Když nemůžeš, zpomal :-)

Patnáctka v Bezručáku 2018

Patnáctku v chomutovském Bezručově údolí jsem si vyhlédnul jako vhodný test na hlubockou pětadvacítku, která je na programu za 14 dní. Závod vyhovoval svou délkou a také povrchem, na kterém se koná. Do Chomutova jsem se vydal krátce po deváté hodině a v poklidu dorazil přesně v 10:00, hodinu před startem. Měl jsem tak dost času na registraci a rozklusat se. Tentokrát jsem se připravil opravdu svědomitě a zařadil i pár rychlejších rovinek. Bylo sice narozdíl od soboty zataženo, ale na běh počasí takřka ideální. Před startem jsem se pozdravil s Míšou Havlíčkovou (poznala mě podle dresu NRR - není na škodu být snadno identifikován) a na startovní čáře s Radkem Sedněvem.

Ten tradičně vystartoval keňským způsobem - 100 m po startu měl dvacetimetrový náskok a pak už se jen vzdaloval. Na otočce byl sice první, ale zvítězil sokolovský Pavel Procházka. Já si hlídal tempo. Nebo jsem si to aspoň myslel. První kilometr za 4:10. To jsem se držel ve skupince, pak jsem ji ale nechal běžet, protože to na mě bylo moc rychlé. Druhý dokonce za 4:06. To už jsem běžel sám. Stoupání pokračovalo až k otočce na 7,5 km, což jsem věděl již před závodem. Bohužel jsem taky už před koncem 3. kilometru věděl, že mám problém, protože moje tepovka vylezla na 165 a přede mnou bylo ještě 100 výškových metrů. Naštěstí nikdo nebyl poblíž za mnou, aby mě demotivoval předběhnutím ještě víc, ale stejně jsem musel hodně bojovat. Hlavně v mojí hlavě. Ta chtěla, abych se na chvíli zastavil, ale to jsem moc dobře věděl, že už bych se nerozběhl. Aspoň ne v takovém tempu. Sedmý kilometr byl dokonce za 4:49. Divím se, že mě nikdo do otočky nedostihnul. Poslední 0,5 km bylo stoupání příkřejší, navíc mi nepřidal starý vytlučený asfalt, od kterého už se nohy neodrážely tak lehce. Byl jsem moc rád, že jsem konečně nahoře. Tam jsem teprve viděl, že běžci za mnou nejsou zase tak daleko. Jednal ose zároveň o nejzajímavější část z celého závodu, když jsem míjel teprve ty, co dobývali vrchol. Bylo mi jich líto, protože jsem věděl, jak se cítí.

-

Dolů to už byla jiná. Tepy se snížily a na 3 kilometrech jsem se dostal pod 3:55/km. Na 10. km mě docvakl Michal Kujíček z BK Spořice, klubu, který závod pořádá, takže zde neběžel určitě popvé a pravděpodobně si lépe rozvrhnul síly. Do cíle dorazil 34 vteřin přede mnou a i za mnou byla 45-vteřinová mezera, tak jsem v klidu finišoval na celkovém 11. místě. V cíli se nabízela 0,5 l flaška vody, kterou jsem s díky odmítl, protože jsem měl v autě vlastní. Raději bych si dal banán nebo pomeranč, ale nikde jsem nic podobného neviděl a po závodě v přilehlé školní jídelně, kde bylo zázemí, se nabízely párky (taky nic pro mě). Na občerstvení by se jistě dalo zapracovat. Třeba na Královské pětimíli se za poloviční startovné dávala aspoň tatranka. Jinak ale fajn závod s necelou stovkou startujících. Účast by byla určitě vyšší, kdyby se den předem neběžel pražský 1/2 maraton. Příjemné bylo vyklusání. Údolí je na běh parádní a místní běžci zde mají výborné podmínky. Tak se mi tam líbilo, že jsem výklus protáhl na 4 km a týdenní součet se zastavil na celkových 96,5 km.

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 09 April 2018

Hits: 1001

Trail 1/2 marathon okolo Meluzínky 2018

Na víkend jsem plánoval dlouhý běh, ale nechtělo se mi ho běžet jen tak samotnému, zvlášť když se u Habartova konal závod na půlmaratonské a čtvrtmaratonské vzdálenosti. Termín kolidoval s Jarním bahnem na Linhartu, který se počítal do HOPR ligy, a tak konkurence nebyla příliš veliká. Bedna byla celkem reálná, dokonce jsem tajně snil o 1. místě, ale to bohužel nebylo v mých silách, i když zase tak moc nechybělo.

Nevěděl jsem přesně, na jakém povrchu se poběží. Jen jsem věděl, že to nebude celé po asfaltu. Vašek mi potvrdil, že trailovky jsou jasná volba. Dorazili s ním i dva Tomášové - Künzl a Janík. A taky jsem se konečně naživo potkal s Otou :-) Na místě bylo plno psů, protože akce pořádané Živým Sokolovskem myslí také na čtyřnohé miláčky.

-

Po registraci a převléknutí jsem se velmi krátce rozklusal (800 m) sem tam kolem startu, abych slyšel předstartovní pokyny. Pak jsem zase vymrzl při čekání na společnou fotografii. Chvíli nato už odstartovali pejskaří a minutu poté i běžci. Současně vybíhali desítkaři i půlmaratonci. Já jsem se snažil držet poklidné tempo, neboť mým cílem bylo běžet druhou půlku rychleji a taky jsem věděl, že nás čeká na 2. kilometru kopec. Ten se nezdál v prvním kole tak hrozný a vcelku v klidu jsem ho zvládnul. Držel jsem se poblíž pozdějšího vítěze, což jsem ale v tu dobu nevěděl. Ten to pak na kopci rozbalil, tak jsem si říkal, že asi běží poloviční vzdálenost a nechal ho být. Trať pozvolna klesala a až na bláto na začátku se běželo dobře a taky rychleji, než jsem měl v plánu. Držel jsem tempo pod 4:20/km a kochal se okolím. Těžší úsek se objevil na 7,5 km s přechodem na měkkou rozbahněnou louku. Dostal jsem se před 5. muže závodu, který mi potvrdil, že 2 soupeři před námi běží také půlku. Prý jsou ale ještě 2 před nimi (asi myslel i jednoho pejskaře). No bezva, zase z toho bude 4. místo, napadlo mě. S přechodem na asfaltovou cyklostezku jsem oklepal bahno z bot a konečně se ocitl ve svém živlu, i když unavené nohy se příliš rychle nerozběhly. Přesto jsem se po náběhu do druhého kola přiblížil vedoucí skupině na zhruba 100 metrů. Doběhl jsem jednoho závodníka s tričkem Vegan Fighter a v kopci mu utekl... no spíš ušel, protože jsem musel 2x přejít do chůze. Zřejmě na tom byl ale ještě hůř než já. To si ale domýšlím, protože jsem se ani jednou neotočil a soustředil se raději na sebe. Pak jsem předklusal jednoho canicrossaře, který také běžel půlmaraton a když jsem se konečně dostal na kopec, mé 2 soupeře už jsem sledoval s asi 350 metrovým odstupem. Mohl jsem tak pozorovat, jak vítěz Petr Hurdich postupně zvyšoval svůj náskok, aby dokončil v čase 1:34:09. Druhý Jan Grošek (na KV 1/2 maratonu 2017 finišoval současně se mnou) zhruba minutu po něm a já na třetím místě s dvouminutovým odstupem na prvního.

Vzhledem k tomu, že jsem závod šel z plného tréninku a 2 dny před absolvoval těžký trénink (5x1600 m @ 4:15/km), jsem s výsledkem spokojen. Třetí místo je třešničkou na dortu. Po závodě jsem si umyl nohy a boty v ledové vodě. Byl jsem pěkně promrzlý, ale pro nohy to byla celkem fajn regenerace, i když mi to tedy v tu chvíli zrovna nepřipadalo. A místo výklusu jsme s klukama objeli rybník na super koloběžkách. Jen to vyhlašování mohlo být kratší, ale to bylo dáno vysokým počtem kategorií. Ale celkově super zážitek!

--

Záznam závodu  Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 27 March 2018

Hits: 1495

Královská pětimíle 2018

Po sokolovském závodu jsem se těšil na rovinatější běh v Královském Poříčí, který svým profilem sliboval rychlý čas. Dokonce jsem měl zálusk na tempo 4:00/km. Původně jsem chtěl v neděli zajet do Klatov na tamní obrátkovou desítku, ale nakonec jsem dal přednost závodu v karlovarském kraji. A dobře jsem udělal. Trmácet se 2 hodiny do Klatov a 2 hodiny zpět by mi za to nestálo, zvlášť s podobným výkonem, jakým jsem se prezentoval v Poříčí.

Teploty po předchozím víkendu opět o 20 stupňů poklesly a trať pokryla tenká sněhová pokrývka. Ráno jsem odvezl rodinu do Plesné a hned se vrátil do Poříčí, kde jsem byl poprvé v životě. Start jsem našel jen díky GPS. Zaparkoval jsem za Vaškem, který přivezl i Toma s Janou. První závod za NRR absolvoval také Petr Hron. Organizace byla perfektní. Za 50 kč jsme se zaregistrovali v zázemí závodu (auto u cyklostezky) a na chvíli se vrátili do vyhřátého auta. Krátce před závodem jsem se velmi lehce rozklusal a postavil se s ostatními na start, kde čekal také primátor  Karlových varů Petr Kulhánek. První kilometr byl celkem v pohodě po panelech za 3:58, ale spolu s přechodem na lesní cestu mi začaly docházet síly. Opravdu malinkatý kopeček mi potvrdil, že dnes to nebude nic moc. Do obrátky jsem se držel s Tomem, ale zatímco on pak přidal, já tuhnul v příšerném tempu 4:20/km. Pak jsem sice o 5 vteřin zrychlil a dokonce začal mít myšlenky na dostihnutí běžce před sebou, ale když jsem přidal, zrychlil i on. Evidentně pošetřil na závěr víc sil, tak jsem ho nechal být.

-

Po doběhu jsem si asi po 2 letech vychutnal tatranku, vyklusal a pořídil s ostatními týmovou fotku. Pak jsme počkali na vyhlášení, které bylo asi 10 minut po doběhu posledního běžce (velké díky organizátorům!). Nejlépe se z nás dařilo Vaškovi, Tomovi a Janě, kteří obsadili 2. resp. 3. místo v kategorii. Já skončil v kategorii 4. (celkově 8.), ale jen díky malému počtu účastníků. Vloni bych byl v kategorii až 8. a celkově 16. Peťa doběhl hned za mnou. Opět jsem si ověřil, že potřebuju běžet aspoň 20 km, aby to za něco stálo. Kratší závody budu využívat jako tempové běhy. Samozřejmě se na nich ale budu chtít zlepšovat. Závod na který se cíleně připravím, teď bude za měsíc Hlubocká 25-tka, kde bych chtěl běžet na čas 1:45 (před 2 lety v rámci přípravy na PIM 1:55).

Aspoň večer jsem si spravil náladu při promítání dokumentu ULTRA ze Sparthatlonu (246 km běh z Athén do Sparty).

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 20 March 2018

Hits: 652

O vítězství v únoru 2018

V sobotu 24. února jsem vyrazil do blízkého Sokolova na závod, jehož název odkazuje na temnou stránku československých dějin. Start byl u místního koupaliště, kde vlála sovětská vlajka. Dokonce i obsluha v hospodě měla slušivý pionýrský ohoz. No nic, přijel jsem hlavně kvůli běhu. Zaregistroval jsem se za symbolickou dvacku, obdržel číslo a prstový čip, se kterým jsem se setkal porpvé. Závod totiž pořádá klub orientačního běhu, což se projevilo tím, že někdo na trati dokonce i zabloudil, viď Michale? :-)

-

Potkal jsem se se spoluběžci z New Roll Runners a Tomýk mi ochotně půjčil klubové triko, za což velmi děkuji. Krátce jsme se rozklusali a pak se schovali před mrazem ve vyhřáté hospodě, kde jsme čekali na start. Muži do 39 let běželi delší trať, starší a ženy jen 7-kilometrovou. S Vénou, Tomýkem a Michalem jsme se postavili v popředí startovního pole a šlo se na věc. Michal nasadil vyšší tempo a rychle se nám vzdaloval, my zbylí 3 se drželi ze začátku pohromadě. Pak se ale asi po 800 m rozvázala Tomýkovi tkanička, Véna se vzdálil a já pokračoval sám. Ze začátku se běželo kilometr po rovinatém asfaltu, ale pak se pozvolna přešlo do terénu až ke zmrzlé hrbolaté louce a to byl pro mě konec. Na takový terén totiž nejsem vůbec zvyklý a celkem mě to rozhodilo. Navíc se zhruba po 2,5 km začalo stoupat. Zatímco většina běžců kratší trati to vzala doleva po rovině, my pokračovali nahoru. Nejdřív mě předběhl Tomýk a posléze i mladý Tomáš Kožák, jehož táta Milan i po padesátce běhá jako vítr a suverénně ovládl kratší trať. Nahoře už čekala pěkná mladá slečna s krabičkou. Každý zasunul svůj kolíček :-) a souběžnou lesní cestou se mohlo svištět dolů. I když opatrně. Na sněhu to bylo v silničkách o hubu a občas bylo třeba přeskočit pár kmenů padlých stromů. Cesta dolů byla mnohem příjemnější a mohl jsem uplatnit tempovou vytrvalost z 1/2 maratonského tréninku. Asi na 6. km jsem zahlédl Tomáše Kožáka a to už jsem věděl, že doběhnu do cíle před ním. Do kopce měl sice výhodu s jeho štíhlou postavou on, ale na rovině a z kopce to zase vyhovovalo víc mně. Dokonce jsem se přinutil svižně vyběhnout poslední menší kopeček na trati, abych mu vzal vítr z plachet úplně, kdyby ho snad ještě napadlo se mnou soutěžit. To už se nestalo, doběhl jsem na celkově 9. místě minutu za Tomýkem a téměř 2 za Vénou. Michal bral bronz a tak jsme dohromady obsadili 4 místa v první desítce :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 08 March 2018

Hits: 972

Barcelona 1/2 marathon 2018

Po 3 měsících usilovného nekonečného tréninku konečně nastal den, kdy jsme se s Vaškem, samotným předsedou slovutných New Roll Runners, vydali na běžecký svátek do Španělska. Dva dny předem řádili v Praze taxíkáři. Trochu jsem se bál, aby si to neprotáhli i na víkend, ale nic takového se naštěstí nekonalo, a tak jsme na letiště dorazili s dostatečným předstihem a s asi 20 minutovým zpožděním, jak je u nízkonákladovek zvykem, odrolovali krátce před druhou odpolední z Ruzyně. Let proběhl hladce a za necelé 2 hodinky jsme přistávali v prosluněné Barceloně. Startovní balíček jsme vyzvedli v Centre Comercial Arenas de Barcelona, kam nás přímo z letiště odvezla linka A1.  Arenas de Barcelona je 5-patrové nákupní centrum, které vzniklo v roce 2010 rekonstrukcí bývalé býčí arény. Budova působí opravdu impozantně a ze střechy je krásný výhled na Placa d´Espanya a přilehlé okolí. Přestože se závodu účastnilo přes 13 tisíc běžců, vyzvednutí balíčku proběhlo naprosto bezproblémově. Co mě překvapilo, že v ceně startovného 28 EUR jsme obdrželi i pěkné funkční tričko.

-

Po registraci jsme nakoupili něco k jídlu a ověřili si, že ve Španělsku je stejně draho nebo dokonce levněji než v ČR. Aspoň mi to tak přišlo při pohledu na ceny jednotlivých položek na účtu mého nákupu. Pak už jsme se vydali pěšky po široké ulici Gran Via de les Corts Catalanes k našemu ubytování, které jsem vybíral tak, abychom to v neděli měli na start co nejblíže. To se povedlo, bylo to jen 15 minut pohodové chůze. To bylo asi tak vše, co bylo pozitivní. Konstrukce, na nichž ležely matrace, skrz které jsem cítil každé péro, neuvěřitelně při každém sebemenším pohybu šíleně vrzaly. Místnost, ve které jsme se měli vyspat na vrcholný výkon, měřila 2 x 2,5 metru, takže se tam vešly akorát dvě postele (pro Vaška asi o 20 cm kratší, než by potřeboval) s malým stolkem uprostřed. Výhled jsme měli jen do úzkého uzavřeného prostoru mezi domy. Navíc další osazenstvo hostelu asi nepřijelo do Barcelony zrovna za sportem. Po zabydlení jsme se vydali obhlédnout místo startu.

V noci jsme se moc nevyspali. Nedařilo se mi usnout asi do 2 hodin, ani když jsem měl polštář pod i nad hlavou. Ráno jsem se probudil promrzlý, protože nám netopilo topení. Vašek zase ráno nemohl dostat vatu z uší. Ráno bylo chladné, tak mi cestou na start slušně drkotaly zuby. Po příchodu k Arc de Triomf (nejen v Paříži mají Vítězný oblouk) nás ale pohltila předstartovní atmosféra. Ukládání tašek bylo perfektně organizačně řešeno a vše krásně odsýpalo. Odklusali jsme 600 m na start, což posloužilo jako rozběhání, a vystáli frontu na záchod. Čekal bych více záchodů, ale organizátoři nejspíš počítali s přilehlým parkem. V koridoru jsme byli 20 minut před startem a trochu se ještě rozehřáli. S přibývajícími minutami místa ubývalo a v 8:45 konečně zazněl výstřel, doplněný o salvu konfet. Jedna mi zalepila pravé oko, ale úspěšně jsem se jí zbavil a užíval si první desítky metrů. Zatímco Vašek se mi prakticky ihned vzdálil, já se snažil kontrolovat tempo, což je na začátku závodu zásadní, zvlášť když se kolem valí masy lidí. 

--

Samotná trasa je rovinatá s perfektním hladkým povrchem a překrásnými výhledy. První 2 kilometry bylo na trati stále těsno, ale díky širokým ulicím to zase až tak nevadilo. Po 7 kilometrech jsme se vrátili k Vítěznému oblouku. Běželo se mi stále dobře v plánovaném tempu 4:10/km. Zatímco v tréninku se mi nikdy nepodařilo toto tempo udržet, atmosféra závodu mi dodala energii. Stále bylo s kým běžet a koho se držet. Jednu dobu přede mnou běžela běžkyně v kraťoučkých elasťácích (aspoň zjistím, jestli závodní reporty čte i moje žena). Samozřejmě jsem se jí snažil co nejrychleji předběhnout! Na 10. km jsem byl téměř přesně za 41:30, což bylo skvělé. Pokračoval jsem tedy v nastaveném tempu a dokonce se mi podařilo mírně zrychlit. O 2 km už jsem začal cítit větší námahu, ale stále nic dramatického. Na 15. km se přidala chodidla, která protestovala proti tenkým Salming Race na mých nohou. Výhodou byla hmotnost bot, ale každá chyba v běžeckém stylu je v nich znát mnohem víc, než třeba v pohodlnějších Distancích a můj styl není zrovna ukázkový. Někde okolo 16. km jsem zaregistroval Vaška a asi o kilometr později ho doběhl. Pár stovek metrů jsme běželi spolu, ale pak jsem se mu vzdálil. Na 18. km přišel jediný výraznější kopeček, na který nás rytmicky hnali skvělí bubeníci. Po jeho výběhu mohli ti, jež měli pořád dost sil, obdivovat pláž, která byla ještě ve čtvrtek zasněžená, což není v Barceloně příliš častý jev. Dočkal jsem se i povzbuzení od slovanské soukmenovkyně: Marek davaj! Ohlédl jsem, kdo známý tam stojí, ale pak si uvědomil, že pod startovním číslem mám vytištěné i jméno. Do cíle jsem doběhl v o 50 vteřin vylepšeném osobním rekordu. Vašek to zvládl o necelou půlminutku po mě a osobák si vylepšil dokonce skoro o 5 minut. A to byla trať téměř o 200m delší, což potvrzovaly Strava záznamy i předních běžců. Pak jsme chvíli vychutnávali euforii z vydařeného závodu, pověsili nám medaili na krk, dali banán, mandarinku a Powerade a mohli jsme jít vyzvednout tašky do úschovny.

Po závodě jsme si 2 hodinky odpočinuli a vyrazili na prohlídku města. Sagrada Família, olympijský přístav nebo Parc de la Ciutadella jsou opravdu moc pěkná místa. A v pondělí brzy ráno zpět domů!

-

Záznam závodu  Výsledky

Náklady:

- registrace vč. funkčního trička 730,- Kč (28 EUR)

- zpáteční letenka 2.535,- Kč (dalo se pořídit i o 1.000,- Kč levněji, kdybych neváhal)

- zpáteční jízdenka autobus (letiště - registrace, platná 15 dní) 265,- Kč (10,20 EUR)

- zpáteční jízdenka autobus Karlovy Vary - Praha 298,- Kč

- ubytování pro 2 osoby na 2 noci 1.550,- Kč (61 EUR, kvalita bohužel odpovídala ceně, klidně dám příště víc)

- jídlo cca 750,- Kč

- cestovní pojištění 46,- Kč

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 14 February 2018

Hits: 3762

Trening 2018

DUBEN - 399,8 km. Duben se mimořádně vydařil, a to jak z hlediska objemu tak i kvality. Absolvoval jsem 3 závody. Dva z nich, Hlubokou a Plesnou, jsem běžel podruhé a na obou si vylepšil čas, což mě potěšilo. Mimo to jsem zvládnul 5 opravdu kvalitních tréninků a jeden 25-kilometrový tréninkový běh. Příjemné bylo opět získání volného startovného na KV 1/2 maraton, kam směřuje mé tréninkové úsilí. Rád bych vylepšil čas z Barcelony a dostal se pod 1:27. 

BŘEZEN - 317,7 km. Po minulém měsíci jsem se opět dostal nad 300 km. Zpočátku jsem piloval rychlost, ale ve 3. třetině měsíce pak postupně navyšoval kilometráž, protože problém bude zřejmě tam. Přesvědčila mě Královská pětimíle, se kterou jsem nebyl vůbec spokojený. Další týden jsem si místo dlouhého běhu střihnul poměrně náročný trailový 1/2 maraton okolo Meluzínky, kde jsem bral bronz. Jako další cíl jsem si vytyčil Hlubockou 25 v dubnu, kde bych se chtěl dostat pod 1:45. Budu se teď soustředit především na delší závody, kde se mi daří a ty kratší si nechám jen jako zpestření. Hlavní tréninková jednotka bude stupňované tempo a delší běhy.

ÚNOR - 209,7 km. Únor byl podřízen 1/2 maratonu v Barceloně. Z toho důvodu jsem toho naběhal mnohem méně než obvykle. Důsledně jsem ladil na závod a podle výsledku se to povedlo moc dobře. Následně jsem si dal 3 dny úplně bez běhu a pak se pozvolna navracel do tréninkového procesu. Hlavní pozornost byla zaměřena na rychlost, kterou jsem prokládal velmi volnými výběhy. Poprvé jsem se také setkal s celým týmem New Roll Runners na čelovkovém běhu v Nové Roli. Hned 2. den jsem vyrazil do Sokolova na pro mě poměrně náročný závod O vítězství v únoru, kde jsem se trápil v kopci. Poslední trénink v únoru se povedl, když jsem zvládl pět 800-metrových úseků po 3 minutách, ale hned potom jsem cítil šlachu mezi achilovkou a lýtkem na pravé noze. Bohužel ani 2-denní pauza nepomohla, ale delší přestávku neplánuji, pokud k tomu nebudu donucen. Rád bych totiž zaběhl 18. března 10 km pod 40 minut na Klatovské desítce.

LEDEN - 364,4 km. V tomto měsíci jsem 2 dny vynechal z důvodu regenerace v podobě celkové masáže a jeden den vzhledem k ladění na barcelonský 1/2 maraton. Nejtěžší týden jsem si naordinoval ten třetí. Dohromady jsem za 7 dní naběhal 102 km včetně 3 kvalitních tréninků. Únava už byla znát, ale věřím, že se to v sezóně zúročí. Pak už jsem začal kilometráž postupně snižovat a hned následující týden cítil lehčí nohy. Zařadil jsem nově opravdu regenerační běhy okolo 6:00/km. Jediné, z čeho mám obavy, je to, že se mi v tempových bězích nedaří dostat pod 4:20/km, což vzhledem k útoku na osobák nevypadá vůbec dobře. Ještě mám sice nějaké triky na vyladění formy v kapse, ale muselo by si vše přesně sednout, aby se mi podařilo zlomit hranici 1:27. S tím bych odlétal z Barcelony opravdu spokojen. 

Trening 2017

Trening 2016

Details

Written by Marek

Category: Trening

Published: 02 February 2018

Hits: 2089

Běh 17. listopadu Ostrov a CHBZ 1

Běh 17. listopadu Ostrov

Po mosteckém 1/2 maratonu jsem chtěl zkusit něco kratšího a tak jsem se vypravil 11. listopadu na Běh 17. listopadu :-) Netuším, proč se běželo o týden dřív, zřejmě kolize s během v Kadani, který je ařazen do Ligy běžců KV kraje a kde byla tím pádem mnohem vyšší účast. To mi ale nijak zvlášť nevadilo. Horší byla zima, která byla opravdu pronikavá a věštila příchod sněhové nadílky. Ta opravdu druhý den přišla. K zámeckému parku jsem přijel s předstihem, abych se stihl v klidu zaregistrovat a měl jsem v plánu se taky pořádně rozběhat, což jsem prakticky nikdy nedělal. Dal jsem 3 km v pomalém tempu s pár krátkými rovinkami a slušně se zahřál. Na startu jsem byl snad jediný v kraťasech. Celý závod se běží v parku na 3 kola. Trať byla písková, místy velmi mírně zvlněná, tak se běželo celkem fajn, ale poslední třetina po rozšlapané trávě trochu klouzalo. To mi jako obvykle ubíralo síly a jako obvykle moje tempo před cílem upadlo a předběhl mě celkem v pohodě o 15 let starší Bohdan Hofreiter. Celkově jsem obsadil v kategorii mužů a veteránu dohromady 10. místo z 25. Přes malý počet závodníků byl závod kvalitně obsazen, jen pár běžců bylo bez klubové příslušnosti a v odděleném závodě žen běžela také Ivana Sekyrová. Po závodě jsem si ještě 2 km vyklusal.

Záznam závodu Výsledky

Chebská běžecká zima 1

Hned druhý den v neděli jsem měl cestu do Mariánských Lázních pro děti a tak jsem se zastavil v Chebu na prvním závodě 4-dílné zimní série. Výtěžek ze závodu jde postiženým cystickou fibrózou, která narušuje funkci potních žláz a způsobuje vyšší koncentraci solí v potu. Nemoc vážně postihuje trávicí a dýchací systém. Před startem jsem se pozdravil s Láďou Šinkou a Honzou Linhartem, které už jsem na několika závodech v okolí chebska potkal. Startovalo se za lávkou pod hradem, obě trasy (2 a 1 kolo) dohromady. Bylo tedy poněkud těsno. Stál jsem vpředu a vyběhl volněji, proto se kolem mě valil dav lidí, ale nenechal jsem se rozhodit a běžel svoje tempo. Na trati, která je částečně shodná s Valdštejnovou pětkou či desítkou, je pouze jedno výraznější stoupání pod hrází a jinak se na asfaltu dalo běžet vcelku rychle. Zvlášť na seběhu z hráze. Za mnou i přede mnou byl 50-vteřinový odstup, tak jsem se mohl soustředit jen na sebe. Tady mi před cílem ještě nějaké síly zbyly a v závěru jsem dokázal ještě zrychlit. Kéž by tomu tak bylo vždy. Tempo 4:00/km je obstojné, přece jen by se to chtělo dostat aspoň na 3:50. Před závodem jsem se rozklusal na atletické dráze (2 km) a po závodě jsem si oběhl ještě jedno závodní kolo až k zaparkovanému autu nedaleko stadionu. Po závodě přišla bohatá sněhová nadílka :-)

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 22 November 2017

Hits: 2247

1/2 maraton Most 2017

Na státní svátek 28. října jsem si naplánoval 1/2 maraton v jihočeském Velešíně. Bohužel okolnosti (auto a taky počasí) mi neumožnily se zúčastnit. A tak jsem strávil celý večer hledáním náhradního závodu. Do oka mi padnul 1. ročník mosteckého 1/2 maratonu na závodním okruhu, kde se obvykle prohánějí sportovní speciály. Startovné bylo sice vyšší, 350,- Kč, ale na druhou stranou jsem ve startovní listině zjistil, že se účastní i Véna Bechiňský a Tomáš Künzl, se kterými jsme se už na pár závodech potkali. Domluvili jsme se tedy, že do Mostu vyrazíme společně.

V sobotní dopolední mlze mě kluci ráno nabrali ve Varech na Tržnici a vyrazili jsme směr Most. Po cestě se přidala ještě Tomova slečna Jana, která také následný 1/2 maraton úspěšně absolvovala. V Mostě jsem byl jednou v životě, když jsme tam hráli fotbal s chebským dorostem. Tentokrát jsem měl možnost poznat další sportoviště. Vlastně to bylo poprvé, co jsem navštívil závodní okruh, když nepočítám plochou dráhu v Mariánkách :-)

Zaparkovali jsme na parkovišti v areálu a šli se zaregistrovat. Prezentace byla v poměrně malé místnosti pro tisk. Nevím, jak by pořadatelé zvládli vyšší počet přihlášených. Těch ale bylo jen 150, tak jsme vystáli menší frontu a obdrželi číslo spolu s balíčkem od Extrifitu. Převlékali jsme se u auta. Pocitově byla celkem kosa, moc se mi ven  do krátkých kalhot nechtělo. Hůř na tom ale byl už tak poměrně nervózní pán vedle, který ještě ke všemu zjistil, že si vzal špatné boty, asi synovo. Nakonec ale u jiného běžce svoji velikost 12 přece jen sehnal a vše dobře dopadlo :-)

-

10 minut jsem se rozběhal a pak už se vydal na startovní rošt... tedy čáru. Byly před námi 3 okruhy na hladkém asfaltu. Přítomen byl i vodič na 1:30 Michal Vítů, což bylo fajn. Sice jsem chtěl původně běžet úvodních 10 kilometrů na pohodu 4:20/km, ale rozhodnul jsem se, že to zkusím ve skupině, kde by to mohlo být lehčí než se prát sám. První okruh byl celkem v pohodě, i když se běželo o něco rychleji, než jsem původně zamýšlel. Trasa nebyla úplně rovinatá, jak bych na závodním okruhu čekal, ale zase tak hrozné to převýšení nebylo. Běželo se i přilehlými cestami a jedna otočka byla malinko dál, než asi měla (nebylo to moc dobře označené) a tak byl první okruh o 150 m delší. Další kola už jsme brali trochu dřív, ale stejně trasa měřila nakonec o 400 m víc. To ale zase tolik nevadilo. Aspoň ne mně během závodu. Spíš mi dávalo zabrat tempo skupiny. Druhý okruh jsem se jí pustil, ale stále si dával pozor, aby mi neutekla a udržoval zhruba 50-metrový odstup. Snažil jsem trochu pošetřit síly na závěrečné kolo. V tom jsem se rozhodnul, že sám nedoběhnu rozhodně lépe než ve skupině a tak jsem asi na půl kilometru rychle skupinu dohnal. Pár běžců se z ní pak postupně začalo odpojovat, aby doběhli ještě výrazně lépe. Já měl co dělat, abych se udržel a poslední kilometr byl opravdu boj, ale díky skvělému Michalovi a vidině cíle jsem zvládl dokončit pár vteřin pod 90-minutovou hranicí. Když vezmu, že trať měřila o 400 m více, je to výkon srovnatelný s květnovým 1/2 maratonem v K. Varech.

Občerstvení i zázemí po závodě bylo fajn. Vhod přišly zejména pěkné sprchy, které se se sprchovým kamionem RunCzechu nedají srovnat. Nakonec to byl pohodový závod a pro Vaška a Toma jen rozcvička před ústeckým maratonem, jejich premiérovým :-)

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 10 November 2017

Hits: 583

Dnes trochu umřeme - Richard Askwith

Na dílo s podtitulem Vzestup a pád Emila Zátopka od autora skvělé knihy Stopy v oblacích jsem se velice těšil, zvlášť když pojednává o české legendě vytrvalostního běhu. Knihy od zahraničních autorů mají tu výhodu, že se dokáží podívat na příběh hlavního hrdiny objektivnějším pohledem. Už kniha Ricka Broadbenta Endurance přinesla mnoho zajímavých informací, které nejsou na českém internetu dohledatelné. Výborně podaná zde byla legendární olympijská pětka z Helsinek, celkový dobový pohled neovlivněný totalitní cenzurou či příběhy Emilových soupeřů.

-

Zde se Askwith více zaměřil na samotnou postavu slavného Emila Zátopka a musím říct, že to udělal opravdu mistrně. Kniha se četla podobně jako Stopy v oblacích - to znamená jedním dechem, přestože většina věcí mi byla známa. Autor však také dokázal přinést mně dosud neznámé podrobnosti, které celý příběh skvěle doplňují. Broadbentova kniha sem tam obsahovala nějaké nepřesnosti, které jsem zde více méně nezaznamenal. Kdybych nevěděl, že autor není Čech, asi bych to nepoznal. Výborný byl také samotný překlad do češtiny.

O vzestupu a vrcholu Emila Zátopka už se moc nového napsat asi nedá a tak velkou část knihy autor věnoval Emilově pozávodní kariéře. Zabýval se jeho rolí při sovětské okupaci v 68. roce a také jeho dalšími činy za komunismu. I když raději čtu o Emilových závodech, také zde byla kniha poměrně záživná. Smutný nádech měl závěr knihy, kde se Askwith zabýval Emilovou rolí po převratu. Jistě je pravda, že by si zasloužil větší pozornost atletického života v ČR. Kdo ví, možná by tu byl s námi o pár let déle. Bohužel Emila Zátopka si více váží v zahraničí než u nás a také o něm umí lépe psát, když nepočítám knihu Dany Zátopkové Náš život pod pěti kruhy, která vycházela z dříve napsané Dana a Emil Zátopkovi vypravují. Knihu od Richarda Askwitha rozhodně doporučuji! Každopádně přidám do tréninku zase pár čtyřstovek :-)

Details

Written by Marek

Category: Recenze

Published: 22 October 2017

Hits: 808

Salming Tour de Hospic 2017

Moje třetí účast v řadě na západočeské běžecké tour. Jaká byla tentokrát?

Františkova pětka - do Frantovek jsem vyrážel po práci a ještě jsem vyzvedával synka ze školky. Myslel jsem, že to nestihnu a na dálnici jsem auto zrovna nešetřil. Naštěstí jsem ale dorazil s 15-minutovou rezervou, synka předal dědovi, zaparkoval a běžel k infocentru, odkud se jako vždy startovalo. Samotný závod ale nakonec začínal s asi 15-minutovým zpožděním, takže jsem mohl být v klidu. Aspoň jsem se pozdravil v klidu s Pavlem Maršíkem, Pepou Cupalem a taky Honzou Linhartem, který doběhl v Citicích na 3. místě. Věděl jsem přesně, co mě čeká. I když jsem se snažil rozběhnout první kilometr opravdu volně, stejně byl za 3:54, což je v současné době asi příliš rychlé, i když jsem si to v samotném závodě nemyslel. Druhý kilometr byl ještě jakž takž za 4:04, ale pak už moje tempo kleslo až ke 4:25, což mám na dráze při 145 tepech. Jako minulý rok mě rozhodila lesní cesta (ještě ke všemu tatínek s kočárkem - tak jsem se soustředil, kudy ho oběhnu, až jsem běžel jinam a musel se vracet). Jsem zvyklý běhat jen na asfaltu a je to znát. Dalším a zřejmě větším problémem je to, že jsem v poslední době naběhával kilometry v o 20 vteřin rychlejším tempu a tělo na to reagovalo zvýšenou únavou, kterou jsem ale nepozoroval. Před závodem neproběhlo žádné vylaďování, protože jsem se prostě domníval, že není potřeba.

-

Záznam závodu Výsledky

Plesenský půlmaraton - v Plesné jsem se potkal s Ivetou, spolužačkou ze střední, která se účastnila 1/2 maratonu na kole a celý ho odjela, aniž by z kola slezla, i když bylo půjčené od bráchy a poprvé na něm seděla na startu :-) Taky jsem poznal Tomáše, mého prvního fanouška, kterého tímto zdravím a gratuluji k dokončení závodu pod 2 hodiny a velkému zlepšení oproti minulému roku :-) Po zklamání na 5 km jsem chtěl běžet volně na aerobní tepovce okolo 145. Bohužel kopečky v první polovině mi to moc neumožnily. To bych musel jít a k tomu jsem se nesnížil :-) Zatímco česká strana byla v mlze, v Německu bylo vyloženě nádherně a tak jsem se mezitím, co jsem cítil skoro každý sval, kochal okolní krajinou, která byla v podzimním slunci opravdu nádherná. Čas jsem nesledoval a pro jistotu si na hodinkách nastavil jen tep a vzdálenost. Prakticky celou dobu jsem běžel sám, občas s cyklistkami a dokonce jsem se 2x zastavil na občerstvovačce. Alespoň jsem si to vyzkoušel, až někdy zase poběžím maraton. Asi na 13.-14. km jsem se na zhruba kilometr chytil Josefa Kůstky, který se závodu účastnil už vloni. Myslel jsem, že spolu poběžíme déle, ale na kopečku jsem ho nechal za sebou. Tentokrát jsem měl více sil já. Posledních 5 kilometrů jsem to rozbalil a byly tam z kopce dokonce 2 kilometry po 4:19, resp. 4:05. I když nějací běžci nebyli zase tak daleko, tímhle jsem jim spolehlivě utekl, i když poslední kopec před Plesnou mi dal slušně zabrat. Čas zase nebyl o tolik horší než před rokem a průměrná tepovka 148 celkem splnila to, s čím jsem do závodu šel, i když nebyla celou dobu rovnoměrná.

-

Záznam závodu

Skalenská desítka - do Skalné jsem jel absolutně bez ambicí a jen proto, že závodil i můj syn Alex (skončil podruhé těsně 2.) a jednalo se o třetí závod v sérii. Iveta tentokrát běžela po svých a nakonec byla vylosována na vyhlídkový let vrtulníkem, jak jsem jí předpověděl den předem :-) Tentokrát se neběželo kolem hradu po schodech, což bylo asi dobře, protože se tam vždy lidi dost mačkali. Prakticky od startu jsem běžel s Josefem Kůstkou (páteční pětku měl za 20:04), kterého jsem předběhl na 1/2 maratonu ve 2. polovině. Asi na 4. či 5. km  jsme doběhli dalšího běžce (Daniel Faltus), který se nás ale chytil a společně jsme nasadili ostré tempo. 8. km za 3:54, přestože byl z kopce, hovoří za vše. Kilometr před cílem už jsem jim ale nestíhal a tak jsem doběhl kousek za nimi. Pepa porazil Dana, který měl páteční pětku za 21:02 (tedy o minutu pomalejší než Pepa) až na cílové rovince. To už jsem ale sledoval jen zpovzdálí. Celkově ale spokojenost, zatím ve Skalné nejrychlejší čas. Tepovka jen 152, asi jsem fakt potřebuju menší pauzu a zvolnit.

-

Záznam závodu Výsledky

Details

Written by Marek

Category: Závody

Published: 26 September 2017

Hits: 600