Když nemůžeš, zpomal :-)

Když jsme si na Velikonoce naplánovali rodinný výlet do Rumunska, náhoda tomu chtěla, že se zrovna konal maraton v Cluji. V rámci maratonského víkendu se pořádaly i kratší závody a proto jsem si zvolil poloviční vzdálenost. Cluj je moc hezké město s útulnými restauracemi a kavárnami. Ubytovali jsme se nahoře na kopci vedle stadionu zdejšího klubu CFR.

Samotný závod měl své zázemí dole ve městě u řeky, kde se nachází větší stadion, kde hraje své zápasy druhý místní klub Universitatea Cluj. Startovalo se v přijatelném čase 10:30, proto jsem vyrazil v 9 a necelé 2 km ke stadionu pojal jako rozklus. Bylo příjemných asi 15 stupňů. Na místě jsem si vyzvedl číslo a tričko, které jsem dostal automaticky ke startovnému. Součástí startovního balíčku bylo i číslo na batoh do úschovny. Nalepil jsem ho na batoh, ale bohužel někde po cestě spadlo. V úschovně mě poslali znovu k registraci, kde mi dali kus papíru a sponku. V úschovně se mezitím utvořila fronta, tak jsem to na start sotva stihl.

Vybíhalo se z dráhy stadionu, což v tom davu nebylo zrovna ideální, pokud nejste vpředu. U brány, kterou se vybíhalo, jsem musel i chvilku jít, proto jsem měl úvodní kilometr za 4:38. Pak už se to dalo a tempo se ustálilo kolem 4:20. Moc komfortně jsem se ale necítil a říkal si, jestli tohle zvládnu udržet. Ale podařilo se a nejpomalejší kilometr mi hodinky naměřily 4:26. Určitě k tomu přispěla i rovinatá trasa, kde opravdu nebylo žádné větší stoupání. Na druhou stranu tolik zatáček a otoček o 180 stupňů jsem taky jinde nezažil. Ale celkově hodnotím trasu velmi kladně a i divácká podpora na trati byla skvělá. Běžet zde celý maraton je určitě dobrá volba.

Jsem rád, že vyšlo skvělě počasí, protože pár dní po odjezdu z Cluje se ochladilo až k nule a v tom bych určitě běžet nechtěl :-)

--

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 110

Na začátku února o jarních prázdninách jsme se s rodinou vydali do Španělska. Čirou náhodou se v přímořském městečku kousek pod Malagou, kde jsme se ubytovali, konal 1/2 maraton. Bylo tedy jasné, že se zúčastním. Jednalo se o poměrně hojně obsazený závod. Letos se účastnilo přes 1200 běžců. O to více je s podivem, že startovné se dalo pořídit za 15 EUR a ještě k tomu dostal člověk na památku pěkné tričko.

Přiletěli jsme v sobotu a hned v neděli se běželo. To ale vůbec nevadilo. Proti zimě v Čechách bylo po ránu kolem 8 stupňů, což je na běh ideální. Postavil jsem se na start ne úplně daleko od startovní čáry, ale ani ne blízko, abych nezacláněl rychlejším běžcům. Plánoval jsem držet tempo někde okolo 4:25/km. Nejednalo se úplně o rovinatou trasu. Hned první kilometr se malinko stoupalo, ale ani mi to nepřišlo a navíc jsem běžel v davu. Na začátku se vyběhlo z města do okrajové části, abychom se do něj klikatou cestou po pár kilometrech zase vrátili. Poté následovala táhlá, mírně stoupající silnice. Stále se mi běželo komfortně a držel jsem tempo. Před desátým kilometrem jsme se dostali na promenádu u pláže, kde trochu foukalo. I z toho důvodu se mé tempo ustálilo okolo 4:30/km, přestože mi přišlo, že běžím o něco rychleji. Po opuštění promenády jsme chvilku běželi po šotolině a následně se vrátili zase na asfalt. Asi z radosti, že už jsme zase na mém oblíbeném povrchu, jsem 18. km prolétl za 4:19. Nějak už bych to doklepal do cíle, ale bohužel poslední 2 km se běželo do kopce, což nemám vůbec rád a ještě k tomu na konci závodu. Musel jsem i chvíli přejít do chůze, protože mi těžkly nohy a moje tempo se propadlo. Nakonec jsem to zvládl těsně pod 1:35.

Celkově se jednalo o pěkný závod a jako start do sezóny to nebylo až tak špatné.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 266

PROSINEC - 13x běh (165,8 km). Upřímně jsem si myslel, že toho na konci roku naběhám víc, ale nějak jsem se do toho nemohl dostat a když už to vypadalo, že se do toho dostanu, tak jsem zřejmě vlastní vinou onemocněl, když jsem podcenil oblečení na výběhu a skončil na ATB a v novém roce tak začnu zase pěkně od nuly.

LISTOPAD - 15x běh (139,1 km). Listopad jsem pojal velmi pozvolna. Jednak jsem chtěl nechat tělo pořádně zregenerovat a zadruhé mě bolelo namožené lýtko. Běhal jsem jen lehce a maximálně 3x do týdne., abych úplně neztratil nabranou kondici a měl zase v zimním období na čem stavět.

ŘÍJEN - 16x běh (211,1 km). V říjnu vyvrcholil trénink maratonem v Drážďanech. Předtím jsem absolvoval 4 náročné tréninky (tempo 16 km á 4:43/km, 3x6 km á 4:30-45/km, 5x1000 m á 4:05/km) včetně Běhu z Pístova, kterého jsem se zúčastnil po dlouhých 7 letech. V Drážďanech jsem cílil na čas 3:20-25, což se nakonec podařilo. Atmosféra skvělá a počasí taky. Rozhodně jsem si to užil, i když závěr byl náročný, ale tak to u maratonu bývá. 

ZÁŘÍ - 17x běh (236 km). Po skvělém srpnu přišlo slabší září. V tréninku na maraton je 236 km prostě málo. Hlavní příčinou byla znovu samozřejmě, jak jinak, bolest zad, která se zhoršila po pražské desítce. Tu jsem zaběhl prakticky stejně jako před rokem a žádný plánovaný rychlostní posun se nekonal. Druhým největším závodem podzimu ale byl ústecký 1/2 maraton, kde jsem v roce 2019 zaběhl svůj osobák. Věděl jsem, že pod vysněných 90 minut se nemám šanci dostat a nakonec se nepovedlo ani pod 1:32. V nezvykle teplém počasí se mi nakonec povedlo dokončit 10 minut od osobáku. Pozitivní je, že jsem ve druhé polovině měsíce zaběhl 3 velmi kvalitní tréninky (3x4 a 3x5 km v tempu 4:40/km a 30-km dlouhý běh). Chyběly tomu sice volnější výběhy, která dávají základ, ale z tohoto pohledu těch 236 km kvalitu nepostrádalo a na maraton by se nemuselo jednat o špatnou přípravu. To ale ukáže až 22. říjen :-)

SRPEN - 30x běh (406,4 km). Dva a půl roku jsem se nad 400 km nedostal. A povedlo se mi to zrovna v měsíci, kdy jsem to vlastně vůbec nečekal, protože jsem 3 týdny strávil na dovolené v zemích bývalé Jugoslávie. Ale snad právě proto se to podařilo. Vybíhal jsem vždy brzy ráno, kdy ještě venku nebylo takové horko. Vlastně jen 3 dny jsem běhal v dešti a to v Černé Hoře. Jinak mě to moc bavilo, protože běhat na neznámých místech je vždy zajímavé a osvěžující. Celkem jsem na dovolené natočil 270 km. V Černé Hoře ve městě Bar jsem narazil na otevřenou dráhu a neplánovaně zařadil krátký 5 km tempový běh. Za týden další v Bosně a pak jsem na to navázal doma ve Varech o délce 8 a 10 km. Vše v tempu 4:30/km. Ke konci měsíce jsem také zvládl dlouhý běh 29 km. Solidní příprava na maraton!

ČERVENEC - 24x běh (303,3 km), 1x kolo (32 km). V červenci jsem se těsně zase dostal nad 300 km měsíčně. Ze začátku jsem ještě zkoušel nějaké kratší úseky na rychlost (600 a 800m), ale na SpaRunu jsem totálně vybouchl a zaběhl svůj nejhorší čas v historii. Bylo sice pořádné vedro, ale to nic nemění na věci, že to byla momentálně slepá cesta. Rozhodl jsem se tedy zcela soustředit na přípravu na maraton v Drážďanech, který mě čeká v říjnu a začal nabíhat volným tempem kilometry. Po dlouhé době jsem opět vyběhl s Michalem a dali jsme směrem na Hubertus ve Varech 19 km, což byl tento měsíc můj nejdelší běh. Poslední běh v měsíci jsem absolvoval v Maďarsku cestou na dovolenou do Chorvatska.

ČERVEN - 21x běh (237,5 km), 1x kolo (24,1 km). Začátek června ozdobil jarní vrchol v letním počasí na budějovickém 1/2 maratonu. Tempo jsem zvolil na 1:30, 8 km jsem ho držel, ale pak jsem musel zvolnit, abych nakonec doběhl necelé 2 minutky po vysněném čase, s čím jsem ale poměrně spokojen. Horší už to bylo za 3 týdny na Rolavě, kde jsem v rámci Olympijského běhu běžel 5 km prakticky stejným tempem. Celý měsíc jsem běhal převážně volně, jen na konci jsem zařadil 2x5 km - jednou 12x400 a jednou tempový běh, ale žádné zázračné časy se nekonaly. Dal jsem si však velký závazek, přihlásil jsem totiž na drážďanský maraton, který se koná na konci října.

KVĚTEN - 25x běh (321,1 km). Květen se oproti slabšímu dubnu vydařil. Dílčím cílem před 1/2 maratonem v Budějovicích byla karlovarská štafeta, kde jsme měli jasně daný cíl a to zvítězit. Pár rychlostních tréninků jsem právě kvůli kratší pětikilometrové trati absolvoval. Cíl to splnilo, protože si mi podařilo rozběhnout první část pod 21 minut a tým New Roll Runners ve složení Bridget, Véna a Tomýk dosáhl slavného vítězství :-) Jediné, čeho mohlo být více, byly dlouhé běhy. Pouze 2x jsem se dostal nad 20 km. O to víc je cennější celkový objem nad 300 km.

DUBEN - 19x běh (228,6 km), 34,7 km kolo. Hned na začátku měsíce jsem absolvoval ostrý test v podobě 1/2 maratonu v pěkném rumunském městě Cluj. Trať byla nejrovinatější, co jsem kdy běžel, ale obsahovala spoustu zatáček a vraceček. S časem 1:32:25 jsem spokojený. Pak se prudce ochladilo a v Rumunsku jsem běhal v mrazivých teplotách kolem 0. Po návratu domů jsem 10 dní kvalitně odtrénoval, ale bohužel jsem podcenil bolest v krku a onemocněl. To znamenalo týdenní výpadek a ztrátu nabrané kondice, což je škoda, protože to vypadalo s útokem na čas pod 90 minut na budějovickém 1/2 maratonu celkem nadějně, ale tohle je velká překážka.

BŘEZEN - 26x běh (350,1 km). Březen se povedl. Pokračoval jsem v nastaveném trendu a běhal kolem 80 km týdně a zvládl jsem tři tempové běhy. Jen místo toho, abych je prodlužoval, běhal jsem je stále kratší (14, 12, 10). Nějak jsem se v nich necítil. Ani dva dlouhé běhy na Svatošky a zpět se neobešly bez komplikací. U jednoho (25 km) jsem přepálil úvodní polovinu a posledních 7 km už jsem jen doklusal. Pak jsem si naordinoval rovnou 30 km. Rozběhl jsem rozvážněji a zhruba 12 km celkem šlo, ale pak už jsem to začal cítit. Na 18. už mi došlo a následně jsem měl co dělat, abych se dostal se 2 přestávkami do cíle. Třetí běh (26 km), více kopcovitější, už jsem v tempu přes 5 minut zvládl lépe. Vzhledem k blížícímu 1/2 maratonu jsem zařadil také 2 rychlostní tréninky (6x800 a 4x1200) a s těmi jsem byl naopak spokojen, když se dařilo držet tempo 4:10/km.

ÚNOR - 24x běh (315 km). Na únor celkem slušná kilometráž. Hned na začátku měsíce jsem si střihnul 1/2 maraton u moře ve Španělsku a zatrénoval si v teple (poslední 2 dny spíše ve větru). Po návratu jsem pokračoval ve volných bězích. Jednou jsem zkusil tempový běh 12 km po 4:32/km, ale dost mě to vyčerpalo, tak jsem od tempové vytrvalosti raději upustil. Těší mě 2 dlouhé běhy (23 a 25 km), které jsem zvládl bez nějakých větších potíží.

LEDEN - 23x běh (276,2 km). Oproti prosinci jsem mírně navýšil kilometráž a dostal se na dostřel 300 km. V prvním týdnu jsem testoval formu na Bezručáku v Chomutově, kde jsem se účastnil závodu na 10 km také v roce 2020. První polovina se běží do kopce a pak zpět. Oproti závodu před 3 lety jsem letos doběhl těsně pod hranicí 44 minut, tedy o 3 minuty pomaleji. Většinu tréninkových běhů jsem absolvoval ve volném tempu, pouze 2x jsem zkusil zařadit něco rychlejšího. Potěšil mě především tempový běh na 10 km, kde jsem udržel průměrné tempo 4:32/km, což se vzhledem k plánovanému jarnímu maratonu pod 3:15 jeví slibně.

Add new comment
Details
Category: Trening
Hits: 324

Čtyři měsíce jsem nezávodil, tak jsem dostal chuť zopakovat si po třech letech Desítku v Bezručáku. Tenkrát jsem měl mnohem lepší formu, bylo to čerstvě pár měsíců po maratonském osobáku, přesto jsem se pod 40 minut nedostal. Nejedná se o lehký závod, protože se běží prvních 5 km mírným stálým stoupáním do kopce a pak zpět.

Plánoval jsem rozběhnout závod pomalejším tempem někde kolem 4:30/km, ale i to se nakonec ukázalo jako příliš smělý plán. 2 km jsem zvládl, ale pak jsem postupně zpomaloval až ke 4:50. Krátce po otočce se mi rozvázala pravá tkanička, tak jsem se jí snažil zmrzlými prsty zavázat, což mi vzalo asi 20 vteřin. Za pár set metrů se mi pro změnu rozvázala tkanička na levé botě. Na tu už jsem se ale vykašlal a pokračoval až do cíle s rozvázanou Dolů to celkem šlo a dokonce poslední kilometr se povedl pod 4:00, ale stejně mě pár lidí v cílové rovince ještě předběhlo, protože už jsem mlel z posledního. Čas pod 44 je sice hodně slabý, ale na začátek roku jsem rád, že jsem dokončil bez nějakých větších následných bolestí a můžu se tedy připravovat na můj hlavní cíl a tím je (nejspíše) pražský maraton pod 3:15. Zároveň se jednalo o můj první závod ve starší kategorii 40-49 (23. místo ze 47). Snad se příště posunu o pár míst vzhůru.

-

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 229

Na Birell před 3 roky jsem měl super vzpomínky, protože jsem si tenkrát zaběhl osobák na desítce a následně pokořil maxima na 1/2 maratonu i maratonu. K tomu jsem měl letos daleko, ale chtěl jsem opět zažít tu úžasnou atmosféru běhu večerní Prahou. Číslo jsem si vyzvednul již v týdnu, když jsme se vraceli z rodinné mini dovolené v Polsku. Původně jsem měl v plánu jet sám, ale ozvali se Petr se Stáňou, tak jsem měl radost, že budu mít společnost. A nakonec jsme jeli dokonce v 5, protože Járovi a Davidovi, kteří v tomto roce obráželi všechny závody od Runczechu, vypadl na poslední chvíli domluvený odvoz. Do Prahy jsme dorazili s dostatečným předstihem, aby si všichni kromě mě mohli vyzvednout čísla a pak zaparkovali nedaleko menšího obchodního centra a metra, kterým jsme se dopravili na start.

Od Mnichova uplynuly mezitím sice jen necelé 3 týdny, ale něco jsem natrénoval, proto jsem si věřil na rychlejší čas. Stanovil jsem si za cíl 42:30, tedy tempo 4:15/km. Jára se přidal a běželi jsme spolu. Abych nedopadl jako v Německu, hlídal jsem si tempo na hodinkách a první kilometr zaběhl za 4:10. Pak jsem nějak zvláštně zpomalil na 4:25 a musel jsem dohánět nabranou ztrátu. Myslel jsem, že mě Jára občas vystřídá, ale držel se v závětří a pár kilometrů jsem dokonce myslel, že jsem ho ztratil, ale pak se zase objevil a dotáhli jsme to společně do cíle. Tempo jsem si očividně rozvrhl správně, protože poslední kilometr za 4:05 byl ten nejrychlejší a tak to má být :-) Sice chyběly ke stanovenému cíli 3 vteřiny, ale to vůbec nevadí. Přestože jsem na svůj osobák ztratil 3 a půl minuty, nemohl jsem si vzhledem k současné formě stěžovat. Petr si vylepšil osobák na skvělých 37 minut!

--

Po závodě jsme si dali v metru Pizzu, která chutnala opravdu báječně a valili zpět domů na západ.

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 206

Atletické mistrovství Evropy jen 3 hodiny autem mě hodně lákalo a když se objevila možnost získat lístek na večerní atletický program na stadionu v rámci registrace na 10-kilometrový závod pro veřejnost, neváhal jsem ani vteřinu. Sice jsem musel vyrazit brzy ráno, abych viděl na vlastní oči TOP evropské maratonkyně a maratonce. Předtím jsem si ještě vystál frontu na číslo před prodejnou Salomonu. Můj závod, který kopíroval maratonskou trasu (běželo se 4x10 km + něco navíc) startoval až v 15:30 a celý horký srpnový den jsem strávil prakticky na nohou (6 km jsem šel pěšky do města od Olympijského stadionu, kde jsem parkoval v BMW Welt a pak postával u maratonské trati), jen pár desítek minut jsem proseděl na cílové tribuně a trochu si odpočinul.

Po SpaRunu jsem odložil hodinky, tak už si přesně nepamatuji, kolik jsem toho naběhal, ale moc toho nebylo. Úplně přesně jsem nevěděl jak si rozvrhnout tempo, což se projevilo v prvních 2 kilometrech za 8 minut. To jsem si uvědomil, že bych dlouho nevydržel a zpomalil jsem na tempo ke 4:30/km. I když se trasa tvářila rovinatě, nějaká mírné stoupání tam byla. Přesto jsem měl po 6 km dost a nebyl jsem moc daleko od toho, abych to zabalil. To ale nemám ve zvyku a tak jsem zmobilizoval všechny síly a makal dál. Více jak kilometr dlouhá cílová rovinka se zdála nekonečná. S výsledným časem 43:25 jsem nakonec v rámci okolností spokojen.

--

Pak už jsem pospíchal na stadion na hlavní večerní program. Měl jsem štěstí na pěkné souboje, viděl několik světových hvězd, seděl nedaleko české výpravy a dokonce se vyfotil s Jirkou Homoláčem :-)

Záznam závodu Výsledky

 

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 182

Posedmé na domácím závodě, který jsem vynechal zatím pouze jednou v minulém roce, kdy mě na start nepustila vyhřezlá plotýnka. Po povedeném startu na karlovarském 1/2 maratonu jsem si věřil na dobrý výsledek, ale týden poté se záda opět ozvala a v Mariánkách jsem se běžel tedy prakticky bez tréninku. Hlavním cílem bylo neběžet hůře než při mém prvním startu v roce 2015.

Trasu však znám dokonale, proto jsem si rozvrhl síly, abych do cíle nedobíhal s jazykem na vestě. To se podařilo na výbornou, když jsem po úvodním volnějším kilometru zvládl vyběhnout všechny stoupání až na kolonádu a pak držel tempo až na Viktorku. Prakticky celý závod se kousek za mnou drželi 2 běžci a před náběhem na ovál mi nastoupili. V posledních 200 metrech jsem ale dokázal zmobilizovat síly a připravit hlavu na závěrečný sprint, kterým jsem si svou pozici udržel. Cíl se podařilo splnit, protože jsem zaběhl prakticky stejně jako před 7 lety :-)

--

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 719

Počtvrté ve Varech, ale tentokrát v nové roli ve štafetě s předsedou Vénou opět samozřejmě v dresu Nové Role:-) 2x odloženého startu jsme se nakonec přece jen dočkali. Přišlo mi to vhod, protože lépe než před 4 lety bych stejně neběžel a navíc mě za 14 dní čeká celý 1/2 maraton v ČB. Realisticky jsem si stanovil čas pod 42 minut, přestože jsem v tréninku tohle tempo nedokázal udržet ani 5 km. Ale už mám odzkoušeno, že v závodech Runczechu se dokážu přinutit běžet rychleji.

Jako rozcvičku jsem si poprvé s Alexem zaběhl DM Rodinný běh. První kilometr na pohodu, protože se vzhledem k davu před námi moc běžet nedalo a tak jsme jen tak klusali. Druhý už jsme trochu přidali na 4:30/km a třetí vystupňovali na 4:11/km, shodou okolností mé cílové tempo na hlavní závod. Pro 1. placku jsme si tedy doběhli za 13:34. Pěkná rozcvička :-) Protože do startu zbývaly téměř 2 hodiny, relaxoval jsem s rodinou ve Smetanových sadech, kde jsem potkal Pavla Maršíka i Michala Báťu a další známé tváře. Trochu mi dělalo starosti, jak se dostanu do koridoru A, když mám na čísle D, ale nakonec se nejednalo o žádný problém a prošel jsem v pohodě. Dostal jsem se pár metrů od startovní čáry a těšil se na startovní výstřel.

---

Hlavně nepřepálit. První dva kilometry jsem si kontroloval tempo na hodinkách, ale pak jsem, nevím proč, už nekoukal a metu 5 km jsem míjel v čase okolo 20:30. Krize na mě přišla po výběhu z tunelu na kopečku, který se sbíhá před cílovou rovinkou. Když tam chodím okolo, ani to jako stoupání nevypadá, ale při závodu mě to rozhodí vždy. Nějak jsem se z toho dokázal oklepat, ale ztratil jsem kontakt s okolními běžci. Na hlavní silnici od Tržnice jsem tak vbíhal úplně osamocen, skupinka asi 20 metrů přede mnou. Bylo mi jasné, že když se do ní nedostanu, bude to sakra těžké a tak jsem trochu přidal a u finančáku se mi jí povedlo docvaknout. Byl jsem moc rád, že nemám před sebou celých 21,1 km a doklepal jsem to na předávku v plánovaném čase těsně pod 42 minut. Počkal jsem na Aleše, který předával Bridget a došli jsme spolu do cíle, kde jsme čekali na naše parťáky. Véna doběhl v cílovém čase 1:28:11 a Alešovi s Bridget se taky povedlo obsadit místo v TOP 10!

Věděl jsem při předávce, že před námi je jen 1 štafeta - sourozenecké duo Dubjakových. Katka mě předběhla po 3. km a předávala 30 vteřin přede mnou. Vénovi se podařilo Ondřeje předběhnout, ale nakonec z toho bylo "jen" 3. místo. O ostatních dvou štafetách jsem díky tomu, že nejspíš neměli na zádech označení, nevěděl. To ale nevadí, protože postavit se na bednu v závodě od Runczechu je úžasný pocit!

--

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 360

Po dlouhých 4 letech jsem se opět postavil na start Nočního běhu v Plesné od spolku Rozběhnito.cz. Tentokrát ale na odlišnou trať - místo 5 km se běželo 8 km přes Lomničku, Vackov a Smrčinu. Na startu jsem se potkal s Michalem Opltem, který si přijel otestovat formu po nachlazení. Zároveň se ke mně přihlásil Honza Maxa, se kterým jsme váleli v dorostu za Cheb a neviděli se přes 20 let.

Věděl jsem, že přibližně 3/4 trasy se běží po asfaltu, což mi vyhovuje. Start byl rychlý, snažil jsem se držet zpět a nevypálit moc rychle. Jak se nabíhalo do lesa a trať se začala vlnit, moje tempo postupně upadalo. Prakticky kopírovalo trať, když jsem se 4. km proběhl tempem těsně pod 5 min/km. To už se mírně stoupalo z Lomničky do Vackova. Čekal jsem, že to bude horší, ale celkem se to dalo běžet v pohodě. Před sebou jsem měl běžce, u kterého jsem věděl, že ho později dostihnu. Povedlo se mi to ve stoupání ve Smrčině. Poté už se dalo opět běžet svižněji a poslední kilometr jsem se snažil ze sebe vydat maximum, za což jsem byl odměněn nejrychlejším kilometrem za 3:52. Takhle by měly vypadat závěry závodů - pěkně z kopečka :-D

-

Výsledky Záznam běhu

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 289

Po více jak dvou letech jsem měl opět možnost postavit se na start závodu od Runczechu. Neskutečně jsem se těšil a šel do toho přesto, že jsem neočekával nějaký skvělý čas. Dokonce jsem měl pochyby, zda se dokážu dostat pod 1:40. I když tedy více jsem věřil, než pochyboval :-)

V březnu jsem totiž pokračoval v nabíhání lehkých kilometrů nad 6:00/km a když jsem zamířil na dráhu zkusit delší 3 km intervaly v rychlejším tempu, měl jsem dost už při 4:35/km. Do Prahy jsem se vydal v autě spolu s Lenkou, Mírou, Hankou a ještě Lukášem, který ale zpět už jel s někým jiným a tak jsme se mačkali jen cestou tam :-) Počasí tentokrát teplu moc nepřálo a teplota se pohybovala okolo nuly. Za jedinou pozitivní věc se dalo považovat, že nepršelo. Číslo mi ochotně vyzvedl den před závodem Petr Jungmann a dokonce mi zařídil koridor B. V dostatečném předstihu jsem se převlékl ve stanu, kde bylo celkem plno, ale místečko se našlo. V koridoru jsem se potkal s Pavlem Maršíkem a pomalu poklusával, abych se před startem zahřál. Pak to konečně přišlo. Jako vždy skvělá atmosféra na startu a šlo se na věc.

Můj plán byl rozběhnout začátek okolo 4:50/km a postupně každých 5 km ubírat 5 vteřin a stupňovat tak tempo. Překvapilo mě, že se běželo úplně lehce a tep po 1. km vylezl jen na 140. Dal jsem tedy na pocit a přidal na 4:25/km. Pořád super. Pokračoval jsem tedy tímto tempem dál a metou 5 km probíhal pod 23 minut, což mě velmi příjemně překvapilo. Na desítce jsem byl za 45 minut a protože bylo stále s kým běžet, užíval jsem si běh v závodním pelotonu. Žádná krize nepřicházela a každá pětka byla o něco rychlejší než ta předchozí. Dokonce jsem zvládl zafinišovat v tempu pod 4 minuty a zakončil v čase jen o minutu pomalejším než při mé první účasti v Praze před 5 lety.

--

Radost mi udělali také Lenka s Mírou, kteří si zlepšili osobáky. Lenka doběhla dokonce 2. v kategorii za českou atletickou legendou Petrou Kamínkovou!

Záznam závodu Výsledky

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 319

Když se v lednu objevila na facebooku ve skupině Táta v kondici možnost přidat se do party, která se vydá na Kanárské ostrovy za sportem, hned mě ta myšlenka zaujala. Čekal jsem, že to bude stát za to, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být až tak super. Přestože jsem nikoho z účastníků zájezdu do té doby osobně neznal, sešla se skvělá parta lidí, kteří nezkazí žádnou legraci. Poprvé jsme se všichni viděli na Hlaváku v Praze, odkud jsme se Jožkovým trasportérem dopravili do Berlína. Tom záhadným způsobem propašoval přes check-in kufr nacpaný zázračnými produkty Herbalife se 7 kg nadváhy, aniž by něco doplácel a za 5 hodin už jsme přistáli na letišti v Las Palmas.

Ubytování bylo zajištěno v autentickém ostrovním městečku Agaete u moc šikovných bratrů Huberta a Ríšy, kteří dům vlastnoručně zrekonstruovali do neuvěřitelně krásné podoby. Na týden se tak stal dům v centru, pouhých 10 minut od pláže, naším domovem, odkud jsme vyráželi na dobrodružné a objevné výpravy. Hned po příjezdu jsme se naobědvali v přilehlé restauraci, kde jsem ochutnal místní specialitu Papas arrugadas, což jsou malé bramory vařené ve slupce zalité červenou Mojo omáčkou. Se zeleninovým sálatem opravdu skvělé. K tomu cerveza a sluníčko a nic vám nechybí :-) Po krátkém odpočinku jsme s Ríšou a Davidem vydali k oceánu, kde jsme se vykoupali sice v chladné vodě, ale jednalo se o příjemné osvěžení. S Davidem jsme také po návratu vyběhli alespoň na chvíli podél pobřeží, abychom se po cestě trochu rozhýbali. Následovala večeře, kterou nám každodenně včetně snídaní fantasticky připravovala Stánička, sestra našich hostitelů. Svým kulinářským uměním zastínila všechny místní restaurace.

--

Druhý den jsem začal 11,5 km výbehem s Jirkou a po snídani se větší část naší party vydala na túru do kopců po trase vertikálního závodu El Gigante, který se konal tentýž den a kde nás reprezentovala Stánička. Všichni, kdo se do téhle šílenosti pustí, mají můj obdiv, protože mi dalo zabrat jen se vyškrábat nahoru. Ale výhledy stály za to! Krajina se měnila a na vrcholu obklopen borovicemi jsem si připadal skoro jako doma v českém lese. Lákalo mě  jít dál a tak jsme se s Davidem rozhodli prodloužit si cestu až do zhruba 13 km vzdálené Artenary. To už byla víceméně pohoda z kopce či po rovině, i když pár kopců jsme ještě museli zdolat. Čekal jsem nějaké romantické místo v horách, ale jednalo se pouze o Bohem zapomenutou vesničku, kde jsme horko těžko našli jedinou otevřenou restauraci, kde jsme venku celkem vymrzli. Vysvobodil nás Tom, který pro nás serpentýnami dojel zapůjčeným autem. Celkem jsem za ten den měl v nohách 30 km. Další den jsem k tomu přidal 10,5 km výšlap na nedaleký kopec, kde jsem měl rozhled na celý širý oceán. Kdybych věděl, co mě čeká, asi bych si to odpustil :-D

--

Pak přišel den D. Tom začal svůj boj s drsnou kanárskou přírodou už v 11 v noci. Ostrovní Bozi se rozhodli, že nám závod zpestří vichřicí a deštěm. Ráno cestou na start, kdy jsme se kroutili horskými silničkami, jsme se tomu už jen smáli. Byl jsem opravdu velmi vděčný, že mi má drahá polovička poradila přibalit čelenku a rukavice. Anička se vydala na startovní čáru a my s Jirkou popošli asi o 500 m dál, když už se kolem nás začal valit dav běžců. První eliťáci opravdu letěli a poskakovali jako kamzíci kamenitou cestou, kde by každý špatný krok znamenal nehezký pád. Jelikož vypustit najednou 1000 běžců na úzkou horskou cestu není jen tak, ze začátku jsme spíš chodili a často stáli, než abychom běželi. Byly také místa, kde se běžet nedalo, ani kdybyste chtěli, protože jsem byl rád, že se škrábu po skále nahoru. Asi po 2 hodinách jsme začali sbíhat a počasí se uklidnilo. Čím níž jsme se dostávali, tím více se oteplovalo a já začal postupně odkládat promočené svršky. Často jsem se zastavoval, abych vychutnal nádhernou krajinu a pořídil nějakou fotku. Anička statečně utíkala ostatním závodníkům a vzhledem k tomu, že se jednalo o její první maraton, si vedla výborně.

--

Velmi dobře si pamatuju na 2 velké občerstvovačky. První zhruba na 18. km, kde začínala nejkratší 26 km varianta a druhou před vyschlým říčním korytem. Z obou se totiž výrazně stoupalo v teple do kopců. Obě mi daly pořádně zabrat. Měl jsem s sebou sice 2 půllitrové flašky, ale kdyby mi Jirka nedoplnil na 2. stanici, nevím nevím, jak bych dobíhal. Oba velké seběhy daly dost zabrat mým silničkám, které jsem slušně zevnitř palci prošoupal, jelikož jsem zvyklý běhat hlavně po rovině. Ve 2. stoupání se Jirka, který do kopce lehce poskakoval a občas i couval, čímž musel potěšit běžce, kteří se těžce vlekli, odpojil, aby zjistil, kolik sil mu ještě zbylo a dokončil ve svém tempu. Já se držel s Aničkou. Zaprvé jsem jí v tom nechtěl nechat samotnou a za druhé, i kdybych chtěl zrychlit, tak nebylo kde brát. 5 hodin na trati si vybralo svou daň. To se ukázalo v korytu, kdy jsem podruhé zakopl (poprvé před prvním větším seběhu, kdy jsem si sedřel dlaň) a chytla mě křeč do levého stehna a lýtka zároveň. Pomohl mi v první chvíli jiný závodník a pak jeho úlohu převzala Anička. Po chvíli to polevilo, ale musel jsem si dávat pozor, aby se křeč nevrátila. Nebylo to jednoduché, protože balvanovitý povrch byl zrádný a žádný krok nešlo udělat stejně. Pokračovali jsme indiánem a hodně nám pomohla menší občerstvovačka, kde jsme doplnili vodu. Závěr v předměstí Las Palmas už nebyl z hlediska krajiny tak zajímavý, ale doběh do cíle v pěkném parku si Anička náležitě užila. Jsem na ní pyšný, protože dokončila v polovině startovního pole, což je vzhledem k její premiéře skvělý výsledek! Já byl rád, že už nemusím dál běžet, svalil se na zem a po krátkém odpočinku se za 20 EUR odměnil účastnickým tričkem, aby mi zůstala nějaká hmatatelná vzpomínka. V obchoďáku jsem si koupil dvoulitrovku pepsi, ochladil se v oceánu a v restauraci jsem si dal lasagne. Pak jsme se vydali autem do našeho útočiště a Anička s Janičkou (Tomova maminka) trpělivě čekali do brzké noci na Toma. Ten vyčerpán po 100 km raději vzdal, i tak si ale zaslouží velký obdiv, že se s přetěžkými podmínkami pral tak dlouho. Kdyby mi někdo před 9 měsíci, kdy jsem nehybně ležel doma, řekl, že v březnu poběžím horský maraton, myslel bych bych si, že se zbláznil :-)

--

Zbývající dny se nesly ve znamení regenerace, poznávání ostrova, užívání si tepla a pohody. Cvičili jsme jógu na střeše při západu slunce, koupali se v moři, vyzkoušeli si surfování, vychutnávali do dlouhé noci velmi kvalitní hudební produkci multiinstrumentalisty Ríšy, jeho španělského kamaráda, který ho doprovázel na cajón (stolička a zároveň buben) a občas doprovodil i Hubert na housle. Prostě se jednalo o bezvadný týden ve společnosti báječných lidí. Nemělo to chybu!

Záznam závodu

 

Add new comment
Details
Category: Závody
Hits: 436
  • You are here:  
  • Home