Když nemůžeš, zpomal :-)

V pátek po práci jsem se vydal směrem Mariánské Lázně. Přibral jsem s sebou i kamaráda Pavla, se kterým jsem se účastnil předchozích dvou běžeckých akcí. Na závod SpaRun jsem se moc těšil, protože se jednalo o můj premiérový závod vůbec a byl jsem zvědavý, kam jsem se za ten rok posunul.

-

Před startem: Pavel M., Jakub M., Pavel, Honza Preibisch a pozdější vítěz (34). Za knihovnou: Adam Hloušek to rozběhl zkušeně. I když jsem se ho nějakou chvíli držel, nakonec mi utekl o minutu.

V sobotu dopoledne jsem ještě na zahradě v Plesné, kde jsem byl vyzvednout rodinku, trhal třešně, ale krátce po 13. hodině jsme se vydali s Pavlem na stadion u Ferdinandova pramene, kde měl závod zázemí. Čísla jsme si vyzvedli již po cestě z Plesné a tak nebyl žádný důvod se stresovat. Krátce jsme si vyklusli už v parku před stadionem. Pak jsem si dal 3 kolečka na zahřátí, popovídal s dalším kamarádem Pavlem (Maršíkem) z Františkových Lázní a už se šlo na start. Pavel M. se mě zeptal, jaké tempo mám v plánu. Když jsem mu řekl, že 4:15, opáčil, že poběží se mnou, ale zapomněl dodat, že asi jen 750 m, pak přeřadil na vyšší rychlostní stupeň a vzdálil se :-) Já nicméně pokračoval svým tempem až ke knihovně, kde mi kopeček dal zabrat možná víc než bych čekal. První 2 kilometry jsem ale zvládl za 8:18. V seběhu ke Crystalu jsem se snažil šetřit síly v očekávání kopce u pošty. Tentokrát jsem vyběhnul trochu dále než minule, ale horní část jsem stejně šel a nahoře opět chytal dech. Na kolonádu jsem vyběhl asi setrvačností a byl rád, že teď už se poběží prakticky jen z kopce. Až do konce jsem držel tempo 4:10, což je super, ale mrzí mě "finish" na stadionu, na který už mi nezbyly síly. Když jsem vbíhal na okruh, mrknul jsem na hodinky a viděl čas 24:29. Nebylo to ani celých 400 m kvůli posunuté cílové čáře, přesto mi to trvalo dlouhých 1:35. Není se co divit, že mě dali ještě 2 běžci.

-

S celkovým časem 26:04 jsem spokojen. Není to sice pod 26 minut, ale zlepšení o 1:38 oproti loňsku potěší. Garminy mi naměřily 6,16 km, takže průměrné tempo vychází na 4:14 min/km. To je přesně predikce, kterou jsem si stanovil před závodem. Příští rok bych se rád posunul pod 25 minut a možná tímto časem atakoval první desítku.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 1105

Ve středu 22. června jsem s kamarádem Pavlem, kterého běhání očividně chytlo, vyrazil po práci do jihočeského Holubova. Tentokrát běžel i jeho bratr, který už čekal na místě. Závod o délce 6 km se běží hezkou lesní trasou podél Křemžského potoka. Oproti klasickým závodům je netypický tím, že vítězem se nestává automaticky ten, kdo trať zdolá nejrychleji. Účastníci před závodem nahlásí odhadovaný čas v cíli a na ten se pak snaží běžet. Trať jsem neznal a po zkušenosti z Rudolfovské 5-ky jsem si tipnul 26:15. Původně jsem chtěl dát přesně 26 minut, ale raději jsem těch 15 sekund navíc přidal. Nakonec to stejně nehrálo velkou roli.

Na místo jsme dorazili asi 30 minut před startem, a tak byla při registraci v místním Trio Baru poměrně velká tlačenice. Po 20 minutách se nám ale podařilo zaregistrovat a mohl jsem se před startem trochu zahřát, i když bylo určitě minimálně 25 stupňů. Na startu jsem se postavil hned do první řady, abych se nezdržoval kličkováním a chvíli po 18. hodině bylo odstartováno. Začátek byl v pohodě, protože se běželo z kopce a spíš jsem se snažil nepřepálit tempo. Po asi 500 m se vběhlo do lesa na stezku, která vede ke zřícenině hradu Dívčí kámen. Běžel jsem za jedním klukem a jednou ženou. Oba se mi podařilo asi do kilometru předběhnout. Těsně před otočkou mě předběhl jeden běžec a už se běželo zpět. To už bylo o poznání těžší, protože trasa téměř neznatelně stoupala. Před výběhem z lesa mě doběhnul a v pohodě předběhnul jeden starší zkušený běžec, který se mě ještě stačil zeptat na jaký čas cílím :-) Pak přišel kopec, na který jsem se vůbec netěšil. Snažil jsem se stále běžet a záměrně zpomalil tempo, ale stejně jsem ho nedokázal vyběhnout v kuse a pár desítek metrů jsem popošel. Pak jsem ale opět nabral síly a do cíle doběhnul. Přiložil jsem kontrolní čip a šel si v rámci regenerace zaplavat do rybníku s výhledem na Kleť. Voda byla skvělá! Jelikož manažer poháru Míra Šimek slavil padesátku, pivo a občerstvení bylo zdarma, což byla taky paráda. Prostě perfektní závod :-)

Nakonec se vyhlašovalo. Každý dostal buchtu a já čekal, o kolik jsem se seknul. Nakonec to bylo 54 vteřin (28. místo). Pavel byl o hodně přesnější (21 vteřin - 10. místo) a vítěz, ač se to zdá neuvěřitelné, se trefil úplně přesně. Čekal jsem, že budu přesnější a byl tak lehce zklamán. Náladu mi mohl zvednout jen fakt, že to bylo směrem dolů. To jsem se ale dozvěděl až s odstupem pár dní. Výsledný čas 25:21 odpovídá tempu 4:14/km, což vzhledem k trati a teplému počasí je OK.

Zajímavější ale bylo, co se stalo po závodě. Podařilo se mi zablokovat imobilizér u Pavlova 20 let starého Mitsubishi, což automaticky spustilo alarm, který o sobě asi každých 5 minut dával hlasitě vědět - k radosti obyvatel Holubova. Pavel pak odpojil baterku, tak že to problém vyřešilo, ale odjet jsme stejně nemohli. Nakonec nás zachránila Mirka s Pavlovou maminkou, které nám přivezly náhradní klíč. Domů jsem se dostal skoro o půlnoci. No stálo to za to :-)

-

Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 980

Po karlovarském 1/2 maratonu jsem se rozhodoval, jaký směrem se dál vydám a na co se zaměřím. Až do konce května jsem běhal do práce i zpět a pak ještě večer. Uvědomoval jsem si množství naběhaných kilometrů, ale už nepociťoval výraznější zlepšení. Moje rychlost se od konce minulého roku prakticky nikam neposunula, spíš mírně klesla. Samozřejmě své udělaly výpadky způsobené zraněním a nemocí, ale svůj podíl na tom měla právě vysoká kilometráž maratonského tréninku. Prakticky všichni skvělí maratonci začínali na kratších tratích, kde pilovali rychlost. I Emil Zátopek si vítězný maraton zaběhl jakoby mimochodem. Mnohem větší respekt z něj měli soupeři na "desítce".

Logicky jsem se tak rozhodl specializovat v nejbližším období na tratě do 10 km a zaměřit pozornost na rychlostní tréninky. Na 5 km můj rekord činí 20:24 (Vánočním běh ve Františkových Lázních), což odpovídá i mé aktuální výkonnosti. Rád bych se však dostal hluboko pod 20 minut. Poslední mé 2 tréninkové týdny jsem popsal níže. Prvním závodem, kde jsem měl šanci otestovat rychlost byl 5-kilometrový lesní běh na Rudolfově.

-

Start byl v sobotu ve 13:00, ale prezentace závodníků byla dle webu do 12:00, tak jsem se vydal na kole zdolat rudolfovský kopec. Celkem slušná rozcvička, ale do závodu zbývalo ještě dost času. Sešel jsem se s kamarádem Pavlem, pro kterého se jednalo o vůbec první závodní běh. Vyzvedli jsme startovní čísla a jelikož Pavel bydlí na dohled od místa startu, zašli jsme k němu domů, kde jsme pokecali o všem možném, a tak jsem na závod ani moc nemyslel. Před samotným závodem jsem se krátce rozklusal a rozcvičil. Na startu jsem se postavil asi do 5. řady, což nebylo moc chytré, neboť přede mnou bylo celkem dost běžců, kteří tam neměli co dělat. Alespoň nehrozilo přepálení startu. I tak byl ale první kilometr za slušných 3:52, zčásti z důvodu seběhu do lesa z kopce od kostela. Následující 2 kilometry s celkovým převýšením 60 metrů, čemuž odpovídá tempo 4:30/km, solidně prověřily mou fyzičku. Stoupalo se až na hráz rybníku Mrhal, na jejímž konci si někteří běžci trať o pár desítek metrů zkracovali, což osobně nechápu. Pak se běželo zase z kopce, tak že jsem se opět dostal s tempem těsně pod 4 minuty. Konec klesání označoval asi 2 metrový brod (aspoň tak široký mi připadal :-). Rozhodně jsem se nechtěl namočit - následoval tygří skok, po kterém si uvědomil, že jsem slušně vyždímaný a před sebou mám ještě krpál zpět do cíle. Snažil jsem se, seč na dohled od cíle už mi došly síly a musel jsem přejít do chůze, abych vůbec doběhl. Předběhli mě 3-4 běžci, ale když jsem se vyškrábal na rovinu, znovu jsem se rozběhl a při závěrečném sprintu ještě jednoho soupeře předstihl. S výsledným časem 21:52 (rekord trati 17:01 zaběhl v roce 2014 londýnský olympionik Jan Kreisinger) jsem byl spokojený, s chůzí na konci už méně. Před závodem jsem tipoval čas do 22 minut, což se podařilo splnit a závod byl kvalitním tréninkem na červencový SpaRun v Mariánských Lázních.

Záznam závodu Výsledky

-

Trénink 6. - 19.6.

PO - 10 km lehký běh 5:31/km

ÚT - 12 X 400 m po 1:32, 400 m mk, rk a vk 2,2 km (celkem 11,5 km)

ST - volno

ČT - tempo 2+2+1 (7:53, 7:57, 3:55), mk 1 km, rk a vk 4 km (celkem 11 km)

PÁ - volno

SO - závod R5 + pozávodní výklus 9 km 5:39/km

NE - 16 km dlouhý běh 5:04/km

PO - 11,5 km lehký běh 5:21/km

ÚT - 12 X 400 m na dráze po 1:30, 400 m mk, rk a vk 2,8 km (celkem 12 km)

ST - volno

ČT - tempo 2+1+2 (7:57, 3:59, 8:01), mk 1 km, rk a vk 5,5 km (celkem 12,5 km)

PÁ - 11,5 km lehký běh 5:14/km

SO - volno

NE - 18 km dlouhý běh 4:54/km s vloženým nejtěžším úsekem SpaRun

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 2272

Dva týdny po pražském maratonu jsem se vydal na západ Čech absolvovat další závod série RunCzech. A musím říct, že to byla skvělá volba, neboť trať i atmosféra podél ní byly perfektní. Do Varů jsem vyrazil s manželkou Mirkou po poledni v den závodu z hodinu vzdálené Plesné. Auto jsme zaparkovali u nákupního centra Varyáda a vydali se busem vyzvednout startovní balíček do Thermalu, okolo něhož se již shromažďovaly davy běžců. Obdržel jsem druhý stejný batoh, ale vybral jsem si aspoň jinou barvu :-) Času bylo dost a tak jsme se vrátili k Varyádě, kde jsem si vzal věci na závod. Já jsem se poté vydal na start 1/2 maratonu a Mirka vyrazila na nákupní maraton :-) Zpět u Thermalu jsem byl víc jak hodinu před startem, tak jsem ani pořádně nevěděl, jak tolik času využít. Potkal jsem kamaráda Pavla z Františkových Lázních, tak jsme chvíli popovídali a pak se spolu i začali rozběhávat, ale Pavel zjistil, že zapomněl u svého doprovodu sluneční brýle, tak se je vydal hledat. Rozcvičoval jsem se kousek od parku, kde bylo nejvíc běžců, tak že prostoru bylo dost. Při registraci minulý rok jsem pravděpodobně uvedl cílový čas 1:30, proto jsem měl přidělený startovní koridor A, kam jsem si šel stoupnout asi 10 minut před startem. Na rozdíl od Prahy jsem se tam bez problémů dostal a stoupnul si někam do druhé půlky vedle vodičů na 1:30. Jeden z nich uhasil mou žízeň (50 minut jsem nepil, na to si musím dát příště pozor), když mi nabídl pití, za což mu dodatečně děkuji.

---

Na rozdíl od maratonu jsem do závodu vstupoval s jasným plánem na jednotlivé mezičasy. Bylo mi jasné, že 1:30 je aktuálně ještě mimo mé možnosti, ale 1:35 bych měl zvládnout. Start jsem si pohlídal a nepřepálil ho. Začátek závodu se běží hned do kopečka, ale to mají běžci ještě dost sil a tak mi ani nepřišlo, že v prvních 7 kilometrech jsem nastoupal podle mých garminů 146 metrů. Na trati téměř všude fandili diváci a i tam, kde nebyli, poskytovaly okolní lesy příjemnou podívanou a osvěžení. Dokonce jsem běžel 2x přímo proti vedoucím závodníkům, což také povzbudí, když člověk vidí na dosah ruky špičkové běžce. Spočítal jsem si, že na 11. km bych měl být do 50 minut, aby mi na zbylých 10,1 km zůstalo 45 minut, což by neměl být problém zaběhnout. Zvládnul jsem to s téměř minutovou rezervou, kterou jsem nakonec držel až do konce. Tempo jsem celou dobu držel poměrně konstantně s přehledem pod 4:30/km, jen 19. km jsem dal nejpomaleji za 4:43, ale poté jsem zase zrychlil. Dost mi dal zabrat kopec před cílem, kde jsem měl už fakt dost, ale vidina cíle mě táhla dál. Malinko mě mrzí, že jsem začal finishovat o pár set metrů dřív při seběhu do cílové rovinky, tak že mě nakonec ještě asi 2 běžci předběhli, ale celkově mám ze závodu parádní pocit. Oficiální čipový čas 1:34:07. Po závodě následovala odměna v podobě večeře v naší oblíbené restauraci Incognito v Chebu :-)

Záznam závodu Výsledky

 --

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 1117

8.5.2016 vyvrcholilo mé tréninkové úsilí, které započalo po Salming Tour de Hospic a směřovalo k jedinému cíli - pražskému maratonu. Bohužel příprava se neobešla bez komplikací a dá se říct, že na začátku roku jsem byl v lepší kondici než na startu v Praze. Nejprve jsem v lednu uklouznul na sněhu a narazil si ošklivě pravé koleno, které je v pořádku z pohledu ohebnosti prakticky až nyní. V únoru jsem se přetrénoval, což mělo za následek nemoc a 14-denní pauzu, po vyléčení zase následovaly trable s levou achilovkou. Aby toho nebylo málo, 14 dní před maratonem jsem si při fotbalovém utkání pohmoždil pravou holeň a kotník. Ještě teď mě při špatném pohybu občas bolí holenní šlacha a kotník. Takže jsem jen párkrát poklusával a doufal, že budu moci běžet.

Při registraci minulý rok jsem uvedl plánovaný čas 3:15 hod. (4:37 min./km) a myslím si, že pokud by nebylo výše zmíněných tréninkových výpadků, v pohodě bych se na něj dostal. Takhle bylo jasné, že budu muset své tempo upravit. Říkal jsem si, že 3:25 (4:51/km) bych dát mohl. V neděli ráno před šestou jsem s kolegou z práce Radkem vyrazil autem směr Praha. Cesta byla v pohodě, silnice prázdná. Zaparkovali jsme na Chodově a metrem dorazili kolem osmé na Václavák, kde už se scházely davy běžců. RunCzech, který závod pořádá, uvádí až 10.000 běžců, ale maratonu se účastní pouze necelých 6 tisícovek, zbytek připadne na štafety a ostatní doplňkové běhy. Zázemí bylo celkem v pohodě, i když místa v převlékacím stanu bych uvítal více, ale dalo se to přežít. Bolavou holeň jsem raději obvázal a pro jistotu si vzal i stulpny. Po převlečení jsem vystál asi 15-minutovou frontu na záchod. I tady bych příště doporučil organizátorům aspoň 4 TOITOIky přidat. Místo na ně bylo.

Chvíli jsem se protáhnul a popoběhl, což vzhledem k počtu účastníků na místě moc nešlo, ale aspoň něco. Pak už jsme se vydali na start. Šňůra běžců byla poměrně dlouhá. Radek zakotvil v koridoru J, já klusal do Déčka, kde ale bylo narváno a já myslel, že se tam ani nedostanu. Nakonec to ale vyšlo pár minut před startem. Spustila Vltava, zazněl výstřel a chůzí se proud běžců začal pohybovat směrem ke startu. Ten jsem překročil necelou minutu a půl po výstřelu a už se běželo. Snažil jsem se držet tempo a na začátku se to celkem dařilo, i když 4. kilometr, který byl tuším z kopce, jsem zaběhl za 4:28. Prvních 20 km bylo úplně v pohodě v tempu 4:45 (což stejně bylo v kontextu 42 km příliš rychlé), metou půlmaratonu jsem probíhal v čase těsně nad 1:40. To mě asi nakoplo a já si říkal, že bych mohl zvládnout 3:20. Proto jsem začal ještě zrychlovat, což byla jasná chyba, ale člověk si to v té závodnické euforii neuvědomí. Očekával jsem něco podobného jako před 3 týdny na Hluboké, ale 25 km a 42 je rozdíl. Dalších 10 km jsem držel průměrné tempo 4:40/km, což mě dostatečně vyčerpalo a na 30. km už jsem celkem cítil nohy. Chtěl jsem ale vydržet co nejdál v původně plánovaném tempu 4:50. Mezi 33. - 34. km už jsem ale musel přejít na chvíli do chůze, protože dál už to fakt nešlo. Tempo začalo uvadat a mezi 36 - 41. km pod 6 minut nekleslo. Nejpomalejší byl 39. km za 6:42, kde jsem si "užíval" občerstvovačku, vypil několik kelímků s vodou a ionťákem a v klidu oloupal i celý banán. Dokonce jsem vypil pití z nepoužité flašky jednomu profíkovi, kterému to ale asi bylo stejně jedno, protože byl dávno v cíli :-)

Někde u značky 40. km mě minul Michal Vítů, vodič na 3:30 hod., se kterým jsem se potkal na Salming Tour de Hospic, aniž bych tenkrát tušil o koho jde :-) Prohodili jsme pár slov a zkusil jsem se ho chytnout, abych se dostal pod 3:30, ale zadní stehenní svaly začaly silně protestovat, takže jsem musel opět chvíli jít, abych je uklidnil. Na posledním km jsem v sobě našel zbytky sil a tempo stlačil někam k 5:15 a dokonce pár lidí ještě předběhnul. Čipový čas 3:32:12. V cíli jsem žádný euforický pocit nezažil a byl jsem hlavně rád, že jsem se mohl opřít o klandr. Nohy pocitově celkem v pohodě. Dal jsem 1 pomeranč a pár banánů a vyrazil pomalou chůzí do zázemí na Václavák. Rytí času na medaili proběhlo bleskově ani ne za 2 minuty. Sprchový kamion byl luxusní a patřičně jsem si sprchu užil, stejně jako vychlazený citronový Birell, který jsem obdržel po závodě.

Musím říct, že z hlubocké 25 jsem byl nadšený ještě několik dní po závodě, ale po maratonu se nic takového nedostavilo. Byl jsem celkem zklamaný, že jsem nezvládl celou dobu běžet, ale s odstupem pár dní si říkám, že čas není zas tak úplně špatný a naopak si vážím toho, že jsem dokázal závod dokončit, přestože jsem toho měl dost. Většina závodníků si stěžovala na vedro (20 stupňů), což mi ale nepřišlo. Možná jsem mohl ze začátku častěji pít, ale většinu občerstvovaček jsem probíhal. Zřejmě i proto mi pak došly síly. Horší byl, ale opravdu silný protivítr, který místy shazoval kilometrovníky. Kdyby se mi tohle stalo v tréninku, tak už se běžet nenamáhám. Ale maraton se nevzdává :-) Beru to jako zkušenost a příště raději poběžím o 2 sekundy na km pomaleji, než o 5 rychleji.

Záznam závodu Výsledky

 -

--

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 1135

PROSINEC - 21x běh (275,3 km) - oproti loňskému prosinci jsem naběhal o 140 km méně. Jednak jsem před rokem byl ve vrcholné maratonské přípravě a taky k tomu přispěl můj bolavý nárt. Na levé noze jej mám totiž zvýšený a začal se ozývat v podobě nepříjemné bolesti při špatném došlapu. Nejdřív jsem vynechal jen 2 dny, ale po 4 trénincích jsem na tom byl snad ještě hůř. Ke všemu se začala ozývat noha těsně pod kolenem, pravděpodobně vinou pozměněného došlapu. Dal jsem si tedy týden pauzu a vypadá, že už by to mělo být v pořádku. Nárt stále trochu cítím, ale dávám si pozor na došlap a věřím, že se to časem srovná. Mezitím jsem do detailů promýšlel tréninkový plán na nejbližší období. Ten nastíním ve shrnutí roku 2016. V prosinci jsem také zaběhl neplánovaně můj nejdelší tréninkový běh - 34,4 km.

LISTOPAD - 23x běh (319,5 km) - v listopadu jsem naběhal vinou 2 vynechaných víkendů o něco míň, než jsem měl v plánu. Nejprve jsem plánovaně 2 dny vynechal, když jsem relaxoval s rodinou u Konopiště a hned další víkend mě postihly žaludeční potíže. Celý měsíc byl hodně o rychlosti, ale celkově cítím, že jsem se nikam neposunul. Příští dva měsíce bych se rád vrátil k běhu podle tepu, abych položil kvalitní základ na příští sezónu. Nechtěl bych se dostávat přes tep 145. Mám také v plánu 3 kratší závody s vrcholem 26.12. ve Františkových Lázních, kde chci konečně prolomit 20-minutovou hranici na 5 kilometrech.

ŘÍJEN - 30x běh (414,6 km) - co se týká počtu aktivit, zatím nejvydařenější měsíc, kilometrově prakticky na stejné (maximální) úrovni jako v prosinci minulého roku. 2x jsem za den absolvoval dvě fáze. Bavilo by mě trénovat dvakrát denně. Chtělo by to ale kvalitnější regeneraci :-) Začal jsem a velmi si oblíbil intervalové tréninky na dráze, kde volím volnější náběh z lehčích temp a chtěl bych postupně zrychlovat. Začal jsem tempem 4:25 a postupně prodlužoval 400 metrový úsek až do 2 kilometrů. Nově jsem zařadil také test na 5 km na tepu 140, kterým bych chtěl pravidelně sledovat aktuální kondici. Měsíční kilometráž bych rád přes zimu udržel na minimální hodnotě 350 km.

ZÁŘÍ - celkem 299 km v 25 bězích. Opustil jsem rovinaté budějovicko a celé září již nabíhám kilometry v hornatějších oblastech karlovarska, tudíž jsem začal kromě délkových metrů nabírat i ty výškové, což, jak doufám, se pozitivně projeví na síle nohou, která není taková, jaká by měla být. Září bylo hodně o rychlosti. Mimo volných běhů jsem naběhal 8 kvalitních tréninků a zúčastnil se 5 závodů včetně Salming tour de Hospic, kde jsem vylepšil loňské časy. Po náročném programu jsem sice pár dní pociťoval únavu, ale tělo se s tím rychle vyrovnalo. 8. října mám v plánu večerní desítku v Budějovicích a pak bych chtěl najet na volnější tempa a pomalu se začít připravovat na jarní sezónu.

SRPEN - 26x běh (329,3 km). Co se týče počtu běhů, jednalo se o nejfrekventovanější měsíc tento rok. Pokračoval jsem v zajetém rytmu, který jsem si nastavil na konci července a postupně jsem zařadil i rychlost. Ta se bude v září nabitém závody hodit. Na obecnou vytrvalost bude dost času v zimě. Zaběhnul jsem si Běh městem Strakonice, kde se povedla zatím nejrychlejší pětka, přestože se nejednalo o rovinu. Věřím, že 23. září poběžím ve Frantovkách pod 20 minut :-)

ČERVENEC - měsíc jsem začal na Filipínách a celkem zaběhl 287,2 km ve 23 bězích včetně letního vrcholu - SpaRun v Mariánských Lázních (18. místo). V červenci jsem pokračoval v budování aerobní vytrvalosti. Snažil jsem se stále běhat na tepu 140, ale poslední týden jsem najel na mnou modifikovanou Hansonovu metodu podle tepu. Běhat stále stejnou rychlostí by mě dlouho nebavilo.

ČERVEN - 20x běh (225,2 km). V červnu jsem snížil kilometráž a zaměřil se v tréninku na kvalitní rychlé běhy a intervaly na dráze, které jsem střídal s lehkými uvolňujícími výběhy. Zúčastnil jsem se také 2 závodů, které splnily svůj účel. Tím byla kvalitní příprava na letní vrchol - mariánskolázeňský SpaRun, který se koná 16. července. Na konci měsíce jsem začal budovat aerobní vytrvalost (běh na nízkém tepu), která je zásadní pro dlouhodobé zvyšování výkonnosti. Hodně mě posunuly běhy v teple a především vysoké vlhkosti na nádherném filipínském ostrově Camiguin.

KVĚTEN - 19x běh (280,5 km). Květen byl ovlivněn účastí na pražském maratonu. Týden před ním jsem moc trénovat nemohl kvůli bolavé pravé noze, zařadil jsem 1 výjezd na kole (27,5 km) a týden po něm úplně vysadil. Pak jsem se začal pozvolna dostávat do tempa a 14 dní po maratonu si zaběhl karlovarský 1/2maraton, který se mi perfektně vydařil dle plánu. V květnu jsem zvládnul i 2 rychlostní treningy na dráze a dokonce si zaběhal i na dovolené v Rumunsku :-)

DUBEN - 22x běh (347,8 km). Vzhledem k současné kondici jsem se začal řídit tepovou frekvencí a zpomalil tempa. Kilometrově jsem měl našlápnuto na zatím nejúspěšnější měsíc, ale týden před koncem měsíce jsem si na fotbale pohmoždil holeň a kotník - 4 dny jsem nemohl běhat a ještě teď (1.5.) mě noha bolí, což není týden před maratonem optimální. Jedinou útěchou pro mě může být, že se mi to stalo 14 dní před závodem a ne týden jako v lednu. Budu doufat, že za týden mě noha bude limitovat co nejméně. Skvělým zážitkem bylo 25 km kolem Hluboké. Na kole jsem ujel ve 4 výjezdech 100 km.

BŘEZEN - 12x běh (157,4 km). Kilometrově zatím nejslabší měsíc. Jen co jsem se vyléčil z chřipky, trápil jsem se do konce měsíce s achilovkou. Pomohl klid a relaxační víkend v Karlových Varech. Jednou jsem zařadil i kolo (31 km).

ÚNOR - 20x běh (298,9 km). V únoru jsem trochu zpomalil tempa v rychlostním tréninku díky experimentu s dýcháním nosem. Bohužel jsem úměrně tomu neupravil tempa lehkých a dlouhých běhů, což v kombinaci s nedostatkem spánku vedlo ke 14-denní pauze (22.2. - 8.3. bez běhu, chřipka) a ztrátě výrazné části kondice

LEDEN - 23x běh (326,2 km). Na začátku roku jsem byl v poměrně dobré kondici v očekávání Mercury indoor maratonu, ale bohužel jsem týden před závodem uklouznul na čerstvém sněhu a praštil se pravým kolenem o dlažbu, což mě vyřadilo na týden z běhání a automaticky bohužel i účasti na maratonu. Zpětně vidím chybu v modifikaci tréninku - moc rychlých běhů bez systému.

Add new comment
Details
Category: Trening
Hits: 1165

V přípravě na pražský maraton jsem měl na neděli naplánován poslední dlouhý běh a tak přišlo velmi vhod, že jsem jej mohl absolvovat v rámci závodu na Hluboké. Tento silniční běh má dlouholetou tradici - letos se konal již 76. ročník. Abych se trochu víc přiblížil náročnosti maratonu, zvolil jsem jako dopravní prostředek na místo závodu kolo, takže jsem měl v nohách našlapáno 13 km už před vyběhnutím. Nezdálo se mi však, že by mě to při běhu limitovalo. Na fotbalové hřiště, kde byl start a zároveň cíl závodu, jsem dorazil v 8:45, vystál asi 10-minutovou frontu při registraci a šel se převléknout. Bylo příjemných 15 stupňů, volba tedy jednoznačně padla na lehké trenky a tílko. Zároveň jsem chtěl vyzkoušet i oblečení, ve kterém se chystám běžet v Praze, tak doufám, že nebude 5 stupňů a pršet :-)

20 minut jsem se rozklusal a rozcvičil a šel na start. Postavil jsem se asi do 7. řady, protože jsem nechtěl tempo hned ze začátku přepálit, jak bývá obvyklé při hromadných startech. Měl jsem v plánu držet se zpátky, ideálně při tempu pod 5:00 min./km a tepy okolo 145. Ale to platilo asi prvních 300 metrů. Běželo se mi opravdu lehce, tep se ustálil kolem 150 a já běžel v závěsu za malou skupinkou. Prvních 5 kilometrů jsem proběhl v čase 23:26. Pocit lehkosti po prvních kilometrech znám z tréninku, a tak jsem čekal, kdy mi začnou těžknout nohy a postupně zpomalím k původně plánovanému tempu. Nic takového se ale nekonalo a tak jsem začal postupně předbíhat běžce přede mnou. Každé předběhnutí mě nabilo energií a dodalo síly na doběh dalšího běžce, za kterého jsem se zavěsil nechal se chvíli vést, abych pošetřil nohy a dech. Odhadem jsem za celých 25 km takto postupně předběhl asi 15-20 běžců. Nejpozoruhodnější postavou byl starší pán, jehož jsem míjel někde kolem 15. km. Později jsem se dozvěděl, že to byl nejstarší účastník (ročník 1949), který doběhl na pěkném 54. místě přesně o 3 minuty později než já. Klobouk dolů!

Celý závod jsem se snažil držet tep na rovinkách kolem 150 a do mírných kopečků pocitově zpomalit a zkrátit krok. Přestože foukal místy jen mírný větřík, hodně mi pomohl běh v závětří za jednotlivými běžci a ze začátku v několikačlenných skupinkách. Soustředil jsem na seběhy kopců, kde se dá hodně získat. Několikrát jsem si to ověřil, protože ostatní drželi konstantní tempo a tak nebyl problém je v klesaních rychle doběhnout. Pobavil mě jeden běžec, který se mě ptal, kde jsem vzal sílu, tak jsem mu odpověděl, že jsem se celou dobu šetřil, což byla svým způsobem pravda. Po 20. km už jsem ale také začínal cítit nohy a při závěrečném stoupání do centra Hluboké už čerpal z rezerv, o čemž svědčí tep, který se posledních 10 minut pod 160 nedostal. Přesto jsem ještě 4 místa urval, z toho poslední v závěrečné rovince na stadionu. Chlápek ani nezareagoval, měl toho asi dost, stejně jako já po doběhu, když jsem musel chvíli potlačovat dávící reflex. Naštěstí jsem to rozdýchal, ale příště si musím rozmyslet, jestli mi to jedno místo za to stojí :-) Tepovka se vyšplhala na 176, což jsem myslel, že ani není v mých schopnostech (do té doby maximum 170). Takhle vysoko ještě na konci běhu nebyla.

Celkově mám ze závodu perfektní pocit, protože jsem z původního plánu srazil skoro 10 minut a doběhl celkově 45. ze 107 v tempu 4:39/km v čase 1:55:23. Vyhrál Volodymyr Timashov, člen polského klubu Achilles Leszno, v čase 1:27:21. I tento čas však bledne ve srovnání s traťovým rekordem 1:15:48 Ivana Uvizla z roku 1987.

Záznam závodu Výsledky

--

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 1213

Ještě před pár lety jsem běh bral jen jako nutnou součást přípravy mezi fotbalovými sezónami. Při výbězích jsem vždy trpěl, dobíhal mezi posledními a vůbec se na ně netěšil. Občas jsem se sice přemohl a šel si pro lepší vlastní pocit zaběhat i sám, ale nějak zvlášť to nepřeháněl. Fotbal hraji od 5 let, v mládežnických kategoriích i na republikové úrovni, ale dále už to postupně klesalo z krajské úrovně až na okresní. Do zhruba 27 let jsem absolvoval pravidelně téměř všechny tréninkové jednotky a o víkendu zápasy. Poté jsem s většími rodinnými povinnostmi postupně dávky snižoval a 1 rok i úplně vynechal. V té době, před 2 lety, jsem dospěl k rozhodnutí, že se musím nějakým způsobem udržovat, abych úplně nezlenivěl. Našel jsem si 4-kilometrový okruh blízko domu a párkrát za měsíc ho 2-3x oběhl. Nějaký tréninkový plán jsem neměl, tak jsem běhal, jak mě napadlo. Nejprve jsem se nechtěl moc namáhat a někde jsem se dočetl, že nejlépe se kondice rozvíjí pohodovým během, tak jsem jednu dobu běhal na 140 tepech za minutu. Po půl roce se mi zdálo, že se moc nezlepšuji, tak jsem zase běhal naplno a různě to střídal, jak se mi zrovna chtělo.

V dubnu 2015 jsem hltal vše možné ohledně ultramaratónu. Chtěl jsem vyzkoušet, co vydržím. Řekl jsem si tedy, že vyzkouším delší trať. Samozřejmě jsem vyběhl jen tak nalehko bez pití a jídla. 17 km jsem jakž takž držel nějaké přijatelné tempo, pak začala moje rychlost klesat. Celkem jsem uběhl 32,4 km, posledních 5,5 km jen šel a modlil se, abych už dorazil domů. Ve vaně jsem asi 3x usnul, ale nějak jsem se dostal do postele. Za 3 dny jsem však vyběhl znovu a to už jsem 22 km zvládl mnohem lépe.

Skutečným impulsem se pro mě ale stal první závod na 6,4 km v Mariánských Lázních. V té době jsem nevěděl něco o nějakém pravidelném tempu, tak jsem běžel, co to šlo. Z tempa mě sice vyvedlo pár kopečků, ale s výsledným časem 27,42 min. jsem byl spokojen. Od té doby se začala moje tréninková kilometráž  zvyšovat a kromě slabšího srpna jsem se od té doby vždy dostal přes 150 km měsíčně.

V září se naskytla možnost zúčastnit se víkendové Salming Tour de Hospic, kde jsem si ve 3 dnech po sobě vyzkoušel závod na 5, 22, a 9,5 km. Byla to příjemná zkušenost v přátelské atmosféře a moc rád na to vzpomínám.

Po tomto trojboji jsem začal trénovat dle Hansonovy metody, Tato kniha se stala mou tréninkovou biblí a konečně mé běhání dostalo nějaký řád. Od té doby pravidleně střídám rychlostní, silové a dlouhé běhy a spolu s nárustem kilometráže (od října do prosince 950 km) pozoruji zvyšování výkonnosti. Metoda je postavena na 18-týdenním tréninku na maratón, což mi krásně vyšlo na lednový českobudějovický Mercury maratón, který bych chtěl zaběhnout v limitu 3:20.

Se závodní běžeckou sezónou 2015 jsem se rozloučil ve Františkových Lázních na 5,6 km trase, která byla pro mě testem na 5 km trať. Měl jsem v plánu ji zvládnout tempem 4:05/min (o 10 vteřin rychleji než před 3 měsíci). což se podařilo ještě o vteřinu rychleji. I počasí přálo, stejně jako celý listopad a prosinec, a tak běhu ve všech kategoriích zúčastnilo 140 běžců.

Hlavním cílem pro rok 2016 je úspěšné zdolání květnového pražského maratónu pod 3:15. Od února bych se rád zaměřil na zrychlení na kratších tratích. Do května mám v plánu dostat čas na 5 km pod 19 min. a dál se pak uvidí. Cíle jsou samozřejmě ty nejvyšší :-) Inspirací je např. ultramaratónec Steve Way, který se po třicítce rozhodl, že přestane kouřit a zhubne něco ze 100 kg, které tenkrát měl a začne běhat. Od té doby dokázal překonat britský rekord na 100 km a zaběhnout maratón za 2:15, což je čas, pod který se českým běžcům nepodařilo již přes 10 let dostat.

Add new comment
Details
Category: Obecně
Hits: 490

Na 5. ročník Plesenského půlmaratonu jsem se těšil téměř rok, kdy jsem se o této akci dočetl v místních novinách. A když se tento běh stal letos součástí Salming Tour de Hospic, neváhal jsem s účastí na všech 3 akcích.

Do poslední chvíle jsem ale nevěděl, zda mi to časově vyjde. Na páteční odpoledne jsem si vzal volno v práci, vyzvedl syna ze školky a ve 13:00 vyrazil z Českých Budějovic směrem Františkovy Lázně. Opravy na silnici mi řádně brnkaly na nervy a chvílemi už jsem začínal pochybovat, že první závod stihnu.

Františkova pětka - závod se konal na okruhu 5 km v městském parku a přilehlém lesíku. Nakonec jsem dorazil s rezervou 45 minut před startem. Volant jsem předal manželce, která pokračovala do Plesné a šel se zaregistrovat. Po úhradě startovního poplatku 50 kč jsem obdržel číslo a jelikož jsem měl dost času na zahřátí, obhlédl jsem část trasy, pozdravil se s okolo probíhajícím Milošem Škorpilem, kterého jsem dosud znal jen z internetu a šel na věc. Jednalo se teprve o můj druhý závod, takže jsem samozřejmě přepálil start a asi 300 metrů si užíval první místo. Většina trasy vedla po lesní cestě, na což nejsem z městského pobíhání zvyklý, ale i tak jsem si zaběhl osobák na 5 km. Garmin mi naměřil 5,12 km s časem 21:44, což se rovnalo, tuším, 7. místu (nikde jsem zatím nenašel oficiální výsledky). Chvíli po závodě jsem vyklusal na pohodlný (německý) vlak, který mě odvezl do dějiště druhého závodu.

Plesenský půlmaraton - ráno jsem seběhl kopec k budově nově rekonstruované školy, která se  pro sobotní den stala základním táborem pro sportovní nadšence. Kromě půlmaratonu byla připravena i kratší trasa 10 km jak pro běžce, tak turisty, kteří si mohli vychutnat trasu pěkně v klidu. Zkrátka nepřišlo ani 50 cyklistů včetně 7 dětí do 12 let. Celkem se tak účastnilo 199 běžců, chodců a cyklistů. Na přepálený start jsem se snažil dávat větší pozor, přesto jsem byl ještě po kilometru druhý, ale pak už jsem pustil dopředu zkušenější kolegy. Běžecká trasa vedla do sousedních městeček Bad Brambach a Rohrbach v Německu, odkud se stáčela zpět k české hranici. Oproti městským běhům s minimálním převýšením museli běžci nastoupat přes 300 metrů a především první polovina trasy byla poměrně náročná a na několika místech mě donutila k chůzi. Za pár kilometrů už jsem byl sedmý a užíval si zdejší nádherné přírody, panoramatických výhledů do okolní krajiny. Běželo se po asfaltové silnici, lesní a polní cestě, jemném i hrubším štěrku. Občerstvovaček bylo taky dostatečné množství, i když bych možná posunul tu z 12. kilometru o 1 - 2 km blíž (první na 5. km jsem vynechal). Závod jsem dokončil na 7. místě v čase 1:47:00. V ceně startovného bylo i občerstvení po závodě (guláš nebo klobása a pití). Já coby vegetarián jsem si dal 3 vody a vydal domů relaxovat před rodinnou oslavou. 5. ročník se vydařil a věřím, že příští rok bude hranice 200 účastníků s přehledem překonána.

Skalenská desítka - první ročník závodu v rodišti Pavla Nedvěda (třeba se taky příště zúčastní...) zakončil běžeckou Tour. A musím říct, že to byla povedená premiéra. Výběr trati většinou po lesní cestě se povedl a i organizace u hradu Vildštejn byla zvládnuta na jedničku, i když bych možná příště uvítal megafon, protože jsem prošvihl asi o 10 vteřin start, když jsem synovi vysvětloval taktiku pro dětský závod, který byl vložen do hlavního běhu. 9,5 kilometrová trasa byla perfektně značená ukazateli a na méně přehledných místech stáli pořadatelé. Na 3. km se projevila únava z předchozích závodů (no možná i sobotní oslava), přesto jsem ještě jednoho kolegu předběhl a nakonec dokončil na 9. místě v čase 44:16. Po závodě se mohli účastníci za poukázku v ceně startovného 80 kč občerstvit u přilehlého stánku.

Salming Tour de Hospic vnímám velmi pozitivně. V přátelské atmosféře jsem si otestoval kondici na třech různých distancích, startovným v plné výši přispěl na dobrou věc a blíže poznal krásy zdejší krajiny. Moc díky pořadatelským týmům a dobrovolníkům za krásný zážitek! Těším se na další ročníky!

--

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 959
  • You are here:  
  • Home