Když nemůžeš, zpomal :-)

SpaRun 2020

Již šestá účast na mém domácím závodě, který pro mě znamená srovnání výkonnosti napříč roky. Po loňském povedeném závodě jsem chtěl čas stlačit ještě níže. Vysněný cíl jsem zaměřil dokonce pod 24 minut. Když teď ale zpětně přemýšlím, vlastně se jednalo jen o mé zbožné přání, které nebylo podpořeno odpovídajícím tréninkem.

Rozběhl jsem tedy odvážně - úvodní kilometr za 3:50/km. Neměl jsem s tímto zase takový problém jako před 3 lety, kdy jsem pak trpěl až do cíle. Přece jen jsem už o něco vyběhanější, ale cítit jsem to začal po kopečku u knihovny, kde už jsem zpomaloval a dostali se přede mě další borci. V dalších stoupáních na Anglickou a na kolonádu už jsem neměl tolik sil a především u Fontány jsem popadal dech déle, než by bylo nutné. V téhle fázi jsem ztratil asi nejvíc sil, které dále chyběly. Směrem dolů se to malinko rozběhlo, ale maximem byl 6. km za 4:00/km. Na finiš taky nezbyly síly, když jsem sice v protilehlé rovince na oválu zkusil nastoupit Petrovi Hurdichovi, ale tomu zbývalo v rezervě víc a hned mi to vrátil a taky mě přespurtoval Honza Preibisch. Výsledný čas sice "jen" o 20 vteřin hoší než loni, ale spokojen být rozhodně nemůžu. Za rok se pokusím připravit lépe, aby 24-minutová hranice padla.

Alespoň mám hezkou fotku z kolonády :-D

--

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 31 August 2020

Hits: 789

Kostelecké kopečky 2020

Hned den po Komorní Hůrce jsem se vydal na další závod Živého Sokolovska. Už podle názvu a profilu trasy jsem čekal náročný závod, ale že to bude až tak drsné, jsem nepředpokládal.

--

Vyrazili jsme autem s Honzou Linhartem a jeho mamkou, která nám dělala doprovod. Na start se postavil i zcela jasný favorit Pavel Procházka, který nenechal nikoho na pochybách a něco málo přes 8 kilometrů dlouhou trať zvládl za 34 minut, o 4 minuty rychleji než druhý v cíli. Za konkurenci jsem považoval Honzu a Tomáše Mandzáka. Hned po startu se vybíhal krátký kopeček, kde měli ještě všichni spoustu sil. Následoval prudký sešup dolů po asfaltce. Tempo jsem nasadil vysoké, abych se držel čela, takže 1. kilometr za 3:49 byl nakonec vzhledem k těm dalším solidně přepálený. Z asfaltky nás následně trať vedla vysokou trávou a terénem do přírody. Po rovině to jakž takž šlo, ale jakmile se začlo stoupat, byl jsem vyřízený. Veškeré ambice na umístění vzaly za své a já se snažil aspoň běžet, což se ne vždy povedlo. Už před závodem jsem věděl, že v závěru se běží do kopce. Tam už jsem z větší části šel. Celkové tempo přes 5 minut na kilometr je ostuda. Tohle prostě není můj šálek kávy. Za Pavlem nakonec doběhl 2. Tomáš, který by měl svůj talent podpořit pravidelným tréninkem. Potenciál tam určitě je. Na Honzu zbyla nakonec brambora, když se před něj dostal ještě mně neznámý David Langer.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 12 August 2020

Hits: 424

VC Komorní Hůrky 2020

13. června se konal první ročník Velké ceny Komorní Hůrky, kterou pořádají členové chebského běžeckého spolku Rozběhnito.cz. Jelikož se jednalo o asfaltovou desítku s krosovou vložkou a mírným zvlněním, neváhal jsem se na akci vydat. Určitě se pro mě mělo jednat o přijatelnější typ závodu, než třeba Meluzínka (či následné Kostelecké kopečky).

Na Komorní Hůrku jsem dorazil s dostatečným předstihem, tak že jsem měl čas pozdravit se s Vénou, který také dorazil, a řádně se rozklusat. Jasným favoritem, byl Vítek Fiala, který je atletickou nadějí našeho kraje. Jinak jsem nikoho blíže neznal. Za teplého letního počasí jsem se po startu tedy držel Vítka a Vény. Po úvodních 400 metrech přišla na řadu zmíněná terénní vložka. Naštěstí sil bylo dost a nejednalo se o prudký kopec, tak jsem se udržel v čelní skupince. Úvodní kilometr za snesitelné 4:20 následoval už o poznání ostřejší za 3:38. To mi ale bylo jasné, že takové tempo bych asi dlouho nevydržel. Vítek si běžel svoje a i Véna se trochu vzdálil. K mému překvapení jsem však Vénu na 3. km předběhl (bohužel díky zdravotním problémům s plotýnkou) a stříbrnou pozici si držel až do konce. I když tak jednoduché to nebylo. Závod se běžel na 2 kola. Asi km před koncem jsem na chvíli musel přejít do chůze, abych se vzpamatoval. Pravděpodobně za to mohl rychlý 2. km. Měl jsem chuť to zabalit, ale makal jsem dál. Celé druhé kolo jsem běžel prakticky osamoceně bez nutnosti dramaticky zrychlovat.

Celkově se jednalo o příjemný závod v přátelské atmosféře. Vyhrál jsem flašku vína a vstup do tamního wellness, který si asi schovám na chladnější dny :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 24 July 2020

Hits: 441

Trail 1/2 marathon okolo Meluzínky 2020

14 dní po plzeňském 1/2 maratonu měl následovat trailový závod na stejnou vzdálenost okolo Meluzínky. Už jsem byl i přihlášený, ale mediální pandemie všechny donutila změnit plány. Tak se staly ze 2 týdnů 2 měsíce, ale na start Meluzínky jsem se po 2 letech opět postavil. Tentokrát byla trať v lepším stavu, než při mé poslední účasti, kdy jsem se musel vyhýbat loužím a rozbahněná louka vzala tenkrát dost sil.

-

Tak první kolo dám na pohodu, jsem si říkal. 4:06 úvodní kilometr jsem teda asi trochu přehnal. Ale kopce jsem nějak vyběhl, i když jsem na posledním musel na chvíli přejít do chůze. Přesto vedoucí skupina (hlavně Roman Kašpar, který nakonec doběhl pátý) nasadila pro mě vražedné tempo a vzdálila se. Já si běžel to svoje a plánoval druhé rychlejší kolo. To se ale díky kopcům, kde jsem se dost trápil, nekonalo. Čas nejpomalejšího kilometru se vyšplhal skoro na 6 minut. To už se ale začali na dostřel přibližovat nebezpečně další běžci. Tak mi nezbývalo než za to vzít a od 15. km jsem nasadil strojově přesné tempo 4:18/km. Každý kilometr na chlup přesně. Věděl jsem, že když to udržím, nikdo mě nedoběhne. Dostal jsem do stavu flow (jak říkají sportovci) a běželo se mi fakt parádně. Kilometr před koncem mi ale na stezce okolo Bodenu začalo docházet palivo a pohyboval jsem se jako v rosolu. Naštěstí za mnou nikdo, tak jsem to úspěšně doběhl do cíle o 2 minuty lépe než minule. Přesto jsem se umístil až na 6. místě. Konkurence nespí. Honza Grošek, který byl v roce 2018 druhý, vyhrál v super čase pod 1:30. Tehdejší vítěz Petr Hurdich bral tentokrát po noční dvanáctce v práci 3. místo.

-

Poté jsem vyklusal s Honzou Linhartem, který získal 3. místo na desítce a počkal na vyhlášení za štěkotu psů, který je díky canicrossovým kategoriím pro závody Živého Sokolovska tak typický :-) Za rok znovu a rychleji!

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 06 June 2020

Hits: 539

1/2 maraton u Boleváku 2020

V březnu jsem byl plný odhodlání, jak budu každých 14 dní, pokud to půjde, běhat závodní 1/2 maraton, abych absolvoval delší běh v rychlém tempu. To jsem ale nevěděl, že nás čeká 2-měsíční závodní půst. Výlet do Plzně jsem pojal jako rodinný výlet, abych uspokojil všechny strany. Ubytovali jsem se v penzionu na kraji Plzně v Červeném Hrádku.

Brzy ráno jsem se vydal po svých 7 km k Boleveckému rybníku a rodinu nechal dospat v penzionu. Byla pěkná zima, ale naštěstí nepršelo ani nesněžilo. U restaurace Ostende, kde bývá obvykle zázemí závodu (koná se ještě desítka, maraton a padesátka) se mi potvrdilo, co jsem tušil. Totiž že trasa nepovede po rovinatém okruhu okolo rybníka jako vždy, ale start se posunul o kus dál do lesa. Bohužel profil nebyl rovinatý a trasa vyasfaltovaná pouze přibližně z poloviny. Uvědomil jsem si, že to taková pohoda nebude, ale co se dalo dělat.

U registrace jsem potkal Peťu Hrona a Láďu Šinku, kteří si střihli desítku (Láďa 2., Petr 5.). Převlékl jsem se vzhledem k absenci šaten venku (někdo mohl využít alespoň zázemí vlastního auta) a po krátkém rozklusání a startu maratonců s "padesátníky" jsem přišli na řadu my. Já byl připraven na rovinaté pohodové tempo 4:20/km, snad i proto jsem se držel v 1. kole z celkových šesti čela. První část trasy mírně, ale nepříjemně stoupala po lesní cestě a částečně asfaltu, po kterém se následně sbíhalo a ke konci kola se opět nabíhalo na lesní a pískovou cestu u rybníka, kde se potkávali běžci z různých distancí. Po prvním kole se utrhl Jakub Černý, kterého jsem mylně považoval za Tomáše Eisnera (1/2 maraton za 1:12), tak jsem ho nechal běžet a šel si svoje.

Stoupající a klesající trasa si vybírala svou daň a každé kolo bylo těžší a těžší. Přesto jsem se dokázal osamostatnit na 2. místě, které jsem držel až do konce. S tím jsem se spokojil a když jsem v závěru viděl proti mě na krátké smyčce před cílem běžet Tomáše (Jakuba Černého), měl jsem za to, že už jen vyklusává a ještě mu pogratuloval :-) Jak jsem následně zjistil, doběhl jen 37 vteřin přede mnou. Vědět to dřív asi bych se snažil víc. Poučení: bojuj naplno až do konce.

Po závodě jsem se převlékl v malém altánku a počkal si na vyhlášení, kde jsem obdržel tričko a pivo. Knížku od Dany Zátopkové jsem odmítl, protože ji už doma mám. No možná jsem si ji měl vzít. Pak jsem se vydal zase 7 km pěšky do Plazy, kde jsem se náležitě občerstvil, vyzvedl rodinu z kina a mohli jsme se vydat zpět domů.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 05 June 2020

Hits: 474

Napoli 1/2 marathon 2020

Když byl svět ještě normální, vydal jsem s kamarády Petrem, Stáňou a Jančou na zahraniční závod Runczechu do slunné Itálie. Moc jsem se těšil, protože jen v dobrém vzpomínám na svůj první 1/2 maraton mimo ČR, který jsem absolvoval před 2 lety s Vaškem v Barceloně, více zde. Letenku z Norimberku jsme pořídili v předstihu již minulý rok opravdu za hubičku - pouhých 700,- Kč tam i zpět. V pátek brzy ráno jsme s Jančou vyrazili vlakem do Kynšperku, kde jsme přesedli do auta k Petrovi a Stáně a v dostatečném předstihu jsme dorazili na parkoviště u letiště. Let proběhl v pohodě a za pár hodin už jsme si to štrádovali pěšky ne zrovna čistými ulicemi do našeho dočasného bytu, který nás vyšel každého na velmi přijatelných 500,- Kč/na noc.

Majitel na nás ochotně počkal skoro hodinu, protože evidentně nečekal, že těch 5 km z letiště zdoláme po svých. Ale jsme přece sportovci a v Neapoli jsme toho nachodili mnohem víc :-) Hned jsme vyrazili vlakem do expa, kde jsme vyzvedli startovní balíček. Cestou jsme již slýchali češtinu, protože závod je u nás hojně propagován a spousta lidí od nás ráda využije možnost zaběhnout si závod v pěkném počasí kolem mořského pobřeží. Večer jsem uvařil špagety a šlo se na kutě.

-

Ráno jsme s Petrem a Janou vyběhli brzy, abychom si užili výhledy na moře a probouzející se město. Původně jsme měli v plánu výlet na Vesuv a do Pompejí, ale vzhledem k přemrštěným cenám půjčovného na auto jsme výlet museli odložit na pondělí. Odměnou nám ale byl překrásný výhled na město z hradu Castel St. Elmo, který se tyčí nad městem. Slunce prosvětlilo oblohu a my se tak mohli kochat úžasným výhledem na Vesuv a třpytící se moře. Dolů jsme to vzali po svých a nachodili snad 15 km. Posilnili jsme se vynikající pizzou a na závěr se projeli loďkou, kde se nás vychytralý Ital snažil při placení natáhnout, ale nenechali jsme se.

-

V neděli nastal čas závodu. Lístky na místní vlak/metro jsme pro jistotu koupili den předem, protože italský systém je "trochu zvláštní". Lístky se kupují v automatu na přesný čas, pak se ještě musí označit strojkem při vstupu do metra. Co zabere v Praze 10 vteřin, tady trvá 3 minuty. Co se týká samotného závodu, všichni Češi dostali nehledě na časy uvedené při registraci automaticky koridor D, což se zvlášť nám s Petrem vůbec nelíbilo. Nijak zvlášť jsme to před závodem neřešili, ale celkem nás překvapilo, jak to Italové hlídali. Dostali jsme se nakonec do B, ale museli jsme proklouznout přes 3 kontroly. Ale nebyli jsme jediní :-) Trasa byla pěkná, obzvlášť když se zrovna vinula kolem pobřeží. Výhledy stály za to. V podstatě se běželo stejně tam i zpět, pouze zhruba někde na 12. km byla malá odbočka k náměstí Piazza del Plebiscito. Pro mě nejtěžší částí se stalo stoupání tunelem na 19. km, na které jsem se netěšil už od 3. km, kdy jsem si při sbíhání uvědomil, že se tudy budeme i vracet. Ale nějak jsem to zvládl a finišoval v čase těsně pod 1:28, s čímž jsem na začátku sezóny, která momentálně nevím, jak bude vůbec vypadat, vcelku spokojen. Po závodě jsme se odměnili ještě lepší pizzou než v sobotu a večer jsme s Petrem a Stáňou dokonce dokázali vystoupat po svých na kopec k hradu, abychom si užili výhled na Neapol v noci.

--

V pondělí nastal čas odletu, ale až v 7 večer, proto jsme si dopředu za výhodnější cenu zarezervovali auto a navštívili Vesuv a Pompeje. Celkově se výlet do Neapole vydařil na výbornou. Počasí nám na rozdíl od loňského roku vyšlo fantasticky, což výrazně přispělo k celkovému skvělému dojmu.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 19 March 2020

Hits: 958

Lednové závody 2020

Desítka v Bezručáku

První závod od maratonu v Ústí. Věděl jsem, že mě nečeká nic lehkého, ale i tak mě překvapilo, jak moc moje forma od podzimu klesla. A to jsem přitom neměl tak "dramatickou" pauzu jako před rokem. Původně jsem měl jet minimálně s Vaškem a chvíli to vypadalo, že se přidá i Olda, ale jak už to bývá, vydal jsem se se v sobotu do Chomutova nakonec sám. Věděl jsem, do čeho jdu, protože jsem v Bezručáku absolvoval již před rokem a půl patnáctku. Bylo sice chladno, ale sníh, podobně jak celou zimu, nikde. Plánoval jsem první půlku volněji a dolů to pustit co to půjde. Nezačal jsem zrovna zostra podle mých podzimních temp. Bohužel i tempo 4:13 mi do kopce dávalo slušně zabrat a na 4. km už bych se otáčel, ale ještě jsem musel vydržet kilometr do kopce. Skupinka, kde se pohyboval třeba Ivo Feix (2. na maratonu v Ústí) nebo Štěpánka Coufalová, se kterou jsem dobíhal minulý rok ve Žluticích, se mi dávno oddělila a já trpěl v tempu 4:25/km. Po otočce jsem to sice trochu pustil, ale nějak nechápu 8. km za 4:10. Celkový čas mi ukázal, že bych asi měl v tréninku něco změnit, protože takhle jsem běhal 3-4 roky zpátky. S rozpačitými pocity jsem tak vyrazil zpět do Varů a měl jsem o čem přemýšlet.

-

Záznam závodu Výsledky

Chebská běžecká zima 3

Do Chebu jsem vyrazil 14 dní po Bezručáku a doufal, že už se zadaří trochu lépe. Před závodem jsem se pozdravil s Petrem a Stáňou, se kterými jsme plánovali v únoru vyrazit do Neapole. Na startu jsem zmáčkl hodinky, které mi ale, jak jsem zjistil v cíli, nic nezměřily. Asi jsem je nedomáčkl, ale hlavně jsem se na ně celý závod ani jednou nepodíval (jinak bych to zjistil dřív) a běžel podle pocitu. Běžela se 3 kola. První 2 byla identická jako před 2 lety, ale ve 3. se vybíhal kopec za areálem, který mi dal, opět jako každý jiný, solidně zabrat. Tady jsem musel dokonce přejít do chůze. Dotáhl se na mě Dušan Parihuzič, ale nenechal jsem se a na rovině se zase rozběhl a držel s ním krok. V seběhu z kopečka jsem trochu zvýšil úsilí a cuknul mu. Podařilo se mi tempo držet až do cíle a doběhl tak celkově na pátém místě. Z tohotu závodu jsem měl trochu lepší pocit, přesto to do ideálu mělo hodně daleko. A to jsem ještě netušil, že mě čeká za týden nemoc, která mě hodí ještě o kus zpět :-(

Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 09 March 2020

Hits: 531

Trening 2020

PROSINEC - 505,4 km. Pěkný závěr roku. Vyběhl jsem každý den a jako odměna první pětistovka. K celkové kilometráži přispělo 5 dlouhých běhů přes 25 km. Vrcholem bylo 28 km s Michalem v tempu 4:47, kdy se mi běželo opravdu parádně a ještě jsem cítil rezervu. Škoda, že ten den se neběžel maraton, protože forma byla :-) Co se týká vytrvalosti, je to fajn, ale rychlost spí hlubokým zimním spánkem. Pustil jsem se do ní 3x (souvisle okolo tempa 4:10/km) a pokaždé to stálo za nic. Času je ale dost, tak věřím, že zvlášť když se po novém roce na to zaměřím, bude na čem stavět a osobní rekordy budou padat jeden za druhým :-)

LISTOPAD - 449,1 km, kolo 0,7 km. V listopadu jsem začal s poctivým maratonským tréninkem, což se projevilo na celkové kilometráži. Natáhl jsem dlouhé běhy a vůbec nezařazoval nějaké rychlejší tréninky, na které bude dost času v dalším roce. Do rychlých temp se dostávám pouze jednou týdně, když si dávám 10 rovinek po volném běhu. Nejzajímavější je vzdálenost na kole - pouhých 700 m, než mi nedal přednost nepozorný řidič. Naštěstí to skončilo jen naraženou nohu, slovním útokem řidiče na mou osobu, protože nedokázal pochopit, že to byla jeho vina a následnou pokutou pro něj. Trénink to nijak výrazněji neovlivnilo.

ŘÍJEN - 346,2 km, kolo 165,6. Na začátku měsíce jsem si na dráze natáhnul lýtkový sval a následně mě bolest, která se postupně přesouvala do achillovky a kotníku, omezovala celý měsíc. Přidala se také záda. Celkem jsem vynechal 7 dní, proto se objem oproti říjnu snížil o více jak 100 km. Za největší výkon považuji 30-km běh, což se s odstupem následně projevilo na achillovce. Jinak se jednalo o takový zvláštní měsíc. Žádné závody se nekonaly a na obzoru také minimálně do konce roku nejsou. Proto jsem zvolil trochu vzdálenější metu, na kterou se budu soustředit - za více jak 1/2 roku pražský maraton, jenž, doufám, proběhne. Cíl je jasný - pokořit 3-hodinovou hranici.

ZÁŘÍ - 457,6 km, kolo 160,5 km. První školní měsíc se velice vydařil! Bylo tam všechno - úseky, tempové i dlouhé běhy, závody, kolo... Nejlepším zážitkem se stala účast na VltavaRunu, který mě nikdy nějak zvlášť nelákal, ale když mě kamarád a bývalý kolega z banky Jirka požádal o účast v jejich týmu, souhlasil jsem a musím říct, že jsem udělal dobře. Počasí vyšlo skvěle a parta se taky sešla super. I když to nebyly jednoduché úseky, užil jsem si to a rád na tenhle ročník budu vzpomínat. Absolvoval jsem také tři 5-km závody, ale s průměrnými časy, protože jsem je šel bez vyladění z plného tréninku. Zvlášť jsem si užil mou první dráhovou pětku v Chodově. Škoda, že nebylo s kým běžet, čas by asi byl o něco lepší. Kéž by se konal KV 1/2 maraton. Myslím, že vzhledem k tréninku bych se momentálně dostal pod 1:25, ale tak snad na jaře v ČB, kam jsem si převedl letošní registraci.

SRPEN - 312,9 km. Srpen už jsem trávil v Čechách, proto se našel čas a podmínky na kvalitní trénink. Vrcholem celého měsíce byla účast na poloviční trati Valdštejnovy desítky. Bohužel přípravu narušilo zdraví. Jednou mě složilo nachlazení, podruhé jsem vlastní chybou odpočíval díky přejezení :-) Celkem jsem takhle musel vynechat 6 dní, což se na přípravě podepsalo. Čas jsem sice v Chebu oproti účasti v roce 2017 vylepšil a doběhl celkově na 3. místě, ale očekávání jsem měl na začátku měsíce jiná. Vzhledem k okolnostem ale mohu být spokojený. V září je hlavním cílem jednoznačně překročit 400 km, což by se, pokud zdraví vydrží, mělo bez výrazných problémů podařit. Prověří mě především účast na Vltava runu, předtím mě čeká Olympijský běh ve Varech (5 km) a těším se opět po 2 letech na Salming Tour.

ČERVENEC - 284,8 km, kolo 65,7 km. Vzhledem k cestování jsem toho nenaběhal tolik jako obvykle, proto by se dal červenec s trochou nadsázky označit za odpočinkový měsíc. Zato se jednalo z hlediska prostředí o nejrozmanitější měsíc. Běhal jsem v Německu, Francii, Švýcarsku a Itálii. Zpestřením byl tradiční SpaRun, kde jsem však zůstal za očekáváním. Trénink jsem si neposkládal ideálně, za rok to bude, doufám, výrazně lepší. Proto za největší výkon v tomto měsíci považuji výjezd z Varů na Klínovec, který mi dal opravdu zabrat. Ale ten pocit po návratu stál za to :-)

ČERVEN - 333,3 km. Tohle byl velmi zajímavý měsíc. V první, hodně kvalitní, polovině jsem odběhal dva rychlostní tréninky (5x1 km a 10x500) + jeden dlouhý, prakticky maratonský, tempový běh s Michaly (Opltem a Báťou). Pak jsem se ne moc chytře oddělal dvěmi závody v jednom víkendu. V běhu na 9,4 km okolo Komorní Hůrky jsem bral pěkné 2. místo, ale nedělní Kostelecké kopečky byly navíc. Asi nejhorší závod (z mojí strany), co jsem běžel. Pak jsme s rodinou trochu cestovali a měl jsem možnost potrénovat v nádherné podalpské scenérii, což byl úžasný zážitek. Po návratu jsem v rámci finální přípravy na SpaRun zvládl ještě dva kvalitní tréninky - 12x300 a 3x1600.

KVĚTEN - 382,5 km. V květnu jsem začal používat novou tréninkovou pomůcku mySASY, pomocí které monitoruji odezvu na trénink, únavu a všeobecný stres, který na tělo působí. To znamená, že jsem tolik přestal řešit, zda naběhám 90 nebo 100 km a soustředím se spíše na to, abych trénoval chytře (nebo se o to zatím snažím) a opřel se do toho, jen když to dává smysl. Za ten měsíc už jsem si všiml, že někdy tlačím na pilu, i když to následně nepřinese významný tréninkový přírustek. Po 2 měsících jsem se znovu postavil na start 1/2 maratonu, tentokrát po 2 letech opět v Habartově a aby těch dvojek nebylo málo, čas jsem vylepšil o 2 minuty. Bohužel z toho nebylo 2. místo jako minule, ale vzhledem ke zvýšené konkurenci až šesté. S výkonem jsem ale spokojený, hlavní cíl bylo běžet lépe než minule a to se podařilo. V rámci pozávodní regenerace jsem se taky jednou projel na kole na mé oblíbené trase KV-Hroznětín-Nová Role-KV.

DUBEN - 421,6 km. Konečně zase nad 400 měsíčně! Duben se povedl jak z hlediska kilometráže, tak skladby tréninků, čemuž paradoxně pomohly vládní opatření. Otázka je, jestli se jednalo o účelně vynaloženou námahu. Tempa už se přiblížila tomu, kde bych je rád viděl standardně, tzn. souvislejší tempové běhy ke 4:00/km a úseky pod 4 minutami, ale úsilí, které je třeba vynaložit by mělo být snesitelnější. Bohužel si momentálně neumím představit, že bych překonal na jaře osobák na 1/2 maraton. "Naštěstí" k tomu nebude příležitost a tak se nabízí vynikající možnost experimentovat v tréninku a optimalizovat přístup. K tomu by mělo pomoci mySASY - optimalizace pomocí variability srdeční frekvence, ale o tom více příště :-)

BŘEZEN - 379,5 km. V březnu už jsem se opět po 2 měsících dokázal přiblížit na dostřel 400 km. Zařazoval jsem rychlostní tréninky a plánoval si i nějaké závody. To vše však vzalo za své díky zdravotní situaci, se kterou se pere celý svět. Vzhledem k tomu, že tempa, na která jsem se na podzim dostával, mi letos ještě moc nejdou, svým způsobem mi to i vyhovuje, zvolnil jsem a dokázal natáhnout kilometráž zase přes 100 km týdně při zachování tempových běhů. Poslední závod jsem absolvoval na začátku března okolo Boleváku v Plzni, kde jsem doběhl na polokrosovém 1/2 maratonu bez větší konkurence na 2. místě.

ÚNOR - 318,8 km. Po nemoci jsem se rozbíhal volněji a nenaběhal tak ze začátku měsíce tolik kilometrů. Tep se bohužel nesrovnal celý měsíc, proto jsem se nepouštěl do žádných delších tempových běhů nebo rychlejších intervalů. Vrcholem byl 1/2 maraton v italské Neapoli, do kterého jsem nastupoval bez nějakých velkých ambic, protože z tréninku jsem věděl, kde mám limity. S časem těsně pod 1:28 jsem nakonec spokojen. V březnu už se pustím i do rychlejších temp a v plánu je také několik závodních 1/2 maratonů, které pojmu jako dlouhé běhy na úrovni anaerobního prahu.

LEDEN - 349,9 km. V úvodu roku jsem se zúčastnil 2 závodů, které mi reálně ukázaly, jak na tom zrovna jsem. To znamená nic moc. V Bezručáku jsem se trápil, když mi první polovina do kopce připadala nekonečná a doběhl jsem minutu za skupinou běžců, které bych měl normálně porážet. V Chebu už to bylo o něco lepší, i když kopec v závěrečném kole mi dal zabrat, ale útok soupeře jsem i přesto odrazil. Pár rychlých tréninků na dráze jsem zaběhl, ale týden před koncem měsíce mě bohužel skolila viróza a pracně budovaná kondice se odebrala kamsi. Nezbývá než trpělivě začít znovu a doufat, že to nezanechalo moc velké stopy.

Trening 2019

Trening 2018

Trening 2017

Trening 2016

Details

Written by Marek

Category: Trening

Published: 07 February 2020

Hits: 841

Vitasport maraton Ústí nad Labem 2019

Dva maratony s odstupem 7 dní přece žádný rozumný člověk neběhá. Tak proč jsem to vlastně udělal? Důvodů je několik. Původně jsem chtěl běžet Drážďany, které se konají o den později než Ústí. Z důvodu nutnosti přespání jsem ale zvolil Ústí, kam se dá v pohodě dojet za 2 hodinky autem a vyspat se v pohodlí domova. Pak se ale objevila možnost zdarma startovat na jihu Čech. V Třeboni jsem měl v plánu pokořit 3-hodinovou hranici, ale to se nepovedlo. Řekl jsem si tedy, že když se budu cítit v pořádku, do Ústí pojedu. V pátek mě nic nebolelo, psychická únava se také nedostavila, tak jsem vyrazil. Sice ne autem, které jsem měl v servisu, ale vlakem. Však to je také pohodlná možnost.

Na hřiště TJ Svádov-Olšinky, kde se nachází zázemí závodu, jsem dorazil s dostatečným 70-minutovým předstihem a v klidu se mohl na závod připravit. V ceně startovného byl i běžecký doplněk. Vybral jsem si kompresní návleky, které mi přišly vhod. Chtěl jsem původně běžet ve fotbalových štrupnách, abych zmírnil otřesy lýtek, která jsem na konci v Třeboni hodně cítil. Ale návleky mi přišly mnohem pohodlnější. Tentokrát jsem se nechtěl vyčerpávat a tak jsem se těsně před startem jen krátce rozklusal, abych tělo připravil na běh a mohlo se jít na věc.

-

Na startovní čáru se postavilo 30 odvážlivců, většinou starší ročníky. Vždyť v mojí kategorii do 39 let startovalo jen 5 odvážlivců. Maraton se konal také jako Mistrovství železničářů. Jako největší soupeř mi připadal Pavel Rusňák z Unhoště, který, jak jsem později zjistil, má na svém kontě za 5 let běhání již slušnou řádku maratonů a před rokem v Praze i mnou vytoužený pod hranicí 3 hodin. Tentokrát však mířil na čas okolo 3:10. Hned po startu se utrhli 3 borci, kteří to podle tempa napálili hluboko pod 3 hodiny. Rozhodně jsem neměl v úmyslu s nimi držet krok a nechal je v klidu běžet. Držel jsem s Pavlem a ještě se k nám připojil Ivo Feix, který absolvoval všech 6 ročníků ústeckého maratonu. Pavel se však pohyboval kousek před námi a Ivo spíš kousek za mnou či vedle mě. Bylo mi tedy jasné, že si opět budu muset závod vybojovat sám. Držel jsem se tempově zpět a podle plánu absolvoval úvodní desítku za necelých 43 minut. Zatím se běželo komfortně, ale po obrátce (běží se na trati 10,5 km, 2x tam a zpět) nám foukalo proti. Pořád se to dalo, ale říkal jsem si, že až tu poběžím podruhé, už to taková sranda nebude. Zhruba někde před 16. km jsme doběhli s Ivem třetího v průběžném pořadí. Na metě 1/2 maratonu jsme byli v čase 1:30:22, tedy s více než 1/2 minutovým náskokem na mnou plánovaný mezičas 1:31. V plánu byl ale také negativní split, proto jsem začal sázet rychlejší kilometry okolo 4:10. Už si nepamatuji kde přesně, ale asi okolo 26. km jsem dostihl druhého Lubomíra Čapka a před sebou už měl jen jednoho soupeře. Toho jsem stáhl chvíli po otočce a bezpečně se mu vzdaloval. Ale protivítr a přibývající kilometry v nohách byly znát. Tentokrát jsem vydržel s nastaveným tempem dále než v Třeboni, někam k 35. km, ale pak už tempo klesalo. Uklidňovalo mě alespoň to, že moji protivníci jsou na tom podobně. S časem pod 3 hodiny jsem se rozloučil, tak jsem si alespoň přál vylepšit čas z Třeboně. Občerstvovačky po 7 km nejsou opravdu dostatečné (aspoň pro mě, zdá se), proto jsem ve stoupání na 40. km poprosil o pití poslední běžkyni souběžně běženého 1/2 maratonu, která mi ochotně dala napít ze své flašky. Trochu mi to pomohlo, ale poslední 2 kilometry se zdály nekonečné.

-

V cíli jsem vypil asi 1/2 litru coly (víc už bohužel nebylo), nějaký ionťák a snědl 2 banány. Pozoroval jsem dobíhající soupeře a pak se šouravým krokem odebral na masáž. Čekal jsem, že bude trvat sotva 10 minut, ale příjemně mě překvapilo, že opravdu zručná masérka si dala záležet a masírovala mě asi 45 minut. Pak už jsem se vydal rovnou na vyhlášení a poté pěšky 3,5 km na vlak. S hřejivým pocitem vítězství se jednalo o moc příjemnou procházku, přestože nohy byly unavené :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 31 October 2019

Hits: 770

Třeboňský maraton 2019

Úplně původně jsem chtěl běžet o týden později v Drážďanech. Třeboň mě také lákala. Pak jsem se ale rozhodl pro Ústí ve stejném termínu, kdy se konají Drážďany. S Třeboní jsem už vůbec nepočítal, ale naskytla se mi možnost volného startovného, tak jsme si udělali s rodinou výlet do jižních Čech. Ubytovat se v Krumlově, v sobotu se podívat do Třeboně, večer po závodě romantická procházka Krumlovem a v neděli za kamarády do Budějovic. Plán super, ale realita bohužel jiná.

Ubytování v apartmánu vypadalo na první pohled pěkně, ale k naší smůle se vedle ubytovala parta studentů, která se rozhodně nechystala jít brzy spát. K tomu špatně odizolované zdi, to je špatná kombinace. Nakonec se mi ještě jakž takž povedlo usnout po půlnoci, ale zbytek rodiny to měl horší. Měli jsme tedy jasno, že další noc už zde nestrávíme. Ráno jsme zaplatili za jednu noc, sbalili se a vyrazili směr Třeboň.

Hodná kamarádka mi vyzvedla číslo den předem, proto jsem se nemusel stresovat a do města mohl dorazit až v 9:30. Bylo sice zataženo, ale teplota kolem 10 stupňů na běh ideální. Pěšky jsem došel asi kilometr na náměstí k zámku, kde se nacházela úschovna. Převlékl jsem se pěkně v teple, odevzdal věci a vydal se rozklusat do přilehlého parku, kde jsem po cestičkách nakroužil lehce 2,5 km. Možná stačilo méně a mohl jsem šetřit síly na samotný závod. Bez problémů jsem se dostal až na startovní čáru. Žádně tlačenice jako na Runczechu mě nečekaly. Pozdravil jsem se s legendárním Alexandrem Neuwirthem, jehož tréninkové dávky z 80. let v kombinaci s prací a starostí o 2 děti nedávají dnešním vytrvalcům spát.

Hned od začátku jsem plánoval nasadit rovnoměrné tempo okolo 4:15/km, ale i v o 15 vteřin rychlejším tempu se mi běželo neuvěřitelně lehce, také zřejmě proto, že první kilometr se mírně svažoval. Jakmile jsme vyběhli z náměstí, slyším: Nejsi z Varů? Tak jsem poznal tréninkového parťáka naší týmové jedničky Michala Oplta - jmenovce Michala Báťu. Chvíli jsme pokecali, pak se Michal odpojil, protože přece jen vzhledem k jeho časům na kratších tratích měl vyšší ambice, které potvrdil vynikajícím časem 2:50:32. Já následně tempo ustálil kolem 4:12, nicméně mi to ustřelovalo pod 4:10, ale cítil jsem se dobře a už zapomněl jaké to je po 30. km. Na 9. km jsem slyšel běžce za mnou, že běžím dobře a jestli to vyjde pod 3 hodiny, mám u něj oběd. Za chvíli se mu však tempo nezdálo, pravděpodobně to bylo způsobené horším signálem GPS v lese, a předběhl mě. Ještě stihl poznamenat, že na 30. km byl v tempu 3-hodinového maratonu už 2x, ale ani jednou to nevyšlo. To jsem opravdu slyšet nepotřeboval... :-D Běželi jsme poblíž asi do 15. km, kdy jsem se dostal před něj a na otočce, kde jsem byl za 1:28:15 už měl možná minutu ztrátu.

Pokud bych tohle tempo udržel, čas by vyšel skvěle a byl bych naprosto spokojený, ale už jsem malinko začínal cítit uběhnutou vzdálenost. Sice se to tváří jako rovina, ale jen samotný výškový rozdíl mezi startem a 19. km je nějakých 60 metrů a to se trať ještě vlní. Moc mi taky nepřidalo, že jsem běžel prakticky sám, diváci nikde. Tady jsem si vzpomněl na natáčení scén do filmu o Emilu Zátopkovi na Lipně. Takhle nějak musel vypadat olympijský maraton 1952 v Helsinkách mimo město. Tempo se mi dařilo držet přesně 29 km, ale věděl jsem, že jsem to přepálil. Na 30. km to vyšlo ještě podle plánu za 2:05:30. Počítal jsem, že když teď poběžím průměrným tempem 4:30/km, bude mi to stačit ke splnění mého cíle. Bohužel 35. kilometrem začala série 6 kilometrů nad 5 min./km (36. dokonce nad 6). To už jsem se občas pohyboval chůzí a zastavoval se na občerstvovačkách. Tam mě v 1. polovině závodu štvalo, že krabice na odhození kelímků se nacházely hned za občerstvovačkou a dále mi je bylo blbý odhazovat. Teď jsem to stíhal v pohodě. Na tom 36. kilometru jsem dokonce vypil 3 kelímky s ionťákem, nasypal si do pusy hrst rozinek a do ruky si vzal asi 2 půlky banánu. Na těch pomalých kilometrech mě předběhlo asi 12 běžců a to jsem byl na otočce 11. v pořadí. Nyní už jsem měl za cíl doběhnout alespoň pod 3:10. Na 39. km mě doběhnul Štěpán Vondrášek, kterého znám od vidění ze závodů Jihočeského běžeckého poháru. Toho už jsem se chytnout dokázal a i přes velkou bolest lýtek jsem se zvládl rozběhnout zase do nějakého rychlejšího tempa a dokonce se mu následně utrhnout. Poslední 2 km jsem se dokonce dostal pod 4:45/km a předbíhal pomalejší 1/2 maratonce. Asi mě nakoplo šampaňské s jahodou na závěrečné občerstvovačce :-) Na náměstí jsem ještě docvakl jednoho maratonce. V cíli jsem snědl, na co jsem přišel, hodil do sebe téměř naráz 1/2 litrový ionťák a vychutnával jsem si posezení na paletě, kam mi velice ochotný dobrovolník přinesl zmíněný ionťák a banán, za což mu velice děkuji! Pak jsem ještě zvládl s vypětím všech sil vyklusat 1 km opět v přilehlém parčíku.

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 29 October 2019

Hits: 580