si oddechli, když vévoda konečně vypálil ránu ze své bambitky a vypustil netrpělivé závodníky na trať. Tady jsem si o umístění nedělal iluze a i kdybych byl odpočinutý, myslím, že pod 42 minut bych se sotva dostal. Běžel jsem proto (relativně) na pohodu a vychutnával si trasu. Na stadionu jsem povzbudil Pavla Maršíka (2. v katagorii do 59 let) a Honzu Preibische (nakonec skončil o pár vteřin celkově 3.) a pak ještě na dráze prohodil pár slov s Tomášem Künzlem, který skončil na pětce těsně za mnou. Poprvé mi kopec před cílem dal zabrat méně, než když jsem ho vybíhal za nějakých 21 minut ten den potřetí, ale přesto jsem ho v nohách cítil. Celkově jsem dokončil v čase 43:28 na 22. místě. Garminy mi naměřily o 100 m méně, tak celkové tempo odpovídá 4:24/km. Povedený tempový běh, ale musím říct, že večer jsem nohy pěkně cítil :-)

-

Výsledky Záznam 5 Záznam 10

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 29 August 2017

Hits: 636

Na letošní SpaRun jsem se moc těšil. Vše nasvědčovalo, že bych mohl opět minimálně vylepšit loňský čas. Rekordní 1/2maraton, několikaměsíční trénink bez výrazného výpadku a třeba i ochlazení v týdnu před závodem. Bohužel tomu tak nebylo. Největší chybu jsem udělal v taktice. Bůhví, jak by to dopadlo, kdybych závod rozběhl rozvážněji.

Vyklusal jsem z domova na stadion a při rozcvičení jsem se potkal s obvyklými známými, kteří se běhu pravidelně účastní. Dal jsem pár rovinek s Markem Fárou, pozdravil se s Pavlem Maršíkem a popovídal s Honzou Preibischem. Na startu jsem se postavil dopředu, abych nemusel předbíhat pomalejší běžce. Všimnul jsem si totiž, že před areálem je velká louže a tak jsem chtěl mít jistotu, že ji přeběhnu suchou nohu. Bohužel jsem to trochu přepísknul :-) Vyrazil jsem jako Bekele v Berlíně a podruhé za dobu, co běhám, jsem si užíval vedení startovního pole. Musím říct, že to není špatný pocit :-) Po asi 300 metrech jsem se podíval na hodinky a zhrozil se při zjištění, že běžím 3:15/km, tak jsem začal zpomalovat a pouštěl před sebe rychlejší běžce. Přesto byla 1. čtyřstovka za šílených 1:13 a kilometr za 3:54. To bylo z mé strany vše.

-

Po 1400 metrech jsem začal cítit nohy a to jsem měl ještě před sebou 5 km. Nohy by to nějak vydržely, ale nejhorší byla tepovka, kterou jsem hned od začátku vyhnal nad 160 a zakyselil svaly. Jedna z mála věcí, co mě potěšila, bylo vyběhnutí kopečku u pošty. Taky jsem se pořádně snažil. Zabodnul jsem pohled do země a a neodvažoval se zvednout oči dokud nebudu nahoře, aby mě to nedemotivovalo. Na kolonádě už jsem cítil, jak mám místo žeber rozpálené kovové obruče, které mi stahovaly plíce. Snažil jsem se dýchat zhluboka, ale nebylo to nic platné. Přestože jsem běžel z kopce, nemohl jsem se pořádně rozběhnout. Na chvíli jsem raději přešel do chůze, abych doplnil trochu kyslíku. Na posledním kilometru jsem se zase celkem rozběhnul, přesto jsem dokončil v čase o 30 sekund pomalejším než loni.

-

Nebudu ale smutnit, že se to nepovedlo, jak jsem si představoval. Hned den po závodě jsem si dal stupňovaný dlouhý běh, který perfektně simuluje narůstající únavu v závodě a který mi v tréninku chyběl. Plánuji také zařadit jednou týdně souvislý tempový běh okolo 1/2maratonského tempa. Po 2 letech pravidelného běhání už mám větší zkušenosti a tak věřím, že na příští ročník se dokáži připravit mnohem lépe a 25-minutovou hranici prolomím. A to velmi výrazně! :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 18 July 2017

Hits: 549

I když jsem letos neměl v plánu žádný závod RunCzechu, poštěstilo se mi 4 dny po absolvování pražského maratonu získat další startovné zdarma, tentokrát v soutěži pořádané Karlovarským krajem.

Po pražském maratonu jsem si moc neodpočinul a hned pokračoval v původním tréninku. V tempu a intervalech jsem se ale necítil zrovna nejlíp a následný MAF test na 140 tepech na 5 km za 24:05 mi dal za pravdu, že takhle to dál nepůjde. 5 týdnů před 1/2 maratonem jsem se proto rozhodnul pro volnější přístup podle MAF metody a většina tréninkových běhů se pohybovala do 140 tepů, spíše však od 130 do 135. Jediný anaerobní běh byl nepovedený a v únavě absolvovaný čelovkový běh v Plesné, kde jsem ještě navíc přepálil 1. kilometr. Tempo 4:26/km zrovna neodpovídalo mým představám, zvlášť když jsem měl za 3 týdny běžet 4x delší vzdálenost v tempu o 10 vteřin rychlejším. Průběžně jsem ale zařadil 4 volné dny a dostatečně si odpočinul.

--

Přesto jsem nevěděl, zda zvládnu celý 1/2 maraton o více jak 2 minuty rychleji než v Praze. Chtěl jsem první 2 kilometry rozběhnout v tempu 4:20/km a dál se řídit především tepy, které se měly úvodních 15 km pohybovat okolo hodnoty 155, abych vydržel až do konce. Aerobní běhy (poslední MAF test za 22:54) se ale ukázaly jako velmi přínosné a již po 2 km jsem měl rezervu 15 vteřin. Na metě 5 km jsem byl za 21 minut a pohyboval se ve skupince s vodiči na 1:30. Atmosféra byla o hodně lepší než v Praze, což také pomáhalo a i počasí se vydařilo, když teplota oproti pátku klesla o 10 stupňů na velmi přijatelných 15 stupňů. I vzhledem k tomu jsem neměl v plánu zdržovat se na občerstvovačkách. U Tržnice na 8. km jsem utekl vodičům, které jsem viděl znovu až v cíli. Přidal jsem se k Josefu Láškovi z Hradce (ročník 1969), který běžel přesně to, co jsem potřeboval a držel se ho, blíže či dále, následujích 10 km. Trasu kolem Varyády do Doubí a zpět mám důkladně zmapovanou z tréninku, proto jsem věděl, co mě kdy čeká. Nepříjemné bylo stoupání v Moskevské, ale zvládnul jsem ho bez ztráty tempa. Únava se projevila až na kolonádě a trochu mě zpomalil i vítr u Vřídla, ale nejednalo se o nic zásadního. Kopeček po výběhu z tunelu u Thermalu už mě nepřekvapil jako vloni a poradil jsem si s ním solidně. V cíli jsem dokonce našel síly k finiši a přespurtoval 2 běžce. Cílový čas předčil všechna má očekávání. Za 1:28:10 (tempo 4:11/km) jsem opravdu rád. Na závod jsem se připravoval i mentálně a hlavu přesvědčoval, že se do cíle dostanu v čase 1:29:XX nebo ještě lépe a to se skutečně povedlo :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 May 2017

Hits: 717

Snil jsem o tom, že bych rád v Praze příští rok běžel, ale s účastí na letošním 1/2 maratonu jsem vůbec nepočítal. Vlastně jsem neměl letos v úmyslu zúčastnit se žádné akce Runczechu. Někdy se ale sny plní rychleji, než člověk čeká. 10 dní před závodem jsem náhodou narazil na facebooku na soutěž Gatorade, kde měla vyhrát nejlepší výmluva, proč se dotyčný 1/2 maratonu neúčastní. Narychlo jsem něco sesmolil, přebásnil, odklikl a zapomněl. Jaké bylo mé překvapení, když se mi za týden ve čtvrtek objevila zpráva, že jsem byl ze zhruba 190 komentujících vybrán! Byl jsem v šoku, že to vyšlo. Na víkend už jsem však měl naplánovanou práci v lese, což se mi vůbec nehodilo. Nechtěl jsem v tom ale nechat tchána samotného, tak jsem hned po práci vyrazil do lesa, kde jsem 3 hodiny do setmění čtvrtil kulatinu :-) Perfektní příprava na závod!

Mým hlavním cílem je zrychlení na kratších tratích, především na desítce a pětce, a tak jsem ještě v úterý a ve středu dával po zátopkovsku dvoustovky a čtyřstovky. Ve čtvrtek jsem byl v lese a v pátek pro jistotu neběhal. Hned po práci, jsem vyjel z Karlových Varů do Prahy, ubytoval se u příbuzných a vydal se do holešovického Expa, kde jsem trochu bojoval s registrací, ale nakonec přece jen získal startovní balíček včetně moc pěkné bundy, která nahradila loňský batoh.

V minulém roce jsem byl před pražským maratonem celkem nervózní a moc toho nenaspal, ale letos jsem si přijel běh hlavně užít, takže jsem se vyspal do růžova a nic neřešil. S dostatečným předstihem jsem jel metrem na Staroměstskou, kde byl start závodu. Cestou jsem si hezky popovídal s kolegou běžcem. Po převléknutí a odevzdání batohu, jsem se pomalu rozběhal v rámci možností před startovním koridorem a v 9:30 šel přímo do koridoru B. Měl jsem tak na dosah hlavní hvězdy závodu, když přicházeli. V béčku se mnou byl i Roman Šebrle, který se zodpovědně rozběhával kroužil v koridoru jako lev v kleci. I po letech je na něm na první pohled vidět, že někdy sportoval :-) Co mě malinko naštvalo, bylo to, že do Áčka prošlo před zraky pořadatelů minimálně 15 lid, kteří tam neměli co dělat. A vůbec jsem nepochopil, kde vzala odvahu vlézt si tam asi 90-kilová dáma, která pak v poklidu běžela uprostřed s kolegyněmi a všichni je museli obíhat.

--

Přes startovní čáru jsem se dostal asi 30 vteřin po výstřelu a v poklidu zaběhl první kilometr v maratonském tempu 4:37. V poklidu jsem tak mohl pozorovat nadšené běžce, kteří vypálili kupředu, čehož později na sluníčku litovali. Stanovil jsem si cíl doběhnout v čase 1:32. Plán na prvních 10 km byl čas 44:10 (tempo 4:25/km) s tím, že pak přidám na 4:20. Běželo se mi v pohodě, možná až moc a kilometry jsem dával spíš okolo 4:20 už v první polovině. Nechtěl jsem přepálit tempo jako na loňském maratonu, což se mi vrátilo po 32. km. Dovolil jsem si luxus zpomalit na 10. km na 4:32 a na 10 km byl s 9-sekundovou rezervou. Někde před 15. km jsem předbíhal Romana Šebrleho, který by mě na 10 km sfouknul jak svíčku, ale delší tratě hrají pro mě :-) Na značce 15 km jsem byl na vteřinu přesně za 1:05:50 - neuvěřitelné! Pak už se ale neběželo tak zlehka, ale stále jsem dokázal držet tempo a čtvrtou pětku dal na vlas stejně jako třetí. Cestou jsem poznával místa z loňského maratonu a vzpomínal na mé vyčerpání a tloukl si do hlavy, že letos to doběhnu mnohem stylověji. Stoupání v závěru na Mánesově mostě mě, asi stejně jako většinu běžců, příliš nepotěšilo, ale přece jen zimní trénink v kopcovitém karlovarsku nesl ovoce a 21. km jsem zvládl za 4:25. Do cíle jsem posledních 200 metrů přece jen malinko zrychlil.

I když jsem se nedostal pod 1:32, jsem spokojen. Osobák jsem vylepšil o téměř 2 minuty, ale nejvíc mě těší, že jsem závod zvládnul skvěle takticky a celou dobu se posouval pořadím, jak je vidět z níže přiložené tabulky. Díky Gatorade, že mi dal možnost zaběhnout si tento pěkný závod! :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 03 April 2017

Hits: 638

Tento závod měl být přípravou na Vánoční běh ve Františkových Lázních, na který jsem se těšil celý rok. Bohužel bolavý nárt byl proti.

Do Tachova jsem vyrazil z Mariánek s dostatečným předstihem, takže čaasu na rozklusání bylo dost. Proběhl jsem si zhruba 1. kilometr trasy a pak ještě klusal na umělém fotbalovém hřišti vedle místa startu. Přestože teploměr ukazoval asi jen 1 stupeň pod nulou, pocitová teplota byla snad o nějakých 5 stupňů níže. Na start jsem tedy šel pěkně zmrzlý. Z rozpravy před závodem jsem se dozvěděl, že na trati je kopec, z čehož jsem zrovna radost neměl. Chtěl jsem běžet 1. kilometr zhruba na 90%, což se nakonec povedlo ještě o nějakých 5 sekund rychleji. Kopec byl krátký, zato výživný, ale zvládnul jsem ho celý vyběhnout. Přesto mě pěkně zpomalil. Moje tempo na několik desítek vteřin kleslo až k 5:45 min./km. Na kopci vinou chybného značení došlo ke zmatení řady závodníků, kteří si tak trať o několik set metrů zkrátili. Pořadatelé to zdůvodnili špatně zaparkovaným automobilem, který neměl na onom místě co dělat. Nemůžu soudit, soustředil jsem se na chycení druhého dechu :-) Naštěstí jsem běžel ve skupince běžců, kteří znali správnou trať. Z kopce jsem to pěkně pustil a běžel asi minutu a půl rychlostí pod 4:00 min./km. Mezitím jsme se ale spojili se zbloudilými závodníky, což by samo o sobě nebylo tak hrozné, pokud by se trať nezužovala do úzké pěšiny, která ústila na louku pokračující k cíli. I když mi připadalo, že i přesto stále běžím celkem rychle, ze záznamu je patrné, že mě to zpomalilo na tempo kolem 4:30 min./km. To bohužel ovlivnilo cílový čas 16:23, se kterým nejsem vůbec spokojený. Pokud nepočítám závěrečných 900 m, nedostal jsem se ani na jednom km pod 4:00 min./km, což moc nejde dohromady s pětkou pod 20 minut. Co oceňuji, je perfektně změřená trať - podle GPS na metr přesně :-)

Další závody jsem si naplánoval až na březen, kdy již počítám s výrazně rychlejším tempem. Vrcholem první poloviny roku 2017 bude v červenci již tradičně mariánskolázeňský SpaRun.

Záznam závodu

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 28 December 2016

Hits: 418

O tomto závodě jsem se dozvěděl z knihy Vlastík Zwiefelhofer - Legenda českého běhu, kterou skvěle sepsal formou rozhovoru Jiří Šoptenko. Právě legendární Vlastík zaběhl na trati měřící cca 8,3 km v roce 1980 rekord 24:44!! Na to, jaký má trať profil, se jedná o fantastický čas. Jelikož se závod koná "za humny", moje účast byla jasná věc.

Zázemí závodu je tradičně v místě cíle na hřišti v Chodové Plané a na start veze běžce autobus. Přijel jsem asi 20 minut před odjezdem, zaregistroval se za 50,- Kč, obdržel číslo, oběhl 2 kola na stadionu na rozklusání a vydal se k autobusu, který se pomalu plnil. Řekl jsem si, že postojím, protože je to jen kousek, ale než všichni nastoupili, pár minut to ještě trvalo. Počet účastníků se blížil stovce, což bylo 2x víc než vloni a tak jsem si i kvůli nedostatku místa vyčítal, že jsem si raději nesednul. V místě startu, u památníku na Pístově, jsem se ještě trochu proběhl a šlo se na start. I krávy se přiběhly podívat na tu událost. Po přiblížení trati od pořadatele se konečně běželo. Široké pole běžců, početně připomínající 80. léta, vystřelilo jako o závod. Běželo se dolů z kopce k ohradníku, za kterým se stezka zužovala a kopec ještě víc svažoval. Před závodem celkem dost pršelo a vyšší tráva byla mokrá, tak jsem si dával pozor, abych hlavně neuklouznul. Po seběhu se profil vyrovnal a chvíli se běželo po rovinatém asfaltu. První 2 kilometry jsem dal v tempu lehce nad 4 min./km, pak se zaběhlo do lesa, kde se trať vlnila a musel jsem přeskakovat kořeny. Následovalo stoupání loukami přes vyšší trávu. Jednalo se o úplně jiný terén, na který nejsem zvyklý. Ještě ke všemu v nových krosových botách, které mají o nějaké to deko navíc. Každý krok mě stál tedy dost sil. To jsem ale ještě netušil, co mě čeká. Po krátkém seběhu se trať zvedala do prudkého kopce na Třešňovku. Kdybych to býval tušil, určitě bych běžel tak o 15 vteřin/km pomaleji, abych pošetřil síly. Takhle jsem vyběhl pár desítek metrů a dál už to opravdu nešlo. Přešel jsem do rychlé chůze a stejně supěl jak lokomotiva. Kopec se zdál nekonečný a pár zkušenějších běžců mě předběhlo. Nahoře jsem se zase rozběhnul a po krosovější rychlejší části se přibíhalo do Chodovky na asfalt. Měl jsem toho dost, ale snažil jsem se držet tempo. V obci se mírně stoupalo přes hlavní silnici ke hřišti. Naprosto zanedbatelné převýšení, ale nějak jsem už nemohl najít síly. Na hřišti posledních 300 metrů po hliněné dráze a konečně v cíli. Byl jsem rád, že jsem mohl sundat číslo, které jsem měl utažené víc, než bych potřeboval a při závodě mě škrtilo na hrudi.

-

Dal jsem si teplý čaj a popovídal s bratrem babičky Ondřejem, který trať značil. Bohužel tuhle výhodu jsem před závodem neměl čas využít a trať si projít, což by mi možná minutku z cílového času ubralo. Ondřej běžel tenkrát, když padl rekord a jeho nejlepší čas (kolem 32 minut) by mu letos stačil na vítězství. Ani jsem předtím nevěděl, že takhle solidně běhal. Mám tedy ještě co dohánět :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 27 October 2016

Hits: 1157

Po roce se opět konal na západě Čech běžecký trojzávod ve třech dnech. Počasí se povedlo organizátorům zajistit nádherně. Uvažoval jsem, jestli se mám zúčastnit všech třech, nebo zda vynechám půlmaraton, protože je to přece jen velký nápor na tělo. Nakonec jsem se rozhodnul pro všechny tři běhy.

Františkova pětka - na tenhle závod jsem se soustředil nejvíc ze všech třech, protože se běží po rovině a věřil jsem, že se konečně dostanu na čas pod 20 minut, na který jsem si začal věřit po Běhu městem Strakonice. Oproti minulému ročníku se trať malinko lišila, tak nedokážu říct, jestli měla trať skutečně 5 kilometrů nebo jen 4,9 naměřených přes gps. První 2 kilometry byly ve stanoveném tempu, ale už se mi hůře dýchalo a při změně povrchu (asfalt - lesní cesta) moje tempo upadlo a nakonec z toho bylo jen o 6 vteřin na km rychlejší tempo než loni (podle Garminu trať měřila 4,9 km). Počasí ideální, ale prostě mi to nesedlo.

Záznam závodu Výsledky

-

Plesenský půlmaraton - na půlmaratonu jsem se chtěl šetřit, protože se přece jen jedná o běh s 350-metrovým převýšením a zvlášť první polovina je výživná. Začal jsem tedy zvolna a nikam jsem se nehnal. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Ale běželo se mi celkem dobře - od 1. do 11. km sólo, pak mě doběhl Pepa Cupal a asi 5 kiláků jsme to valili celkem slušně. Před občerstvovačkou jsem to už nedával, tak jsem opět pokračoval až do konce sám. Chtěl jsem původně běžet o 2 minuty lépe než loni, nakonec to bylo o 4, takže spokojenost :-) Jen jsem si pěkně rozedřel vnitřní stranu stehen, takže sprcha po závodě stála za to :-)

Záznam závodu Výsledky

-

Skalenská desítka - tady se mi povedlo rozběhnout 1. kilometr celkem rozvážně (4:32), ale kopec v lese stál za to. Nohy bolely z předchozích dvou dnů. Byl jsem rád, když už jsem pak běžel dolů a nikdo za mnou nebyl. To už bylo celkem na pohodu, i když jsem to bral co to šlo. Oproti minulému roku celkově zlepšení o minutu. Vedlo se i synkovi, který vylepšil loňské 4. místo a bral v dětském závodě na 500 metrů stříbro :-)

Záznam závodu Výsledky

-

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 07 October 2016

Hits: 1139